Přeskočit na obsah

Jordan Thompson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jordan Thompson
Jordan Thompson na French Open 2021
Jordan Thompson na French Open 2021
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození20. dubna 1994 (30 let)
Místo narozeníSydney, Austrálie[1]
BydlištěSydney, Austrálie[1]
Výška183 cm[1]
Hmotnost82 kg[1]
Profesionál od2013[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek7 565 023 USD
Dvouhra
Poměr zápasů140–159
Tituly1 ATP, 11 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění26. místo (4. listopadu 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017, 2019, 2020, 2024)
French Open3. kolo (2019)
Wimbledon3. kolo (2021)
US Open4. kolo (2020, 2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů104–69
Tituly7 ATP, 6 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění5. místo (14. října 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2014, 2023, 2024)
French Open3. kolo (2017, 2024)
Wimbledonfinále (2024)
US Openvítěz (2024)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2022, 2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241105a5. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jordan Thompson (* 20. dubna 1994 Sydney) je australský profesionální tenista. Ve čtyřhře grandslamu zvítězil s Maxem Purcellem na US Open 2024 a jako poražení finalisté skončili ve Wimbledonu 2024. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a sedm deblových turnajů včetně doublu na Los Cabos Open 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2024 na 26. místě a ve čtyřhře v říjnu téhož roku na 5. místě. Trénuje ho krajan Marinko Matosevic. Dříve tuto roli plnil Peter Luczak.[1] V juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše na 18. příčce v říjnu 2012.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 melbournským 1. kolem světové skupiny proti České republice, v němž vyhrál dvouhry s Jiřím Veselým i Janem Šátralem. Australané zvítězili 4:1 na zápasy. V letech 2022 a 2023 byl součástí družstva, které v Malaze prohrálo světové finále. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[3]

Austrálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde se účastnil mužské dvouhry. V úvodním kole však podlehl Britovi Kylemu Edmundovi ve dvou setech.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na lednovém Apia Sydney International 2013. Na úvod kvalifikace nestačil na 81. hráče žebříčku Guillerma Garcíu-Lópeze ze Španělska. Na Australian Open 2013 obdržel divokou kartu do kvalifikace, kde zdolal Francouze Nicolasa Renavanda poměrem gamů 9–7 v rozhodující sadě. Ve druhé fázi však skončil na raketě amerického jednadvacátého nasazeného Ryana Sweetinga.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2014, do něhož si vybojoval divokou kartu v australském kvalifikačním turnaji po rozhodující výhře nad Benjaminem Mitchellem. V prvním kole podlehl polské světové jednadvacítce Jerzymu Janowiczovi, když ztratil dvousetové vedení.[1]

Příjem ve Wimbledonu 2016

Na divokou kartu startoval i na Apia Sydney International 2016, kde mu z příznivého stavu 6–2, 4–0, skrečoval Slovák Martin Kližan. Jednalo se o jeho první vítězný zápas na okruhu ATP Tour.[4] Následně jej přehrál favorizovaný krajan Bernard Tomic, jemuž odebral v každém setu dvě hry. Navazující Australian Open 2016 znamenalo další účast díky divoké kartě a porážku v prvním duelu proti Brazilci Thomazi Belluccimu. V závěru února pak vybojoval premiérový titul na okruhu ATP Challenger Tour, když zvítězil nad Adamem Pavláskem na francouzské události Challenger La Manche 2016.[5] Druhou trofej přidal na květnovém Kunming Open 2016, dotovaném 100 tisíci dolary, po finálové výhře nad Francouzem Mathiasem Bourguem. Bodový zisk mu premiérově v kariéře zajistil postup do elitní světové stovky.[6]

První vítězný zápas v hlavní grandslamové soutěži dosáhl na French Open 2016, kde na jeho raketě zůstal srbský tenista Laslo Djere. Ve druhém kole nenašel recept na dvacátého sedmého nasazeného Chorvata Iva Karloviće po čtyřapůlhodinovém boji, jenž skončil výsledkem 7–6, 3–6, 6–7, 7–6 a 10–12.[7]

