Miklós Kállay

Miklós Kállay
Miklós Kállay
Narození	23. ledna 1887; Nyíregyháza
Úmrtí	14. ledna 1967 (ve věku 79 let); New York
Povolání	politik, diplomat a právník
Ocenění	Řád čestné legie (1939); velkokříž Řádu Karla III. (1942)
Politická strana	Strana jednoty
Děti	Kristóf Kállay
Rodiče	András Kállay
Funkce	lord-lieutenant of Szabolcs County (1922–1923); lord-lieutenant of Ung County (1922–1923); župan (Q1293316; 1923–1929); secretary of state (Ministry of Commerce; 1929–1931); poslanec maďarského Národního shromáždění (1931–1935); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miklós Kállay de Nagykálló (23. ledna 1887 Nyíregyháza – 14. ledna 1967 New York) byl maďarský politik, který sloužil jako předseda vlády Maďarska během druhé světové války, od 9. března 1942 do 22. března 1944.

Život

Narodil se ve vlivné šlechtické rodině. V letech 1921 až 1929 byl županem svého kraje. Poté vstoupil do vlády. Sloužil nejprve jako zástupce státního tajemníka na ministerstvu obchodu (1929–1931) a později jako ministr zemědělství (1932–1935). Rezignoval v roce 1935 na protest proti pravicové politice premiéra Gyuly Gömböse.^[1] Většinu zbytku dekády se držel mimo politiku. Začátkem roku 1942 se maďarský regent admirál Miklós Horthy snažil vytvořit určitou distanc mezi sebou a Hitlerovým režimem. Odvolal proněmeckého premiéra László Bárdossyho a nahradil ho umírněným Kállayem, od kterého očekával, že uvolní maďarské vazby na Německo. Za tím účelem se Kállay v roce 1943 chopil i postu ministra zahraničí.

Kállay úspěšně chránil uprchlíky a odolal nacistickému nátlaku na deportaci Židů.^[2] Navázal kontakt se západními Spojenci a vyjednal podmínky, za kterých by Maďarsko změnilo ve válce stranu. Spojenecká vojska však nebyla dostatečně blízko, aby plán změny stran bylo možno uskutečnit. Slíbil každopádně Spojencům, že se maďarská armáda bezpodmínečně vzdá, jakmile dosáhnou maďarských hranic. V židovské otázce ale přeci jen Němcům ustupoval. 24. října 1942 vyhlásil zvláštní daň z nemovitosti pro Židy, aby „zaručil vhodné bydlení pro křesťany“. „Židé se musí vzdát všech nadějí. Budou přijata další již vypracovaná opatření v blízké budoucnosti proti Židům. Udělám vše pro to, aby ekonomické klíčové pozice, které nyní zastávají Židé, byly co nejdříve převedeny na křesťany,“ komentoval to v dobovém tisku. Jeho vláda nicméně umožnila levicové opozici kromě komunistů fungovat bez větších postihů.

Němci v březnu 1944 Maďarsko vojensky obsadili, což přinutilo Horthyho sesadit Kállaye a nahradit ho poddajnějším Döme Sztójayem. Kállay proklouzl německým jednotkám, jež ho přišly zatknout a pokusil se najít azyl na tureckém velvyslanectví. Nakonec ho sám opustil a nechal se zatknout.^[3] Byl Němci poslán nejprve do koncentračního tábora Dachau a později do Mauthausenu. Koncem dubna 1945 byl spolu s dalšími prominentními vězni koncentračních táborů převezen do Tyrolska. Byl osvobozen 5. americkou armádou 5. května 1945.

V roce 1946 odešel do exilu. Nakonec se v roce 1951 usadil ve Spojených státech. V roce 1954 vydal své paměti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miklós Kállay na anglické Wikipedii.

↑ Miklós Kállay | Hungarian Politics, WWII Resistance, Nazi Occupation. Britannica.com [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ EHRI - Kállay Miklós miniszterelnök iratai. portal.ehri-project.eu [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online.
↑ "He was the only one who could fill this role and who tried to turn back the cruel wheel of fate, his ancestors defended the independence of the nation, its people and its dignity for a thousand years.". mki.gov.hu [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Miklós Kállay na Wikimedia Commons

[1] Miklós Kállay | Hungarian Politics, WWII Resistance, Nazi Occupation. Britannica.com [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. (anglicky)

[2] EHRI - Kállay Miklós miniszterelnök iratai. portal.ehri-project.eu [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online.

[3] "He was the only one who could fill this role and who tried to turn back the cruel wheel of fate, his ancestors defended the independence of the nation, its people and its dignity for a thousand years.". mki.gov.hu [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

Premiéři Maďarska

Uhersko během Revoluce 1848–1849	Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska	Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika	Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad	Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království	István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika	Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika	István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika	József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)