Přeskočit na obsah

Jiří Pospíšil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o bývalém ministru spravedlnosti (nikoliv senátorovi). Další významy jsou uvedeny na stránce Jiří Pospíšil (rozcestník).
JUDr. Jiří Pospíšil
Jiří Pospíšil (2022)
Jiří Pospíšil (2022)
12. a 14. ministr spravedlnosti ČR
Ve funkci:
4. září 2006 – 8. května 2009
Předseda vládyMirek Topolánek
PředchůdcePavel Němec
NástupceDaniela Kovářová
Ve funkci:
13. července 2010 – 27. června 2012
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceDaniela Kovářová
NástupcePavel Blažek
Předseda Legislativní rady vlády
Ve funkci:
4. září 2006 – 9. ledna 2007
PředchůdcePavel Zářecký
NástupceCyril Svoboda
Ve funkci:
13. července 2010 – 13. července 2011
PředchůdcePavel Zářecký
NástupceKarolína Peake
Místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
19. prosince 2012 – 28. srpna 2013
3. předseda TOP 09
Ve funkci:
26. listopadu 2017 – 24. listopadu 2019
PředchůdceMiroslav Kalousek
NástupceMarkéta Pekarová Adamová
Místopředseda ODS
Ve funkci:
20. června 2010 – 18. ledna 2014
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. července 2014 – 15. července 2024
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
15. června 2002 – 28. srpna 2013
Ve funkci:
26. října 2013 – 20. června 2014
Zastupitel Plzeňského kraje
Ve funkci:
12. listopadu 2000 – 12. listopadu 2004
Ve funkci:
13. října 2012 – 16. ledna 2018
Zastupitel hlavního města Prahy
(od roku 2023 také náměstek primátora)
Úřadující
Ve funkci od:
6. října 2018
4. děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity
Ve funkci:
29. září 2009 – 8. srpna 2010
PředchůdceJaroslav Zachariáš
NástupceKvětoslav Růžička
Stranická příslušnost
ČlenstvíODA (1994–1998)
ODS (1998–2014)
TOP 09 (od 2017)
Nestraník
v krajinezávislý (2014–2016)
za TOP 09 (2016–2017)
v EPza TOP 09 (2014–2017)
Narození24. listopadu 1975 (49 let)
Chomutov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťsvobodný
Dětibezdětný
Alma materZČU v Plzni
Zaměstnáníposlanec
Profeseprávník
Webová stránkawww.top09.cz/volby/archiv/2014-evropsky-parlament/kandidati/2-judr-jiri-pospisil-15123.html
CommonsJiří Pospíšil
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pospíšil (* 24. listopadu 1975 Chomutov) je český politik, v letech 2010 až 2014 místopředseda ODS a v letech 2002 až 2014 poslanec Parlamentu České republiky. V letech 2014 až 2024 byl poslancem Evropského parlamentu za TOP 09, jejímž členem se stal roku 2017, a kterou v období 2017–2019 vedl. V říjnu 2018 se stal zastupitelem hlavního města Prahy, od února 2023 je náměstkem primátora pro kulturu, cestovní ruch a památkovou péči. Působil též jako předseda správní rady Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových.

V minulosti zastával úřad ministra spravedlnosti, nejdříve v letech 2006–2009 v první a druhé vládě Mirka Topolánka, a opět mezi roky 2010–2012 v kabinetu Petra Nečase. V období 2006–2007 a 2010–2011 byl předsedou Legislativní rady vlády. V letech 2009–2010 byl také děkanem Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Od prosince 2012 do srpna 2013 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny.

Vzdělání a profesní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium na Mikulášském náměstí v Plzni. V roce 1999 ukončil studium na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2002 získal titul JUDr.

Od roku 2007 je členem redakční rady časopisu Státní zastupitelství.

Dne 29. září 2009 rektor Západočeské univerzity v Plzni Josef Průša dočasně pověřil Jiřího Pospíšila funkcí děkana Právnické fakulty, když děkan Zachariáš a proděkani Tomažič a Kindl se pod tlakem médií vzdali funkcí poté, co byli obvinění z plagiátorství.[1] V listopadu 2009 se pak, po volbě, stal děkanem oficiálně.

Byl dlouholetým spolupracovníkem významné české mecenášky umění Medy Mládkové. Je členem správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, která spravuje Museum Kampa umístěné v prostorách Sovových mlýnů na pražské Kampě.

