Matice v součinu jsou navzájem inverzní, protože jsou čtvercové a výsledkem součinu je jednotková matice.
V matematice je inverzní matice ,[ 1] reciproká matice nebo zkráceně inverze k dané regulární matici taková matice, která při součinu s původní maticí dá jednotkovou matici . Inverzní matice k matici
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
se značí
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
.[ 2] Ne každá čtvercová matice má svou inverzi; invertibilní matice se nazývají regulární matice . Regulární matice reprezentují bijektivní lineární zobrazení a inverzní matice pak odpovídají inverzním zobrazením . Množina regulárních matic pevné velikosti tvoří obecnou lineární grupu s maticovým součinem jako grupovou operací . Inverzní matice je pak odpovídají inverzním prvkům v této grupě.
Inverzní matice se používají v lineární algebře mimo jiné při řešení soustav lineárních rovnic a v některých rozkladech matic.
Výpočet inverzní matice se nazývá invertování nebo též inverze matice a lze jej provést pomocí Gaussovy–Jordanovy eliminace nebo pomocí adjungované matice. Výpočet inverzní matice je důležitý při řešení řady úloh z lineární algebry , statistiky a dalších oborů aplikované matematiky .
Je-li
A
∈
R
n
×
n
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}\in R^{n\times n}}
regulární matice se prvky z okruhu s jednotkovým prvkem
R
{\displaystyle R}
(v praxi jde obvykle o těleso reálných čísel ), pak odpovídající inverzní maticí je matice
A
−
1
∈
R
n
×
n
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}\in R^{n\times n}}
, pro kterou platí:
A
A
−
1
=
A
−
1
A
=
I
n
{\displaystyle {\boldsymbol {AA}}^{-1}={\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {A}}=\mathbf {I} _{n}}
,
kde binární operací je maticový součin a symbol
I
{\displaystyle \mathbf {I} }
značí jednotkovou matici stejného řádu
n
{\displaystyle n}
jako má matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
. Je-li
R
{\displaystyle R}
je komutativní okruh , těleso nebo i komutativní těleso , jsou obě podmínky ekvivalentní, to znamená, že pravá inverzní matice je zároveň levá inverzní a naopak.
Inverzní matice k reálné matici řádu 2
A
=
(
2
1
6
4
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}={\begin{pmatrix}2&1\\6&4\end{pmatrix}}}
je
A
−
1
=
(
2
−
1
2
−
3
1
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\begin{pmatrix}2&-{\tfrac {1}{2}}\\-3&1\end{pmatrix}}}
,
protože platí:
A
A
−
1
=
(
2
1
6
4
)
(
2
−
1
2
−
3
1
)
=
(
4
−
3
−
1
+
1
12
−
12
−
3
+
4
)
=
(
1
0
0
1
)
=
I
2
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}{\boldsymbol {A}}^{-1}={\begin{pmatrix}2&1\\6&4\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}2&-{\tfrac {1}{2}}\\-3&1\end{pmatrix}}={\begin{pmatrix}4-3&-1+1\\12-12&-3+4\end{pmatrix}}={\begin{pmatrix}1&0\\0&1\end{pmatrix}}=\mathbf {I} _{2}}
Inverzní matice k diagonální matici s prvky
d
1
,
…
,
d
n
≠
0
{\displaystyle d_{1},\ldots ,d_{n}\neq 0}
na diagonále se získá pomocí převrácených hodnot diagonálních prvků, protože:
diag
(
d
1
,
…
,
d
n
)
⋅
diag
(
d
1
−
1
,
…
,
d
n
−
1
)
=
diag
(
1
,
…
,
1
)
=
I
n
{\displaystyle \operatorname {diag} \left(d_{1},\ldots ,d_{n}\right)\cdot \operatorname {diag} \left(d_{1}^{-1},\ldots ,d_{n}^{-1}\right)=\operatorname {diag} \left(1,\ldots ,1\right)=\mathbf {I_{n}} }
Množina regulárních matic pevného řádu nad okruhem
R
{\displaystyle R}
s jednotkovým prvkem a s maticovým součinem jako binární (ne nutně komutativní ) operací tvoří grupu , nazývanou obecnou lineární grupu
GL
n
(
R
)
{\displaystyle \operatorname {GL} _{n}(R)}
. Jednotková matice je jejím neutrálním prvkem a inverzní matice odpovídají inverzním prvkům . Inverzní matice jednoznačně definovaná a je inverzní zleva i zprava. Jednotková matice je inverzní sama k sobě:
I
−
1
=
I
{\displaystyle \mathbf {I} ^{-1}=\mathbf {I} }
Inverze k inverzní matici je opět původní matice:
(
A
−
1
)
−
1
=
A
{\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)^{-1}={\boldsymbol {A}}}
Matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
a
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
se proto nazývají navzájem inverzní. Součin dvou regulárních matic je opět regulární a inverze součinu je součinem příslušných inverzí, ale v opačném pořadí:
(
A
B
)
−
1
=
B
−
1
A
−
1
{\displaystyle ({\boldsymbol {AB}})^{-1}={\boldsymbol {B}}^{-1}{\boldsymbol {A}}^{-1}}
Pokud lze matici reprezentovat jako součin snadno invertovatelných matic, lze inverzní matici součinu několika matic určit pomocí obecného vzorce:
(
A
1
A
2
⋯
A
k
)
−
1
=
A
k
−
1
⋯
A
2
−
1
A
1
−
1
{\displaystyle ({\boldsymbol {A}}_{1}{\boldsymbol {A}}_{2}\cdots {\boldsymbol {A}}_{k})^{-1}={\boldsymbol {A}}_{k}^{-1}\cdots {\boldsymbol {A}}_{2}^{-1}{\boldsymbol {A}}_{1}^{-1}}
pro
k
∈
N
{\displaystyle k\in \mathbb {N} }
. Vztah platí i pro inverzi mocniny matice:
(
A
k
)
−
1
=
(
A
−
1
)
k
{\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{k}\right)^{-1}=\left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)^{k}}
Uvedená matice se obvykle značí
A
−
k
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-k}}
.
