Greet Minnenová
| Greet Minnenová | |
|---|---|
_(52143055392).jpg) Greet Minnenová na French Open 2022 | |
| Stát |  Belgie |
| Datum narození | 14. srpna 1996 (28 let) |
| Místo narození | Turnhout, Belgie[1] |
| Bydliště | Turnhout, Belgie[1] |
| Výška | 1,75 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 2 058 023 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 326–175 |
| Tituly | 0 WTA, 11 ITF |
| Nejvyšší umístění | 59. místo (16. října 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2020) |
| French Open | 1. kolo (2020, 2021, 2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 3. kolo (2021, 2023) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 102–80 |
| Tituly | 2 WTA, 2 WTA 125K, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 45. místo (8. ledna 2024) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2022, 2023) |
| French Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
| Wimbledon | 2. kolo (2019, 2021) |
| US Open | 3. kolo (2021) |
| Týmové soutěže | |
| Billie Jean King Cup | základní skupina finále (2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 16. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Greet Minnenová (nepřechýleně Minnen, * 14. srpna 1996 Turnhout) je belgická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála dva deblové turnaje. V sérii WTA 125K přidala také dva tituly ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2023 na 59. místě a ve čtyřhře v lednu 2024 na 45. místě. Trénuje ji Philippe Dehaes. Dříve tuto roli plnil Tom Baten.[1]
V juniorském tenise si zahrála finále čtyřhry Australian Open 2015, v němž s Němkou Katharinou Hobgarskou podlehly české dvojici Markéta Vondroušová a Miriam Kolodziejová ve dvou setech.
V belgickém týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2021 základní skupinou pražského finále proti Bělorusku. V zápase vyhrála dvouhru nad Irynou Šymanovičovou. Belgičanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila k čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–2 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]V rámci událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2013, když na turnaj v belgickém Maaseiku s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Po čtyřech vyhraných zápasech postoupila až do finále, v němž nestačila na Francouzku z páté světové stovky Manon Arcangioliovou.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během září 2015 na turnaji v lucemburském Pétangu s rozpočtem 15 tisíc dolarů, kde v závěrečném duelu přehrála Slovenku Michaelu Hončovou.[2][4]
.jpg)
Na okruhu WTA Tour debutovala říjnovým BGL Luxembourg Open 2018 v Lucemburku. Na deblovém žebříčku jí patřila až 1 235. příčka. S krajankou Alison Van Uytvanckovou proto získaly divokou kartu do čtyřhry. Rovněž jako na túře ITF postoupila při prvním startu na okruhu WTA až do finále. V něm zdolaly bělorusko-lucemburský pár Věra Lapková a Mandy Minellaová po dvousetovém průběhu a připsaly si titul.[5] Čtvrtfinále dvouhry si poprvé zahrála na Hobart International 2019, na němž prošla kvalifikačním sítem. Ve dvouhře vyřadila Ukrajinku Katerynu Kozlovovou a Polku Magdu Linetteovou, než ji zastavila šestá nasazená Francouzka z konce první padesátky klasifikace Alizé Cornetová. Ve druhém kole stuttgartského Porsche Tennis Grand Prix 2019 jí stopku vystavila světová trojka a pozdější šampionka Petra Kvitová. Mezi poslední osmičku hráček se opět probojovala na travnatém Libema Open 2019. Ve třech setech však podlehla ruské světové šedesátce Veronice Kuděrmetovové.[4]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala ve čtyřhře Wimbledonu 2019, do níž s Van Uytvanckovou nastoupily jako náhradnice. Ve druhém kole prohrály s tchajwanskými sestrami Čan Chao-čching a Latishou Chanovou. Dvouhru na grandslamu si poprvé zahrála na Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole melbournského singlu porazila Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou. Ve druhé fázi však nestačila na 20letou dvacátou devátou nasazenou Jelenu Rybakinovou, která vyhrála jedenáctý z předchozích dvanácti zápasů.[6]
Soukromý život
[editovat | editovat zdroj]V závěru roku 2015 navázala partnerský vztah s tenistkou Alison Van Uytvanckovou. Pro obě se jednalo o první homosexuální poměr.[7] V červenci 2019 se na turnaji série WTA 125K v Karlsruhe obě partnerky utkaly v prvním vzájemném zápase. Duel prvního kola vyhrála šedesátá šestá hráčka žebříčku Van Uytvancková, která zdolala sto dvacátou třetí ženu klasifikace Minnenovou ve třech setech.[8] V deblové soutěži se spolu probojovaly do semifinále. Společně vyhrály dva deblové turnaje. V prosinci 2020 oznámily, že se zasnoubily,[9] o necelý rok později na podzim 2021 se však rozešly.
