Přeskočit na obsah

Wikipedista:Vachovec1/Pískoviště11

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Seznam

[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Expand list

2853| S Persei || 1212[19] || DSKE || Červený veleobr nacházející se ve Dvojité hvězdokupě v souhvězdí Persea. Levsque et al. 2005 uvádí poloměr mezi 780 R☉ a 1230 R☉ na základě měření v infračerveném pásmu K.[20] Starší odhady počítající s vyšší zářivostí uváděly průměr až 2853 R☉.[21]
Seznam největších hvězd
Hvězda Poloměrů Slunce
(Slunce = 1) 		Method[1] Poznámky
Stephenson 2-18 2158[2] L/Teff
orbit Saturnu 1940–2169 uvedeno pro srovnání
IRAS 05280-6910 (LMC 582) 1738[3] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
HR 5171 Aa 1575[4] AD HR 5171 A je velmi nepravidelná hvězda ve velmi těsném binárním systému, která ztrácí hvězdnou hmotu ve prospěch svého průvodce. Její teplota je proměnlivá, tudíž pravděpodobně i poloměr. Jiné odhady uvádějí poloměr v rozmezí od 1315 ± 260 R☉[5] do 1492 ± 540 R☉.[6]
RSGC1-F01 1551[2] L/Teff
RSGC1-F02 1549[2] L/Teff
WOH G64 1540[7] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
Westerlund 1-26 Šablona:Nobr L/Teff Velmi nejisté údaje pro neobvyklou hvězdu vydávající silné rádiové emise. Spektrum této hvězdy je proměnlivé, svítivost pravděpodobně nikoliv.
VY Canis Majoris 1420[8] AD VY CMa je popisována jako největší hvězda v Mléčné dráze. Výše uvedení červení veleobři mohou sice být větší, ale odhady jejich velikosti jsou daleko méně přesné.[9] Starší odhady předpokládaly, že průměr VY CMa přesahuje 3000 R☉.[10] Chyba měření: ±120 R☉.[8]
AH Scorpii 1411[11] AD AH Sco je proměnná hvězda, která mění ve vizuálním spektru jasnost v rozmezí 3 magnitud, stejně tak svítivost se mění až o 20 %. Proměnlivost průměru je nejistá, jelikož teplota rovněž prochází změnami.
IRAS 04509-6922 1360[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
HV 888 1353[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RSGC1-F03 1326[2] L/Teff
SMC 18136 1310[14] L/Teff nachází se v Malém Magellanově oblaku
Mý Cephei (Herschelova "Granátová hvězda") 1260–1650[15][16] L/Teff & AD Prototyp zrušené třídy proměnných hvězd typu Mý Cephei a také jedna z nejčervenějších hvězd na noční obloze ve frekvenčním pásmu B-V.[17] Jiné odhady udávaly poloměr pouze kolem 650 R☉, když počítaly s mnohem menší vzdáleností Mý Cephei od Slunce.[18]
SP77 46-44 (WOH S341) 1258[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 136042 1240[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
Westerlund 1-237 1233[2] L/Teff
RSGC1-F09 1231[2] L/Teff
SMC 5092 1220[14] L/Teff
IRC -10414 1200[22] L/Teff IRC -10414 is a rare red supergiant companion to WR 114 that has a bow shock.
LMC 175464 1200[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku.
LMC 135720 1200[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 69886 1190[14] L/Teff
NML Cygni 1183[23] L/Teff Jiné studie uvádějí pro NML Cyg údaje mezi 1640 R☉ a 2770 R☉ v závislosti na odhadované vzdálenosti od země a povrchové teplotě.[24]
EV Carinae 1168[13] L/Teff Starší odhady založené na větší odhadované vzdálenosti od Země předpokládaly mnohem vyšší zářivost, a v důsledku i větší poloměr.[25][21]
LMC 119219 1150[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
MY Cephei 1134[26] L/Teff Jiná hvězda než Mý Cephei uvedená výše. Starší odhady předpokládaly mnohem nižší povrchovou teplotu, proto byl odhadovaný poloměr vyšší, až 2440 R☉.[27]
SW Cephei 1,131[28] L/Teff
J004035.08+404522.3 1130–1230[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě
SMC 10889 1130[14] L/Teff
VX Sagittarii 1120–1550[30] L/Teff VX Sgr je pulsující proměnná hvězda vykazující značné rozdíly v jasnosti. Její poloměr podle odhadů kolísá v rozmezí 1350 R☉ až 1940 R☉.[31]
LMC 141430 1110[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
IRAS 04516-6902 1100[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 175746 1100[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RSGC1-F08 1088[2] L/Teff
LMC 174714 1080[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 68125 1080[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 49478 1080[14] L/Teff
SMC 20133 1080[14] L/Teff
Trumpler 27-1 1073[28] L/Teff
SMC 8930 1070[14] L/Teff
orbit Jupiteru 1064–1173 uvedeno pro srovnání
PZ Cassiopeiae 1,062[28] L/Teff
HV 11423 1,060–1,220[32] L/Teff HV 11423 is variable in spectral type (observed from K0 to M5), thus probably also in diameter. In October 1978, it was a star of M0I type.