Pro inverzní matici s prvky z tělesa
T
{\displaystyle T}
platí navíc i následující vlastnosti:
Pro inverzi násobku matice nenulovým skalárem
c
∈
T
{\displaystyle c\in T}
platí:
(
c
A
)
−
1
=
c
−
1
A
−
1
{\displaystyle (c{\boldsymbol {A}})^{-1}=c^{-1}{\boldsymbol {A}}^{-1}}
(
A
T
)
−
1
=
(
A
−
1
)
T
{\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }\right)^{-1}=\left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)^{\mathrm {T} }}
(
A
H
)
−
1
=
(
A
−
1
)
H
{\displaystyle \left({\boldsymbol {A}}^{\mathrm {H} }\right)^{-1}=\left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)^{\mathrm {H} }}
Plná hodnost (neboli regularita) matice se při inverzi zachovává:
rank
(
A
−
1
)
=
rank
(
A
)
=
n
{\displaystyle \operatorname {rank} \left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)=\operatorname {rank} ({\boldsymbol {A}})=n}
det
(
A
−
1
)
=
(
det
A
)
−
1
{\displaystyle \operatorname {det} \left({\boldsymbol {A}}^{-1}\right)=(\det {\boldsymbol {A}})^{-1}}
Je
λ
{\displaystyle \lambda }
vlastní číslo matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
příslušné vlastnímu vektoru
x
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}}
, pak
λ
−
1
{\displaystyle \lambda ^{-1}}
je vlastní číslo inverzní matice
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
a přísluší stejnému vlastnímu vektoru
x
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}}
. Uvedený vztah lze geometricky interpretovat tak, že směr vektoru
x
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}}
zůstává zachován při zobrazení odpovídajícímu matici
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
i při jemu inverznímu zobrazení odpovídajícímu
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
.
Některé regulární matice si při inverzi zachovávají své další vlastnosti, například:
V následujících odstavcích se pro jednoduchost předpokládá, že prvky matice náleží komutativnímu tělesu , aby bylo vždy možné provést příslušné aritmetické operace.
Hledaná inverzní matice
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
je řešením maticové rovnice
A
X
=
I
{\displaystyle {\boldsymbol {AX}}=\mathbf {I} }
:
(
a
11
…
a
1
n
⋮
⋮
a
n
1
…
a
n
n
)
(
x
11
…
x
1
n
⋮
⋮
x
n
1
…
x
n
n
)
=
(
1
0
⋱
0
1
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}a_{11}&\ldots &a_{1n}\\\vdots &~&\vdots \\a_{n1}&\ldots &a_{nn}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}x_{11}&\ldots &x_{1n}\\\vdots &~&\vdots \\x_{n1}&\ldots &x_{nn}\end{pmatrix}}={\begin{pmatrix}1&~&0\\~&\ddots &~\\0&~&1\end{pmatrix}}}
Výpočet
j
{\displaystyle j}
-tého sloupce
x
j
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}_{j}}
inverzní matice odpovídá vyřešení soustavy lineárních rovnic
A
x
j
=
e
j
{\displaystyle {\boldsymbol {Ax}}_{j}={\boldsymbol {e}}_{j}}
, kde na pravé straně je
j
{\displaystyle j}
-tý vektor
e
j
{\displaystyle {\boldsymbol {e}}_{j}}
přirozené báze. Inverzní matici lze pak sestavit ze sloupců
x
j
=
(
x
1
j
,
x
2
j
,
…
,
x
n
j
)
T
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}_{j}=(x_{1j},x_{2j},\dots ,x_{nj})^{\mathrm {T} }}
předpisem:
A
−
1
=
X
=
(
x
1
|
x
2
|
…
|
x
n
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\boldsymbol {X}}=\left({\boldsymbol {x}}_{1}~|~{\boldsymbol {x}}_{2}~|~\ldots ~|~{\boldsymbol {x}}_{n}\right)}
Inverzní matici lze efektivně spočítat pomocí Gaussovy–Jordanovy eliminace. Hlavní myšlenkou postupu je řešit
n
{\displaystyle n}
soustav lineárních rovnic
A
x
j
=
e
j
{\displaystyle {\boldsymbol {Ax}}_{j}={\boldsymbol {e}}_{j}}
současně. K tomuto účelu se nejprve matice koeficientů
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
rozšíří o jednotkovou matici
I
{\displaystyle \mathbf {I} }
na blokovou matici:
(
A
|
I
)
=
(
a
11
…
a
1
n
1
0
⋮
⋮
⋱
a
n
1
…
a
n
n
0
1
)
{\displaystyle (\,{\boldsymbol {A}}\,|\,\mathbf {I} \,)=\left({\begin{array}{ccc|ccc}a_{11}&\ldots &a_{1n}\,&\,1&~&0\\\vdots &~&\vdots \,&\,~&\ddots &~\\a_{n1}&\ldots &a_{nn}\,&\,0&~&1\end{array}}\right)}
