Věra Janoušková

Věra Janoušková
	Věra Janoušková; foto Karel Kuklík, 60. léta
Rodné jméno	Havlová
Narození	25. června 1922; Úbislavice; Československo
Úmrtí	10. srpna 2010 (ve věku 88 let); Praha; Česko
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	sochařka, kolážistka, malířka, grafička
Příbuzní	Vladimír Janoušek, sochař, malíř
Mecenáši	zakladatelka Nadace Věry a Vladimíra Janouškových
Webová stránka	www.artlist.cz/vera-janouskova-1194/
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věra Janoušková (25. června 1922, Úbislavice – 10. srpna 2010, Praha) byla česká sochařka, kolážistka, malířka a grafička.

Život

Věra Janoušková (roz. Havlová) se narodila v rodině venkovského kantora jako nejmladší ze tří sester. Na doporučení učitelky, která objevila její kreslířský talent, se přihlásila ke zkouškám na UPŠ v Praze na obor malba a přestože napoprvé neuspěla, atmosféra školy ovlivnila její rozhodnutí věnovat se výtvarnému umění. Po roční praxi v Odborné škole kamenicko-sochařské v blízkých Hořicích, kde navštěvovala kurzy výtvarné teorie a měla možnost kreslit a modelovat (prof. Plichta) byla v roce 1942 přijata na UPŠ do sochařského ateliéru prof. Karla Dvořáka.

Po válce v roce 1945 přechází do ateliéru prof. Josefa Wagnera, kde se jejími spolužáky stávají Eva Kmentová, Olbram Zoubek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír Janoušek, Eugenie Jungová, Antonín Brejník a Vítězslav Jungbauer. UPŠ nahrazovala za války uzavřenou Akademii výtvarných umění a proto v roce 1945 získala statut vysoké školy (VŠUP). Jako profesoři zde vyučují mj. Nebeský, Filla, Tichý, Kaplický, Bauch, Lauda, ve škole i na poválečných pražských výstavách mají studenti možnost seznámit se s moderním evropským uměním. Janoušková vstřebává nejrůznější vlivy od strukturální abstrakce po pop art, nejbližší jejímu cítění je ale sochařská tvorba Gutfreunda, Picassa a Dubuffeta.

Po absolvování studia v roce 1948 se Věra Havlová provdala za Vladimíra Janouška a spolu s ním odjela na roční stipendijní pobyt v Akademii výtvarných umění v Sofii. Následují cesty za antickým uměním do Řecka (1958), do Rumunska, Itálie, Egypta a pobyty v Paříži (1959/60). Na přelomu 50. a 60. let se společenská atmosféra poněkud uvolňuje. V roce 1960 je zakládající členkou tvůrčí skupiny UB 12 a vystavuje sochy na společné výstavě. Její první samostatná výstava v roce 1962 (kterou tehdejší režim celkem třikrát hrozil zavřít) vzbudila zájem teoretiků – Chalupeckého, Šetlíka, Lamače.

Po velmi plodném období 60. let, kdy manželé Janouškovi prezentují své dílo doma i v zahraničí, je okupace v srpnu 1968 následovaná dvěma dekádami tvrdé „normalizace“ pro oba pohromou. Příležitosti vystavovat jsou vzácné a konají se pouze v neoficiálních prostorách nebo daleko mimo Prahu, veřejné zakázky neexistují, kontakty se zahraničím jsou přerušeny. O emigraci Janouškovi neuvažují, vždy převáží silná vazba k zemi a přátelské prostředí uvnitř společenství výtvarníků podobně zahnaných do nedobrovolné izolace. V 80. letech se Věra Janoušková podílí na vzniku neoficiálního sborníku „Šedá cihla“ (vyd. Jazzová sekce, ed. Karel Srp) a stává se členkou Nové skupiny výtvarníků. Janouškovi pracují střídavě v ateliérech v Praze-Košířích a ve Vidonicích u Pecky.V roce 1986 umírá Vladimír Janoušek a Věra prožívá dlouhou osobní krizi, tvoří hlavně koláže a ojediněle sochy se silným existenciálním akcentem.

Po roce 1989 může být dílo obou manželů opět představeno širší veřejnosti. Věra Janoušková získává pevné místo v kontextu moderního českého sochařství, konají se souborné výstavy jejích soch i koláží (NG, GHMP, Mánes, Museum Kampa, Litoměřice, Karlovy Vary), znovu vystavuje v zahraničí (Evropa, USA, Asie), je jí uděleno čestné občanství Nové Paky, stává se členkou obnovené Umělecké besedy (1990). V roce 2004 zakládá Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových a vkládá do ní značnou část výtvarného díla obou sochařů.