Jiří Pospíšil žije v Plzni.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 vstoupil do ODA, ještě v komunálních volbách roku 1998 za ODA neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Plzeň. Profesně se tehdy uvádí jako student ZČU.[2] V roce 1998 pak vstoupil do ODS a spoluzaložil regionální sdružení Mladých konzervativců v Plzni.

Ve volbách v roce 2002 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Plzeňský kraj).[3] Byl místopředsedou sněmovního ústavněprávního výboru. Mandát poslance obhájil ve volbách v roce 2006. Byl členem ústavněprávního výboru. Opětovně byl do sněmovny zvolen ve volbách v roce 2010. Od prosince 2012 byl místopředsedou organizačního výboru sněmovny.[4][5][6] V rozmezí 2000–2004 působil jako zastupitel Plzeňského kraje, opětovně zvolen byl v roce 2012.[7]

Ministr spravedlnosti (2006–2009)

[editovat | editovat zdroj]

V první vládě Mirka Topolánka i druhé vládě Mirka Topolánka zastával v letech 2006–2009 post ministra spravedlnosti. Jako ministr odvolal v roce 2007 vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta a novým jmenoval Vlastimila Rampulu,[8] toho však později, zejména z důvodu účelového protahování ve vyšetřování některých kauz, taktéž odvolal. V médiích se také zastal nového náměstka Libora Grygárka s tím, že je přesvědčen o jeho vysokých odborných předpokladech.[9]

Do funkce ministra spravedlnosti se vrátil s kabinetem Petra Nečase v roce 2010 a v téže době se na volebním kongresu ODS v červnu 2010 stal jedním z místopředsedů strany.[10] Od července 2010 do července 2011 působil jako předseda Legislativní rady vlády.[7] V průběhu roku 2010 vláda odvolala Nejvyšší státní zástupkyni Renátu Veseckou a do této funkce byl na návrh Jiřího Pospíšila jmenován tehdejší zástupce českého státu u Eurojustu v Haagu Pavel Zeman. Vedle přípravy rozsáhlých právních kodifikací došlo za ministra Pospíšila ke zrychlení soudního řízení o více než jednu třetinu nebo navýšení počtu pracujících vězňů o téměř 20 procent.

27. června 2012 byl ovšem prezidentem Václavem Klausem z funkce ministra spravedlnosti odvolán na návrh předsedy vlády Petra Nečase.[11] Oficiálním důvodem bylo manažerské selhání při řízení resortu; tento důvod ale řada politiků i odborníků označila za zástupný a jako skutečný důvod uvedla Pospíšilův úmysl jmenovat Lenku Bradáčovou do funkce vrchní státní zástupkyně v Praze. S tím nesouhlasila část politické scény, včetně "Pospíšilovy části" ODS.[12] Proti Pospíšilovu odvolání bylo uspořádáno několik demonstrací[13] a některé nevládní protikorupční organizace vyzvaly premiéra kvůli odvolání ministra spravedlnosti k rezignaci.[14]

V krajských volbách 2012 pak jako lídr vedl kandidátku ODS v Plzeňském kraji, kde se ODS podařilo nakonec zvítězit se ziskem 26,5 % a porazit sociální demokracii. Plzeňský kraj byl také jediným krajem, kde zvítězila ODS. Hejtmanem se ale nestal, protože koalici uzavřela ve volbách druhá ČSSD s třetí KSČM. Od 19. prosince 2012[15] do 28. srpna 2013 zastával pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny.

V Topolánkově vládě Pospíšil prosadil z pozice ministra spravedlnosti mj. přijetí nového trestního zákoníku, v Nečasově vládě pak mj. nový občanský zákoník a nový zákon o obchodních korporacích. Tím došlo ke kompletní rekodifikaci českého soukromého práva. Za Pospíšila byl také přijat nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim či nový zákon o obětech trestných činů.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Plzeňském kraji jako lídr ODS[16] a byl zvolen s druhým nejvyšším procentuálním počtem preferenčních hlasů. Od 5. prosince zastával pozici místopředsedy sněmovního ústavněprávního výboru, ze které však po vystoupení z ODS později sám odstoupil.[17]

