Rudolf Apponyi
| Rudolf hrabě Apponyi | |
|---|---|
 Hrabě Rudolf Apponyi jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii | |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: 1871 – 1876 | |
| Předchůdce | Richard Klemens Metternich |
| Nástupce | Felix Wimpffen |
| Rakousko-uherský velvyslanec ve Spojeném Království | |
| Ve funkci: 1856 – 1871 | |
| Předchůdce | František de Paula z Colloreda-Waldsee |
| Nástupce | Friedrich Ferdinand von Beust |
| Rakouský vyslanec v Bavorsku | |
| Ve funkci: 1853 – 1856 | |
| Předchůdce | Valentin Esterházy |
| Nástupce | Edmund Hartig |
| Rakouský vyslanec v Sardinii | |
| Ve funkci: 1849 – 1853 | |
| Předchůdce | Karl Ferdinand Buol-Schauenstein |
| Nástupce | Ludvík Paar |
| Narození | 1. srpna 1812 Karlsruhe |
| Úmrtí | 31. května 1876 (ve věku 63 let) Benátky |
| Choť | Anna Alexandrovna z Benckendorffu |
| Rodiče | Antonín Apponyi a Marie Tereza Nogarolová |
| Děti | Sándor Apponyi Helena Apponyiová z Velkých Oponic |
| Profese | diplomat |
| Commons | Rudolph Apponyi (ambassador) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf hrabě Apponyi (maďarsky gróf Apponyi de Nagy Appony Rezsö, německy Rudolf Graf Apponyi von Nagy Appony, 1. srpna 1812, Karlsruhe – 31. května 1876, Benátky) byl rakouský a rakousko-uherský diplomat z uherského rodu Apponyiů. Od mládí působil v diplomatických službách, později proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii (1856–1871), svou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876).[1][2] Byl rytířem Řádu zlatého rouna.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Apponyiů, byl starším synem diplomata hraběte Antonína Apponyiho (1782–1852) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky von Nogarola (1790–1874).[3] Narodil se v Karlsruhe (jeho otec byl tehdy vyslancem v Bádensku). Dětství strávil s otcem v Itálii a Francii, po otcově vzoru vstoupil v mládí do diplomatických služeb. Několik let strávil jako atašé v Petrohradě,[4][5], v roce 1844 se vrátil k otci do Paříže a byl zde velvyslaneckým radou.[pozn. 1][6] Byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství (1847–1849), kde souběžně vykonával funkci diplomatického zástupce pro Hesensko.[7] V revolučních letech 1848–1849 byl krátce vyslancem v Toskánsku, poté vyslancem v Sardinském království (1849–1853). Následovala diplomatická mise v Bavorsku (1853–1856). Patnáct let strávil v Londýně (1856–1871), kde byl napřed vyslancem a od roku 1860 velvyslancem. I když patřil ke zkušeným diplomatům, v klíčových momentech mezinárodních konfliktů se mu nepodařilo vyjednat britskou podporu pro Rakousko (válka se Sardinií, 1859, prusko-rakouská válka, 1866). Svou diplomatickou kariéru zakončil jako velvyslanec ve Francii (1871–1876). Vzhledem k novým poměrům ve Francii a republikánskému zřízení zde Apponyi již nemohl tolik uplatňovat svou pozici vysoce postaveného aristokrata. Odvolán byl na vlastní žádost ze zdravotních důvodů koncem dubna 1876 a o měsíc později zemřel v Benátkách.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Užíval šlechtický titul hraběte, který rodině náležel od roku 1739. Jako příslušník staré šlechty byl již v roce 1830 jmenován c. k. komořím.[8] Ve funkci vyslance v Bavorsku obdržel v roce 1854 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] Během diplomatické kariéry získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Mimo jiné byl také členem uherské Sněmovny magnátů.[10]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1871)[11]
Řád zlatého rouna (1865)[12]
velkokříž Leopoldova řádu (1861)[13]
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny (Bavorsko)
velkokříž Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
velkokříž Domácího řádu věrnosti (Bádensko)
komandér Konstantinova řádu svatého Jiří (Sardinie)
_-_Ribbon_bar.svg){kind=small}
Rodina
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1840 se v Petrohradě oženil s hraběnkou Annou Alexandrovnou Benkendorffovou (1818–1900), dcerou ruského generála a policejního ministra Alexandra Benkendorfa (1781–1844), svatebního obřadu se zúčastnil i car Mikuláš I. Hraběnka Anna Apponyiová se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu Hvězdového kříže.
Manželé měli dvě děti, syn Alexandr (Sándor) (1844–1925) proslul jako sběratel umění a byl nejvyšším komořím Uherského království. Dcera Helena (1848–1914) se provdala za knížete Paola Borghese. Přes svou manželku byl Rudolf Apponyi spřízněn s významnými představiteli nejvyšší ruské šlechty, jeho švagry byli kníže Grigorij Petrovič Volkonskij a kníže Sergej Viktorovič Kočubej.
Rudolfův bratranec Jiří Apponyi (1808–1899) patřil k významným osobnostem uherské politiky 19. století, byl mimo jiné nejvyšším kancléřem.
Rudolf Apponyi byl majitelem velkostatku Lengyel v župě Tolna v jižních Uhrách. K velkostatku patřilo přes 4.000 hektarů půdy[14] a zámek Lengyel, který však Rudolf vzhledem ke svému prakticky celoživotnímu pobytu v zahraničí nenavštěvoval.[15]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Na stejné pozici v Paříži v té době působil i jeho starší vzdálený bratranec Rudolf Apponyi (1802–1853), proto byli dočasně označování jako Rudolf I. a Rudolf II.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 391–392 dostupné online
- ↑ Personální obsazení diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné online
- ↑ Rodokmen Apponyiů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1839; Vídeň, 1839; s. 220 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1844; Gotha, 1844; s. 21 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň, 1845; s. 196 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1848; Vídeň, 1848; s. 202, 205 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1832; Vídeň, 1832; s. 97 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1856; Vídeň, 1856; s. 92 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 196 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 54 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 45 dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 20 ISBN 978-80-254-9315-1
- ↑ Historie zámku Lengyeldostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl 2.; Praha, 1889 (reprint 1996), s. 544–545 ISBN 80-7185-057-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudolf Apponyi z Velkých Oponic na Wikimedia Commons - Rudolf Apponyi in: Österrichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
- Rodokmen Apponyiů dostupné online
- Apponyiové
- Diplomaté Rakouska
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Uherští šlechtici
- Císařští komoří
- Tajní radové
- Členové Sněmovny magnátů
- Osobnosti krymské války
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny
- Nositelé Domácího řádu věrnosti
- Nositelé Řádu nizozemského lva
- Rytíři Řádu konstantiniánských rytířů svatého Jiří
- Narození 1. srpna
- Narození v roce 1812
- Narození v Karlsruhe
- Úmrtí 31. května
- Úmrtí v roce 1876
- Úmrtí v Benátkách