Premiérový titul na okruhu ATP Tour vybojoval z mužské čtyřhry Brisbane International 2017, do níž nastoupil s krajanem Thanasim Kokkinakisem na divokou kartu. Ve druhém kole zdolali nejlepší světový pár Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut z Francie. Semifinále pak zvládli proti zkušené dvojici deblových specialistů Daniel Nestor a Édouard Roger-Vasselin. Ve finále zdolali lucembursko-americkou dvojici Gilles Müller a Sam Querrey. Kokkinakis se přitom vrátil na profesionální túru po 15měsíční přestávce způsobené poraněním ramene, jež měl operované.[8]

Třetí kolo dvouhry na grandslamu si poprvé zahrál na French Open 2019

Do dvouhry AEGON Championships 2017 v londýnském Queen's Clubu postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace, když mu patřilo 90. místo na žebříčku ATP. Přestože v celé sezóně 2016 nevyhrál ani jeden zápas v hlavních soutěžích okruhu ATP Tour, v úvodním kole londýnské události vyřadil za 1.43 hodin světovou jedničku a dvojnásobného obhájce titulu Andyho Murrayho.[9][10] Ve druhé fázi však dohrál na raketě Sama Querreyho po třísetovém průběhu. První dvě singlová finále prohrál na travnatém Libéma Open v 's-Hertogenboschi. V roce 2019 nenašel recept na Francouze Adriana Mannarina[11] a v ročníku 2023 na Nizozemce Tallona Griekspoora.[12]

Na únorovém Los Cabos Open 2024 vyhrál obě soutěže. Ve dvouhře se na prahu vyřazení ocitl ve čtvrtfinále, když s Američanem Alexem Michelsenem prohrával již 0–6 a 0–3 a následně odvrátil tři mečboly. V semifinále pak zvládl třísetovou bitvu proti světové šestce Zverevovi, trvající 3:40 hodiny. V závěrečném duelu přehrál dvanáctého muže klasifikace Caspera Ruuda z Norska ve dvou sadách. První singlová trofej jej posunula o osm míst výše na nové žebříčkové maximum, 32. příčku.[13] S krajanem Maxem Purcellem ovládl i čtyřhru po finálové výhře nad ekvádorsko-kazachstánským párem Gonzalo Escobar a Oleksandr Nedověsov. Stal se tak prvním Australanem od Kyrgiose na Washington Open 2022, který vyhrál na jediném turnaji obě soutěže.[14]

Do prvního grandslamového finále se probojoval s Purcellem v deblové soutěži Wimbledonu 2024. V nejtěsnějším možném poměru podlehli finsko-britské dvojici Harri Heliövaara a Henry Patten, když každou sadu rozhodl až tiebreak. Ve druhé sadě nevyužili tři mečboly.[15][16] Formu z letní sezóny přetavili v zisk trofeje na US Open 2024. V závěrečném utkání porazili německé turnajové desítky Kevina Krawietze s Timem Pützem. Newyorský grandslam vyhráli jako první ryze australský pár od Woodbridge s Woodfordem v roce 1996. Již ve druhém kole mohli soutěž opustit, když odvrátili dva mečboly Miesovi se Smithem. Po skončení debutoval 9. září 2024 v první desítce deblového žebříčku ATP, když mu patřilo 7. místo.[17][18]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2024 Wimbledon tráva Austrálie Max Purcell Finsko Harri Heliövaara
Spojené království Henry Patten 		7–6(9–7), 6–7(8–10), 6–7(9–11)
Vítěz 2024 US Open tvrdý Austrálie Max Purcell Německo Kevin Krawietz
Německo Tim Pütz 		6–4, 7–6(7–4)

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 Č)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–3 D; 5–2 Č)