SMC 25879 1,060[14] L/Teff
VV Cephei A 1,050[33]-1,400[34] EB VV Cep A is a highly distorted star in a close binary system, losing mass to the secondary for at least part of its orbit. Data from the most recent eclipse has cast additional doubt on the accepted model of the system. Older estimates give up to Šablona:Solar radius[20]
V602 Carinae 1,050[35] AD
LMC 142202 1,050[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 146126 1,050[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RSGC1-F05 1,047[2] L/Teff
LMC 67982 1,040[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
ST Cephei 1,037[28] L/Teff
W Persei 1,011[2] L/Teff
LMC 143877 1,010[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
KW Sagittarii 1,009[11] AD Older estimates have given larger radii and consequently cooler temperatures.[20]
RSGC1-F12 1,005[2] L/Teff
RW Cygni 1,000[28] L/Teff
RSGC1-F13 993[2] L/Teff
SMC 46497 990[14] L/Teff
LMC 140296 990[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RW Cephei Šablona:Nobr[36] L/Teff RW Cep is variable both in brightness (by at least a factor of 3) and spectral type (observed from G8 to M0), thus probably also in diameter. Because the spectral type and temperature at maximum luminosity are not known, the quoted sizes are just estimates.
NR Vulpeculae 980[20] L/Teff
SMC 12322 980[14] L/Teff
LMC 177997 980[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RSGC1-F06 977[2] L/Teff
SMC 59803 970[14] L/Teff
RSGC2-St2-03 969[2] L/Teff
Westerlund 1-20 965[2] L/Teff
GCIRS 7 960[37]–1,000[38] AD Located at the galactic center. Margin of possible error: Šablona:Solar radius[37] or Šablona:Solar radius.[38]
HV 2561 957[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RSGC1-F11 955[2] L/Teff
RSGC1-F10 954[2] L/Teff
SMC 50840 950[14] L/Teff
J004424.94+412322.3 945–1,300[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě.
HV 916 944[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
S Cassiopeiae 930[39][40] DSKE
IX Carinae 920[20] L/Teff
HV 2112 916[41] L/Teff Most likely candidate for a Thorne–Żytkow object.
RSGC1-F04 914[2] L/Teff
IRAS 04498-6842 900[42] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 54365 900[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
HV 996 894[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
NSV 25875 891[23] L/Teff
HV 12501 890[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 109106 890[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
Betelgeuse (Alpha Orionis) 887[43] AD Star with the third largest apparent size after R Doradus and the Sun. Another estimate gives 955±217 Šablona:Solar radius[44]
RSGC2-St2-11 884[2] L/Teff
IRAS 05558-7000 880[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 116895 880[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 30616 880[14] L/Teff
LMC 64048 880[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
V437 Scuti 874[23] L/Teff
IRAS 04407-7000 870[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
IRAS 05329-6708 870[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
HV 986 867[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
RT Carinae 861[28] L/Teff
J004047.82+410936.4 860–1,010[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě
V669 Cassiopeiae 859[23] L/Teff
HV 2360 857[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
HV 5870 856[13] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
BI Cygni 850[15]–1,240[20] L/Teff
SMC 55681 850[14] L/Teff
SMC 15510 850[14] L/Teff
HD 143183 (V558 Normae) 832[28] L/Teff
V1185 Scorpii 830[23] L/Teff
LMC 61753 830[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 62090 830[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 11709 830[14] L/Teff
RSGC2-St2-14 821[2] L/Teff
BC Cygni 820[28] L/Teff
LMC 142199 810[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
IRAS 05294-7104 810[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
V396 Centauri 808[28] L/Teff
IRAS 05402-6956 800[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 134383 800[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
V441 Persei 799[2] L/Teff
BU Persei 795[2] L/Teff
BO Carinae 790[20] L/Teff
IRAS 05298-6957 790[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 142907 790[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
U Lacertae 785[28] L/Teff
SU Persei 780[20] L/Teff nachází se ve Dvojité hvězdokupě v souhvězdí Persea
RS Persei 770[45]–1,000[20] AD & L/Teff nachází se ve Dvojité hvězdokupě v souhvězdí Persea. Margin of possible error: Šablona:Solar radius.[45]
AV Persei 770[20] L/Teff nachází se ve Dvojité hvězdokupě v souhvězdí Persea
V355 Cephei 770[20] L/Teff Mauron et al. 2011 derive Šablona:Solar luminosity, which implies a size around Šablona:Solar radius.[25]
HD 155737 767[28] L/Teff
CK Carinae 761[28] L/Teff
J004124.80+411634.7 760–1,240[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě and has a possible hot companion.
