Přeskočit na obsah

Albert Szent-Györgyi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert Szent-Györgyi
Rodné jménoAlbert Imre Szent-Györgyi
Narození16. září 1893
Budapešť
Úmrtí22. října 1986 (ve věku 93 let)
Woods Hole
Příčina úmrtíselhání ledvin
Místo pohřbeníWoods Hole Village Cemetery
Alma materUniverzita Loránda Eötvöse v Budapešti (1911–1917)
Fitzwilliamova kolej (do 1927)
Povoláníbiochemik, chemik, politik, lékař, vysokoškolský učitel, mírový aktivista a fyziolog
ZaměstnavateléUniverzita v Leidenu (1920–1922)
Rijksuniversiteit Groningen (1922–1926)
Rijksuniversiteit Groningen (1925–1926)
Fitzwilliamova kolej (1926–1930)
Segedínská univerzita (1931–1945)
OceněníNobelova cena za fyziologii a lékařství (1937)
Corvin-koszorú (1937)
doctor honoris causa from the University of Paris (1938)
Pamětní mince Augusta Wilhelma von Hofmanna (1939)
Cameron Prize of the University of Edinburgh (1946)
… více na Wikidatech
Politická strananezávislý politik
ChoťKornélia Demény
June Susan Wichterman
Márta Borbíró
Marcia Houston
RodičeJozefina Lenhossék
PříbuzníGyörgy Libik (zeť)[1]
Mihály Lenhossék (strýc)
Funkcemember of the Hungarian upper chamber (1939–1943)
member of the Provisional National Assembly (1945)
poslanec maďarského Národního shromáždění (1945–1947)
PodpisAlbert Szent-Györgyi – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Szent-Györgyi de Nagyrápolt (maďarsky Szent-Györgyi Albert, 16. září 1893, Budapešť22. října 1986, Hole Woods, Massachusetts, USA) byl maďarský biochemik a fyziolog, držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 1937.

Studoval medicínu a farmakologii v Budapešti, fyziologii v Berlíně a v Praze a chemii v Hamburku. Během druhé světové války se aktivně účastnil maďarského protinacistického odboje. Po válce, předtím než emigroval do USA, se krátce zapojil do maďarské politiky.

Jeho jméno nese Lékařská univerzita v Segedíně, která dlouhodobě patří mezi nejlepší univerzity v Maďarsku i celé střední Evropě.

Vědecká dráha

[editovat | editovat zdroj]

Kariéru výzkumníka započal v Bratislavě (tehdy německy: Pressburg, maďarsky: Pozsony), kterou ovšem spolu s částí tamější maďarské populace opustil v roce 1919, kdy se město stalo součástí Československa.

Jeho vědecký zájem byl především soustředěn na zkoumání mechanismů oxidace v lidském těle a možnostem jejího omezení. V cambridgeské biochemické laboratoři v roce 1927 jako první na světě izoloval (z hovězí nadledvinové kůry) vitamín C, objevenou látku (se vzorcem C6H8O6) pojmenoval kyselina hexuronová (že se jedná o vitamín C bylo zjištěno až po čtyřech letech). Později se mu tutéž látku podařilo izolovat ze šťáv pomeranče, zelí a papriky. Zabýval se také buněčným dýcháním, objevil kyselinu fumarovou a několik fází (dnes tak pojmenovaného) Krebsova cyklu. Nobelovu cenu v roce 1937 obdržel za objevy týkající se biologické oxidace ve spojitosti s vitamínem C a katalýzou kyseliny fumarové. V roce 1938 se začal zabývat biofyzikou svalových pohybů (svalových stahů). Zjistil, že obsahují bílkovinu aktin, která v kombinaci s bílkovinou myozinem a energetickým zdrojem ATP způsobuje stažení (kontrakci) svalových vláken.

Politická dráha

[editovat | editovat zdroj]

Protinacistický odboj

[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se stal aktivním členem maďarského protinacistického odboje. Ke konci války se Maďarsko, stále jako spojenec nacistického Německa, snažilo tajně vyjednávat se Spojenci. V roce 1944 byl Szent-Györgyi pod záminkou vědeckých přednášek vyslán maďarským ministerským předsedou Miklósem Kállayem na tajné jednání se spojenci do Istanbulu. Nacisté toto spiknutí odhalili a Adolf Hitler následně vydal osobní rozkaz k zatčení Szent-Györgyiho. Jemu se ale podařilo utéct z domácího vězení a zbytek války strávil na útěku před gestapem.

Po válce pomáhal znovuzakládat Maďarskou akademii věd, byl zvolen poslancem a dokonce nějaký čas aspiroval na místo maďarského prezidenta. Byl však zklamán z politického vývoje a růstu vlivu komunistů, a proto v roce 1947 emigroval do USA, kde úspěšně pokračoval ve vědecké kariéře, například se zabýval výzkumem rakoviny.

  1. Olympedia – György Libik. 2006. Dostupné online. [cit. 2023-10-03].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]