Jizerská tabule
Jizerská tabule | |
---|---|
Vrchol Rokytské horky | |
Nejvyšší bod | 410 m n. m. (Rokytská horka) |
Délka | 45 km |
Šířka | 50 km |
Rozloha | 957 km² |
Střední výška | 261 m n. m. |
Nadřazená jednotka | Středočeská tabule |
Sousední jednotky | Středolabská tabule, Dolnooharská tabule, Ralská pahorkatina, Jičínská pahorkatina |
Podřazené jednotky | Středojizerská tabule, Dolnojizerská tabule[1] |
Světadíl | Evropa |
Stát | Česko |
Jizerská tabule na mapě Česka | |
Horniny | pískovec, slínovec, jílovec, prachovec, čedič |
Povodí | Jizera, Labe |
Souřadnice | 50°25′50″ s. š., 14°45′47″ v. d. |
Identifikátory | |
Kód geomorf. jednotky | VIB-2 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jizerská tabule je geomorfologický celek ve střední a severozápadní části Středočeské tabule. Zaujímá části okresů Mladá Boleslav, Mělník, Nymburk ve Středočeském kraji a okresu Česká Lípa v Libereckém kraji. Nejvyšším vrcholem je Rokytská horka (410 m).
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Jizerská tabule má zhruba tvar šipky ukazující k jihu podél toku řeky Jizery. Na severu sahá zhruba na úroveň Turnova (který ale leží na východě už na území Jičínské pahorkatiny, na jihu téměř až k soutoku s Labem u Čelákovic. Směrem na jih prochází hranice Mladou Boleslaví. Ramena šipky sahají zhruba od Mělníka na západě po Rožďalovice na východě. Celek sousedí na severozápadě s Ralskou pahorkatinou, na východě s Jičínskou pahorkatinou, na jihu se Středolabskou tabulí a na západě krátce s Dolnooharskou tabulí.
Charakter a geologie
[editovat | editovat zdroj]Jizerská tabule je složená ze svrchnokřídových pískovců, písčitých slínovců, jílovců a prachovců. V severní části území, zejména v Bělské tabuli, se vyskytují i neovulkanické čedičové suky. Celek tvoří erozně denudační reliéf s rozsáhlými výškově konstantními plošinami, rozčleněnými na většině území výraznými údolními zářezy, zpravidla bez stálých vodních toků, místy s mělkými sníženinami. V severní části je reliéf krajiny členitější, zatímco směrem na jih se zarovnává. Území je pokryto kulturní krajinou s převahou menších obcí, značné procento půdy je obdělávané, na písčitých půdách se rozkládají borové lesy.[1][2]
Geomorfologické členění
[editovat | editovat zdroj]Celek Jizerské tabule má v geomorfologickém členění dva podcelky, Středojizerská tabule (dle Jaromíra Demka VIB-2A) na severu a Dolnojizerská tabule (VIB-2B) na jihu. Tyto podcelky se dále člení do celkem šesti okrsků:[1]
Geomorfologické členění Jizerské tabule | ||
---|---|---|
ČESKÁ VYSOČINA • Česká tabule • Středočeská tabule | ||
STŘEDOJIZERSKÁ TABULE |
Bělská tabule | Rokytská horka (410 m)
|
Skalská tabule | Horka (385 m)
| |
DOLNOJIZERSKÁ TABULE |
Košátecká tabule | Kurfirstský vrch (304 m)
|
Luštěnická kotlina | Lánský kopec (221 m)
| |
Jabkenická plošina | Zámrsky (280 m)
| |
Vrutická pahorkatina | Benátecký vrch (251 m)
| |
PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Vrchol |
Významné vrcholy
[editovat | editovat zdroj]- Rokytská horka (410 m), Středojizerská tabule
- Jezovská horka (400 m), Středojizerská tabule
- Radechov (392 m), Středojizerská tabule
- Orlí (381 m), Středojizerská tabule
- Lysá hora (365 m), Středojizerská tabule
- Bezvel (340 m), Středojizerská tabule
- Horka u Mečeříže (290 m), Dolnojizerská tabule
Větší města
[editovat | editovat zdroj]Na území celku leží části okresních měst Mladá Boleslav a Mělník. Z dalších měst tu jsou Benátky nad Jizerou, Bělá pod Bezdězem, Mšeno a částečně Lysá nad Labem.
Vodopis
[editovat | editovat zdroj]Střed území odvodňuje řeka Jizera s jejími přítoky (Bělá a Strenický potok). Okrajová území odvodňují přítoky Labe, na východě horní Vlkava, na západě Košátecký potok a dolní Pšovka.
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Jezovská horka od severozápadu
-
Jižní vrchol Radechova
-
Bukovské ochozy pod Orlím
-
Lom čediče na Lysé hoře
-
Skalní věž na Bezvelu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ Soustava České tabule [online]. Geography.upol.cz [cit. 2013-03-25]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jizerská tabule na Wikimedia Commons
- Geomorfologické členění na Treking.cz