Přeskočit na obsah

Richard Klemens z Metternichu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Richard Klemens Metternich)
Richard Klemens Metternich
3. kníže z Metternich-Winneburgu, 2. vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, 7. majitel fideikomisního velkostatku Kynžvart
Ve funkci:
11. června 1859 – 1. března 1895
PředchůdceKlement Václav z Metternich-Winneburgu
NástupcePavel Klement z Metternich-Winneburgu
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
18. dubna 1861 – 1. března 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdcePanská sněmovna zřízena
NástupcePavel Klement z Metternich-Winneburgu
Rakousko-uherský velvyslanec ve Francii
Ve funkci:
1859 – 1870
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander Hübner
NástupceRudolf Apponyi
Rakouský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
1856 – 1859
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceFrantišek Serafín z Kuefsteinu
NástupceJosef von Werner
Narození7. ledna 1829
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. března 1895 (ve věku 66 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Metternichů v Plasích
ChoťPaulina Metternich-Sándorová (od 1856)
RodičeKlement Václav z Metternichu a Marie Antonie z Leykamu
DětiŽofie Marie Antoinetta z Metternichu
Antoine Paschalina z Metternichu
Klementina Marie z Metternich-Šándoru
PříbuzníMarie Klementina Bagrationová, Melanie Marie Metternichová z Winneburgu a František Karel z Metternich-Winneburgu (sourozenci)
František Albert z Oettingen-Oettingenu[1], Mořic Josef z Oettingen-Oettingenu[1] a Alžběta z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Spielbergu[1] (vnoučata)
Profesediplomat a politik
Oceněnívelkokříž Císařského řádu Leopoldova (1861)
rytíř Řádu zlatého rouna (1867)
rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského (1867)
velkokříž Řádu čestné legie
CommonsPrince Richard Klemens von Metternich
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Klemens kníže Metternich-Winneburg, vévoda z Portelly (německy Richard Clemens Josef Lothar Hermann Fürst von Metternich-Winneburg, Herzog zu Portella, Graf von Königswart; 7. ledna 1829 ve Vídni – 1. března 1895 ve Vídni) byl rakouský šlechtic a diplomat, syn dlouholetého státního kancléře Klemense Václava Metternicha. Proslul jako dlouholetý velvyslanec ve Francii (1859–1870), kde spolu s manželkou Paulinou patřil k vlivným osobnostem na dvoře císaře Napoleona III. Byl též mecenášem a sběratelem umění, vlastnil rozsáhlý majetek v západních Čechách (Kynžvart, Plasy).

Život

[editovat | editovat zdroj]
Kníže Richard Metternich
Zámek Kynžvart, hlavní rodové sídlo

Pocházel ze šlechtického rodu Metternichů, byl synem kancléře Klemense Václava z Metternichu a jeho druhé manželky Marie Antonie, rozené Leykamové (1806–1829), která zemřela krátce po Richardově narození.

V letech 1844–1847 studoval práva a filozofii na univerzitě ve Vídni. Po studiích vstoupil do diplomatických služeb (1850), začínal jako atašé. Od roku 1855 byl velvyslaneckým radou v Paříži, v letech 1856–1859 byl rakouským vyslancem v Sasku. V letech 1859–1870 byl rakouským velvyslancem v Paříži a zaujímal s manželkou významnou roli u dvora Napoleona III. Paříž opustil po vypuknutí prusko-francouzské války v roce 1870. Na ministerstvu zahraničí zůstal ještě několik let ve stavu disponibility, v roce 1874 byl penzionován. Ve Vídni stejně jako předtím v Paříži vedl s manželkou proslulý společenský salón.

Z čestných hodností získal titul c. k. komořího (1853) a tajného rady (1864).[2] Po zřízení říšské rady byl jako majitel fideikomisu jmenován dědičným členem panské sněmovny (1861). Díky dědictví své manželky v Uhrách byl také členem uherské sněmovny magnátů. Během své diplomatické služby získal několik vyznamenání od zahraničních panovníků, v Rakousku byl nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána a Leopoldova řádu. V roce 1867 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[3] Po otci byl také dědicem italského titulu vévody z Portelly a titulu španělského granda I. třídy.

Po otci byl dědicem velkostatků Kynžvart a Plasy v západních Čechách, další menší statky vlastnil na Moravě (Kojetín), spolu s manželkou spravoval také dědictví Sándorů v Uhrách (zámek Sándor-Metternich kastély v Bajně). Ve Vídni byl rodinným sídlem palác na adrese Rennweg 27 (dnes italské velvyslanectví v Rakousku). Největší podíl majetku představovaly západočeské statky s rozlohou přes 20 000 hektarů půdy s hlavním sídlem na zámku Kynžvart.[4] Zámecké sbírky na Kynžvartě obohatil především o rozsáhlý knižní fond, řadu knih si přivezl ze své diplomatické mise ve Francii.[5] Věnoval se také rozvoji lázeňství v Kynžvartě, kde nechal v roce 1863 postavit první lázeňský dům (Metternich, dnes Orlík). Je po něm pojmenován pramen Richard.

Zemřel ve Vídni, pohřben je rodové hrobce v Plasích.[6]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Kněžna Paulina Metternichová, rozená Sándorová

V roce 1856 se oženil s Paulinou hraběnkou Sándorovou (1836–1921), která byla zároveň jeho nevlastní neteří. Byla c. k. palácovou dámou a Řádu hvězdového kříže. Měli spolu tři dcery:[7][8]

  • Sophie princezna Metternich-Winneburg (17. května 1857, Drážďany – 11. ledna 1941, Vídeň), dědička velkostatku Kojetín, manžel 1878 František Albrecht kníže z Oettingen-Spielbergu (21. června 1847 – 14. ledna 1916)
  • Antoinette Pascalina hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (20. dubna 1862, Paříž – 5. srpna 1890, Duchcov), manžel 1885 Jiří Vilém hrabě z Valdštejna (31. března 1853 – 18. listopadu 1890)
  • Klementina Marie hraběnka Metternich Sándor-von Winneburg (27. června 1870 – 25. října 1963, Corvey), dědička velkostatku Bajna

Protože neměl mužského potomka přešla správa majetku po jeho smrti na mladšího bratra Pavla Klementa z Metternichu (1834–1906).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Hof- und Staats Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1882; s. 205, 211 dostupné online
  3. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otik ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274
  4. ↑ Přehled majetku Richarda Metternicha in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 388–392 dostupné online
  5. ↑ KRÁLOVÁ, Pavla: Muzeologická literatura v Richardově a Pavlově knihovně na zámku Kynžvart (magisterská diplomová práce); Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2009; 102 s. dostupné online
  6. ↑ KAHUDA, Jan: Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých dokumentů; Plasy, 2009; s. 43
  7. ↑ ŘÍHA, Miloš. Tragická smrt princezny [online]. Státní zámek Kynžvart, 2004 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Rodina Richarda Metternicha in: Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1874; s. 167 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Richard_Klemens_z_Metternichu&oldid=23752024“