V lineární algebře se adjungovanou maticí k čtvercové matici nazývá matice, která vznikne transpozicí matice jejích algebraických doplňků. Někdy se také užívá název reciproká matice.
Součin matice se svou adjungovanou maticí dává diagonální matici, jejíž prvky na diagonále jsou rovny determinantu původní matice. V důsledku je inverzní matice k regulární matici rovna adjungované matici vydělené determinantem dané matice.
Mějme čtvercovou matici
s prvky
z tělesa
(např. z tělesa reálných čísel) nebo i obecněji z komutativního kruhu. Označíme-li
algebraický doplněk příslušný k prvku
, pak adjungovaná matice
je tvořena prvky:

neboli

kde
je matice, která vznikne z matice
vynecháním
-tého řádku a
-tého sloupce.
Vzhledem k tomu, že determinant matice řádu 0 je 1, je adjungovaná matice libovolné matice
řádu 1 rovna jednotkové matici řádu 1, neboli
. I v tomto případě platí:
Obecná matice řádu 2 ve tvaru

má adjungovanou matici:

Obecná matice řádu 3 ve tvaru

má adjungovanou matici:
![{\displaystyle {\begin{aligned}\operatorname {adj} {\boldsymbol {A}}&={\begin{pmatrix}\quad \det {\begin{pmatrix}e&f\\h&i\end{pmatrix}}&-\det {\begin{pmatrix}d&f\\g&i\end{pmatrix}}&\quad \det {\begin{pmatrix}d&e\\g&h\end{pmatrix}}\\-\det {\begin{pmatrix}b&c\\h&i\end{pmatrix}}&\quad \det {\begin{pmatrix}a&c\\g&i\end{pmatrix}}&-\det {\begin{pmatrix}a&b\\g&h\end{pmatrix}}\\\quad \det {\begin{pmatrix}b&c\\e&f\end{pmatrix}}&-\det {\begin{pmatrix}a&c\\d&f\end{pmatrix}}&\quad \det {\begin{pmatrix}a&b\\d&e\end{pmatrix}}\end{pmatrix}}^{\mathrm {T} }\\[.7em]&={\begin{pmatrix}ei-fh&fg-di&dh-eg\\ch-bi&ai-cg&bg-ah\\bf-ce&cd-af&ae-bd\end{pmatrix}}^{\mathrm {T} }\\[.7em]&={\begin{pmatrix}ei-fh&ch-bi&bf-ce\\fg-di&ai-cg&cd-af\\dh-eg&bg-ah&ae-bd\end{pmatrix}}\end{aligned}}}](https://wikimedia.org/api/rest_v1/media/math/render/svg/5b157cc58cb7bc1c3d1f2cc32403160523abde2d)
Například adjungovaná matice k matici

je:

Protože
, je výsledná adjungovaná matice zároveň
-násobkem inverzní matice k původní matici
.
Hodnota
ve druhém řádku a třetím sloupci adjungované matice je algebraickým doplňkem
prvku
a byla vypočítána jako součin příslušného znaménka s determinantem podmatice
získané z původní matice
odebráním třetího řádku a druhého sloupce:

Je-li matice
regulární, potom sloupce inverzní matice
jsou řešením soustav rovnic
, kde na pravé straně je
-tý vektor přirozené báze. Z Cramerova pravidla pak vyplývá vztah:

Ekvivalentní vztah:
lze odvodit i z Laplaceova rozvoje determinantu.
Regulární matici řádu 2 lze pak invertovat podle vzorce:

Následující vztahy platí pro všechny čtvercové matice řádu
nad tělesem
:
, kde
je jednotková matice.
, kde
je nulová matice řádu
. Pro nulovou matici řádu 1 však platí:
.

pro libovolné
.


pro libovolné
.

pro
, přičemž pro matice řádu 2 jmenovitě platí:
.
Pokud matice
náleží některé z následujících tříd matic, pak matice k ní adjungovaná
patří do téže třídy:
Pokud je
antisymetrická matice, pak
je antisymetrická pro sudá
a symetrická pro lichá
.
Je-li
regulární, pak
lze vyjádřit pomocí determinantu a inverzní matice, jak bylo zmíněno výše.
Pro adjungované matice k singulárním čtvercovým maticím řádu alespoň 2 platí následující vztahy:
- Je-li
, pak
, kde
je nulová matice řádu
.
- Je-li
, pak
. V tomto případě je některý ze subdeterminantů nenulový, takže
je nenulová, a proto má hodnost alespoň jedna. Rovnost
znamená, že dimenze nulového prostoru adjungované matice
je alespoň
, takže její hodnost je nejvýše jedna. Adjungovanou matici lze v tomto případě vyjádřit také jako
, kde
a
jsou libovolná nenulová řešení homogenních soustav
a
, a
je následně dopočítaný skalár.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Adjugate matrix na anglické Wikipedii a Adjunkte na německé Wikipedii.
- BÄRTSCH, Hans-Jochen. Matematické vzorce. Praha: Academia, 2006. 832 s. ISBN 80-200-1448-9. Kapitola Matice, s. 180–198.
- BEČVÁŘ, Jindřich. Lineární algebra. 1. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 436 s. ISBN 978-80-7378-392-1.
- HLADÍK, Milan. Lineární algebra (nejen) pro informatiky. 1. vyd. Praha: Matfyzpress, 2019. 328 s. ISBN 978-80-7378-378-5. S. 39.
- OLŠÁK, Petr. Lineární algebra [online]. Praha: 2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online.