Dvouhra: 4 (1–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. červen 2019 's-Hertogenbosch, Nizozemsko ATP 250 tráva Francie Adrian Mannarino 6–7(7–9), 3–6
Finalista 2. červen 2023 's-Hertogenbosch, Nizozemsko ATP 250 tráva Nizozemsko Tallon Griekspoor 7–6(7–4), 6–7(3–7), 3–6
Vítěz 1. únor 2024 Los Cabos, Mexiko ATP 250 tvrdý Norsko Casper Ruud 6–3, 7–6(7–4)
Finalista 3. červenec 2024 Atlanta, Spojené státy ATP 250 tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 6–4, 6–7(7–2), 2–6

Čtyřhra: 10 (7–3)

[editovat | editovat zdroj]
Rok č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. leden 2017 Brisbane, Austrálie ATP 250 tvrdý Austrálie Thanasi Kokkinakis Lucembursko Gilles Müller
USA Sam Querrey 		7–6(9–7), 6–4
Finalista 1. srpen 2021 Atlanta, Spojené státy ATP 250 tvrdý USA Steve Johnson USA Reilly Opelka
Itálie Jannik Sinner 		4–6, 7–6(8–6), [3–10]
Vítěz 2. duben 2023 Houston, Spojené státy ATP 250 antuka Austrálie Max Purcell Spojené království Julian Cash
Spojené království Henry Patten 		4–6, 6–4, [10–5]
Finalista 2. červenec 2023 Atlanta, Spojené státy ATP 250 tvrdý Austrálie Max Purcell USA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow 		6–7(3–7), 6–7(4–7)
Vítěz 3. únor 2024 Dallas, Spojené státy ATP 250 tvrdý (h) Austrálie Max Purcell USA William Blumberg
Austrálie Rinky Hijikata 		6–4, 2–6, [10–8]
Vítěz 4. únor 2024 Los Cabos, Mexiko ATP 250 tvrdý Austrálie Max Purcell Ekvádor Gonzalo Escobar
Kazachstán Oleksandr Nedověsov 		7–5, 7–6(7–2)
Vítěz 5. duben 2024 Houston, Spojené státy (2) ATP 250 antuka Austrálie Max Purcell USA William Blumberg
Austrálie John Peers 		7–5, 6–1
Vítěz 6. květen 2024 Madrid, Španělsko Masters 1000 antuka USA Sebastian Korda Uruguay Ariel Behar
Česko Adam Pavlásek 		6–3, 7–6(9–7)
Finalista 3. červenec 2024 Wimbledon, Londýn, Velká Británie Grand Slam tráva Austrálie Max Purcell Finsko Harri Heliövaara
Spojené království Henry Patten 		7–6(9–7), 6–7(8–10), 6–7(9–11)
Vítěz 7. září 2024 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý Austrálie Max Purcell Německo Kevin Krawietz
Německo Tim Pütz 		6–4, 7–6(7–4)

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (11–13 D; 7–1 Č)
ITF (5–3 D; 5–3 Č)

