Přeskočit na obsah

Beatriz Haddad Maiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Beatriz Haddad Maiová
Haddad Maiová na French Open 2022
Haddad Maiová na French Open 2022
StátBrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození30. května 1996 (28 let)
Místo narozeníSão Paulo, Brazílie[1]
BydlištěSão Paulo, Brazílie
Výška185 cm[1]
Profesionálka od2010
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek7 180 800 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů461–241
Tituly4 WTA, 1 WTA 125, 17 ITF
Nejvyšší umístění10. místo (12. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2024)
French Opensemifinále (2023)
Wimbledon4. kolo (2023)
US Openčtvrtfinále (2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů172–99
Tituly7 WTA, 1 WTA 125, 9 ITF
Nejvyšší umístění10. místo (8. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2022)
French Open2. kolo (2022, 2023)
Wimbledon3. kolo (2017, 2022)
US Openčtvrtfinále (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2022)
Olympijské hry2. kolo (2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Openčtvrtfinále (2022)
Wimbledon2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241005a5. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatriz Haddad Maiová (nepřechýleně Haddad Maia, * 30. května 1996 São Paulo) je brazilská profesionální tenistka s libanonskými kořeny, hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři singlové a sedm deblových turnajů, včetně „doublu“ na Elite Trophy 2023. Po jedné singlové i deblové trofeji přidala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala sedmnáct titulů ve dvouhře a devět ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 10. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku také na 10. místě. Trénuje ji Rafael Paciaroni. Dříve tuto roli plnil Larri Passos.[1][2]

Na Indian Wells Masters 2021 se výhrou nad třetí hráčkou klasifikace Karolínou Plíškovou stala první Brazilkou, která porazila členku elitní světové trojky žebříčku WTA. Na grandslamu si zahrála finále ženské čtyřhry Australian Open 2022. Po boku Kazachstánky Anny Danilinové v něm prohrály s prvním světovým párem Češek Barborou Krejčíkovou a Kateřinou Siniakovou.[3] Po semifinále French Open 2023 se stala první Brazilkou v elitní světové desítce žebříčku WTA ve dvouhře.

V brazilském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2012 základním blokem 1. skupiny Americké zóny proti Venezuele, v němž prohrála dvouhru s Gabrielou Pazovou. Brazilky přesto zvítězily 2:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k dvaceti čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 19–10 ve dvouhře a 10–2 ve čtyřhře.[4]

Brazílii reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Ve druhém kole dvouhry podlehla Slovence Anně Karolíně Schmiedlové. Do ženské čtyřhry nastoupila s Luisou Stefaniovou. Ve druhém kole nestačily na Britky Boulterovou s Watsonovou.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S tenisem začala v pěti letech v saopaulském klubu Sirio, v němž hrály také matka Lais Scaff Haddadová a babička Arlette Scaff Haddadová.[5] V juniorské kategorii se probojovala do dvou grandslamových finále ve čtyřhře a to vždy na Roland Garros. Z obou bojů o titul odešla poražena. Poprvé nestačila po boku paraguayské juniorky Montserrat Gonzálezové na French Open 2012 ruské dvojici Darja Gavrilovová a Irina Chromačovová až v supertiebreaku dvoubodovým rozdílem. O rok později si na French Open 2013 finále zopakovala, když v páru s Ekvádorkou Doménicou Gonzálezovou podlehly favorizovaným českým hráčkám Barboře Krejčíkové s Kateřinou Siniakovou ve dvou setech.

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v roce 2010 v Brazílii. Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se pak stala kvalifikace quebeckého Bell Challenge 2012, v níž na úvod vypadla s Kanaďankou Heidi El Tabakhovou. Debutový titul na této ženské túře pak získala na antukovém Copa Colsanitas 2015, hraném v kolumbijské metropoli Bogotě. Ve finále čtyřhry s krajankou Paulou Cristinou Gonçalvesovou zdolaly americký pár Irina Falconiová a Shelby Rogersová až v supertiebreaku.

