Sebnitz
| Sebnitz | |
|---|---|
 Náměstí | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°58′ s. š., 14°17′ v. d. |
| Nadmořská výška | 379 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC +1 |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Sasko |
| Zemský okres | Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory |
| Administrativní dělení | 10 místních částí[1] |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 88,2 km² |
| Počet obyvatel | 9 537 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 108,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Němci 99,1 %[3] |
| Náboženské složení | protestantství 19,8 % římskokatolická církev 4,6 %[3] |
| Správa | |
| Status | velké okresní město |
| Primátor | Ronald Kretzschmar |
| Vznik | 2. pol. 13. století |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Kirchstraße 5 01855 Sebnitz |
| Telefonní předvolba | 035971 |
| PSČ | 01851–01855 |
| Označení vozidel | PIR, DW, FTL, SEB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sebnitz (
[ˈzeːpnɪt͡s]) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory a má přibližně 9 500[2] obyvatel. Jde o státem uznanou rekreační oblast ve východním Sasku na okraji Národního parku Saské Švýcarsko. Sebnitz je také označován jako „Město umělých květin“ nebo „Město hedvábných květin“.
Název
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka pochází z roku 1223, respektive 1241, kdy je v Hornolužické hraniční listině zmiňována řeka Sebniza.[4] Později založené sídlo převzalo název a objevuje se ve variantách Sebnicz (1359, 1423), Zebnicz (1429), Sebenicz (1430), Sewenicz (1453), Sebenitz (1495), Säbenitz (1499), Sebitz (1547) a Sebnitz/Seebnitz (1791). Lidově bylo město také nazýváno Sämz. Název pochází ze slovanského slova zyba, což je pojmenování pro pěnkavu. Původní název tedy znamenal Potok v pěnkavím lese (Finkenwaldbach). Jméno potoka přešlo na sídlo a již na sklonku 13. století se používalo jako příjmení.[4][5]
V českých zdrojích bývá město řídce označováno jako Soběnice[6] nebo Žebnice[7].
Historie
[editovat | editovat zdroj]V lokalitě v raném středověku pravděpodobně žilo slovanské obyvatelstvo. Sebnitz samotný byl založen německými kolonizátory z oblasti Frank v dnešním Bavorsku. Nejstarší písemnou zmínku o místě lze dohledat v Hornolužické hraniční listině z roku 1223/1241, která stanovovala hranici mezi Českým královstvím a míšeňským biskupstvím. Jako středisko hospodářského života městyse vzniklo již na přelomu 12. a 13. století pravoúhlé tržiště. Jako městečko byl Sebnitz poprvé písemně zmíněn v roce 1451. Radnice byla vystavěna ve středu tržiště v roce 1714/15, v roce 1854 byla však zničena požárem. Vedle ní se nacházel domek podobný kůlně, který sloužil jako masné krámy řezníků, které však byly v roce 1804 zničené povodní. Sebnitz byl od středověku až do počátku 19. století zemědělským městem, jehož existenční základnu tvořilo řemeslo, obchod a agrární produkce. Z řemesel mělo dominantní postavení plátenictví. S úpadkem ručního plátenictví v období průmyslové revoluce nabyla velkého významu výroba umělých květin.
V polovině 19. století mělo město 4000 obyvatel a 375 domů, roku 1881 6354 obyvatel a v roce 1900 již 8648 obyvatel. Dne 15. září 1854 zničil velký požár celé jádro města a tím i jeho středověký ráz. Za oběť plamenům padlo 72 obytných domů, 42 stodol a jiných budov, radnice a škola. Okolo roku 1900 se stal Sebnitz centrem výroby německých umělých květin. Ve městě existovalo přes 200 různých květinových továren s regulérně zaměstnanými dělníky. Kromě toho zde působilo na několik tisíc takzvaných domácích dělníků.
Dne 17. dubna 1894 bylo v lokálních novinách „Grenzblatt“ místním badatelem Alfredem Meichem navrženo Vlastivědné muzeum. Na jaře roku 1908 se živnostenský spolek ujal věci. První exponáty byly umístěny nejdříve v městské škole u kostela. V roce 1909 byla pak zřízena výstava a 23. května téhož roku došlo k otevření městského muzea Sebnitz. V roce 1930 zde byly zřízeny nové prostory.
