Přeskočit na obsah

Vlasta Parkanová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Vlasta Parkanová
Místopředsedkyně
druhé vlády Mirka Topolánka
Ve funkci:
23. ledna 2009 – 8. května 2009
10. ministryně obrany ČR
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Předseda vládyMirek Topolánek
PředchůdceJiří Šedivý
NástupceMartin Barták
3. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
7. ledna 1997 – 22. července 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
Josef Tošovský
PředchůdceJan Kalvoda
NástupceOtakar Motejl
Místopředsedkyně
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
24. června 2010 – 11. července 2012[1]
Místopředsedkyně KDU-ČSL
Ve funkci:
9. prosince 2006 – 30. května 2009
12. předsedyně
Poslaneckého klubu KDU-ČSL
Ve funkci:
11. září 2006 – 9. ledna 2007
PředchůdceMiroslav Kalousek
NástupceMichaela Šojdrová
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
2. prosince 1997 – 28. srpna 2013
Poslankyně Federál. shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Poslankyně Federál. shromáždění
(SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989)
ODA (1991–1998)
KDU-ČSL (2001–2009)
TOP 09 (od 2009)
Narození21. listopadu 1951 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
SídloSezimovo Ústí
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnánípolitička
Profeseprávnička
CommonsVlasta Parkanová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Parkanová, rodným jménem Trnovcová (* 21. listopadu 1951 Praha) je česká politička, v letech 1997 až 2013 poslankyně Parlamentu České republiky, členka TOP 09 a bývalá členka KDU-ČSL a ODA. V minulosti zastávala funkce 1. místopředsedkyně vlády, ministryně obrany, ministryně spravedlnosti a v letech 2010–2012 byla také místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, když na funkci rezignovala ihned po zbavení poslanecké imunity na žádost policie.[1]

Před listopadem 1989

[editovat | editovat zdroj]

Studovala na gymnáziu v Táboře, kde v roce 1970 maturovala. V roce 1975 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V letech 1970–1990 pracovala jako podniková právnička, převážně v zemědělských organizacích. V roce 1988 složila na PF UK rigorózní zkoušku a byl jí udělen titul JUDr. Mimo to se aktivně zabývala hudbou, působila jako zpěvačka lidových písní.

Profesně je k roku 1990 uváděna jako právnička Státního plemenářského podniku, bytem Sezimovo Ústí.[2]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 spoluzakládala Občanské fórum (OF) v Táboře.

V lednu 1990 zasedla v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 40 – Tábor, Jihočeský kraj) jako bezpartijní poslankyně, respektive za Občanské fórum. Ve volbách roku 1990 nastoupila do české části Sněmovny národů, za OF. Stala se členkou Liberálního klubu OF. V průběhu volebního období přešla do poslaneckého klubu ODA, jejíž členkou se stala v prosinci 1991. Ve federálním parlamentu zasedala do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1992.[3][4][5] Byla členkou ústředního sněmu a předsedkyní bezpečnostní sekce, členkou ústavně právního výboru FS a po volbách v červnu 1990 působila v branném a bezpečnostním výboru FS, mandátovém a imunitním výboru FS a byla členkou komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk.

Od podzimu 1992 Parkanová pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí a posléze na Ministerstvu vnitra jako ředitelka odboru. Po abdikaci Jana Kalvody byla jmenována ministryní spravedlnosti ČR a po podání demise s ostatními ministry za ODA a demisi vlády Václava Klause 30. listopadu 1997 ji Josef Tošovský 2. ledna 1998 znovu jmenoval ministryní spravedlnosti (mimo jiné prosadila zveřejnění Obchodního rejstříku na internetu).[6] Dne 2. prosince 1997 postoupila z kandidátky ODA do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, když nahradila odstoupivšího Miroslava Leštinu.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 1998 byla zvolena jako nezávislá na kandidátce KDU-ČSL. V červenci roku 2001 vstoupila do KDU-ČSL. Byla předsedkyní Poslaneckého klubu KDU-ČSL. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2004 neúspěšně kandidovala za KDU-ČSL v senátním obvodu č. 13 – Tábor. Se ziskem 17,10 % hlasů skončila na 3. místě, a nepostoupila tak do druhého kola voleb.[7]

Podle průzkumu agentury STEM byla Vlasta Parkanová od září 2006[8] do dubna 2007[9] nejpopulárnějším politikem v Česku.