Poté je matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
převedena do horního trojúhelníkového tvaru pomocí elementárních řádkových úprav , přičemž jednotková matice
I
{\displaystyle \mathbf {I} }
je upravována též:
(
D
|
B
)
=
(
∗
…
∗
∗
…
∗
⋱
⋮
⋮
⋮
0
∗
∗
…
∗
)
{\displaystyle (\,{\boldsymbol {D}}\,|\,{\boldsymbol {B}}\,)=\left({\begin{array}{ccc|ccc}\,*\,&\ldots &\,*\,\,&\,\,*\,&\ldots &\,*\,\\~&\ddots &\vdots \,&\,\vdots &~&\vdots \\0&~&\,*\,\,&\,\,*\,&\ldots &\,*\,\end{array}}\right)}
V tomto okamžiku je možné rozhodnout, zda
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
má inverzní matici. Matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
je invertibilní, právě když matice
D
{\displaystyle {\boldsymbol {D}}}
neobsahuje nulu na hlavní diagonále. V takovém případě lze matici
D
{\displaystyle {\boldsymbol {D}}}
nejprve převést na diagonální tvar pomocí dalších elementárních řádkových úprav a poté ji vhodným škálováním řádků převést na jednotkovou matici. Výsledný tvar blokové matice je:
(
I
|
A
−
1
)
=
(
1
0
x
11
…
x
1
n
⋱
⋮
⋮
0
1
x
n
1
…
x
n
n
)
{\displaystyle (\,\mathbf {I} \,|\,{\boldsymbol {A}}^{-1}\,)=\left({\begin{array}{ccc|ccc}1&~&0\,&\,x_{11}&\ldots &x_{1n}\\~&\ddots &~\,&\,\vdots &~&\vdots \\0&~&1\,&\,x_{n1}&\ldots &x_{nn}\end{array}}\right)}
,
kde na pravé straně je hledaná inverzní matice
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
.
Inverzní matice k reálné matici
A
=
(
1
2
2
3
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}={\begin{pmatrix}1&2\\2&3\end{pmatrix}}}
lze získat následujícím provedením Gaussovy–Jordanovy eliminace:
(
1
2
1
0
2
3
0
1
)
→
(
1
2
1
0
0
−
1
−
2
1
)
→
(
1
0
−
3
2
0
−
1
−
2
1
)
→
(
1
0
−
3
2
0
1
2
−
1
)
{\displaystyle \left({\begin{array}{cc|cc}1&2\,&\,1&0\\{\color {BrickRed}2}&3\,&\,0&1\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{cc|cc}1&{\color {OliveGreen}2}\,&\,1&0\\0&-1\,&\,-2&1\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{cc|cc}1&0\,&\,-3&2\\0&{\color {Blue}-1}\,&\,-2&1\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{cc|cc}1&0\,&\,-3&2\\0&1\,&\,2&-1\end{array}}\right)}
Nejprv je eliminována
2
{\displaystyle \color {BrickRed}2}
pod diagonálou, což se provede odečtením dvojnásobku prvního řádku od druhého řádku. Potom je eliminována
2
{\displaystyle \color {OliveGreen}2}
nad diagonálou, což se provede přičtením dvojnásobku druhého řádku k prvnímu řádku. V posledním kroku je pak druhý diagonální prvek normalizován na jedničku, což znamená, že se druhý řádek se vynásobí
−
1
{\displaystyle \color {Blue}-1}
. Inverzní maticí k
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
je:
A
−
1
=
(
−
3
2
2
−
1
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\begin{pmatrix}-3&2\\2&-1\end{pmatrix}}}
Inverzní matice k reálné matici
A
=
(
1
2
0
2
4
1
2
1
0
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}={\begin{pmatrix}1&2&0\\2&4&1\\2&1&0\end{pmatrix}}}
lze získat následujícím provedením Gaussovy–Jordanovy eliminace: Nejprve jsou eliminovány dvě
2
{\displaystyle \color {BrickRed}2}
v prvním sloupci, což se provede odečtením dvojnásobku prvního řádku. Nyní je druhý prvek na diagonále roven
0
{\displaystyle 0}
, proto se druhý řádek se zamění za třetí, což vede na horní trojúhelníkovou matici:
(
1
2
0
1
0
0
2
4
1
0
1
0
2
1
0
0
0
1
)
→
(
1
2
0
1
0
0
0
0
1
−
2
1
0
0
−
3
0
−
2
0
1
)
→
(
1
2
0
1
0
0
0
−
3
0
−
2
0
1
0
0
1
−
2
1
0
)
{\displaystyle \left({\begin{array}{ccc|ccc}1&2&0\,&\,1&0&0\\{\color {BrickRed}2}&4&1\,&\,0&1&0\\{\color {BrickRed}2}&1&0\,&\,0&0&1\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{ccc|ccc}1&2&0\,&\,1&0&0\\0&0&1\,&\,-2&1&0\\0&{\color {BrickRed}-3}&0\,&\,-2&0&1\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{ccc|ccc}1&2&0\,&\,1&0&0\\0&-3&0\,&\,-2&0&1\\0&0&1\,&\,-2&1&0\end{array}}\right)}
.