Dne 30. září 1945 měl Sebnitz na přechodnou dobu 14 500 obyvatel, jelikož zde byli umístěni němečtí uprchlíci z Polska a Československa. Dne 1. června 1946 měl Sebnitz 13 203 obyvatel a 1304 obytných domů. Ve městě existovalo na 183 závodů. Ke dni 16. února 1948 chodilo do základní školy s 47 třídami s 35 učiteli 1847 dětí a 12. července 1948 se na nově založené odborné škole pro hospodářství a správu poprvé maturovalo.
V dobách NDR byl VEB "Kunstblume Sebnitz" (Umělá květina Sebnitz) jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Po znovusjednocení Německa a zavedení tržní ekonomiky však mnoho závodů kvůli nedostatku odbytišť zaniklo. Dnes se vyrábí umělé květiny jen v malé míře, především v ukázkových dílnách. Za socialismu bylo město Sebnitz družebním městem Bruntálu, kde se nacházel bar s názvem Sebnitz.
V roce 1952 se Sebnitz stalo okresním městem stejnojmenného okresu. Tento status ztratilo s okresní reformou v roce 1994, kdy bylo začleněno do zemského okresu Saské Švýcarsko. Okresním městem se stala Pirna a Sebnitz tak získalo v roce 1995 status velké okresní město. Od roku 2008 je Sebnitz součástí zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Území města Sebnitz, včetně všech místních částí, má rozlohu 88,23 km². Hranice území od severu přes východ až k jihovýchodu je zároveň česko-německou státní hranicí. Sebnitz sousedí s českými obcemi Dolní Poustevna, Vilémov, Mikulášovice, Staré Křečany (část obce Kopec), Doubice, Jetřichovice (část obce Vysoká Lípa a bývalé Zadní Jetřichovice) a Hřensko (část obce Mezná).[8] Na jihu sousedí s Bad Schandau (místní části Ostrau a Bad Schandau), na jihozápadě s Rathmannsdorfem, na západě s Hohnsteinem (místní části Kohlmühle, Goßdorf a Ulbersdorf) a na severu s Neustadtem in Sachsen (místní části Krumhermsdorf a Rugiswalde).[9]
Z geomorfologického hlediska se nachází Sebnitz na rozhraní tří geomorfologických jednotek. Velká část území ve střední a západní části náleží k Západolužické pahorkatině a vrchovině (Westlausitzer Hübel- und Bergland), na kterou ze severu okrajově navazuje Šluknovská pahorkatina (Lausitzer Bergland). Lužickým zlomem je oddělena Děčínská vrchovina (Elbsandsteingebirge) rozkládající se v jižní a východní části. Nadmořská výška se snižuje přibližně jihozápadním směrem. Nejvyšší bod o nadmořské výšce přibližně 530 m se nachází jihozápadně od vrcholu Ungerbergu (538 m), nejnižší pak v Křinickém údolí (přibližně 150 m). K významným vrchům patří Tanečnice (vrchol 599 m však leží na území Mikulášovic), Wachberg (497 m), Kaiserberg (495 m), Weifberg (478 m), Buchberg (460 m), Steinberg (459 m) či Finkenberg (415 m).[10]
Geologické podloží většiny území města tvoří střednězrnný lužický biotitický granodiorit, který je na severním okraji území a na Finkenbergu vystřídán jemnozrnným dvojslídým granodioritem. Ten je hojně prostoupen žílami doleritu, případně amfibolitu nebo porfyru (granitového či křemenného), méně často pak bazaltoidy. Na jihu prochází východozápadním směrem lužický zlom a jižně od něj se rozkládá pískovcová oblast prostoupená na několika místech tefritem. Na svahu Steinbergu a v údolí Bílého potoka se vyskytuje vápenec.[11] V sedimentech říčních toků Západolužické a Šluknovské pahorkatiny se v různém množství vyskytují minerály jako zlato, zirkon, pyrop, epidot, olivín a spinel.[12]
Na granitoidy Západolužické a Šluknovské pahorkatiny jsou vázané hnědozemě a luvizemě. Nejběžnějším půdním typem na pískovcovém podloží jsou pak podzoly.[13]