Bekhend v kvalifikaci Prague Open 2019

Po červencovém Wimbledonu 2019, kde v úvodním kole vyřadila Španělku Garbiñe Muguruzaovou[6] a poté podlehla Harriet Dartové, Mezinárodní tenisová federace oznámila, že byla 4. června 2019 na turnaji WTA 125 v Bolu pozitivně testována na zakázaný modulátor s podobnými vlastnostmi anabolickým steroidům. Montréalská laboratoř odhalila metabolity SARM S-22 a SARM LGD-4033. Do vyřešení případu jí byla pozastavena činnost.[7][8] Na odloženém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells postoupila do hlavní soutěže až jako šťastná poražená. Ve třetím kole vyřadila třetí hráčku klasifikace Karolínu Plíškovou. Stala se tak první Brazilkou, která porazila členku elitní světové trojky na žebříčku WTA.[9] Následně však uhrála jen dva gamy na Estonku Anett Kontaveitovou.[10]

První singlový titul na okruhu WTA Tour získala na travnatém Rothesay Open Nottingham 2022 po třísetové finálové výhře nad Američankou Alison Riskeovou. Druhou trofej si odvezla o týden později z červnového Rothesay Classic Birmingham 2022. Na cestě do finále porazila dvě wimbledonské šampionky – v prvním kole Kvitovou a v semifinále Halepovou. V úvodní sadě závěrečného zápasu jí skrečovala Číňanka Čang Šuaj pro poranění zad. Bodový zisk ji na žebříčku poprvé posunul do světové třicítky, na 29. místo.[11] Na torontském National Bank Open 2022 přehrála ve druhé fázi světovou třináctku Leylah Fernandezovou. Následně poprvé v kariéře zdolala světovou jedničku, Polku Igu Świątekovou ve třech sadách. Potřetí v sezóně tak zvládla duel s členkou první světové desítky a stala se první Brazilkou ve čtvrtfinále turnaje WTA 1000.[12] Ani v něm ji nezastavila dvanáctá žena klasifikace Belinda Bencicová.

Na French Open 2023 poprvé překročila hranici 2. kola grandslamové dvouhry. Díky semifinálové účasti se stala první Brazilkou v  Top 10 žebříčku WTA.

První grandslamové semifinále ve dvouhře si zahrála na French Open 2023. Do této fáze grandslamu postoupila jako první Brazilka od Marii Buenové na US Open 1968. Při předchozích jedenácti grandslamových startech nikdy nepřekročila hranici druhého kola.[13] Ve třetím kole odvrátila mečbol třiadvacáté nasazené Jekatěrině Alexandrovové.[14] V osmifinále pak otočila průběh zápasu se Sarou Sorribesovou Tormovou. Po ztrátě úvodní sady, prohrávala ve druhé 0–3 na gamy. Přesto po 3 hodinách a 51 minutách zvítězila v nejdelším zápase odehrané části sezóny, třetím nejdelším v historii ženského Roland Garros a desátém nejdelším v otevřené éře.[15][16] Mezi poslední osmičkou prohrála potřetí v řadě úvodní set a opět duel otočila, když vyřadila světovou sedmičku Ons Džabúrovou.[17] V semifinále však nestačila na obhájkyni trofeje a pozdější šampionku, světovou jedničku Igu Świątekovou. V tiebreaku druhé sady nevyužila setbol.[18] V následném vydání žebříčku WTA se jako první Brazilka stala členkou první světové desítky, kterou uzavírala. K posunu do Top 10 jí pomohly také čtvrtfinálové účasti na stuttgartském Porsche Tennis Grand Prix 2023 a římském Internazionali BNL d'Italia 2023.[19]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (0–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2022 Australian Open tvrdý Kazachstán Anna Danilinová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		7–6(7–3), 4–6, 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistryň (0)
WTA Elite Trophy (1–0 D; 1–0 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1 D; 1–2 Č)
Premier / WTA 500 (1–0 D; 2–0 Č)
International / WTA 250 (2–2 D, 3–0 Č)