Získaná matice
D
{\displaystyle {\boldsymbol {D}}}
je regulární, stejně jako
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
. Nyní zbývá eliminovat
2
{\displaystyle \color {OliveGreen}2}
nad diagonálou, což se provede přičtením dvou třetin druhého řádku k prvnímu, a druhý řádek vydělit
−
3
{\displaystyle \color {Blue}-3}
:
(
1
2
0
1
0
0
0
−
3
0
−
2
0
1
0
0
1
−
2
1
0
)
→
(
1
0
0
−
1
3
0
2
3
0
−
3
0
−
2
0
1
0
0
1
−
2
1
0
)
→
(
1
0
0
−
1
3
0
2
3
0
1
0
2
3
0
−
1
3
0
0
1
−
2
1
0
)
{\displaystyle \left({\begin{array}{ccc|ccc}1&{\color {OliveGreen}2}&0\,&\,1&0&0\\0&-3&0\,&\,-2&0&1\\0&0&1\,&\,-2&1&0\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{ccc|ccc}{\color {Blue}1}&0&0\,&\,-{\tfrac {1}{3}}&0&{\tfrac {2}{3}}\\0&{\color {Blue}-3}&0\,&\,-2&0&1\\0&0&1\,&\,-2&1&0\end{array}}\right)\rightarrow \left({\begin{array}{ccc|ccc}1&0&0\,&\,-{\tfrac {1}{3}}&0&{\tfrac {2}{3}}\\0&1&0\,&\,{\tfrac {2}{3}}&0&-{\tfrac {1}{3}}\\0&0&1\,&\,-2&1&0\end{array}}\right)}
.
Inverzní matice k
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
je:
A
−
1
=
(
−
1
3
0
2
3
2
3
0
−
1
3
−
2
1
0
)
=
1
3
(
−
1
0
2
2
0
−
1
−
6
3
0
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\begin{pmatrix}-{\tfrac {1}{3}}&0&{\tfrac {2}{3}}\\{\tfrac {2}{3}}&0&-{\tfrac {1}{3}}\\-2&1&0\end{pmatrix}}={\frac {1}{3}}{\begin{pmatrix}-1&0&2\\2&0&-1\\-6&3&0\end{pmatrix}}}
Fakt, že Gaussova–Jordanova eliminace poskytuje inverzní matici, lze dokázat následovně: Jsou-li elementární matice , se kterými matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
se pomocí
k
{\displaystyle k}
elementárních úprav převede na jednotkovou matici označeny
E
1
,
…
,
E
k
{\displaystyle {\boldsymbol {E}}_{1},\ldots ,{\boldsymbol {E}}_{k}}
, pak platí:
I
=
E
k
⋯
E
2
E
1
A
{\displaystyle \mathbf {I} ={\boldsymbol {E}}_{k}\cdots {\boldsymbol {E}}_{2}{\boldsymbol {E}}_{1}{\boldsymbol {A}}}
Nyní lze obě strany této rovnosti vynásobit zprava maticí
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
, což dává:
A
−
1
=
E
k
⋯
E
2
E
1
I
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\boldsymbol {E}}_{k}\cdots {\boldsymbol {E}}_{2}{\boldsymbol {E}}_{1}\mathbf {I} }
Je-li matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
převedena na jednotkovou matici vynásobením zleva několika elementárními maticemi, pak jednotková matice vynásobená stejnou posloupností elementárních matic dává inverzní matici
A
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}}
.
Pro zvýšení numerické přesnosti se při výpočtech na počítačích provádí obvykle pivotace prvků.
Výpočet inverze k matici řádu
n
{\displaystyle n}
Gaussovou–Jordanovou eliminací má časovou složitost
O
(
n
3
)
{\displaystyle O(n^{3})}
.
Pomocí determinantu
det
A
{\displaystyle \det \mathbf {A} }
matice a adjungované matice
a
d
j
A
{\displaystyle \mathop {\mathrm {adj} } \mathbf {A} }
(sestavené z algebraických doplňků ) je možné najít inverzní matici použitím vzorce:
A
−
1
=
1
det
A
a
d
j
A
{\displaystyle \mathbf {A} ^{-1}={\frac {1}{\det \mathbf {A} }}\mathop {\mathrm {adj} } \mathbf {A} }
Uvedený postup umožňuje přímý výpočet každého z prvků inverzní matice. Matice
A
−
1
{\displaystyle \mathbf {A} ^{-1}}
má v
i
{\displaystyle i}
-tém řádku a
j
{\displaystyle j}
-tém sloupci prvek
(
−
1
)
i
+
j
det
A
j
i
det
A
{\displaystyle {\frac {(-1)^{i+j}\det \mathbf {A} _{ji}}{\det \mathbf {A} }}}
, kde
A
j
i
{\displaystyle \mathbf {A} _{ji}}
je submatice získaná z matice
A
{\displaystyle \mathbf {A} }
vynecháním
j
{\displaystyle j}
-tého řádku a
i
{\displaystyle i}
-tého sloupce.