Celé území města Sebnitz náleží k povodí řeky Labe a k úmoří Severního moře. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Sebnice a Křinice. Sebnice pramení v Česku, později vytváří státní hranici mezi Vilémovem a Sebnitz a u hraničního přechodu do Dolní Poustevny vtéká do města. Jihozápadně od jádra města protéká Sebnitzkým údolím a přibližně kopíruje hranici katastrálních území Hainersdorf, Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. K významnějším přítokům na území města patří Hraniční potok, Mannsgraben či Hertigswaldský potok. Křinice rovněž pramení na českém území a postupně protéká místními částmi Hinterhermsdorf (kde kopíruje státní hranici), Ottendorf a v Křinickém údolí přibližně protéká podél hranic katastrálních území Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. Do povodí Křinice náleží na území města Sebnitz například Bílý, Ottendorfský a Tomášovský potok. Poblíž Hinterhermsdorfu protéká Křinice soutěskou Obere Schleuse.[14]
Roční chod teplot v Sebnitz odpovídá regionu. Nejteplejším měsícem je červenec, naopak nejchladnějším je leden. Nejvyšší počet srážek spadne v červenci, nejsušším měsícem je říjen. Převažuje západní až severozápadní proudění větru.[15]
Velkou část města Sebnitz (zvláště území v jižní části) zaujímá Chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko (vyhlášena roku 1956) a na ni navazující Národní park Saské Švýcarsko (vyhlášen roku 1990). Na svazích Tanečnice se nachází dvě přírodní rezervace Gimpelfang a Heilige Hallen (obě vyhlášené roku 1961). Podél řeky Sebnice se rozkládá evropsky významná lokalita Lachsbach- und Sebnitztal a v Sebnitzkém lese také Sebnitzer Wald und Kaiserberg (obě vyhlášené roku 2002).[16]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Struktura obyvatelstva
[editovat | editovat zdroj]- 1772: 1648 (285 domů)
- 1832: 2843
- 1871: 5216 (377 obytných budov)
- 1892: 8476 (549 obytných budov)
- 1900: 8649 (626 obytných budov)
- 1905: 9743
- 1914: 12 000
- 1918: 8906
- 1990: 11705
- 1998: 10 203
- 1999: 10 063
- 2000: 9882
- 2001: 9670
- 2002: 9496
- 2003: 9304
- 2004: 9159
- 2007: 8837
- 2008: 8701
- 2009: 8568
- 2010: 8439
- 2011: 8292
Náboženský život
[editovat | editovat zdroj]
Přestože je kostel svatého Petra a Pavla v písemných pramenech zachycen až v 15. století, jeho nejstarší stavební části pocházejí ze 13. století. Od roku 1539, kdy se ve městě prosadila reformace, převažovalo protestantské vyznání. Od druhé poloviny 19. století a znovu po druhé světové válce vzrostl počet katolíků. Katolický kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1890–1892. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2151 obyvatel (t. j. 20,7 %) hlásilo k protestantskému a 434 obyvatel (t. j. 4,2 %) k římskokatolickému vyznání.[3]
Celé území města náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Sebnitz-Hohnstein se sídlem v Sebnitz, která vznikla v roce 2018 sloučením tří sesterských, původně samostatných církevních obcí. K původní církevní obci Sebnitz-Hohnstein, jež spravovala městský kostel svatého Petra a Pavla a hřbitovní kapli, náležela samotná Sebnitz s místními částmi Hertigswalde, Hainersdorf a Schönbach, pod církevní obec Hinterhermsdorf-Saupsdorf spadaly vesnický kostel v Saupsdorfu a Engelkirche v Hinterhermsdorfu a pod církevní obec Lichtenhain-Ulbersdorf spadaly místní části Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf s vesnickým kostelem v Lichtenhainu.[17] Filiální (do roku 2007 farní) kostel Povýšení svatého Kříže spravuje od roku 2018 římskokatolická farnost Pirna.
