Chlorid strontnatý
| Chlorid strontnatý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid strontnatý |
| Anglický název | Strontium chloride |
| Německý název | Strontiumchlorid |
| Sumární vzorec | SrCl2 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10476-85-4 10025-70-4 (hexahydrát) |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 158,53 g/mol 266,62 g/mol (hexahydrát) |
| Teplota tání | 875 °C |
| Teplota varu | 1 250 °C |
| Teplota dehydratace | hexahydrát 61,3 °C (-4 H2O) 134 °C (-5 H2O) 250 °C (-6 H2O) |
| Hustota | 3,094 g/cm3 1,933 g/cm3 (hexahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 44,3 g/100 g (0 °C) 53,1 g/100 g (20 °C) 55,5 g/100 g (25 °C) 58,7 g/100 g (30 °C) 65,8 g/100 g (40 °C) 84,8 g/100 g (60 °C) 93,1 g/100 g (80 °C) 102,0 g/100 g (100 °C) hexahydrát 101,40 g/100 g (0 °C) 137,89 g/100 g (20 °C) 328,15 g/100 g (60 °C) 542 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol glycerol |
| Relativní permitivita εr | 6,05 |
| Měrná magnetická susceptibilita | 5,08×10−6 cm3g−1 |
| Povrchové napětí | 168 mN/m (880 °C) 160 mN/m (1 040 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová kosočtverečná (hexahydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | a=698 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −828,5 kJ/mol −2 624 kJ/mol (hexahydrát) |
| Entalpie tání ΔHt | 109 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 117 JK−1mol−1 350,3 JK−1mol−1 (hexahydrát) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −781,5 kJ/mol −2 227 kJ/mol (hexahydrát) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,510 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R22 |
| S-věty | žádné nejsou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid strontnatý (chemický vzorec SrCl2) je bílá práškovitá látka, která z chladných vodných roztoků krystalizuje jako hexahydrát v podobě bílých krystalků. Je dobře rozpustný ve vodě a dále v methanolu, ethanolu a glycerolu. Při ionizaci v plameni emituje červené světlo, čehož se využívá k dosažení červené barvy v ohňostrojích.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid strontnatý lze nejsnáze připravit rozpouštěním hydroxidu strontnatého Sr(OH)2 nebo uhličitanu strontnatého SrCO3 v kyselině chlorovodíkové:
Krystalizací se získá hexahydrát. Bezvodou sůl lze získat vysušením hexahydrátu při teplotě 250 °C a vyšší nebo přípravou na suché cestě. To lze nejsnáze provést přímým slučováním prvků, ovšem jelikož je chlorid strontnatý základní surovina pro výrobu stroncia, tak je tento způsob přípravy značně ekonomicky nevýhodný.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Chlorid strontnatý je výchozí surovinou pro přípravu kovového stroncia v čisté podobě. To se provádí elektrolýzou taveniny chloridu strontnatého s chloridem draselným. Dalším produktem této reakce je elementární chlor, který je ihned dále zpracováván v chemické výrobě. K elektrolýze se používá grafitové anody, na které se vylučuje chlor, a železné katody, na které se vylučuje stroncium.
Chlorid strontnatý je dále výchozí surovinou pro přípravu dalších sloučenin stroncia, jako je například chroman strontnatý SrCrO4, který se využívá jako inhibitor koroze na hliníku. V pyrotechnice se využívá jako červené barvivo, které dává intenzivnější červenou barvu než většina jiných alternativních sloučenin. V malých množstvích se využívá jak přísada ve sklářství a hutnictví. Radioaktivní izotop 89Sr se využívá k léčbě rakoviny kostí a pacientům se podává ve formě chloridu strontnatého.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Strontium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Strontium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid strontnatý na Wikimedia Commons