V915 Scorpii 760[46][47] L/Teff
S Cephei 760[48] AD
J004447.08+412801.7 755–825[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě
UY Scuti 755[28] L/Teff
GP Cassiopeiae 751[2] L/Teff
vnější hranice pásu asteroidů 750–900 uvedeno pro srovnání
SMC 11939 750[14] L/Teff
HD 303250 750[20] L/Teff
V838 Monocerotis 750[49] A short time after the outburst V838 Mon was measured at Šablona:Solar radius,[50] but its distance, and hence its size, have since been reduced and it proved to be a transient object that shrunk about four-fold over a few years. Like CW Leo, it has been erroneously portrayed as "Nibiru" or "Planet X" (see below).
AZ Cygni 748[28] L/Teff
V382 Carinae 747[51] Yellow hypergiant, one of the rarest types of a star. Other estimate ranges of Šablona:Solar radius to Šablona:Solar radius.[52]
YZ Persei 746[28] L/Teff
R Cygni 745[53][54] L/Teff
RU Virginis 740[55] L/Teff
LMC 137818 740[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 48122 740[14] L/Teff
IRAS 04545-7000 730[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
IRAS 05003-6712 730[12] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SMC 56732 730[14] L/Teff
WOH SG374 730[56] L/Teff
KK Persei 724[2] L/Teff
RSGC1-F07 718[2] L/Teff
V641 Cassiopeiae 716[28] L/Teff
XX Persei 710[2] L/Teff Nachází se ve Dvojité hvězdokupě v souhvězdí Persea v blízkosti hranice se souhvězdím Andromedy.
V648 Cassiopeiae 710[20] L/Teff
RSGC2-St2-04 710[2] L/Teff
Mercer 8-06 707[2] L/Teff
HD 179821 704[57] DSKE HD 179821 může být žlutý hyperobr i mnohem méně zářivá hvězda.
J004255.95+404857.5 700–785[29] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě
V528 Carinae 700[20] L/Teff
RSGC1-F14 700[58] L/Teff
J003950.98+405422.5 700[59] L/Teff nachází se v Galaxii v Andromedě
LMC 169754 700[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
LMC 65558 700[14] L/Teff nachází se ve Velkém Magellanově oblaku
SP77 30-6 (WOH S66) 700[56] L/Teff
Následující známé hvězdy jsou uvedeny pro srovnání.
V354 Cephei 689[25]–1520[20] L/Teff
Antares A (Alpha Scorpii A) 680[60] (mění se až o 19%)[61] AD Pro Antares se dříve uváděly hodnoty i přes 850 R☉,[62][63] které však byly zřejmě ovlivněny silnou asymetrií atmosféry Antaresu.[60]
KY Cygni 672[28]–1420[20]
HR 5171 Ab 650[4] AD Žlutý obr nebo veleobr doprovázející hvězdu HR 5171 A.
CE Tauri 587–593[64] (–608[65]) AD Prochází zakryty Měsíce, což umožňuje poměrně přesné určení poloměru.
V509 Cassiopeiae (HR 8752) 400–900[66] L/Teff Žlutý hyperobr, jeden z nejvzácnějších typů hvězdy.