Na 24. kongresu ODS kandidoval na post 1. místopředsedy ODS, získal 193 hlasů delegátů a nebyl tak zvolen. Porazil jej Jan Zahradil.[18] Neuspěl ani v první volbě řadových místopředsedů. Spolu s Petrem Sokolem postoupil až do třetího kola volby, ale ani jeden z nich nezískal dostatečný počet hlasů.[19] Získal nominaci i ve druhé volbě, ale vzdal se jí.[20]

Odchod z ODS

[editovat | editovat zdroj]

Dne 30. ledna 2014 odešel z ODS. Důvodem podle něj byla oboustranná ztráta důvěry u nemalé části členů a funkcionářů ODS. Odchodem chtěl také umožnit, aby byla ODS jednotná a schopná úspěšně realizovat svůj restart. Poslanecký mandát si ponechal.[21] Zároveň oznámil, že možná požádá Poslanecký klub TOP 09 a STAN o spolupráci (vstupovat do žádné strany však podle svých slov nehodlal).[22]

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval z pozice nestraníka za TOP 09 a STAN na 2. místě jejich kandidátky.[23] Získal 77 724 preferenčních hlasů (v rámci voleb vůbec nejvíce; 32,15 %), přeskočil tak lídra kandidátky Luďka Niedermayera a byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí rezignoval dne 20. června 2014 na mandát poslance Poslanecké sněmovny PČR, ve Sněmovně ho nahradil Vladislav Vilímec.[24] Pospíšil působí ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

„Chci dbát na to, aby EU při tvorbě norem a zákonů nezacházela příliš daleko a nesnažila se chránit občany i tam, kde o to nestojí. Podpořím také studentskou mobilitu formou výměnných programů jako je Erasmus.“

V lednu 2016 v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že vážně uvažuje o kandidatuře v nastávajících prezidentských volbách v roce 2018.[25] Zda bude opravdu kandidovat na prezidenta, slíbil prozradit na jaře 2017.[26] V krajských volbách v roce 2016 obhájil svůj mandát krajského zastupitele v Plzeňském kraji, a to jako nestraník za TOP 09, když se vlivem preferenčních hlasů posunul z posledního místa kandidátky této strany na místo první.[27] Na mandát pak v lednu 2018 rezignoval, vystřídal jej Jaroslav Lobkowicz.[28]

Člen TOP 09

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2017 podal členskou přihlášku do TOP 09,[29] o den později[kdy?] byl do strany přijat.[30] V listopadu 2017 byl zvolen předsedou TOP 09, získal 147 hlasů ze 177 možných hlasů.[31] Jeho protikandidát Pavel Němec obdržel pouze 13 hlasů.

Jiří Pospíšil se zakladatelkou Muzea Kampa Medou Mládkovou v roce 2016

Ve volbách do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2018 byl z pozice člena TOP 09 lídrem kandidátky subjektu s názvem „TOP 09 a Starostové (STAN) ve spolupráci s KDU-ČSL, LES a Demokraty Jana Kasla – „Spojené síly pro Prahu“ a tudíž i kandidátem tohoto uskupení na post pražského primátora.[32] Ve volbách získal mandát zastupitele hlavního města Prahy, obdržel 77 850 preferenčních hlasů.[33]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 obhájil jako člen TOP 09 mandát europoslance z pozice lídra kandidátky subjektu s názvem "Starostové (STAN) s regionálními partnery a TOP 09".[34] Získal sice 37 231 preferenčních hlasů, ale přeskočil jej jeho stranický kolega Luděk Niedermayer. Uskupení však obdrželo 3 mandáty, takže europoslancem zůstal.[35]

Na konci srpna 2019 oznámil, že nebude na podzimním sněmu TOP 09 obhajovat pozici předsedy strany. Podle svých slov se chce soustředit na výkon mandátů europoslance a zastupitele hlavního města Prahy.[36] V listopadu 2019 tak byla jeho nástupkyní zvolena Markéta Pekarová Adamová.[37] Kandidoval pak ještě na funkci řadového místopředsedy, ale neuspěl.[38]

Na konci září 2020 se nakazil koronavirem, přičemž musel být převezen do nemocnice na jednotku intenzivní péče.[39][40][41]

Jan Lata, Josef Baxa, Lenka Bradáčová a Jiří Pospíšil na panelové diskuzi na téma státní zastupitelství (2017)