Dvouhra: 7 (4–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 24. září 2017 Soul, Jižní Korea International tvrdý Lotyšsko Jeļena Ostapenková 7–6(7–5), 1–6, 4–6
Vítězka 1. 12. června 2022 Nottingham, Spojené království WTA 250 tráva USA Alison Riskeová 6–4, 1–6, 6–3
Vítězka 2. 19. června 2022 Birmingham, Spojené království WTA 250 tráva Čína Čang Šuaj 5–4skreč
Finalistka 2. 14. srpna 2022 Toronto, Kanada WTA 1000 tvrdý Rumunsko Simona Halepová 3–6, 6–2, 3–6
Vítězka 3. 29. října 2023 Ču-chaj, Čína Elite Trophy tvrdý Čína Čeng Čchin-wen 7–6(13–11), 7–6(7–4)
Finalistka 3. srpen 2024 Cleveland, Spojené státy WTA 250 tvrdý USA McCartney Kesslerová 6–1, 1–6, 5–7
Vítězka 4. 22. září 2024 Soul, Jižní Korea WTA 500 tvrdý   Darja Kasatkinová 1–6, 6–4, 6–1

Čtyřhra: 10 (7–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 13. dubna 2015 Bogotá, Kolumbie International antuka Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová USA Irina Falconiová
USA Shelby Rogersová 		6–3, 3–6, [10–6]
Vítězka 2. 15. dubna 2017 Bogotá, Kolumbie (2) International antuka Argentina Nadia Podoroská Paraguay Verónica Cepedeová Roygová
Polsko Magda Linetteová 		6–3, 7–6(7–4)
Vítězka 3. leden 2022 Sydney, Austrálie WTA 500 tvrdý Kazachstán Anna Danilinová Německo Vivian Heisenová
Maďarsko Panna Udvardyová 		4–6, 7–5, [10–8]
Finalistka 1. 30. ledna 2022 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý Kazachstán Anna Danilinová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		7–6(7–3), 4–6, 4–6
Vítězka 4. 12. června 2022 Nottingham, Spojené království WTA 250 tráva Čína Čang Šuaj USA Caroline Dolehideová
Rumunsko Monica Niculescuová 		7–6(7–2), 6–3
Finalistka 2. 23. října 2022 Guadalajara, Mexiko WTA 1000 tvrdý Kazachstán Anna Danilinová Austrálie Storm Sandersová
Brazílie Luisa Stefaniová 		6–7(4–7), 7–6(7–2), [8–10]
Finalistka 3. 18. března 2023 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Německo Laura Siegemundová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		1–6, 7–6(7–3), [7–10]
Vítězka 5. 7. května 2023 Madrid, Španělsko WTA 1000 antuka   Viktoria Azarenková USA Coco Gauffová
USA Jessica Pegulaová 		6–1, 6–4
Vítězka 6. 29. října 2023 Ču-chaj, Čína Elite Trophy tvrdý   Veronika Kuděrmetovová Japonsko Miju Katová
Indonésie Aldila Sutjiadiová 		6–3, 6–3
Vítězka 7. 12. ledna 2024 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý USA Taylor Townsendová Francie Caroline Garciaová
Francie Kristina Mladenovicová 		7–5, 6–3

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 8. května 2022 Saint-Malo, Francie antuka   Anna Blinkovová 7–6(7–3), 6–3
Finalistka 1. 15. května 2022 Paříž, Francie antuka USA Claire Liuová 3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 14. května 2022 Paříž, Francie antuka Francie Kristina Mladenovicová Gruzie Oxana Kalašnikovová
Japonsko Miju Katová 		5–7, 6–4, [10–4]