Finále na okruhu WTA Tour
[editovat | editovat zdroj]| Legenda | |
|---|---|
| Grand Slam (0) | |
| Turnaj mistryň (0) | |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0) | |
| Premier / WTA 500 (0–1 Č) | |
| International / WTA 250 (2–1 Č) | |
Čtyřhra: 4 (2–2)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 20. října 2018 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) | Alison Van Uytvancková
|
 Věra Lapková  Mandy Minellaová
|
7–6(7–3), 6–2 |
| Finalistka | 1. | 21. května 2021 | Bělehrad, Srbsko | antuka | Alison Van Uytvancková
|
 Aleksandra Krunićová Nina Stojanovićová
|
0–6, 2–6 |
| Vítězka | 2. | 18. září 2021 | Lucemburk, Lucembursko (2) | tvrdý (h) | Alison Van Uytvancková
|
 Erin Routliffeová Kimberley Zimmermannová
|
6–3, 6–3 |
| Finalistka | 2. | 7. ledna 2024 | Brisbane, Austrálie | tvrdý |  Heather Watsonová
|
 Ljudmyla Kičenoková  Jeļena Ostapenková
|
5–7, 2–6 |
Finále série WTA 125
[editovat | editovat zdroj]| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (0–2 D; 2–0 Č) | |
Dvouhra: 2 (0–2)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | květen 2023 | Saint-Malo, Francie | antuka |  Sloane Stephensová
|
3–6, 4–6 |
| Finalistka | 2. | srpen 2023 | Grodzisk Mazowiecki, Polsko | tvrdý | Dajana Jastremská
|
6–2, 1–6, 3–6 |
Čtyřhra: 2 (2–0)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | prosinec 2021 | Angers, Francie | tvrdý (h) |  Tereza Mihalíková
|
 Monica Niculescuová  Věra Zvonarevová
|
4–6, 6–1, [10–8] |
| Vítězka | 2. | květen 2023 | Saint-Malo, Francie | antuka |  Bibiane Schoofsová
|
 Ulrikke Eikeriová  Eri Hozumiová
|
7–6(9–7), 7–6(7–3) |
Finále na okruhu ITF
[editovat | editovat zdroj]| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 60 000 $ tournaments | 50 000 $ tournaments |
| 40 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 22 (11–11)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | červenec 2013 | Maaseik, Belgie | antuka |  Manon Arcangioliová
|
2–6, 6–3, 5–7 |
| Finalistka | 2. | červenec 2015 | Nieuwpoort, Belgie | antuka | Sofie Oyenová
|
2–6, 1–6 |
| Vítězka | 1. | září 2015 | Pétange, Lucembursko | tvrdý (h) | Michaela Hončová
|
6–0, 3–6, 6–3 |
| Vítězka | 2. | říjen 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Daiana Negreanuová
|
6–3, 3–0skreč |
| Finalistka | 3. | říjen 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Anna Bondárová
|
6–3, 2–6, 1–6 |
| Finalistka | 4. | červen 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý |  Čao Siao-si
|
6–7(6–8), 2–6 |
| Vítězka | 3. | červenec 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Ioana Pietroiuová
|
7–6(7–2), 6–2 |
| Finalistka | 5. | srpen 2016 | Cukuba, Japonsko | tvrdý |  Peangtarn Plipuečová
|
4–6, 0–6 |
| Vítězka | 4. | březen 2018 | Solarino, Itálie | koberec (h) | Quinn Gleasonová
|
2–6, 6–2, 6–4 |
| Vítězka | 5. | květen 2018 | Antalya, Turecko | antuka |  Julia Stamatovová
|
6–0, 6–1 |
| Finalistka | 6. | červenec 2018 | Alkmaar, Nizozemsko | antuka |  Marina Yudanová
|
0–6, 2–6 |
| Vítězka | 6. | srpen 2018 | Oldenzaal, Nizozemsko | antuka | Arianne Hartonová
|
6–2, 6–2 |
| Vítězka | 7. | září 2018 | Santarém, Portugalskosko | tvrdý | Samantha Murrayová
|
7–5, 6–3 |
| Finalistka | 7. | září 2018 | Óbidos, Portugalsko | koberec (h) |  Giulia Gatto-Monticoneová
|
5–7, 4–6 |
| Vítězka | 8. | březen 2019 | Jokohama, Japonsko | tvrdý | Elena-Gabriela Ruseová