V květnu 2021 byl Pospíšil odvolán z funkce předsedy pražského zastupitelského klubu Spojené síly pro Prahu. Jako důvody jsou uváděny časová zaneprázdněnost a podle Pospíšila také „mocenský boj" v klubu.[42] V této funkci ho nahradil šéf magistrátního výboru pro dopravu a někdejší starosta Prahy 5 Pavel Richter. Ten uvedl, že je pro něj klíčové, aby pražská vládnoucí koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu fungovala bez problémů.[43]

V komunálních volbách v roce 2022 obhájil z pozice člena TOP 09 na kandidátce koalice SPOLU (tj. ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) post zastupitele hlavního města Prahy.[44] Dne 16. února 2023, téměř pět měsíců od komunálních voleb, byla zvolena nová Rada hlavního města Prahy. Jiří Pospíšil se v ní stal náměstkem primátora zodpovědným za oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata (animal welfare),[45] kterou vykonává zároveň se svým mandátem europoslance.[46]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 již nekandidoval[47], mandát europoslance mu vypršel v polovině července 2024.

Kontroverze

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Toskánská aféra.

Část kariéry Jiřího Pospíšila byla spojována s plzeňským podnikatelem Romanem Jurečkem, který je novináři označován ze jednoho z kmotrů ODS.[48]

Jiří Pospíšil v prvním období v křesle ministra spravedlnosti podpořil nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou při postupu v kauze Čunek, kdy došlo den před podáním obžaloby k odejmutí případu státnímu zástupci. Tento postup podpořilo svým právním posudkem jako jediné právě ministerstvo pod vedením Jiřího Pospíšila. V Nečasově vládě dle médií Pospíšil předchozí chyby napravil – prosadil odvolání Vesecké, kterou nahradil novým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem a připravil nový zákon o státním zastupitelství, který měl výrazně posílit nezávislost veřejné žaloby.[49] Po vleklých soudních sporech prosadil i odvolání vrchního státního zástupce v Praze Vlastimila Rampuly, kterého předtím sám do funkce jmenoval, a za jehož éry se veřejné žalobě nedařilo dotáhnout do konce velké korupční kauzy.[50]

V roce 2007 (v rámci tzv. kauzy Čunek) odvolal z podnětu tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké z funkce olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvana. Tento Pospíšilův zásah však soud shledal nezákonným a Ivo Ištvan byl proto do funkce po čtyřech letech reinstalován.

V červenci 2009 byl Jiří Pospíšil v Toskánsku, kde se setkal s generálním ředitelem ČEZ Martinem Romanem a se správcem systému exekucí Pavlem Šikošem.[51] Krátce před setkáním s generálním ředitelem Martinem Romanem hlasoval Jiří Pospíšil ve třetím čtení pro přílepek „lex ČEZ“[52] k zákonu o spotřební dani, který zajistil ČEZu emisní povolenky v hodnotě 68 miliard korun.[53]

V říjnu 2010 po rezignaci na funkci děkana Právnické fakulty v Plzni podpořil do funkce děkana kontroverzního Květoslava Růžičku před favorizovaným Karlem Eliášem.[54]

Poté, co web gaynet.cz přinesl v květnu 2010 spekulaci o údajném Pospíšilově milostném vztahu s Václavem Moravcem,[55][56] se toto tvrzení objevilo i v dalších médiích,[57][58][59][nedostupný zdroj] ale již o 4 měsíce dříve se zmínka o Pospíšilově orientaci objevila například v příloze Kavárna deníku MF Dnes.[60] Veřejně se však k těmto osobním otázkám nevyjadřuje. Expremiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro server Česká-justice.cz v březnu 2014 uvedl, že Pospíšila před nástupem do stínové vlády v roce 2003 vyzval ke coming outu, aby nemohl být vydíratelný. Při jeho odvolání z funkce pak údajně označil za chybu, že tak nikdy neučinil.[61] Jiří Pospíšil uvedl, že mu Topolánek nic podobného neřekl.[62]

V červnu 2014 pak v pořadu České televize 168 hodin uvedl, že nemá klasickou rodinu, manželku, děti a žije sám. Dodal, že asi proto hrají v jeho životě významnou roli starší ženy (konkrétně mluvil o Věře Janouškové a Medě Mládkové), které jej obohacují duchovně a nikoliv jinak. Vše uzavřel s tím, že v tom není žádná vypočítavost, ale možná jeho přirozenost.[63]