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 25 (17–8)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 1. srpna 2011 São Paulo, Brazílie antuka Brazílie Maria Fernanda Alvesová 6–4, 5–7, 3–6
Vítězka 1. 24. října 2011 Goiânia, Brazílie antuka Portugalsko Bárbara Luzová 6–2, 6–0
Vítězka 2. 2. dubna 2012 Ribeirão Preto, Brazílie tvrdý Jižní Afrika Natasha Fourouclasová 6–0, 6–1
Vítězka 3. 25. března 2013 Ribeirão Preto, Brazílie antuka Argentina Andrea Benítezová 7–6(7–2), 6–2
Vítězka 4. 15. dubna 2013 Antalya, Turecko tvrdý Česko Tereza Martincová 6–4, 6–3
Finalistka 2. 20. května 2013 Caserta, Itálie antuka Česko Renata Voráčová 4–6, 1–6
Finalistka 3. 17. června 2013 Lenzerheide, Švýcarsko antuka Německo Laura Siegemundová 2–6, 3–6
Finalistka 4. 23. června 2014 Breda, Nizozemsko antuka USA Bernarda Peraová 1–6, 6–7(8–10)
Finalistka 5. 1. prosince 2014 Mérida, Mexiko tvrdý Rumunsko Patricia Maria Țigová 6–3, 3–6, 1–6
Finalistka 6. 3. října 2016 Pula, Itálie antuka Itálie Martina Trevisanová 3–6, 4–6
Vítězka 5. 31. října 2016 Scottsdale, Spojené státy tvrdý USA Kristie Ahnová 7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítězka 6. 7. listopadu 2016 Waco, Spojené státy tvrdý USA Grace Minová 6–2, 3–6, 6–1
Vítězka 7. 28. února 2017 Clare, Austrálie tvrdý Česko Markéta Vondroušová 6–2, 6–2
Vítězka 8. 14. května 2017 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Švýcarsko Jil Teichmannová 6–3, 6–3
Finalistka 7. 4. listopadu 2018 Tyler, Spojené státy tvrdý USA Whitney Osuigweová 3–6, 4–6
Vítězka 9. září 2020 Montemor-o-Novo, Portugalsko tvrdý Spojené království Jodie Anna Burrageová 6–1, 6–4
Finalistka 8. září 2020 Figueira da Foz, Portugalsko tvrdý Španělsko Georgina Garcíaová Pérezová 7–6(12–10), 5–7, 4–6
Vítězka 10. září 2020 Santarém, Portugalsko tvrdý Polsko Martyna Kubková 6–0, 6–0
Vítězka 11. září 2020 Porto, Portugalsko tvrdý Brazílie Ingrid Gamarra Martinsová 6–3, 6–2
Vítězka 12. říjen 2020 Funchal, Portugalsko tvrdý Portugalsko Francisca Jorgeová 6–3, 6–3
Vítězka 13. duben 2021 Villa Maria, Argentina antuka Spojené království Francesca Jonesová 5–7, 6–4, 6–2
Vítězka 14. duben 2021 Cordoba, Argentina antuka Maďarsko Panna Udvardyová 6–2, 6–2
Vítězka 15. červen 2021 Montemor Ladies Open, Portugalsko tvrdý Gruzie Mariam Bolkvadzeová 6–4, 6–4
Vítězka 16. září 2021 Collonge-Bellerive, Švýcarsko antuka Turecko Ipek Ozová 5–7, 6–1, 6–4
Vítězka 17. září 2021 Montreux, Švýcarsko antuka Spojené království Francesca Jonesová 6–4, 6–3

Čtyřhra: 15 (9–6)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 20. září 2010 Mogi das Cruzes, Brazílie antuka Brazílie Flávia Guimarães Bueno Brazílie Maria Fernanda Alves
Brazílie Natasha Lotuffová 		6–1, 6–3
Vítězka 2. 1. srpna 2011 São Paulo, Brazílie antuka Brazílie Carla Forteová Paraguay Isabella Robbianiová
Indie Kyra Shroffová 		6–7(5–7), 6–3, [10–7]
Vítězka 3. 24. října 2011 Goiânia, Brazílie antuka Brazílie Paula Cristina Gonçalves Brazílie Flávia Dechandt Araújo
Brazílie Karina Vendittiová 		6–4, 5–7, [12–10]
Finalistka 1. 8. dubna 2013 Antalya, Turecko tvrdý Portugalsko Bárbara Luzová Rumunsko Irina Baraová
Rumunsko Diana Buzeanová 		5–7, 1–6
Finalistka 2. 9. června 2014 Amstelveen, Nizozemsko tvrdý Argentina Tatiana Búová USA Bernarda Peraová
Bulharsko Viktorija Tomovová 		0–6, 1–2skreč
Vítězka 4. 16. června 2014 Alkmaar, Nizozemsko antuka USA Bernarda Peraová Nizozemsko Charlotte van der Meiováj
Nizozemsko Mandy Wagemakerová 		6–1, 1–6, [10–5]
Finalistka 3. 26. ledna 2015 Sunrise, Spojené státy antuka Brazílie Paula Cristina Gonçalves Rusko Anna Kalinská
USA Katerina Stewartová 		6–7(6–8), 7–5, [6–10]
Finalistka 4. 11. května 2015 Saint-Gaudens, Francie antuka USA Nicole Melicharová Kolumbie Mariana Duqueová
Izrael Julia Glušková 		6–1, 6–7(5–7), [4–10]
Vítězka 5. 25. května 2015 Grado, Itálie antuka Švýcarsko Viktorija Golubicová Kanada Sharon Fichmanová
Polsko Katarzyna Piterová 		6–3, 6–2
Vítězka 6. 18. ledna 2016 Guarujá, Brazílie tvrdý Brazílie Paula Cristina Gonçalvesová Brazílie Laura Pigossiová
Švýcarsko Jil Teichmannová 		6–7(3–7), 7–5, [10–7]
Vítězka 7. 28. února 2017 Clare, Austrálie tvrdý Austrálie Genevieve Lorbergsová Austrálie Alison Baiová
Japonsko Erika Semaová 		6–4, 6–3
Finalistka 5. květen 2019 Cagnes-sur-Mer, Francie antuka Brazílie Luisa Stefaniová Švýcarsko Xenia Knollová
Rusko Anna Blinkovová 		6–4, 2–6, [12–14]
Vítězka 8. červen 2019 Ilkley, Velká Británie tráva Brazílie Luisa Stefaniová Austrálie Ellen Perezová
Austrálie Arina Rodionovová 		6–4, 6–7(5–7), [10–4]
Vítězka 9. září 2020 Figueira da Foz, Portugalsko tvrdý Brazílie Ingrid Gamarra Martinsová Švédsko Jacqueline Cabajová Awadová
Portugalsko Inês Murtaová 		7–5, 6–1
Finalistka 6. říjen 2020 Funchal, Portugalsko tvrdý Brazílie Ingrid Gamarra Martinsová Nizozemsko Arianne Hartonová
Nizozemsko Eva Vedderová 		6–4, 1–6, [7–10]