Vztah vyplývá z Cramerova pravidla , pomocí nějž lze přímo zapsat řešení soustavy
A
x
j
=
e
j
{\displaystyle {\boldsymbol {Ax}}_{j}={\boldsymbol {e}}_{j}}
:
x
i
j
=
det
A
i
det
A
{\displaystyle x_{ij}={\frac {\det {\boldsymbol {A}}_{i}}{\det {\boldsymbol {A}}}}}
,
kde matice
A
i
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{i}}
vznikne nahrazením
i
{\displaystyle i}
-tého sloupce vektorem
e
j
{\displaystyle {\boldsymbol {e}}_{j}}
. Laplaceův rozvoj determinantu v čitateli podle
i
{\displaystyle i}
-tého sloupce vede ke vztahu:
x
i
j
=
(
−
1
)
i
+
j
det
A
j
i
det
A
{\displaystyle x_{ij}={\frac {(-1)^{i+j}\det {\boldsymbol {A}}_{ji}}{\det {\boldsymbol {A}}}}}
,
kde
A
i
j
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{ij}}
značí podmatici matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
vzniklou odstraněním
i
{\displaystyle i}
-tého řádku a
j
{\displaystyle j}
-tého sloupce (pozor na záměnu pořadí indexů
i
{\displaystyle i}
a
j
{\displaystyle j}
). Subdeterminanty
det
A
i
j
{\displaystyle \det {\boldsymbol {A}}_{ij}}
jsou také nazývány minory určené maticí
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
. Čísla
x
i
j
′
=
(
−
1
)
i
+
j
det
A
i
j
{\displaystyle x_{ij}'=(-1)^{i+j}\det {\boldsymbol {A}}_{ij}}
se nazývají kofaktory matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
a dohromady tvoří kofaktorovou matici
(
cof
A
)
i
j
=
x
i
j
′
{\displaystyle (\operatorname {cof} {\boldsymbol {A}})_{ij}=x_{ij}'}
. Transpozice kofaktorové matice se nazývá adjungovaná matice k matici
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
a značí se
adj
A
{\displaystyle \operatorname {adj} {\boldsymbol {A}}}
. Pomocí adjungované matice lze inverzní matici zapsat vztahem:
A
−
1
=
1
det
A
adj
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\frac {1}{\det {\boldsymbol {A}}}}\operatorname {adj} {\boldsymbol {A}}}
Uvedený vzorec platí i pro matice s prvky z komutativního okruhu s jednotkou za předpokladu, že
det
A
{\displaystyle \det {\boldsymbol {A}}}
je jednotkou v daném okruhu.
Pro matice řádu 2 platí vzorec:
(
a
b
c
d
)
−
1
=
1
det
A
(
d
−
b
−
c
a
)
=
1
a
d
−
b
c
(
d
−
b
−
c
a
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}a&b\\c&d\end{pmatrix}}^{-1}={\frac {1}{\det {\boldsymbol {A}}}}{\begin{pmatrix}d&-b\\-c&a\end{pmatrix}}={\frac {1}{ad-bc}}{\begin{pmatrix}d&-b\\-c&a\end{pmatrix}}}
Pro matice řádu 3 lze odvodit vzorec:
(
a
b
c
d
e
f
g
h
i
)
−
1
=
1
det
A
(
e
i
−
f
h
c
h
−
b
i
b
f
−
c
e
f
g
−
d
i
a
i
−
c
g
c
d
−
a
f
d
h
−
e
g
b
g
−
a
h
a
e
−
b
d
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}a&b&c\\d&e&f\\g&h&i\end{pmatrix}}^{-1}={\frac {1}{\det {\boldsymbol {A}}}}{\begin{pmatrix}ei-fh&ch-bi&bf-ce\\fg-di&ai-cg&cd-af\\dh-eg&bg-ah&ae-bd\end{pmatrix}}}
,
kde
det
A
{\displaystyle \det {\boldsymbol {A}}}
lze vyjádřit např. pomocí Sarrusova pravidla . Uvedeným způsobem lze odvodit vzorce pro inverzi matic vyšších řádů. Jejich zápis i výpočet jsou však příliš složité, a proto se neužívají.
Inverzní matice k následující reálné matici řádu 2 je:
(
1
2
3
4
)
−
1
=
1
4
−
6
(
4
−
2
−
3
1
)
=
1
2
(
−
4
2
3
−
1
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}1&2\\3&4\end{pmatrix}}^{-1}={\frac {1}{4-6}}\,{\begin{pmatrix}4&-2\\-3&1\end{pmatrix}}={\frac {1}{2}}{\begin{pmatrix}-4&2\\3&-1\end{pmatrix}}}
Inverzní matice k následující reálné matici řádu 3 je:
(
2
−
1
0
−
1
2
−
1
0
−
1
2
)
−
1
=
1
8
−
2
−
2
(
4
−
1
2
−
0
1
−
0
2
−
0
4
−
0
2
−
0
1
−
0
2
−
0
4
−
1
)
=
1
4
(
3
2
1
2
4
2
1
2
3
)
{\displaystyle {\begin{pmatrix}2&-1&0\\-1&2&-1\\0&-1&2\end{pmatrix}}^{-1}={\frac {1}{8-2-2}}\,{\begin{pmatrix}4-1&2-0&1-0\\2-0&4-0&2-0\\1-0&2-0&4-1\end{pmatrix}}={\frac {1}{4}}{\begin{pmatrix}3&2&1\\2&4&2\\1&2&3\end{pmatrix}}}
Za předpokladu, že výpočet determinantu matice řádu
n
{\displaystyle n}
vyžaduje
ω
(
n
2
)
{\displaystyle \omega (n^{2})}
aritmetických operací, a každý z
n
2
{\displaystyle n^{2}}
prvků adjungované matice by byl počítán separátně, by uvedený výpočet inverze matice řádu
n
{\displaystyle n}
měl časovou složitost
ω
(
n
4
)
{\displaystyle \omega (n^{4})}
.