V souvislosti s podzimními volbami do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2018 změnil Pospíšil dosavadní plzeňskou adresu pobytu; od jara 2018 je hlášený v Praze.[64]

Deník Aktuálně.cz v březnu 2020 zjistil, že advokátní kancelář, kterou vede bývalý spolužák starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře,[65] získala od Prahy 6 téměř 340 000 korun za dva právní posudky, které jsou z naprosté většiny plagiátem.[66] Právní analýzy, které pro Prahu 6 tvořilo několik bývalých Kolářových spolužáků, byly podle dotázaných právníků předražené.[67] Opoziční Piráti v Praze 6 požadovali rezignaci starosty Koláře, ale Pospíšil se za starostu postavil a důvody odvolání označil za zcela „malicherné“.[68]

Jiří Fremr, asistent Jiřího Pospíšila, v roce 2020 dle výpovědí domluvil[69] korupční schůzku pražského hoteliéra Petra Bauera s dvěma pražskými magistrátními zastupiteli za TOP 09. Petr Bauer měl zastupitele Jiřího Koubka a Radka Vondru uplácet za hlasování o změně pražské koalice. Změna měla přinést vyloučení Prahy sobě, jejíž zastupitelé usilovali o omezení turistických předzahrádek zabírajících ulice v centru města. Hoteliér Bauer se k trestnému činu přiznal a soudem mu byl udělen peněžitý trest.[70] Pospíšilův asistent Fremr se kromě toho angažoval také v korupční kauze Dozimetr.[71]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Plzeňští plagiátoři končí ve funkci, fakultu povede Pospíšil. Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-09-29 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Komunální politika. Počet obyvatel: 162 759 Osoba: Jiří Pospíšil [online]. [cit. 2013-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ volby.cz. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 14. - 15. 6. 2002 [online]. Český statistický úřad [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ Jiří Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jiří Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jiří Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b JUDr. Jiří Pospíšil. Osobnosti. TOP 09 [online]. [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ministr odvolal vrchního státního zástupce Kulvejta. Domácí. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2007-02-14 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ ČTK. Exkomunistický prokurátor Grygárek dělá hvězdnou kariéru. TN.cz [online]. TV Nova s.r.o., 2007-04-10 [cit. 2018-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-03. 
  10. ↑ KOPECKÝ, Josef. Na kongresu ODS prohráli kmotři. Do vlády míří Vondra, Pospíšil i Drobil. Fotografie David Neff; Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2010-06-20 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ OCHVAT, Radim. Prezident odvolal ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Tisková sdělení. klaus.cz [online]. 27. červen 2012 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ VACA, Jan. Proti jmenování Bradáčové byla část ODS. Zřejmě proto Pospíšil skončil. Fotografie Petr Topič; Zprávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2012-06-27 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  13. ↑ Novinky; ČTK. Lidé se bleskurychle zastali Pospíšila, v Praze demonstrovali a děkovali mu. Domácí. Novinky.cz. 27. červen 2012. Dostupné online [cit. 2018-10-02]. 
  14. ↑ ban. Protikorupční fond vyzval Nečase k rezignaci, v Praze demonstrace. Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 27. červen 2012 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  15. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Sněmovna má opět čtyři místopředsedy, počet doplnili Pospíšil a Hamáček. Fotografie Jiří Benák; Domácí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2012-12-19 [cit. 2012-12-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ JOSEF, Kopecký. Němcová chce být superlídrem ODS, Kubu ve středních Čechách nechtěli. Fotografie Michal Šula; Domácí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2013-09-02 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ Schwarzenberg, Tejc i Kádner. Výbory mají své vůdce. Fotografie Ludvík Hradilek; Domácí. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2013-12-05 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ ODS kompletně vyměnila vedení. Šéfem je Fiala se Zahradilem v zádech, Pospíšil neuspěl. Fotografie Matej Slávik; Domácí. Hospodářské noviny (IHNED.cz) [online]. Economia, a.s., 2014-01-18 [cit. 2018-10-02]. Celý článek pouze pro platící čtenáře. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-20. 
