Ženská dvouhra Internazionali BNL d'Italia 2024 probíhala okolo poloviny května 2024. Do singlové soutěže římského tenisového turnaje, hraného na antuce Foro Italico, nastoupilo devadesát šest hráček. Čtrnáct z nich si účast zajistilo v kvalifikaci včetně dvou šťastných poražených.[1] Kazachstánská obhájkyně Jelena Rybakinová se odhlásila pro nemoc.
Třetí římský titul vybojovala polská světová jednička Iga Świąteková, ve 22 letech nejmladší šampionka od Sabatiniové v roce 1991. Na túře WTA získala dvacátou první trofej a desátou v kategorii WTA 1000. Potřetí si z jednoho turnaje odvezla třetí titul a stala se prvním tenistou bez ohledu na pohlaví, který v probíhající sezóně na okruhu triumfoval počtvrté.
Obhájkyní titulu byla kazachstánská světová čtyřka Jelena Rybakinová,[2][3] která před úvodním duelem odstoupila pro nemoc.[4] Do Říma přicestovala jako lídryně odehrané části sezóny v počtu tří titulů se Świątekovou, pěti finále, třiceti vyhraných zápasů se Świątekovou a 229 nastřílených es. Nejmladší členkou startovního pole se stala 17letá Mirra Andrejevová a nejstarší pak 37letá Italka Sara Erraniová, která jako jediná z hráček nastoupila již do šestnáctého ročníku dvouhry a jednadvacátého celkově.[5][6] V úvodním kole se Erraniová hrající na divokou kartu stala první Italkou, která na okruhu porazila Amandu Anisimovovou. Američanka tak po třinácti výhrách nad hráčkami startujícími na divokou kartu poprvé nezvládla zápas proti člence této skupiny.[6]
Přestože 20letá světová trojka Coco Gauffová obdržela ve třetím kole „kanára“, a dopustila se patnácti dvojchyb, prošla přes šťastnou poraženou Jaqueline Cristianovou do osmifinále. Patnáctou antukovou výhrou v kategorii WTA 1000 se jako první před dovršením 21 let odpoutala na čele statistiky od čtrnácti vítězství Wozniacké. V Římě se po Evertové a sestrách Williamsových stala čtvrtou Američankou mladší 21 let, která v otevřené éře pokořila hranici deseti výher.[7]
27letá slovenská kvalifikantka a stá dvacátá hráčka žebříčku, Rebecca Šramková, vyhrála poprvé v kariéře tři zápasy hlavní soutěže WTA v řadě a postoupila do prvního osmifinále kategorie WTA 1000.[11] Ve druhém kole vyřadila britskou světovou osmadvacítku Katie Boulterovou a nezastavila ji ani americká členka šesté desítky Sofia Keninová.[12][13] Ve čtvrté fázi však nenašla recept na lotyšskou světovou desítku Jeļenu Ostapenkovou, přestože v rozhodující sadě vedla 3–1 na gamy a za stavu 5–4 šla podávat na vítězství.[14] Bodový zisk Šramkové zajistil premiérový průnik do elitní světové stovky.[11] V třísetové osmifinálové bitvě, skončené v jednu hodnu po půlnoci, porazila světová dvojka Aryna Sabalenková o sedmnáct míst níže postavenou Ukrajinku Elinu Svitolinovou. V závěrečném setu šla Svitolinová do vedení her 2–0. Na jeho konci neproměnila tři mečboly, z toho jeden v tiebreaku, který Sabalenková získala poměrem míčů 9–7. Druhá žena klasifikace tak zvládla třetí ze čtyř vzájemných duelů.[15]
Poprvé v historii antukového turnaje WTA 1000, tj. od roku 2009, všechny čtvrtfinalistky na žebříčku figurovaly v Top 25. V rámci všech turnajů tisícové kategorie se tak stalo počtrnácté a na Italian Open poprvé od roku 2004.[16] Světová jednička (Świąteková), dvojka (Sabalenková) i trojka (Gauffová) postoupily, vyjma Turnaje mistryň, do semifinále jediného turnaje poprvé od French Open 2013.[17][18] Přes Azarenkovou prošla do třetího kariérního semifinále v úrovni WTA 1000 Danielle Collinsová, která vyhrála devatenáctý z předchozích dvaceti zápasů. Poprvé od roku 2016 se mezi poslední římskou čtveřicí objevily dvě Američanky, Collinsová s Gauffovou.[19] Ani jedna ze zástupkyň amerického tenisu však neprošla do souboje o titul. Collinsová i pošesté v kariéře podlehla Sabalenkové a Gauffová nenašla recept na Świątekovou, s níž prohrála všechna čtyři utkání na antuce. Polka prodloužila neporazitelnost již na jedenáct duelů.[20][21]
Víězkou se stala polská světová jednička Iga Świąteková, která ve finále zdolala druhou hráčku žebříčku Arynu Sabalenkovou po dvousetovém průběhu 6–2 a 6–3. Ve vzájemných duelech navýšila vedení na 8–3 a pošesté v řadě porazila členku první světové trojky. V probíhající sezóně si jako první tenista (včetně mužů) připsala, po triumfech v Dauhá, Indian Wells a Madridu, čtvrté turnajové vítězství. Všechny patřily do kategorie WTA 1000, znamenající jubilejní desátou trofej v této úrovni. Celkově vybojovala dvacátý první singlový titul na okruhu WTA Tour a poosmé v řadě odešla z finále jako vítězka. Na Italian Open navázala na výhry z let 2021 a 2022. Potřetí v kariéře tak získala na jediném turnaji třetí triumf, když se jí tento výkon podařil i na Roland Garros i Qatar Open. Turnajem prošla bez ztráty sady a potřeby tiebreaku. Jako pátá žena open éry si z Říma odvezla více trofejí, aniž by na ni soupeřky uhrály set. To se podařilo i Evertové, Sabatiniové, Martínezové a Sereně Williamsové.[22][23][24]