R Leporis (Hind's "Crimson Star") 400[67]–535[68] AD & L/Teff Margin of possible error: Šablona:Solar radius.[67]
Rho Cassiopeiae 400–500[69] L/Teff Žlutý hyperobr, jeden z nejvzácnějších typů hvězdy.
CW Leonis 390[70]–826[23] L/Teff Prototyp uhlíkové hvězdy. CW Leo byla v minulosti mylně považována za hypotetickou Planetu X (či Nibiru z babylónské mytologie).
vnitřní hranice pásu asteroidů 380 uvedeno pro srovnání
ocas komety Hjakutake 360 uvedeno pro srovnání
IRC +10420 357[71] L/Teff Žlutý hyperobr s povrchovou teplotou dosahující hodnot typických spíše pro LBV hvězdy. De beck et al. 2010 uvádí průměr 1342 R☉ na základě mnohem nižší předpokládané povrchové teploty.[23]
Mira A (Omicron Ceti) 332–402[72] AD Prototyp proměnných hvězd typu Mira. De beck et al. 2010 uvádí poloměr 541 R☉.[23]
La Superba (Y Canum Venaticorum) 307[23]–390[73] L/Teff Zmiňovaná jako La Superba italským středověkým astronomem Angelo Secchim. Jedna z nejchladnějších a nejčervenějších známých hvězd.
Pistolová hvězda 306[74] AD
R Doradus 298[75] Hvězda s druhým největším zdánlivým průměrem po Slunci.
oběžná dráha Marsu 297–358 uvedeno pro srovnání
Alpha Herculis (Ras Algethi) 284[76] L/Teff The estimate ranges from Šablona:Solar radius to Šablona:Solar radius[76]
Slunce až se stane rudým obrem 256[77] V této fázi svého hvězdného vývoje pohltí Slunce planety Merkur a Venuše a možná i Zemi, i když ta se posune na vzdálenější oběžnou dráhu vzhledem k tomu, že Slunce ztratí zhruba třetinu své hmotnosti. Během fáze spalování hélia se Slunce opět smrští na poloměr asi 10 R☉, následně se však opět zvětší jako nestabilní hvězda z asymptotické větvě obrů. Nakonec Slunce vytvoří planetární mlhovinu a stane se bílým trpaslíkem.[78][79]
uvedeno pro srovnání
Eta Carinae A ~240[80] Dříve považována za nejhmotnější hvězdu, v roce 2005 však vylo zjištěno, že jde o binární systém. Během "Velké erupce" pozorované v polovině 19. století byl poloměr Eta Carinae A mnohem větší, kolem 1400 R☉.[81] Různé zdroje uvádějí pro η Car poloměr v rozsahu od 60 R☉ do 881 R☉.[82]
oběžná dráha Země 215 (211–219) uvedeno pro srovnání
Deneb (Alfa Cygni) 203[83] AD Prototyp proměnných hvězd typu Alfa Cygni.
obyvatelná zóna Sluneční soustavy 200–520[84] (nejisté) uvedeno pro srovnání
oběžná dráha Venuše 154–157 uvedeno pro srovnání
Epsilon Aurigae A (Almaaz) 143–358[85] AD ε Aur byla v roce 1970 mylně označena za největší (tehdy známou) hvězdu s poloměrem mezi 2000 R☉ a 3000 R☉,[86] později však bylo prokázáno, že zjištěné údaje nepatří hvězdě, ale prachovému disku obklopujícímu systém.
S Doradus 100–380[87] AD Prototyp LBV hvězd (nazývaných též hvězdy typu S Doradus), i když P Cygni byla objevena dříve.
Peony Star 92[88] AD Kandidát na nejzářivější hvězdu v Mléčné dráze.
Rigel A (Beta Orionis A) 78.9[89] AD Other estimate ranges of 74,1+6,1
−7,3 Šablona:Solar radius[90] to 109±12 Šablona:Solar radius[91]
Canopus (Alpha Carinae) 71[92] AD Druhá nejjasnější hvězda na noční obloze.
oběžná dráha Merkuru 66–100 uvedeno pro srovnání
LBV 1806-20 46–145[93] L/Teff Dříve kandidát na nejzářivější hvězdu v Mléčné dráze s předpokládanou zářivostí až 40 000 000 L☉.[94] Podle novějších studií se však zářivost této hvězdy pohybuje pouze kolem 2 000 000 L☉.[95][96]
Aldebaran (Alpha Tauri) 44.13[97] AD
Polárka (Alpha Ursae Minoris) 37.5[98] AD Současná polární hvězda severní oblohy.
