Přeskočit na obsah

Gimpelfang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Gimpelfang
NSG Gimpelfang
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Potok Mannsgraben a okolní porost
Potok Mannsgraben a okolní porost
Základní informace
Vyhlášení30. března 1961
Nadm. výška378–430 m n. m.
Rozloha10,29 ha
Poloha
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresSaské Švýcarsko-Východní Krušné hory
UmístěníSebnitz
Souřadnice
Gimpelfang
Gimpelfang
Další informace
KódNSG D 56
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gimpelfang (česky Past na hejly, český název se však nepoužívá) je přírodní rezervace (německy Naturschutzgebiet) v Sasku na území zemského okresu Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory. Leží na severním okraji Saského Švýcarska východně od velkého okresního města Sebnitz na západním svahu vrchu Tanečnice (599 m[1]). Vyhlášena byla 30. března 1961 a její rozloha činí 10,29 ha.

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace Gimpelfang se nachází v Sebnitzkém lese poblíž česko-německé státní hranice na západním svahu vrchu Tanečnice. Spolu s nedalekou přírodní rezervací Heilige Hallen a okolním lesem tvoří evropsky významnou lokalitu Sebnitzer Wald und Kaiserberg. Předmětem ochrany jsou původní lesy, především údolní jasanovo-olšové luhy, označované podle Směrnice o stanovištích kódem 91E0.[2]

Podle platného geomorfologického členění náleží rezervace ke Šluknovské pahorkatině. Jižně od rezervace leží lužický zlom, který je zároveň hranicí s Děčínskou vrchovinou (německy Elbsandsteingebirge). Z turistického hlediska bývá území řazeno k oblasti Saského Švýcarska.[3] Geologické podloží tvoří biotitický lužický granodiorit. Půdy podél potoka Mannsgraben jsou podmáčené a převládají gleje. V potoce se hojně nachází zirkon a nepříliš hojně kousky zlata, dále epidot a olivín.[4] Rezervace se rozkládá v nadmořské výšce 378–430 m.

Přírodní rezervací prochází po cestě zvané Verbindungsweg (Spojka) okružní trasa vedoucí Sebnitzkým lesem značená zeleným puntíkem. Po cestě Mannsgrabenweg (Cesta Vazalské strouhy) vede žlutým puntíkem značená turistická trasa spojující sebnitzké nádraží s hraničním přechodem pro pěší vedoucím do České republiky.

  1. Základní mapa ČR 1: 100 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. 
  2. Steckbriefe der Natura 2000 Gebiete. 5051-301 Sebnitzer Wald und Kaiserberg (FFH-Gebiet) [online]. Bonn: Bundesamt für Naturschutz [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  3. Ulrich Augst, Holm Riebe: Die Tierwelt der Sächsischen Schweiz: Wirbeltiere. Berg- & Naturverlag Rölke, Dresden 2003, ISBN 3-934514-12-X, S. 19.
  4. SCHADE, Markus; BIRKE, Thomas. Gold im Lausitzer Bergland: Fundorte, Herkunft, Geschichte. Theuern: Gold-Museum in Theuern, 2002. 121 s. S. 91. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Peter Rölke (Ed.): Wander- & Naturführer Sächsische Schweiz. Díl 3: Am Rande der Sächsischen Schweiz. Berg- & Naturverlag Rölke, Dresden 2004, ISBN 3-934514-13-8.
  • Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (Ed.): Naturschutzgebiete in Sachsen. Dresden 2008, ISBN 978-3-932627-17-0, S. 630.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]