  19. ↑ Večerní zmatek na kongresu ODS. Pospíšil skončil ve vedení strany. Fotografie Petr Topič; Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2014-01-181, rev. 2014-01-19 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  20. ↑ Novým předsedou ODS je Petr Fiala, bude česká Thatcherová?. Fotografie Ondřej Hájek; Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČTK; VACA, Jan; VIKTORA, Antonín. Exministr Jiří Pospíšil opustil ODS, poslancem zůstává. Fotografie František Vlček; Domácí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2014-01-30 [cit. 2014-01-30]. Dostupné online. 
  22. ↑ Pospíšil opustil ODS, stojí o spolupráci s TOP 09. Fotografie Karel Šanda; Politika. Týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, 2014-01-30, rev. 2014-01-31 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  23. ↑ TÝBLOVÁ, Martina. Volby do EP: Nabízíme mezinárodně uznávané odborníky. Tiskové zprávy. TOP 09 [online]. 2014-02-20 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  24. ↑ JUDr. Jiří Pospíšil [online]. Poslanecká sněmovna PČR [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  25. ↑ DOLEJŠÍ, Václav. Pospíšil: Zvažuji kandidaturu na prezidenta, na Hradě by měl být někdo mladší, v dobré psychické i fyzické kondici. Fotografie Martin Svozílek; Domácí. iHNed.cz [online]. Economia, a.s., 2016-01-25 [cit. 2018-10-02]. Celý článek pouze pro platící čtenáře. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  26. ↑ VEINLICH, Jakub. Pospíšil na jaře ohlásí kandidaturu na Hrad. Už shání peníze na kampaň. Fotografie Michal Protivanský; Prezidentské volby 2018. Blesk.cz [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 19. únor 2017 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  27. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7. 10. – 8. 10. 2016, Jmenné seznamy, Kraj: Plzeňský kraj, Kandidátní listina: TOP 09, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  28. ↑ NEDVĚD, Jaroslav. Baxa uvolnil post na hejtmanství, náměstkem pro kulturu je Vilímec. Zprávy. iDNES.cz / Plzeňský kraj [online]. MAFRA, a. s., 2018-02-13 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ @Pospisil_Jiri. Včera jsem podepsal přihlášku do TOP 09. Chci této straně pomoci, aby se vrátila tam, kam jako proevropská pravicová strana patří [online]. 2017-10-22, 02:46 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  30. ↑ NOVÁ, Eliška. Nástupce Miroslava Kalouska? TOP 09 přijala Jiřího Pospíšila. Domov. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 23. říjen 2017 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  31. ↑ mor; ire. TOP 09 povede Jiří Pospíšil, jeho zástupkyní se stala Pekarová Adamová. Domácí. ČT24 [online]. Česká televize, 26. listopad 2017 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  32. ↑ Lídrem ANO pro podzimní volby v Praze bude Patrik Nacher. Fotografie Petr Horník; Domácí. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2018-04-21 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 05.10. - 06.10.2018, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Kraj: Hlavní město Praha, Obec: Praha hl.m., Kandidátní listina: Koalice STAN, TOP 09 [online]. Český statistický úřad, 2018 [cit. 2018-10-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ STAN a TOP 09 představily kandidátku pro evropské volby. Lídrem je Pospíšil. Deník Referendum [online]. 2019-02-18 [cit. 2019-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: STAROSTOVÉ (STAN) s regionálními partnery a TOP 09, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 
  36. ↑ Pospíšil nebude na podzim obhajovat post předsedy TOP 09. Kandidovat chce Pekarová Adamová. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-08-27 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  37. ↑ Předsedkyní TOP 09 se stala poslankyně Pekarová Adamová. Czernina zvolili prvním místopředsedou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-11-24 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  38. ↑ Předsedkyní TOP 09 se stala Pekarová Adamová. Pospíšil nebude ani řadovým místopředsedou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-11-24 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  39. ↑ Europoslanec a bývalý šéf TOP 09 Pospíšil má koronavirus. Je v izolaci. iDNES.cz [online]. 2020-09-26 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ Přežil jsem covid-19, raduje se Pospíšil. Zachránili ho v nemocnici v Motole. iDNES.cz [online]. 2020-10-05 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online. 