Je-li dána bloková čtvercová matice
M
=
(
A
B
C
D
)
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}={\begin{pmatrix}{\boldsymbol {A}}&{\boldsymbol {B}}\\{\boldsymbol {C}}&{\boldsymbol {D}}\end{pmatrix}}}
kde
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
i Schurův doplněk
M
/
A
:=
D
−
C
A
−
1
B
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}}:={\boldsymbol {D}}-{\boldsymbol {CA}}^{-1}{\boldsymbol {B}}}
matice
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
v
M
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}}
jsou regulární matice, pak
M
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}}
je také regulární matice a platí pro ni:
M
=
(
I
0
C
A
−
1
I
)
(
A
0
0
M
/
A
)
(
I
A
−
1
B
0
I
)
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\{\boldsymbol {CA}}^{-1}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}{\boldsymbol {A}}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &{\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &{\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {B}}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}}
Z uvedeného vztahu lze vyjádřit inverzní matici:
M
−
1
=
(
I
A
−
1
B
0
I
)
−
1
(
A
0
0
M
/
A
)
−
1
(
I
0
C
A
−
1
I
)
−
1
=
(
I
−
A
−
1
B
0
I
)
(
A
−
1
0
0
(
M
/
A
)
−
1
)
(
I
0
−
C
A
−
1
I
)
=
(
A
−
1
+
A
−
1
B
(
M
/
A
)
−
1
C
A
−
1
−
A
−
1
B
(
M
/
A
)
−
1
−
(
M
/
A
)
−
1
C
A
−
1
(
M
/
A
)
−
1
)
{\displaystyle {\begin{aligned}{\boldsymbol {M}}^{-1}&={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &{\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {B}}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}^{-1}{\begin{pmatrix}{\boldsymbol {A}}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &{\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}}\end{pmatrix}}^{-1}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\{\boldsymbol {CA}}^{-1}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}^{-1}\\&={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &-{\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {B}}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}{\boldsymbol {A}}^{-1}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}})^{-1}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\-{\boldsymbol {CA}}^{-1}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}\\&={\begin{pmatrix}{\boldsymbol {A}}^{-1}+{\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {B}}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}})^{-1}{\boldsymbol {CA}}^{-1}&-{\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {B}}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}})^{-1}\\-({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}})^{-1}{\boldsymbol {CA}}^{-1}&({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {A}})^{-1}\end{pmatrix}}\end{aligned}}}
Jsou-li naopak
D
{\displaystyle {\boldsymbol {D}}}
i Schurův doplněk
M
/
D
:=
A
−
B
D
−
1
C
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}}:={\boldsymbol {A}}-{\boldsymbol {BD}}^{-1}{\boldsymbol {C}}}
matice
D
{\displaystyle {\boldsymbol {D}}}
v
M
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}}
regulární, pak platí:
M
=
(
I
B
D
−
1
0
I
)
(
M
/
D
0
0
D
)
(
I
0
D
−
1
C
I
)
{\displaystyle {\boldsymbol {M}}={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &{\boldsymbol {BD}}^{-1}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}{\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &{\boldsymbol {D}}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\{\boldsymbol {D}}^{-1}{\boldsymbol {C}}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}}
a pro inverzní matici: [ 3]
M
−
1
=
(
I
0
D
−
1
C
I
)
−
1
(
M
/
D
0
0
D
)
−
1
(
I
B
D
−
1
0
I
)
−
1
=
(
I
0
−
D
−
1
C
I
)
(
(
M
/
D
)
−
1
0
0
D
−
1
)
(
I
−
B
D
−
1
0
I
)
=
(
(
M
/
D
)
−
1
−
(
M
/
D
)
−
1
B
D
−
1
−
D
−
1
C
(
M
/
D
)
−
1
D
−
1
+
D
−
1
C
(
M
/
D
)
−
1
B
D
−
1
)
{\displaystyle {\begin{aligned}{\boldsymbol {M}}^{-1}&={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\{\boldsymbol {D}}^{-1}{\boldsymbol {C}}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}^{-1}{\begin{pmatrix}{\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &{\boldsymbol {D}}\end{pmatrix}}^{-1}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &{\boldsymbol {BD}}^{-1}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}^{-1}\\&={\begin{pmatrix}\mathbf {I} &\mathbf {0} \\-{\boldsymbol {D}}^{-1}{\boldsymbol {C}}&\mathbf {I} \end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}})^{-1}&\mathbf {0} \\\mathbf {0} &{\boldsymbol {D}}^{-1}\end{pmatrix}}{\begin{pmatrix}\mathbf {I} &-{\boldsymbol {BD}}^{-1}\\\mathbf {0} &\mathbf {I} \end{pmatrix}}\\&={\begin{pmatrix}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}})^{-1}&-({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}})^{-1}{\boldsymbol {BD}}^{-1}\\-{\boldsymbol {D}}^{-1}{\boldsymbol {C}}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}})^{-1}&{\boldsymbol {D}}^{-1}+{\boldsymbol {D}}^{-1}{\boldsymbol {C}}({\boldsymbol {M}}/{\boldsymbol {D}})^{-1}{\boldsymbol {BD}}^{-1}\end{pmatrix}}\end{aligned}}}
Uvedené vzorce lze využít k paměťově efektivnímu výpočtu inverzí matic velkých rozměrů.[ 4]
Inverzní matici lze vyjádřit i pomocí charakteristického polynomu . Je-li
A
∈
T
n
×
n
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}\in T^{n\times n}}
regulární čtvercová matice a
χ
A
(
t
)
=
c
0
+
c
1
t
+
c
2
t
2
+
⋯
+
c
n
t
n
{\displaystyle \chi _{\boldsymbol {A}}(t)=c_{0}+c_{1}t+c_{2}t^{2}+\dots +c_{n}t^{n}}
je její charakteristický polynom, pak platí:
A
−
1
=
−
1
det
A
(
c
1
I
n
+
c
2
A
+
⋯
+
c
n
A
n
−
1
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}=-{\frac {1}{\det {\boldsymbol {A}}}}\left(c_{1}\mathbf {I} _{n}+c_{2}{\boldsymbol {A}}+\dots +c_{n}{\boldsymbol {A}}^{n-1}\right)}
Dosazení matice do polynomu je obdobou dosazení reálného čísla s tím rozdílem, že se používají maticové operace pro součet, násobek i mocninu.