Obecní správa a politika
[editovat | editovat zdroj]Správní členění
[editovat | editovat zdroj]Celková rozloha města Sebnitz je 88,23 km² a od 1. října 2012, kdy se sloučilo se sousední obcí Kirnitzschtal, má 10 místních částí.[1] Plošně největší je Saupsdorf (8,30 km²), nejmenší pak Altendorf (3,89 km²). Nejlidnatější místní částí je Sebnitz (6 231 obyvatel), naopak nejméně obyvatel má Mittelndorf (247 obyvatel).
| Název | Počet obyvatel (k 9. 5. 2011)[18] |
Rozloha | Rok připojení | |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Altendorf | 342 | 3,89 km² | 2012 |
| 2. | Hainersdorf | 313 | 5,13 km² | 1920, 1950 |
| 3. | Hertigswalde | 905 | 7,09 km² | 1950 |
| 4. | Hinterhermsdorf | 626 | 5,17 km² | 1998 |
| 5. | Lichtenhain | 518 | 7,97 km² | 2012 |
| 6. | Mittelndorf | 247 | 5,36 km² | 2012 |
| 7. | Ottendorf | 406 | 5,47 km² | 2012 |
| 8. | Saupsdorf | 509 | 8,30 km² | 2012 |
| 9. | Schönbach | 273 | 4,83 km² | 1935 |
| 10. | Sebnitz | 6 231 | 5,60 km² | — |
Politika
[editovat | editovat zdroj]Starostové a primátoři
[editovat | editovat zdroj]- 1990–1992 Peter Maly
- 1992–2021 Mike Ruckh
- od 2021 Ronald Kretzschmar (od 1. října 2021 správce úřadu, od 1. srpna 2022 primátor)
Starostovské volby 2022
[editovat | editovat zdroj]Ve starostovských volbách 12. června 2022 byl primátorem zvolen Ronald Kretzschmar, který získal 77,4 % hlasů.[19]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Místní podniky
[editovat | editovat zdroj]- Robert Bosch Elektrowerkzeuge GmbH Sebnitz, 455 zaměstnanců (výroba elektrického nářadí)
- Tillig Modellbahn GmbH & Co. KG, 180 zaměstnanců (výroba železničních modelů)
- Sebnitzer Fensterbau GmbH, 110 zaměstnanců (výroba oken)
- WEKA -Wellpappen und Kartonagen GmbH ( výroba obalových materiálů z vlnité lepenky s historií více než 100 let)
Doprava
[editovat | editovat zdroj]- 1877: zahájení provozu železniční tratě Budyšín – Sebnitz – Bad Schandau (tzv. Dráha Sebnického údolí)
- 1905: zahájení provozu železniční tratě Rumburk – Šluknov – Dolní Poustevna – Sebnitz, která byla od roku 1945 do roku 2013 přerušená mezí Dolní Poustevnou a Sebnitzem
- od roku 1995 existuje silniční hraniční přechod do Dolní Poustevny
- od roku 2003 provozuje Hornolabská dopravní společnost (OVPS) historický autobus, který je pojmenován podle města: Rose von Sebnitz (Růže ze Žebnice)
- 5. 7. 2014: zahájení provozu vlaky linky U28 systému RegioTakt Ústecký kraj na trase Děčín – Bad Schandau – Sebnitz – Dolní Poustevna – Šluknov – Rumburk[20]
Příroda a turistika
[editovat | editovat zdroj]- Pravěký park Sebnitz s 400 plastikami prehistorických savců a malých živočichů
- Muzeum modelové železnice firmy Tillig
- Western village
- Soutěska řeky Křinice u Hinterhermsdorfu s možností projížďky na člunu na Obere Schleuse (Vrchní splav). Blízko je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Na české straně je cyklistická stezka, která vede do Brtníků resp. Chřibšké
- Rozhledna na vrchu Weifberg (dřevěná věž vysoká 36,9 m), blízko vrchu Weifberg je také hraniční přechod pro pěší do českých Mikulášovic.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Nejstarším památkově chráněným objektem je evangelický kostel svatého Petra a Pavla z 15. století, jehož výzdoba pochází ze 17. století
- Kostel Povýšení svatého Kříže (Kreuzerhöhung) pochází z 19. století a je postaven v novogotickém stylu
- Pro město jsou typické měšťanské domy a výrobními budovami z doby německého císařství (1871-1918) a areál Tržního náměstí (Marktplatz), znovuzřízeném v pozdně klasicistním stylu. Původní domy s podstávkou a hrázděné domy jsou zachovány jen v okrajovém obvodu vnitřního města.
