Přeskočit na obsah

Salvador Luria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Salvador Luria
Rodné jménoSalvatore Edoardo Luria
Narození13. srpna 1912
Turín, Italské královstvíItalské království Italské království
Úmrtí6. února 1991 (ve věku 78 let)
Lexington, Massachusetts, USAUSA USA
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
BydlištěSpojené státy americké (1940–1991)
Alma materKolumbijská univerzita
Turínská univerzita
Univerzita La Sapienza
Povolánímikrobiolog, vysokoškolský učitel, virolog a chemik
ZaměstnavateléMassachusettský technologický institut
Indianská univerzita v Bloomingtonu
Illinoiská univerzita v Urbana-Champaign
Kolumbijská univerzita
OceněníGuggenheimovo stipendium (1942, 1953 a 1963)
Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1969)
Cena Louisy Grossové Horwitzové (1969)
Národní knižní cena (1974)
Národní vyznamenání za vědu (1991)
ChoťZella Luria
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Salvador Edward Luria, rodným jménem Salvatore Luria (13. srpen 1912, Turín – 6. únor 1991, Lexington, Massachusetts) byl italsko-americký mikrobiolog židovského původu. Roku 1969 obdržel spolu s Maxem Delbrückem a Alfredem Hersheyem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství, a to za objev rozmnožování a genetické struktury virů a vlastností bakteriofágů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v sefardské židovské rodině. Zajímavostí je, že na lyceu téměř propadal z přírodních věd, v nichž se nakonec tak proslavil. Vystudoval lékařství na turínské univerzitě, absolvoval roku 1935. K jeho spolužákům patřili i další dva budoucí nositelé Nobelovy ceny Rita Leviová-Montalciniová a Renato Dulbecco.[1]

Po škole se začal výrazněji věnovat genetice, když navázal zejména na výzkum Maxe Delbrücka. Delbrück utekl před nacisty do Spojených států amerických, kde se dozvěděl o Luriových výzkumech v Itálii a pozval ho do USA. Italská fašistická vláda však Luriu do Ameriky nepustila. Nakonec se mu podařilo dostat aspoň do Paříže, kde pracoval v laboratoři manželů Curieových.[1]

V Paříži započal svůj výzkum bakteriofágů, virů napadajících bakterie, které se ukázaly k výzkumu genů velmi výhodné. Roku 1940 však Němci vpadli do Francie a rychle postupovali na Paříž. Luriovi se podařilo utéct ještě před dobytím Paříže do Marseille, odkud pak odjel do Spojených států a na konci 40. let získal americké občanství.[1]

Fyzik Enrico Fermi mu v Americe zařídil Rockefellerovo stipendium a Luria se konečně připojil k Delbrückovu badatelskému týmu, v němž byl také Alfred Hershey. Právě Delbrück, Hershey a Luria nakonec dostali společně roku 1969 Nobelovou cenu. Jejich výzkum se odlišoval od ostatních tím, že stavěl více na fyzice než biologii, což budilo dlouho v biologických kruzích jistý odpor. Delbrückův tým však vyšel z toho, že biologické systémy jsou sice složitější, ale přesto systémy fyzikální.[1]

Od roku 1943 působil Luria na univerzitě v Indianě, kde jeho prvním postgraduálním studentem byl James Watson, který spolu s Francisem Crickem objevil strukturu DNA. Později pracoval na univerzitě v Illinois a nakonec na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v Bostonu,[1] kde se v roce 1972 stal ředitelem Centra pro výzkum rakoviny. V jeho oddělení pracovali budoucí nositelé Nobelovy ceny David Baltimore, Susumu Tonegawa, Phillip Allen Sharp a H. Robert Horvitz.

Politická aktivita

[editovat | editovat zdroj]

Po celou dobu své kariéry byl Luria výrazným politickým aktivistou.[2] V roce 1957 se připojil k Linusi Paulingovi, aby protestoval proti testování jaderných zbraní. Luria byl odpůrcem války ve Vietnamu a podporovatelem organizovaného odborového hnutí. V sedmdesátých letech 20. století se zapojil do debat o genetickém inženýrství a prosazoval kompromisní postoj mírného dohledu a regulace namísto extrémů, jako je úplný zákaz nebo úplná vědecká svoboda. Kvůli své politické angažovanosti byl v roce 1969 na krátkou dobu zařazen na černou listinu příjemců finančních prostředků z Národního ústavu zdraví.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Kromě Nobelovy ceny získal Luria řadu ocenění a uznání. V roce 1959 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd,[3] v roce 1960 byl jmenován členem Národní akademie věd USA,[4] v roce 1964 byl zvolen členem Americké filozofické společnosti,[5] v letech 1968–1969 byl prezidentem Americké mikrobiologické společnosti. V roce 1969 mu společně s Maxem Delbrückem byla udělena cena Louisy Gross Horwitzové. V roce 1974 získal v USA národní knižní cenu za populárně vědeckou knihu Life: the Unfinished Experiment[6] a v roce 1991 obdržel národní vyznamenání za vědu.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Archivovaná kopie. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2015-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-26. 
  2. ↑ Salvador Luria. MIT Press [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Salvador Edward Luria | American Academy of Arts and Sciences. www.amacad.org [online]. 2023-02-09 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ S. E. Luria – NAS. https://www.nasonline.org/ [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ APS Member History. search.amphilsoc.org [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ National Book Awards 1974. National Book Foundation [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ NMS Recipient | NSF - National Science Foundation. new.nsf.gov [online]. [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
2001–2025
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Salvador_Luria&oldid=24563011“