|
6–4, 6–1 |
| Finalistka | 8. | srpen 2021 | Landisville, Spojené státy | tvrdý |  Nuria Párrizasová Díazová
|
6–7(6), 6–4, 6–7(7–9) |
| Vítězka | 9. | únor 2022 | Altenkirchen, Německo | koberec (h) | Darija Snigurová
|
6–4, 6–3 |
| Finalistka | 9. | únor 2022 | Nur-Sultan, Kazachstán | tvrdý (h) | Anželika Isajevová
|
4–6, 0–0skreč |
| Vítězka | 10. | leden 2023 | Sunderland, Spojené království | tvrdý (h) |  Mona Barthelová
|
6–2, 1–6, 6–0 |
| Vítězka | 11. | únor 2023 | Porto, Portugalsko | tvrdý (h) |  Tara Würthová
|
6–2, 6–2 |
| Finalistka | 10. | únor 2023 | Altenkirchen, Německo | koberec (h) |  Clara Tausonová
|
6–7(5), 6–4, 2–6 |
| Finalistka | 11. | květen 2023 | Trnava, Slovensko | antuka | Yanina Wickmayerová
|
0–6, 3–6 |
Čtyřhra (3 tituly)
[editovat | editovat zdroj]| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | únor 2023 | Altenkirchen, Německo | koberec (h) | Yanina Wickmayerová
|
Freya Christieová Ali Collinsová
|
6–1, 6–3 |
| 2. | březen 2023 | Trnava, Slovensko | koberec (h) | Yanina Wickmayerová
|
 Sapfo Sakellaridiová Radka Zelníčková
|
6–4, 6–4 |
| 3. | duben 2023 | Croissy-Beaubourg, Francie | koberec (h) | Yanina Wickmayerová
|
Jodie Burrageová  Berfu Cengizová
|
6–4, 6–4 |
Finále na juniorce Grand Slamu
[editovat | editovat zdroj]Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)
[editovat | editovat zdroj]| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2015 | Australian Open | tvrdý | Katharina Hobgarská
|
 Markéta Vondroušová Miriam Kolodziejová
|
5–7, 4–6 |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Greet Minnen na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Greet Minnenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ a b c Greet Minnenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ Greet Minnenová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 16. ledna 2024
- ↑ a b Greet Minnen Matches | Past Tournaments & More [online]. WTA Tennis [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WTA Luxembourg: Alison Van Uytvanck et Greet Minnen remportent le double [online]. Le Soir, 2018-10-20 [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Obhájkyně titulu Ósakaová na Australian Open pokračuje bez ztráty setu, postupuje i světová jednička Bartyová. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-22 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online.
- ↑ ECCLESHARE, Charlie. Belgian tennis couple blazing a trail for LGBT community: 'We want to inspire people struggling with coming out'. The Telegraph [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AFP. Alison Van Uytvanck and Greet Minnen share special moment after WTA showdown. FOX Sports [online]. 2019-07-30 [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Greet Minnen and Alison Van Uytvanck got engaged! - Women's Tennis Blog. womenstennisblog.com [online]. 2020-12-24 [cit. 2024-05-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Greet Minnenová na Wikimedia Commons - Greet Minnenová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Greet Minnenová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Greet Minnenová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Greet Minnenová v databázi Olympedia (anglicky)
- Greet Minnenová na Facebooku
- Greet Minnenová na X (dříve Twitteru)
- Greet Minnenová na Instagramu