Věra Janoušková zemřela 10. srpna 2010 v Praze ve věku 88 let.

Dílo

Jedna z prvních prací Věry Janouškové, důležitá v kontextu jejího pozdějšího díla, byla figurální tapisérie „Odysseus“(1948), šitá z útržků látky na staré dece. Zdrojem inspirace bylo antické umění i rozměrné látkové koláže Rogera Bissiéra, vystavené na přehlídce francouzského moderního umění v Praze roku 1947. „Odysseus“ a následující „Autoportrét se sochou“ a „Pierot a Kolombína“ předznamenávají pozdější barevné papírové koláže i sochy-koláže sestavené z barevných smaltů.

Stejně silné a podnětné bylo seznámení s tvorbou Picassa, Giacomettiho a Dubuffeta, vlámských expresionistů (Permeke, de Smet), M. Mariniho a Fritze Wotruby. Raná sochařská tvorba Věry Janouškové v první polovině 60. let je pozoruhodná úsilím o hledání tvaru a výrazu, experimentováním s různými materiály a jejich vzájemnou kombinací, zdůrazňuje někdy objem, jindy vertikalitu, povrch je výrazně strukturován nebo je asambláží nalezených předmětů, často hraje významnou roli barevnost. Janoušková postupně opouští modelování a sochy spíše skládá z jednotlivých prvků. Jinou linií tvorby jsou čisté a téměř bílé nefigurální motivy vytvořené z osinkocementu, některé určené jako plastiky do veřejného prostoru.

Počínaje rokem 1963 upoutala Janouškovou výrazná barevnost smaltovaného plechu a menší fragmenty zprvu komponovala jako součást povrchu plošných závěsných figur ze sádry nebo osinkocementu. Krátce nato se naučila řezat plech plamenem a svařovat a vytváří série barevných figur sešívaných jako prostorové koláže pomocí svářečského drátu z částí použitých a odhozených smaltovaných předmětů.

Nejznámější a nejvíce oceňovaná figurální tvorba Věry Janouškové je reflexí její tíživé sociální situace a osobních emocí v 70. a 80. letech, kdy ve vynucené izolaci bez možnosti vystavovat žila velká část její generace. I když samotné sochy charakterizuje nahodilost a hravost, improvizace s použitým materiálem a často určitá nedokončenost ponechávající prostor pro fantazii, vždy se jedná o tvorbu vážnou a autorka rozhodně odmítala, že by vědomě tvořila věci groteskní nebo humorné.

Zcela originální a důležitou součástí tvorby Věry Janouškové od 70. let až do roku 2010 jsou její figurální papírové koláže. Již od počátku při jejich tvorbě využívá kombinace nejrůznějších postupů včetně frotáže, propalování, trhání a kresby, útržky papírů vrství nebo muchlá až do tvaru nízkého reliéfu. Jako materiál jí slouží papíry stržené z plakátovacích ploch, barevné časopisy, staré střihy i průhledný hedvábný papír. Charakterizuje je výrazná barevnost stejně jako smaltové sochy, ale v osobní krizi po smrti manžela tvoří jen pochmurné jednobarevné koláže – stíny a k někdejší barevnosti se opět vrací až. v 90. letech. Tehdy vzniklo také několik osinkocementových figurálních plastik s povrchem pokrytým papírovou koláží a kresbou.

Věra Janoušková vytvořila také množství sochařských kreseb a známá je i její tvorba grafická.

Výstavy (výběr)

Samostatné

1965 – Intuice a řád, Galerie Václava Špály, Praha
1977 – Koláže a objekty, Divadlo v Nerudovce, Praha
1982 – Koláže, smalty, Výstavní síň Na půdě a Těšínské divadlo, Český Těšín (jubilejní výstava k 60.nar.)
1986 – Hlavy a těla, ÚMCH, Praha
1987 – Kresby a koláže, Galerie Opatov, Praha
1987 – Smalty, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
1992 – Koláže, plastiky, Galerie Gerulata, Bratislava
1992 – Sochy a koláže z let 1960/1992, Národní galerie (Městská knihovna), Praha
1993 – Rané koláže a plastiky, Galerie '60/´70, Praha
1995/96 – Osinky, smalty, koláže, ,GU Karlovy Vary, SGVU v Litoměřicích, VČG v Pardubicích, OGV v JihlavěGalerie Stodola Český Krumlov, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, Galerie ve věži, Planá u M. Lázní
1997/98 – Intuice a řád, Galerie Litera, Praha, Galerie Aspekt, Brno
1998/2001 – Smalty a koláže, Suchardův dům, Nová Paka, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek, Galerie Millennium, Praha, Galerie Magna, Ostrava
2001 – Retrospektiva, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
2002 – Tvorba z let 1954–2000, Plastiky, reliéfy, koláže, Trigon Gallery, Plzeň
2002 – Výběr z díla 1948–2002, Mánes, Praha
2002 – Věra Janoušková: Koláže a smalty, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, Praha
2002 – Sochy, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
2007 – Nové koláže, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2011 – Věra Janoušková: Intuice a řád, Museum Kampa, Praha