Dvouhra: 32 (16–16)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 20130728a28. července 2013 Bad Waltersdorf, Rakousko antuka Rakousko Patrick Ofner 1–6, 6–4, 6–0
Vítěz 2. 20130929a29. září 2013 Alice Springs, Austrálie tvrdý Japonsko Juiči Itó 6–4, 6–1
Finalista 1. 20131012a12. října 2013 Sydney, Austrálie tvrdý Austrálie Greg Jones 6–3, 5–7, 1–6
Finalista 2. 20140302a2. března 2014 Port Pirie, Austrálie tvrdý Austrálie Luke Saville 2–6, 1–3skreč
Finalista 3. 20140525a25. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Austrálie Maverick Banes 6–7, 6–4, 3–6
Finalista 4. 20140831a31. srpna 2014 Bangkok, Thajsko tvrdý Jižní Korea Čong Hjon 6–7, 4–6
Vítěz 3. 20150329a29. března 2015 Melbourne, Austrálie antuka Nový Zéland Jose Rubin Statham 6–1, 7–5
Vítěz 4. 20150809a9. srpna 2015 Bangkok, Thajsko tvrdý Čínská Tchaj-pej Čchen Ti 6–2, 6-2
Vítěz 5. 20150816a16. srpna 2015 Bangkok, Thajsko tvrdý Čínská Tchaj-pej Čchen Ti 6–0, 3–6, 6–2
Finalista 5. 20151018a18. října 2015 Ho-Či-Minovo Město, Vietnam tvrdý Indie Saketh Myneni 5–7, 3–6
Finalista 6. 20151101a1. listopadu 2015 Traralgon, Austrálie tvrdý Austrálie Matthew Ebden 5–7, 3–6
Vítěz 6. 20160228a28. února 2016 Cherbourg, Francie tvrdý Česko Adam Pavlásek 4–6, 6–4, 6–1
Vítěz 7. 20160501a1. května 2016 Anning, ČLR antuka Francie Mathias Bourgue 6–3, 6–2
Vítěz 14. 20161016a16. října 2016 Ho Či Minovo Město, Vietnam tvrdý Japonsko Go Soeda 5–7, 7–5, 6–1
Vítěz 15. 20161030a30. října 2016 Traralgon, Austrálie tvrdý Slovinsko Grega Žemlja 6–1, 6–2
Finalista 16. 20170611a11. června 2017 Surbiton, Spojené království tráva Japonsko Júiči Sugita 6–7(7–9), 6–7(8–10)
Finalista 8. červenec 2017 inghamton, Spojené státy tvrdý Spojené království Cameron Norrie 4–6, 6–0, 4–6
Finalista 9. srpen 2017 Vancouver, Kanada tvrdý Německo Cedrik-Marcel Stebe 0–6, 1–6
Vítěz 10. únor 2018 Čennaí, Indie tvrdý Indie Juki Bhambri 7–5, 3–6, 7–5
Finalista 10. únor 2018 Kjóto, Japonsko koberec (h) Austrálie John Millman 5–7, 1–6
Finalista 11. červenec 2018 Soul, Jižní Korea tvrdý USA Mackenzie McDonald 6–1, 4–6, 1–6
Finalista 12. červenec 2018 Binghamton, Spojené státy tvrdý Spojené království Jay Clarke 7–6(8–6), 6–7(5–7), 4–6
Finalista 13. září 2018 Columbus, Spojené státy tvrdý (h) USA Michael Mmoh 3–6, 6–7(4–7)
Finalista 14. říjen 2018 Calgary, Kanada tvrdý (h) Chorvatsko Ivo Karlović 6–7(3–7), 3–6
Vítěz 11. říjen 2018 Traralgon, Austrálie tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 6–3, 6–4
Vítěz 12. listopad 2018 Canberra, Austrálie tvrdý Španělsko Nicola Kuhn 6–1, 5–7, 6–4
Finalista 15. duben 2019 Nan-čchang, Čína antuka (h) Slovensko Andrej Martin 4–6, 6–1, 3–6
Vítěz 13. červen 2022 Surbiton, Spojené království tráva USA Denis Kudla 7–5, 6–3
Finalista 16. červen 2022 Nottingham, Spojené království tráva Spojené království Dan Evans 4–6, 4–6
Vítěz 14. září 2022 Columbus, Spojené státy tvrdý (h) Ekvádor Emilio Gómez 7–6(8–6), 6–2
Vítěz 15. únor 2023 Rome, Spojené státy tvrdý (h) USA Alex Michelsen 6–4, 6–2
Vítěz 16. květen 2023 Kwangdžu, Jižní Korea tvrdý Austrálie Max Purcell 6–3, 6–2