Vlasta Parkanová klade věnce u Národního památníku na Vítkově

V lednu 2007 se stala ministryní obrany v druhé Topolánkově vládě. V této funkci prosazovala především vybudování americké vojenské základny v Brdech jako součást systému protiraketové obrany USA. V červnu 2007 při setkání s prezidentem USA mu předala dárek v podobě oslavné písně, kterou nazpívala společně s Janem Vyčítalem. Jedná se o pozměněnou píseň Pozdrav astronautovi z období socialistického realismu (nazpívanou poprvé Gustavem Bromem), která je známa spíše pod názvem „Dobrý den, majore Gagarine“, která ve společnosti vyvolala značnou diskusi a především značný posměch.[10]

V červnu 2009 ohlásila svůj odchod z KDU-ČSL.[11] Na podzim roku 2009 byla Vlasta Parkanová lídryní kandidátky TOP 09 v Jihočeském kraji pro neuskutečněné předčasné volby do Poslanecké sněmovny PČR.[12] Do dolní komory českého parlamentu nakonec byla za TOP 09 zvolena v řádných volbách v roce 2010.[13]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 již nekandidovala.[14]

Trestní stíhání

[editovat | editovat zdroj]

Policie dospěla k závěru, že Parkanová je podezřelá z nezákonného jednání v souvislosti s nákupem armádních letounů CASA. Detektivové protikorupční služby chtěli Parkanovou obvinit ze zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Dne 13. června 2012 požádali Poslaneckou sněmovnu, aby poslankyně TOP 09 byla vydána k trestnímu stíhání.[15] Policie chtěla stíhat Parkanovou údajně kvůli tomu, že nenechala udělat znalecký posudek k ověření ceny letounů. Tím měla stát připravit o 658 milionů korun, což je rozdíl mezi kupní cenou a později dopracovaným znaleckým odhadem.[16] Poslanecká sněmovna rozhodla 11. července vydat Parkanovou trestnímu stíhání a ta následně rezignovala na funkci místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, ale nikoli na poslanecký mandát.[17]