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Finalistka 2012 French Open antuka Paraguay Montserrat Gonzálezová Rusko Darja Gavrilovová
Rusko Irina Chromačovová 		6–4, 4–6, [8–10]
Finalistka 2013 French Open antuka Ekvádor Doménica Gonzálezová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		5–7, 2–6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beatriz Haddad Maia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Beatriz Haddad Maiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241005a5. října 2024
  2. ↑ a b Beatriz Haddad Maiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241005a5. října 2024
  3. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK. Na druhý pokus to vyšlo! Krejčíková se Siniakovou na Australian Open získaly čtvrtý grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-30 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ Beatriz Haddad Maiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20241005a5. října 2024
  5. ↑ Revista Sirio | Sirio 1917–2007. S. 16–17. Esporte Clube Sirio [PDF]. [cit. 2022-08-12]. Čís. 222, s. 16–17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-06. 
  6. ↑ Sharapova out amid injury drama as Muguruza also falls in Wimbledon shocks. The Guardian [online]. 2019-07-02 [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK. Haddadová Maiaová měla pozitivní dopingový nález [online]. TenisPortal.cz, 2019-07-24 [cit. 2019-07-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Tennis: Haddad Maia gets provisional ban after failing dope test. Reuters [online]. 2019-07-24 [cit. 2022-08-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Norrie wins, Evans & Pliskova out. BBC Sport [online]. 2021-10-11 [cit. 2021-10-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Bia Haddad leva pneu e perde para Anett Kontaveit em Indian Wells. ge [online]. 2021-10-12 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (portugalsky) 
  11. ↑ Haddad Maia's win streak hits 10 as Zhang retires in Birmingham final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-19 [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Haddad Maia stuns Swiatek to advance to Toronto quarterfinals. Women's Tennis Association [online]. 2022-08-12 [cit. 2022-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Haddad Maia upsets Jabeur; first Brazilian in French Open semis in Open Era. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-07 [cit. 2023-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Tennis, WTA – Roland-Garros 2023: Haddad Maia upends Alexandrova. Tennis Majors [online]. 2023-06-03 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Haddad Maia become first Brazilian in French Open quarters since 1968. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-05 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Haddad Maia beats Sorribes Tormo in third-longest women’s match at French Open. The Hindu [online]. 2023-06-05 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Haddad Maia upsets Jabeur in another comeback. ESPN.com [online]. 2023-06-07 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Swiatek stops Haddad Maia to reach third Roland Garros final. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Rankings Watch: Haddad Maia breaks into Top 10; Svitolina climbs higher. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-12 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Beatriz_Haddad_Maiová&oldid=24402172“