Čtyřhra: 12 (10–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20140302a2. března 2014 Port Pirie, Austrálie tvrdý Austrálie Bradley Mousley Austrálie Maverick Banes
Austrálie Gavin Van Peperzeel 		3–6, 3–6
Vítěz 1. 20140406a6. dubna 2014 Melbourne, Austrálie antuka Austrálie Bradley Mousley Austrálie Adam Hubble
Austrálie Matt Reid 		bez boje
Vítěz 2. 20140511a11. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Austrálie Matthew Barton Slovinsko Tomislav Ternar
Slovinsko Mike Urbanija 		6–2, 6–3
Vítěz 3. 20140518a18. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Austrálie Matthew Barton Chorvatsko Tomislav Draganja
Chorvatsko Dino Marcan 		6–2, 6–1
Vítěz 4. 20140525a25. května 2014 Bol, Chorvatsko antuka Austrálie Matthew Barton Austrálie Maverick Banes
Austrálie Gavin Van Peperzeel 		2–6, 6–3, [10–3]
Vítěz 5. 20150301a1. března 2015 Šimadzu, Japonsko koberec Austrálie Benjamin Mitchell Japonsko Go Soeda
Japonsko Jasutaka Učijama 		6–3, 6–2
Vítěz 6. 20150329a29. března 2015 Melbourne, Austrálie antuka Austrálie Andrew Whittington Austrálie Steven De Waard
Austrálie Marc Polmans 		6–2, 7–6(7–5)
Finalista 2. 20150809a9. srpna 2015 Bangkok, Thajsko tvrdý Austrálie Benjamin Mitchell Japonsko Jošihide Macui
Indonésie Christopher Rungkat 		6–4, 3–6, [9–11]
Vítěz 7. 20160205a5. února 2016 Launceston, Austrálie tvrdý Austrálie Luke Saville Austrálie Dayne Kelly
Austrálie Matt Reid 		6–1, 4–6, [13–11]
Vítěz 8. 20160327a27. března 2016 Šen-čen, ČLR tvrdý Austrálie Luke Saville Indie Džívan Nedunčežijan
Indie Saketh Myneni 		3–6, 6–4, [12–10]
Vítěz 9. 20160731a31. července 2016 Lexington, Spojené státy tvrdý Austrálie Luke Saville Jižní Afrika Tucker Vorster
Jižní Afrika Nicolaas Scholtz 		6–2, 7–5
Vítěz 10. 20161105a5. listopadu 2016 Canberra, Austrálie tvrdý Austrálie Luke Saville Austrálie Matt Reid
Austrálie John-Patrick Smith 		6–2, 6-3
Finalista 4. srpen 2017 Aptos, Spojené státy tvrdý Austrálie Alex Bolt Izrael Jonatan Erlich
Spojené království Neal Skupski 		3–6, 6–2, [8–10]
Vítěz 11. únor 2018 Kjóto, Japonsko koberec (h) Austrálie Luke Saville Japonsko Go Soeda
Japonsko Jasutaka Učijama 		6–3, 5–7, [10–6]

Finále soutěží družstev: 2 (0–2)

[editovat | editovat zdroj]
Výsledek č. datum a místo konání spoluhráči soupeři skóre
Finalista 1. Davis Cup 2022
27. listopadu 2022
Malaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena 		Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Thanasi Kokkinakis
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden 		Kanada Kanada 0–2
Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Denis Shapovalov
Kanada Vasek Pospisil
Kanada Alexis Galarneau
Kanada Gabriel Diallo
Finalista 2. Davis Cup 2023
26. listopadu 2023
Malaga, Španělsko
tvrdý (hala), Martin Carpena Arena 		Austrálie Alex de Minaur
Austrálie Alexei Popyrin
Austrálie Max Purcell
Austrálie Matthew Ebden 		Itálie Itálie 0–2
Itálie Jannik Sinner
Itálie Lorenzo Musetti
Itálie Matteo Arnaldi
Itálie Lorenzo Sonego
Itálie Simone Bolelli

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2012 US Open tvrdý Austrálie Nick Kyrgios Spojené království Kyle Edmund
Portugalsko Frederico Ferreira Silva 		7–5, 4–6, 6–10