I
n
{\displaystyle \mathbf {I} _{n}}
značí jednotkovou matici řádu
n
{\displaystyle n}
.
Vztah vyplývá z Cayleyho–Hamiltonovy věty , která tvrdí, že dosazení matice do svého charakteristického polynomu má vždy za výsledek nulovou matici:
χ
A
(
A
)
=
0
⟺
c
0
I
n
+
∑
i
=
1
n
c
i
A
i
=
0
⟺
−
c
0
I
n
=
A
⋅
∑
i
=
1
n
c
i
A
i
−
1
⟺
A
−
1
=
−
1
c
0
∑
i
=
1
n
c
i
A
i
−
1
{\displaystyle \chi _{\boldsymbol {A}}({\boldsymbol {A}})=\mathbf {0} \,\,\Longleftrightarrow \,\,c_{0}\mathbf {I} _{n}+\sum _{i=1}^{n}c_{i}{\boldsymbol {A}}^{i}=\mathbf {0} \,\,\Longleftrightarrow \,\,-c_{0}\mathbf {I} _{n}={\boldsymbol {A}}\cdot \sum _{i=1}^{n}c_{i}{\boldsymbol {A}}^{i-1}\,\,\Longleftrightarrow \,\,{\boldsymbol {A}}^{-1}=\displaystyle -{\frac {1}{c_{0}}}\sum _{i=1}^{n}c_{i}{\boldsymbol {A}}^{i-1}}
Charakteristický polynom matice
A
=
(
3
2
5
1
1
3
2
4
6
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}={\begin{pmatrix}3&2&5\\1&1&3\\2&4&6\end{pmatrix}}}
řádu 3 je kubický polynom
χ
A
(
t
)
=
t
3
−
10
t
2
+
3
t
+
8
{\displaystyle \chi _{\boldsymbol {A}}(t)=t^{3}-10t^{2}+3t+8}
.
Dosazení do vzorce dává:
A
−
1
=
−
1
c
0
∑
i
=
1
n
c
i
A
i
−
1
=
−
1
c
0
(
c
1
I
3
+
c
2
A
+
c
3
A
2
)
=
−
1
8
(
3
⋅
(
1
0
0
0
1
0
0
0
1
)
−
10
⋅
(
3
2
5
1
1
3
2
4
6
)
+
1
⋅
(
21
28
51
10
15
26
22
32
58
)
)
=
−
1
8
(
−
6
8
1
0
8
−
4
2
−
8
1
)
{\displaystyle {\begin{aligned}{\boldsymbol {A}}^{-1}&=-{\frac {1}{c_{0}}}\sum _{i=1}^{n}c_{i}{\boldsymbol {A}}^{i-1}\\\\&=-{\frac {1}{c_{0}}}\left(c_{1}\mathbf {I} _{3}+c_{2}{\boldsymbol {A}}+c_{3}{\boldsymbol {A}}^{2}\right)\\\\&=-{\frac {1}{8}}\left(3\cdot {\begin{pmatrix}1&0&0\\0&1&0\\0&0&1\end{pmatrix}}-10\cdot {\begin{pmatrix}3&2&5\\1&1&3\\2&4&6\end{pmatrix}}+1\cdot {\begin{pmatrix}21&28&51\\10&15&26\\22&32&58\end{pmatrix}}\right)\\\\&=-{\frac {1}{8}}{\begin{pmatrix}-6&8&1\\0&8&-4\\2&-8&1\end{pmatrix}}\end{aligned}}}
Obecně se v numerické matematice soustavy lineárních rovnic tvaru
A
x
=
b
{\displaystyle {\boldsymbol {Ax}}={\boldsymbol {b}}}
s regulární
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}}
neřeší pomocí inverzní matice
x
=
A
−
1
b
{\displaystyle {\boldsymbol {x}}={\boldsymbol {A}}^{-1}{\boldsymbol {b}}}
,
ale pomocí speciálních metod pro soustavy lineárních rovnic (viz Numerická lineární algebra). Metoda výpočtu pomocí inverze je nejen mnohem složitější, ale i méně stabilní . Zejména pro velmi velké matice se pak používají aproximační metody . Možným přístupem je Neumannova řada, která aproximuje inverzní matici pomocí nekonečné řady
A
−
1
=
∑
k
=
0
∞
(
I
−
A
)
k
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}=\sum _{k=0}^{\infty }(\mathbf {I} -{\boldsymbol {A}})^{k}}
za předpokladu, že řada konverguje. Částečný součet řady poskytuje přibližnou hodnotu inverzní matice. Pro speciální matice, jako jsou pásmové matice nebo Toeplitzovy matice , existují i jiné účinné metody výpočtu inverze.