Společné

1950, 1953 – Členská výstava Umělecké besedy, Slovanský ostrov, Praha
1958 – Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Obrazy a plastiky, Jízdárna Pražského hradu, Praha, Dům umění města Brna,Brno
1960 – Adriena Šimotová: Pastely a tempery, Věra Janoušková: Plastiky, Výstavní síň Lidové demokracie,Praha
1962 – Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Československý spisovatel, Praha
1964 – Tvůrčí skupina UB 12, Galerie Nová síň, Praha
1965 – Nuove realta nell´arte della Cecoslovacchia contemporanea, Sampierdarena, Genova
1965 – Objekt, Galerie Václava Špály, Praha
1965 – La transfiguration de l'art tchéque: Peinture – sculpture – verre – collages, Liege
1966 – Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika, Praha, Berlin, Lutych
1966 – Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlin, Západní Německo
1967 – Mostra d'arte contemporanea cecoslovacca, Torino, Haag, Middelheim, Montreal
1967 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Sochy, Oblastní galerie v Liberci (jediná společná výstava obou manželů)
1968 – Alois Vitík, Věra Janoušková, Galerie umění Karlovy Vary
1968 – Expo Montreal
1969 – Nová figurace, Mánes, Praha
1970 – Sodobna češkoslovaška umetnost, Ljublana, Piran, Zagreb
1970 – Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts, von Myslbek bis zur Gegenwart, Berlín
1970 – Eva Bednářová, Věra Janoušková, Galerie Mahlerstrasse, Vídeň
1981 – Devět, Galerie ve věži, Mělník
1983 – 1988 Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (celkem 7 tematických výstav)
1984 – Papier wird Kunst, Zeitgenössische Kunst der ČSSR, Galerie Dialog e. V.,Berlín
1989 – České sochařství 1948–1988, Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc
1990 – Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
1990 – Výtvarné tendence, Středočeská galerie v Praze
1990 – Nová skupina: Členská výstava, Městská knihovna, Praha, Dům umění v Opavě
1991 – Šedá cihla 78/1991, Dům umění v Opavě, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
1991 – Věra Janoušková: Koláže, Vladimír Janoušek: Kresby, Sovinec
1991 – Tradition und Avantgarde in Prag, Osnabrück, Bonn
1992 – 20 let výtvarných výstav v Makru (1972–1992), ÚMCH, Praha
1992 – Situace 92, Mánes, Praha
1992–2008 – Umělecká beseda, Mánes, Praha (členské výstavy)
1993–2003 – Minisalon, Mons, Hollywood, Cincinnati, New York, Indianopolis, Rapids, Albuquerque, Chicago, Columbia, Nord Dartmouth, Saint Petersburg, Fort Myers, Praha, Brusel, Jakarta, Ubud, Surabaya, Paris
1993/94 – Nová figurace, SGVU v Litoměřicích,VG v Pardubicích, MG v Brně DU v Opavě, OGV v Jihlavě
1994 – UB 12, GMU v Roudnici nad Labem, OGV v Jihlavě, GU Karlovy Vary,
1994 – Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
1995 – Umění frotáže, SGVU v Litoměřicích, OG v Liberci
1996 – V prostoru 20. století, České umění ze sbírky GHMP, Městská knihovna, Praha
1997 – Česká koláž, Palác Kinských, Praha
1998–2001 – Česká serigrafie, Praha, Opava, Hradec Králové, Zlín, Banská Bystrica
1999 – Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha
2001 – Barevná socha, SGVU v Litoměřicích
2002 – Věra a Vladimír Janouškovi, Galerie Ars, Brno, Galerie VŠUP v Praze
2003 – Práce na papíře, Dům u Kamenného zvonu, Praha
2004/2006 – Šedesátá / The sixties, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, DUM Brna, GU Karlovy Vary
2006 – České umění 20. století / 1940–1970, AJG, Hluboká nad Vltavou
2008 – 3 sochařky, Letohrádek královny Anny, Praha
2010 – Česká koláž ze sbírky Pražské plynárenské, Galerie Smečky, Praha
2010 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Odkaz, Nebílovy (zámek)
2017 – GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft^[1]