Poprvé od založení žebříčku WTA v roce 1975 postoupily do římského finále dvě nejvýše postavené tenistky světa. Rovněž premiérově od Miami Open 2013 a Madrid Open 2013 se první a druhá žena klasifikace střetly ve dvou navazujících finále kategorie WTA 1000, když se utkaly i v předcházejícím finále na Madrid Open. Premiérově tak v jedné sezóně odehrály madridské a římské finále stejné hráčky. Jako třetí žena Świąteková ovládla turnaje v Madridu a Římě během téže sezóny, což se podařilo i Safinové (2009) a Sereně Williamsové (2013). Ve věku 22 let se stala druhou římskou šampionkou otevřené éry, jež vyhrála alespoň tři tituly před dovršením 23 let. V tomto ohledu se připojila ke čtyřnásobné vítězce Gabriele Sabatiniové. Triumf z ní učinil nejmladší šampionku turnaje od třetí výhry 20leté Sabatiniové v roce 1991.[22][23][24]
Z pozice jedničky a dvojky odehrály Świąteková se Sabalenkovou v antukových finále čtvrtý zápas. Ve statistice od roku 1984 tak vyrovnaly rekordní hodnotu páru složeného z prvních dvou hráček, Navrátilové a Evertové. Celkově se o titul na antukovém turnaji utkaly popáté, a počtvrté vyhrála Polka. Od roku 1990 v tomto ohledu zaostávaly pouze za dvojicí Grafová a Sánchezová Vicariová, jejíž členky se v antukových finále potkaly desetkrát.[20][25]
Świąteková a Sabalenková se v roce 2024 staly pátou a šestou hráčkou, které v jedné sezóně postoupily do finále Madrid Open a Italian Open. Od založení madridské udlosti v roce 2009 se to podařilo Safinové (2009), Sereně Williamsové (2013), Halepové (2017) a Džabúrové (2022).[20] Swiąteková se stala třetí světovou jedničkou, která se probojovala vícekrát do římského finále. Třetí takovou účastí navázala na tři finále Sereny Williamsové a dvě Moniky Selešové.[21] Polka z Říma odjížděla s 19zápasovou neporazitelností, nepočítaje skreč z předchozího ročníku, čímž se na třetím místě statistiky odpoutala od Evertové. Obě zaostávaly jen na sérii 24 výher Martínezové a 20 vítězství Sereny Williamsové.[25]
↑ Rome draw: Swiatek, Rybakina on opposite halves; Andreeva to face Badosa. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-06 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑NGUYEN, Courtney. Champions Corner: Rybakina’s unusual journey to the Rome championship. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-21 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Rome entry list: 49 of the Top 50 players headed to Italy. Women's Tennis Association [online]. 2024-04-12 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Defending champ Rybakina out of Italian Open. www.espn.in [online]. ESPN, 2024-05-10 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ By the numbers: Gauff subdues lucky loser Cristian to make Rome Round of 16. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-11 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Nosková ani Vondroušová v Římě postup do osmifinále nevybojovaly - Sport.cz. Sport.cz [online]. 2024-05-11 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online.
↑ Pick 'em: Swiatek, Gauff, Osaka headline Monday's Round of 16 in Rome. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-11 [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abPLŠKOVÁ, Markéta. Nevidí na levé oko, často byla zraněná. Ale teď se mi splnil sen, září Šramková. iDNES.cz [online]. 2024-05-13 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
↑ Italian Open: Katie Boulter suffers shock early Rome exit to qualifier Rebecca Sramkova. Sky Sports [online]. 2024-05-10 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Šramková hrá životný turnaj. V Ríme postúpila už do osemfinále. SME [online]. 2024-05-12 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Italian Open: Ostapenko scrambles into quarter-finals. Tennis Majors [online]. 2024-05-13 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Sabalenka saves three match points to beat Svitolina in late-night thriller. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-13 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Sabalenka puts injury concerns aside to make second Rome semifinal. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-15 [cit. 2024-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Sabalenka breezes past Ostapenko and into Rome Open semis. France 24 [online]. 2024-05-15 [cit. 2024-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
↑ 'I'm going out with a bang': Collins storms into Rome semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-15 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Swiatek ousts Gauff in Rome; into second consecutive WTA 1000 final. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-16 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Swiatek beats Sabalenka in Rome to win third Rome title. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abBERKOK, John. Iga Swiatek defeats Aryna Sabalenka to win Rome and complete rare Madrid-Rome sweep. Tennis.com [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Iga Swiatek dominates Aryna Sabalenka to win Italian Open. BBC Sport [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ab Swiatek vs. Sabalenka: Everything you need to know about the Rome final. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-16 [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2024-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)