Obvodní soud pro Prahu 6 v září 2016 vrátil obžalobu ve věci nákupu letounů CASA zpět státnímu zástupci k došetření.[18] Nový soud ve věci začal na jaře 2017, odročen ale byl na srpen toho roku.[19] V říjnu 2020 Parkanovou tento soud nepravomocně zprostil obžaloby.[20] V odůvodnění soud uvedl, že posudek, o nějž se celou dobu opírala obžaloba, byl „metodicky a věcně nesprávný“. Posudek byl vypracován šéfem firmy American Apraisal Jiřím Krchem, který před rokem 1989 pracoval jako rozvědčík Státní bezpečnosti. V říjnu roku 2021 tento verdikt pravomocně potvrdil Městský soud v Praze. Parkanová i její někdejší podřízený Jiří Staněk byli tedy zproštěni obžaloby.[21] Podle některých názorů mohla kauza CASA být vyrobena na politickou objednávku s cílem bývalou ministryni spravedlnosti úplně na veřejnosti zničit.[22] Parkanová následně podala žalobu, v níž požadovala odškodné téměř 9 milionů korun po Obvodním soudu pro Prahu 2. Ministerstvo spravedlnosti jí nakonec vyplatilo odškodné 1,6 milionu korun.[23][24]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b Parkanová přišla o imunitu a hned skončila v čele Sněmovny, Lidovky.cz, 11.7.2012
  2. ↑ NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  6. ↑ http://www.lupa.cz/clanky/obchodni-vestnik-zdarma-na-internetu/
  7. ↑ http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20041105&xobvod=13 Senátní volby 2004
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.stem.cz [online]. [cit. 2010-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30. 
  9. ↑ Archivovaná kopie. www.stem.cz [online]. [cit. 2010-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-30. 
  10. ↑ Vyčítal s Parkanovou stvořili kukaččí písničku, idnes.cz, 5. června 2007
  11. ↑ Parkanová odchází z KDU-ČSL do Kalouskovy strany, ČTK
  12. ↑ Parkanová vede kandidátku Schwarzenbergovy strany, Českobudějovický deník, 24.8.2009
  13. ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Policie podezírá Parkanovou ze dvou trestných činů
  16. ↑ Parkanová prý nenechala udělat posudek, škoda má být 658 mil. Kč
  17. ↑ ŽIVĚ: Sněmovna vydala policii Vlastu Parkanovou. Pro bylo 117 poslanců, proti 45
  18. ↑ KUBIŠTOVÁ, Pavla. Neúspěšná obžaloba Parkanové. Soud vrátil nákup letounů CASA k došetření [online]. iDnes.cz, 2016-09-16 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ TŘEČEK, Čeněk. Po pěti letech začal soud kvůli letounům CASA, Parkanová se ho neúčastní [online]. iDnes.cz, 2017-05-16 [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  20. ↑ Exministryni Parkanovou soud po pěti letech zprostil obžaloby v kauze CASA. iDNES.cz [online]. 2020-10-16 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Soud znovu osvobodil v kauze CASA exministryni Parkanovou i Staňka. Verdikt je pravomocný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ Kauza CASA: Soudem odmítnutý posudek připravil rozvědčík StB. Proč nebylo absurdně dlouhé stíhání zastaveno už dávno?, Security magazin, 19.10.2020
  23. ↑ Bývalá ministryně Parkanová žaluje stát o téměř 9 milionů korun. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-12. Dostupné online. 
  24. ↑ Soud nepřiznal Parkanové další odškodnění za nespravedlivé stíhání v kauze letounů CASA. ČT24 [online]. 2023-03-30. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Druhá vláda Václava Klause
Předseda vlády
Václav Klaus (jmenován 4. července 1996, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. července 1996
Jan Kalvoda (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 7. ledna 1997, ODA) • Ivan Kočárník (místopředseda vlády, finance – odvolán 2. června 1997, ODS) • Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Josef Zieleniec (místopředseda vlády, zahraniční věci – demise 23. října 1997, ODS) • Jiří Skalický (místopředseda vlády – pověřen 16. června 1997, životní prostředí, ODA) • Vladimír Dlouhý (průmysl a obchod – demise 2. června 1997, ODA) • Ivan Pilip (školství, mládež a tělovýchova – odvolán 2. června 1997, finance – pověřen 2. června 1997, ODS) • Jan Ruml (vnitro – demise 7. listopadu 1997, ODS) • Jindřich Vodička (práce a sociální věci – odvolán 8. listopadu 1997, vnitro – pověřen 8. listopadu 1997, ODS) • Martin Říman (doprava a spoje, ODS) • Jaromír Schneider (hospodářství (místní rozvoj) – demise 2. května 1997, KDU-ČSL) • Jan Stráský (zdravotnictví, ODS) • Jaromír Talíř (kultura, KDU-ČSL) • Miloslav Výborný (obrana, KDU-ČSL) • Pavel Bratinka (bez portfeje, ODA)
Členové jmenovaní později
7. ledna 1997
Vlasta Parkanová (spravedlnost, ODA)
12. května 1997
Tomáš Kvapil (místní rozvoj, KDU-ČSL)
3. června 1997
Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Jiří Gruša (školství, mládež a tělovýchova, nestraník)
8. listopadu 1997
Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník) • Stanislav Volák (školství, mládež a tělovýchova, ODS)
Vláda Josefa Tošovského
Předseda vlády
Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
2. ledna 1998
Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS) • Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února 1998, ODA) • Jan Černý (místní rozvoj, ODS) • Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Michal Lobkowicz (obrana, ODS) • Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník) • Petr Moos (doprava a spoje, nestraník) • Vlasta Parkanová spravedlnost, ODA) • Ivan Pilip (finance, ODS) • Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička) • Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník) • Martin Stropnický (kultura, nestraník) • Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL) • Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS) • Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června 1998, KDU-ČSL)
Členové jmenovaní později
27. února 1998
Martin Bursík (životní prostředí, nestraník)
Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Ministři obrany České republiky
1993–20012001–20092009–20142014–dosud
Ministerstvo obrany České republiky
Předsedové a místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
1. volební období (1993–1996)
předseda Milan Uhde • místopředsedové: Jan Kasal • Karel Ledvinka • Pavel Tollner • Jiří Vlach
2. volební období (1996–1998)
3. volební období (1998–2002)
předseda Václav Klaus • místopředsedové: Petra Buzková • František Brožík • Stanislav Gross • Ivan Langer
4. volební období (2002–2006)
5. volební období (2006–2010)
6. volební období (2010–2013)
7. volební období (2013–2017)
8. volební období (2017–2021)
předseda Radek Vondráček • místopředsedové: Jan Hamáček, poté Tomáš Hanzel • Vojtěch Filip • Petr Fiala • Tomio Okamura • Vojtěch Pikal
9. volební období (2021–)
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlasta_Parkanová&oldid=23917802“