- Sebnický viadukt (1874/75) postavený pro Sebnitztalbahn byl první viadukt, který byl postaven v oblouku (poloměr 224 m) a v spádu (sklon 1:50). Je 150 m dlouhý a 21 m vysoký. Jeho původně deset kamenných oblouků bylo nahrazeno devíti betonovými pilíři při generální opravě na konci 80. let.
- Empírová hřbitovní kaple z roku 1890
Muzea
[editovat | editovat zdroj]- Kunstblumen- und Heimatmuseum "Prof. Alfred Meiche" (Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum "Prof. Alfred Meiche") v měšťanském domě postaveném v roce 1731
- Afrikahaus (Dům Afriky)
- Dům "Deutsche Kunstblume Sebnitz" (Dům "Německá umělá květina" Sebnitz)
- železniční muzeum s vláčky firmy Tillig
Kulturní akce
[editovat | editovat zdroj]- Koncerty v Městském evangelicko-luterském kostele
- Květinová a hudební slavnost
- Od 70. let je na předměstí Sebnitz (ze směru Neustadt) středisko leteckého modelářství, kde se každý rok v červnu koná mezinárodní letecký pohár
Sport
[editovat | editovat zdroj]- BSV 68 - Měšťanský sportovní spolek 68: je rozdělen na sekce: kopaná, tenis, stolní tenis a kolová
- SRV 1897 - Sebnický spolek cyklistů 1897: silniční cyklistika a sport na horských kolech
- Flugmodell - Club e.V. Sebnitz: středisko modelů letadel
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Sebnitz je největší státem uznaná rekreační oblast (titul od roku 1997) v Sasku
- V Sebnitz byla vyrobena největší hedvábná růže světa (3,7 m vysoká), její květ má průměr 1,5 m a váží 10 kg
- V Sebnitz vzniklo na počátku 19. století jedinečné lidové umění, sebnická stínohra
- Místní část Hinterhermsdorf získala v roce 2002 titul „Nejkrásnější místo Německa“ a zajistila si druhé místo v evropském srovnání
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Alfred Meiche (1870–1947), historik
- Ilse Ohnesorge (1866–1937), malířka
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebnitz na německé Wikipedii.
- ↑ a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ a b c Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy)
- ↑ a b MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Buchdruckerei der Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. 397 s. S. 312–313. (německy)
- ↑ Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen [online]. Dresden: Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde e.V. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Podrobná nástěnná školní mapa Československé republiky [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Žebnice – Na návštěvě ve městě květin [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-12.
- ↑ Katastrální mapa [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Karte Sachsen: Gemarkungen [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Topographische Karte Sachsen 1 : 10 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Geologische Karte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ SCHADE, Markus; BIRKE, Thomas. Gold im Lausitzer Bergland: Fundorte, Herkunft, Geschichte. Theuern: Gold-Museum in Theuern, 2002. 121 s. S. 91. (německy)
- ↑ Bodenkarte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gewässernetz Freistaat Sachsen [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Simulované historické údaje o klimatu a počasí pro Sebnitz [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge: Schutzgebiete [online]. Pirna: Landratsamt Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Kirchenbezirke [online]. Evangelisch-Lutherische Landeskirche Sachsens [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Kleinräumiges Gemeindeblatt. Bevölkerung, Haushalte, Familien und deren Wohnsituation am 9. Mai 2011: Stadt Sebnitz [online]. Kamenz: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen, 2014 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online.
- ↑ https://www.saechsische.de/politik/wahlen/kommunalwahl/das-sind-die-buergermeister-kandidaten-im-kreis-soe-5699308.html
- ↑ Tisková zpráva ze dne 4. července 2014: Vlaky mezi Dolní Poustevnou a saským Sebnitz vyjíždí!, Ústecký kraj, 4. 7. 2014
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. VIII, 397 s. Dostupné online. (německy)
- Schober, Manfred (1988): Faktensammlung zur Geschichte von Sebnitz in den Jahren 1891-1918. in: Heimatmuseum Sebnitz [Hrsg.] (1988): Die Stadt und der Kreis Sebnitz in Vergangenheit und Gegenwart. Beiträge zur Heimatgeschichte Heft 5, Sebnitz, S. 10-27 (německy)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sebnitz na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky města Sebnitz
- (německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