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jordan Thompson (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Jordan Thompson na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  2. ↑ Jordan Thompson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  3. ↑ Jordan Thompson na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240214a14. února 2024
  4. ↑ Seppi Makes Winning Return To Sydney [online]. www.atpworldtour.com, 11 January 2016 [cit. 2016-01-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ THOMPSON CLAIMS BIGGEST EVER TITLE [online]. www.tennis.com.au, 29-02-2016 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  6. ↑ Evans, Thompson Make Top 100 Debuts With Challenger Titles [online]. www.atpworldtour.com, 02-05-2016 [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ THOMPSON’S FRENCH OPEN DREAM ENDS IN HEARTBREAK [online]. www.tennis.com.au, 26-05-2016 [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Australia Associated Press. Kokkinakis and Thompson win Brisbane International doubles title [online]. The Guardian, 2017-01-08 [cit. 2017-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Andy Murray beats Milos Raonic to win Aegon Championships – as it happened [online]. 19-06-2016 [cit. 2016-06-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Piers Newbery. Andy Murray stunned by Jordan Thompson at Queen's [online]. Queen's Club: BBC Sport, 2017-06-20 [cit. 2017-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Mannarino se na sedmý pokus dočkal finálové výhry. Titul získal v Hertogenboschi [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-16 [cit. 2019-06-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Griekspoor Defeats Thompson For ‘s-Hertogenbosch Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Jordan Thompson beats Casper Ruud for first ATP Tour title in Los Cabos. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-02-25 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ROGERS, Leigh. Thompson wins maiden ATP singles title at Los Cabos. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2024-02-25 [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Harri Heliovaara & Henry Patten save 3 CPs, win Wimbledon title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-07-13 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Wimbledon 2024 results: Henry Patten and Harri Heliovaara win Wimbledon men's doubles title. BBC Sport [online]. 2024-07-13 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Max Purcell & Jordan Thompson win US Open title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-09-07 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ ROGERS, Leigh. Purcell and Thompson crowned US Open 2024 men’s doubles champions. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2024-09-08 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20250217a17. února 2025
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 330 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 8 135 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 410 ▬
4. USA Taylor Fritz (USA) 4 900 ▬
5. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 480 ▬
6.   Daniil Medveděv 3 930 ▲ 2
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 900 ▬
8. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 735 ▼ 2
9. USA Tommy Paul (USA) 3 280 ▬
10.   Andrej Rubljov 3 220 ▬
Ženská dvouhra – 20250217a17. února 2025
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 8 966 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 160 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 538 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 398 ▬
5. USA Jessica Pegulaová (USA) 5 076 ▬
6. USA Madison Keysová (USA) 4 680 ▬
7. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 4 153 ▬
8. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 3 985 ▬
9. USA Emma Navarrová (USA) 3 649 ▬
10. Španělsko Paula Badosová (ESP) 3 588 ▬
Mužská čtyřhra – 20250217a17. února 2025
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 7 620 ▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 620 ▬
3. Spojené království Henry Patten (GBR) 7 075 ▬
4. Finsko Harri Heliövaara (FIN) 7 055 ▬
5. Německo Kevin Krawietz (GER) 6 330 ▬
6. Německo Tim Pütz (GER) 6 240 ▲ 2
7. Itálie Simone Bolelli (ITA) 6 240 ▼ 1
8. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 6 240 ▼ 1
9. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 225 ▬
10. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 020 ▬
Ženská čtyřhra – 20250217a17. února 2025
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 10 750 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. USA Taylor Townsendová (USA) 7 378 ▬
4. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▬
5. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 850 ▬
6. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 696 ▲ 4
7. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 625 ▲ 4
8. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 4 930 ▼ 2
9. Austrálie Ellen Perezová (AUS) 4 755 ▬
10. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 4 696 ▼ 2
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jordan_Thompson&oldid=24366565“