  41. ↑ Poslanec Pospíšil skončil kvůli koronaviru na jednotce intenzivní péče. ‚Přidal se k tomu zápal plic,‘ napsal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-10-01 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online. 
  42. ↑ Pospíšil byl těsným hlasováním odvolán z vedení zastupitelů Spojených sil. Echo24.cz [online]. 2021-05-07 [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  43. ↑ Klub zastupitelů Spojených sil odvolal z funkce předsedy Pospíšila. ČTK [online]. [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. 
  44. ↑ Volby do zastupitelstev obcí konané 23.09. – 24.09.2022, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Kraj: Hlavní město Praha, Obec: Praha hl.m., Kandidátní listina: SPOLU pro Prahu [online]. Český statistický úřad, 2022 [cit. 2022-10-14]. Dostupné online. 
  45. ↑ Pražští zastupitelé zvolili novou Radu hl. m. Prahy [online]. Hlavní město Praha, 2023-02-16 [cit. 2023-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-17. 
  46. ↑ Plat europoslance si nechám, peníze za funkci v Praze pošlu útulkům, říká Pospíšil. Aktuálně.cz [online]. 2023-02-08 [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  47. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 07.06. – 08.06.2024, Jmenné seznamy, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2024 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online. 
  48. ↑ HOLEC, Petr. Jiří Pospíšil odchází a s ním i kmotr Jurečko. Na jak dlouho?. Zprávy. Reflex [online]. CZECH NEWS CENTER a.s, 2012-07-12 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  49. ↑ Syrovátka, T.: Nepospíšil, MF DNES, 28. 6. 2012, s. 3; Kundra, O.: Tam a zase zpátky, Respekt, 19. 12. 2011
  50. ↑ KLANG, Mikuláš; KOPECKÝ, Josef. Ministr Pospíšil vyhrál, žalobce Rampula končí kvůli vleklým kauzám. Fotografie Roman Vondrouš; Domácí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2012-06-12 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  51. ↑ BÁRTOVÁ, Eliška. Pospíšil v Itálii: Pobyl u šéfa ČEZ se správcem exekucí. Fotografie Ondřej Besperát; Domácí. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 6. srpen 2009 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  52. ↑ red; ČTK. Poslanci přiklepli ČEZu 68 miliard, demonstranti odešli s prázdnou. Hospodářské Noviny [online]. Economia, a.s., 17. červen 2009 [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. ISSN 1213-7693. 
  53. ↑ Jakub Patočka. Takže Jiří Pospíšil povede ODS do voleb?. Domov. Deník Referendum [online]. Vydavatelství Referendum s.r.o., 2012-06-29 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  54. ↑ Ministr: Nikoho jsem nepřemlouval. Magazín. E15 [online]. CZECH NEWS CENTER a.s. [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  55. ↑ Exkluzivně! Gay Václav Moravec: víme, s kým má sex! Archivováno 24. 10. 2010 na Wayback Machine., Gaynet, 10. 5. 2010
  56. ↑ Exkluzivně! Gay Václav Moravec: s Pospíšilem už dokonce bydlí! Archivováno 30. 11. 2010 na Wayback Machine., Gaynet, 11. 5. 2010
  57. ↑ GayNet: Exministr Pospíšil žije s moderátorem Moravcem! Archivováno 29. 5. 2010 na Wayback Machine., AhaOnLine, 26. 5. 2010, anotace na Monitoruji.cz
  58. ↑ Moravec prý žije s exministrem ODS Pospíšilem , ePortal, 28. 5. 2010
  59. ↑ www.prvnizpravy.cz [online]. [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  60. ↑ Zdeněk Sloboda: POLEMIKA: Jiří Hromada před některými problémy gayů a leseb strká hlavu do písku, Kavárna, příloha MF Dnes, 27. 1. 2010
  61. ↑ MALECKÝ, Robert. Mirek Topolánek: Nečas je jen náhradní cíl. Politika. Česká-justice.cz [online]. 2014-03-31 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  62. ↑ pet. Přiznej se, že jsi gay! řekl Topolánek Pospíšilovi! Ten to popírá. Skandální výrok. TN.cz [online]. TV Nova s.r.o., 2014-03-31 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  63. ↑ STRNADOVÁ, Tereza. Skrytá tvář Jiřího Pospíšila. 168 hodin. Česká televize [online]. 2014-06-01 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. 
  64. ↑ BRODNÍČKOVÁ, Karolina. Landovský: Proti MHD zdarma je exekutorská lobby. Fotografie Jan Handrejch; Domácí. Právo. Borgis, a.s., 1. říjen 2018, roč. 28, čís. 227, s. 7. Dostupné online. ISSN 1211-2119. 