Díla ve veřejném prostoru

1969 – Sloup, Praha 4^[2]
1980 – Krystal, Praha 11, Háje, odstraněno 2010^[3]

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Reference

↑ GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online.
↑ Sloup, Věra Janoušková, 1969, osinkocement, Novodvorská, Praha 4 na stránkách Vetřelci a volavky
↑ Krystal Věra Janoušková, 1980 (odstraněno 2010), nerezový leštěný plech, Mejstříkova, Háje, Praha 11 na stránkách Vetřelci a volavky

Literatura

1960 – Adriena Šimotová, Pastely a tempery, Věra Janoušková, Sochy (kat. Šetlík J., 12s.)
1962 – Tvůrčí skupina UB 12 (kat. Šetlík J., 16s.)
1964 – UB 12 (kat. Zemina J., 6s.)
1965 – La transfiguration de l'art tcheque (kat. Philippe J., 16s.)
1965 – Věra Janoušková, (kat..Chalupecký J., 12s).
1966 – Aktuální tendence českého umění (kat. Míčko M., 162s.)
1967 – Mostra d'arte contemporanea Cecoslovacca (kat. Cherchi LCS, Zemina J., 60s.)
1967 – Věra Janoušková – Sochy (kat. Vachtová L., 22s.)
1969 – Socha a město (kat. Moulis J. a kol., 114s.)
Fernand Hazan (ed.), Nouveau dictionnaire de la sculpture moderne, Paris 1970, p. 145-146
1970 – Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts (kat. Kotalík JT., Procházka V., 84s.)
1979 – L'art aujourd´hui en Tchecoslovaquie (Bénamou G, 190s., fr.)
1982 – Věra Janoušková, (kat Zemina J., 20s)
1990 – Nová skupina (kat Hlaváček J. a kol., 84s.) ISBN 80-900051-9-5
1991 – Tradition und Avantgarde in Prag (kat. Gruša J. a kol., 220s.)
1992 – Minisalon (kat. Skalník J., 220s., angl., čes.)
1992 – Věra Janoušková: Sochy a koláže z let 1960/1992 (kat. NG, Erben V., 36s.)
1993 – Nová figurace (kat. Petrová E., 104s.)
1995 – Věra Janoušková: Osinky, smalty, koláže (kat. Zemina J., 64s.) ISBN 80-85014-23-8
1996 – Umění zastaveného času (Beran Z. a kol., 268s., č, angl.) ISBN 80-7056-050-9
1997 – Česká koláž (Dryje F. a kol., 165s.) ISBN 80-86010-04-X
1997 – Poselství jiného výrazu (Nešlehová M., 286s., č.,angl.) ISBN 80-902481-0-1
1998 – Věra Janoušková, Gal. Aspekt, (kat. Chalupecký J. a kol., 40s.)
2001 – Věra Janoušková: Retrospektiva (kat. Chlupáč M. a kol., 92 s.)
2001 – Věra Janoušková: Já to dělám takhle (Zemina J.,162s.,č., angl.) ISBN 80-7215-162-2
2004 – Věra Janoušková, Vladimír Janoušek: Výběr z díla (Čechová O. a kol., kat. 80s.), ZČG v Plzni, ISBN 80-86415-27-9
2004 – Šedesátá /The Sixties (Juříková M., Železný V., 414s.,č.,angl.) ISBN 80-239-3406-6
2005 – České ateliéry (Brozman D. a kol., 519s., č.,angl., ed. ART cz) ISBN 80-239-5528-4
2006 – UB 12, Studie, rozhovory, dokumenty (Slavická M., Šetlík J., 337s.) ISBN 80-86990-07-9
2010 – Česká koláž (Machalický J., 254s. ed. Gallery s. r. o.)
2011 – Věra Janoušková: Intuice a řád (kat. Machalický J., Šašek J., 6s.)

Související články

Sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Věra Janoušková na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Janoušková
Věra Janoušková v informačním systému abART
Věra Janoušková, sochařka, dokumentární film, režie J. Chytilová, 16. srpna 2005, ČT 2
Výtvarnické konfese, dokumentární film, režie P. Skala, 26. ledna 2011, ČT 2
Creativo: Věra Janoušková
Figure 1981, Museum Kampa
On-line výstava na Art for Good nový život výstav (Ateliery členů UB 12 a jejich portréty) Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine.
Sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových na Slavné vily

[1] GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online.

[2] Sloup, Věra Janoušková, 1969, osinkocement, Novodvorská, Praha 4 na stránkách Vetřelci a volavky

[3] Krystal Věra Janoušková, 1980 (odstraněno 2010), nerezový leštěný plech, Mejstříkova, Háje, Praha 11 na stránkách Vetřelci a volavky

[1]

[2]

[3]