Inverzní matici lze využít k řešení některých lineárních algebraických rovnic s maticemi.
Je-li matice
A
{\displaystyle \mathbf {A} }
regulární , pak řešení rovnice
A
X
=
B
{\displaystyle \mathbf {AX} =\mathbf {B} }
lze popsat přímo vztahem
X
=
A
−
1
B
{\displaystyle \mathbf {X} =\mathbf {A} ^{-1}\mathbf {B} }
.
Pomocí inverzní matice lze charakterizovat následující třídy matic:
U samoinverzních matic je inverze rovna původní matici:
A
−
1
=
A
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\boldsymbol {A}}}
,
u ortogonálních matic se inverze shoduje s transpozici:
A
−
1
=
A
T
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\boldsymbol {A}}^{\mathrm {T} }}
,
u unitárních matic se inverzní rovná hermitovské transpozici:
A
−
1
=
A
H
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}^{-1}={\boldsymbol {A}}^{\mathrm {H} }}
.
Inverzi lze určit přímo např. pro diagonální matice, Frobeniovy matice , Hilbertovy matice a tridiagonální Toeplitzovy matice.
Jsou-li dány
V
{\displaystyle V}
a
W
{\displaystyle W}
dva
n
{\displaystyle n}
-dimenzionální vektorové prostory nad tělesem
T
{\displaystyle T}
a bijektivní lineární zobrazení
f
:
V
→
W
{\displaystyle f\colon V\to W}
, pak jemu inverzní zobrazení
f
−
1
:
W
→
V
{\displaystyle f^{-1}\colon W\to V}
je definováno vztahem:
f
−
1
∘
f
=
f
∘
f
−
1
=
id
{\displaystyle f^{-1}\circ f=f\circ f^{-1}=\operatorname {id} }
,
kde
id
{\displaystyle \operatorname {id} }
představuje identické zobrazení . Pro matice zobrazení
A
f
,
A
f
−
1
∈
T
n
×
n
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{f},{\boldsymbol {A}}_{f^{-1}}\in T^{n\times n}}
(vzhledem k pevně zvoleným bázím prostorů
V
{\displaystyle V}
a
W
{\displaystyle W}
) pak platí vztah:
A
f
−
1
=
A
f
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{f^{-1}}={\boldsymbol {A}}_{f}^{-1}}
Matice inverzního zobrazení je inverzní k matici původního zobrazení.
Je
V
{\displaystyle V}
konečně-rozměrný vektorový prostor nad tělesem
T
{\displaystyle T}
, pak odpovídající duální prostor
V
∗
{\displaystyle V^{\ast }}
je vektorový prostor lineárních funkcionálů
V
→
T
{\displaystyle V\to T}
. Je-li
{
v
1
,
…
,
v
n
}
{\displaystyle \{v_{1},\ldots ,v_{n}\}}
báze prostoru
V
{\displaystyle V}
, pak odpovídající duální bázi
{
v
1
∗
,
…
,
v
n
∗
}
{\displaystyle \{v_{1}^{\ast },\ldots ,v_{n}^{\ast }\}}
prostoru
V
∗
{\displaystyle V^{\ast }}
lze charakterizovat pomocí Kroneckerova delta :
v
i
∗
(
v
j
)
=
δ
i
j
{\displaystyle v_{i}^{\ast }(v_{j})=\delta _{ij}}
,
kde
i
,
j
∈
{
1
,
…
,
n
}
{\displaystyle i,j\in \{1,\dots ,n\}}
. Jestliže
A
v
=
(
x
1
∣
…
∣
x
n
)
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{v}=(x_{1}\mid \ldots \mid x_{n})}
je matice složená z vektorů souřadnic vektorů
{
v
1
,
…
,
v
n
}
{\displaystyle \{v_{1},\ldots ,v_{n}\}}
, pak odpovídající duální matice
A
v
∗
=
(
x
1
∗
∣
…
∣
x
n
∗
)
T
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{v^{\ast }}=(x_{1}^{\ast }\mid \ldots \mid x_{n}^{\ast })^{\mathrm {T} }}
splňuje:
A
v
∗
=
A
v
−
1
{\displaystyle {\boldsymbol {A}}_{v^{\ast }}={\boldsymbol {A}}_{v}^{-1}}
Matice souřadnic vektorů duální báze je tedy inverzní maticí k matici souřadnic vektorů primární báze.
Inverzní matice se také používají v lineární algebře, mimo jiné:
Pro singulární a obdélníkové matice lze sestrojit tzv. pseudoinverzi matice .
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Inverse Matrix na německé Wikipedii.
BÄRTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce . Praha: Academia, 2006. 832 s. ISBN 80-200-1448-9 . Kapitola Matice, s. 180–198.
BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra . 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1 .
HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky . 1.. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5 . S. 39.
OLŠÁK, Petr. Lineární algebra [online]. Praha: 2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online .
MOTL, Luboš; ZAHRADNÍK, Miloš. Pěstujeme lineární algebru [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online .