  65. ↑ Dva právní posudky za 340 tisíc. Psal je starostův spolužák, radnici dodal plagiáty. Aktuálně.cz [online]. 3. března 2020. Dostupné online. 
  66. ↑ Zakázka na právní služby se domluvila předem, advokát radnici peníze za plagiát vrátí. Aktuálně.cz [online]. 5. března 2020. Dostupné online. 
  67. ↑ Právníci: Analýzy Kolářových spolužáků jsou předražené. Náš REGION [online]. 30. září 2019 [cit. 2020-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-01. 
  68. ↑ Piráti v Praze 6 chtějí rezignaci starosty Koláře kvůli podezřelým právním posudkům. Lidovky.cz [online]. 13. května 2020. Dostupné online. 
  69. ↑ ČTK. Obálka s 200 tisíci se pražskému hoteliérovi nevyplatila. Za podplácení zastupitelů dostal trest v milionech korun. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-10-26 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  70. ↑ POKORNÝ, Marek. Hoteliér se přiznal k uplácení magistrátních zastupitelů. Snížil si tak trest na polovinu. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2023-02-20 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 
  71. ↑ Místopředseda TOP 09 Kučera: Odchod Fremra a Doležala ze strany zatím stačí. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Poslanci Evropského parlamentu z Česka
5. období (2004)
6. období (2004–2009)
7. období (2009–2014)
8. období (2014–2019)
9. období (2019–2024)
10. období (2024–2029)
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004, proto v předchozích funkčních obdobích Evropského parlamentu své zástupce neměla.
První vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 16. srpna 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. září 2006
Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Alexandr Vondra (zahraniční věci, nestraník) • Jiří Šedivý (obrana, nestraník) • Vlastimil Tlustý (finance, ODS) • Aleš Řebíček (doprava, ODS) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Milena Vicenová (zemědělství, nestranička) • Tomáš Julínek (zdravotnictví, ODS) • Miroslava Kopicová (školství, mládež a tělovýchova, nestranička) • Petr Kalaš (životní prostředí, nestraník) • Martin Štěpánek (kultura, nestraník) • Petr Gandalovič (místní rozvoj, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS)
Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Vláda Petra Nečase
Předseda vlády
Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS)
Členové v den jmenování vlády
13. července 2010
Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM)
Členové jmenovaní později
17. ledna 2011
Tomáš Chalupa (životní prostředí, ODS)
21. dubna 2011
Jan Kubice (vnitro, nestraník) • Radek Šmerda (doprava, nestraník – odvolán 1. července 2011)
1. července 2011
Karolína Peake (místopředsedkyně vlády, obrana – jmenována 12. prosince 2012, odvolána 20. prosince 2012, VV/LIDEM) • Pavel Dobeš (doprava, VV/LIDEM – demise 3. prosince 2012)
6. října 2011
Petr Bendl (zemědělství, ODS)
16. listopadu 2011
Martin Kuba (průmysl a obchod, ODS)
20. prosince 2011
Alena Hanáková (kultura, nestraník za TOP 09)
2. května 2012
Petr Fiala (školství, nestraník)
3. července 2012
Pavel Blažek (spravedlnost, ODS)
16. listopadu 2012
Ludmila Müllerová (práce a sociální věci, TOP 09)
12. prosince 2012
Zbyněk Stanjura (doprava, ODS) • Petr Mlsna (bez portfeje, nestraník za LIDEM)
19. března 2013
Vlastimil Picek (obrana, nestraník)
Ministři spravedlnosti České republiky
1992–20012001–20042004–20132013–20192019–dosud
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Předsedové a místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
1. volební období (1993–1996)
předseda Milan Uhde • místopředsedové: Jan Kasal • Karel Ledvinka • Pavel Tollner • Jiří Vlach
2. volební období (1996–1998)
3. volební období (1998–2002)
předseda Václav Klaus • místopředsedové: Petra Buzková • František Brožík • Stanislav Gross • Ivan Langer
4. volební období (2002–2006)
5. volební období (2006–2010)
6. volební období (2010–2013)
7. volební období (2013–2017)
8. volební období (2017–2021)
předseda Radek Vondráček • místopředsedové: Jan Hamáček, poté Tomáš Hanzel • Vojtěch Filip • Petr Fiala • Tomio Okamura • Vojtěch Pikal
9. volební období (2021–)
Předsedové TOP 09
Logo strany
Legislativní rada vlády České republiky
1993–20042004–20092009–20132013–20182018–dosud
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Pospíšil&oldid=24393542“