R136a1 28.8[99]–35.4[100] AD S hmotností 315 R☉ a zářivostí 8 710 000 L☉ drží R136a1 v současnosti primát jako nejhmotnější a současně i nejzářivější známá hvězda.
Arcturus (Alpha Boötis) 25.4[101] AD Nejjasnější hvězda severní oblohy.
HDE 226868 20–22[102] Veleobr doprovázející černou díru Cygnus X-1. Černá díra je asi 500 000krát menší něž doprovodná hvězda.
Slunce 1 Největší objekt ve Sluneční soustavě.
uvedeno pro srovnání

Šablona:Notelist

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Metoda použitá pro výpočet poloměru:
    • AD: radius determined from angular diameter and distance
    • L/Teff: radius calculated from bolometric luminosity and effective temperature
    • DSKE: radius calculated using the disk emission
    • EB: radius determined from observations of the eclipsing binary
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa FOK, Thomas K. T; NAKASHIMA, Jun-ichi; YUNG, Bosco H. K; HSIA, Chih-Hao; DEGUCHI, Shuji. Maser Observations of Westerlund 1 and Comprehensive Considerations on Maser Properties of Red Supergiants Associated with Massive Clusters. The Astrophysical Journal. 2012, s. 65. DOI 10.1088/0004-637X/760/1/65. Bibcode 2012ApJ...760...65F. arXiv 1209.6427. 
  3. ↑ MATSUURA, Mikako; SARGENT, B.; SWINYARD, Bruce; YATES, Jeremy; ROYER, P.; BARLOW, M. J.; BOYER, Martha. The mass-loss rates of red supergiants at low metallicity: Detection of rotational CO emission from two red supergiants in the Large Magellanic Cloud. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016, s. 2995. DOI 10.1093/mnras/stw1853. Bibcode 2016MNRAS.462.2995M. arXiv 1608.01729. 
  4. ↑ a b WITTKOWSKI, M.; ABELLAN, F. J.; ARROYO-TORRES, B.; CHIAVASSA, A.; GUIRADO, J. C.; MARCAIDE, J. M.; ALBERDI, A. Multi-epoch VLTI-PIONIER imaging of the supergiant V766 Cen: Image of the close companion in front of the primary. Astronomy & Astrophysics. October 2017, s. L1. DOI 10.1051/0004-6361/201731569. Bibcode 2017arXiv170909430W. arXiv 1709.09430. 
  5. ↑ CHESNEAU, O.; MEILLAND, A.; CHAPELLIER, E.; MILLOUR, F.; VAN GENDEREN, A. M.; NAZÉ, Y.; SMITH, N. The yellow hypergiant HR 5171 A: Resolving a massive interacting binary in the common envelope phase. Astronomy & Astrophysics. 2014, s. A71. DOI 10.1051/0004-6361/201322421. Bibcode 2014A&A...563A..71C. arXiv 1401.2628. 
  6. ↑ WITTKOWSKI, M.; ARROYO-TORRES, B.; MARCAIDE, J. M.; ABELLAN, F. J.; CHIAVASSA, A.; GUIRADO, J. C. VLTI/AMBER spectro-interferometry of the late-type supergiants V766 Cen (=HR 5171 A), σ Oph, BM Sco, and HD 206859. Astronomy & Astrophysics. 2017, s. A9. DOI 10.1051/0004-6361/201629349. Bibcode 2017A&A...597A...9W. arXiv 1610.01927. 
  7. ↑ LEVESQUE, Emily M; MASSEY, Philip; PLEZ, Bertrand; OLSEN, Knut A. G. The Physical Properties of the Red Supergiant WOH G64: The Largest Star Known?. Astronomical Journal. June 2009, s. 4744. DOI 10.1088/0004-6256/137/6/4744. Bibcode 2009AJ....137.4744L. arXiv 0903.2260. 
  8. ↑ a b WITTKOWSKI, M.; HAUSCHILDT, P. H.; ARROYO-TORRES, B.; MARCAIDE, J. M. Fundamental properties and atmospheric structure of the red supergiant VY Canis Majoris based on VLTI/AMBER spectro-interferometry. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. L12. DOI 10.1051/0004-6361/201219126. Bibcode 2012A&A...540L..12W. arXiv 1203.5194. 
  9. ↑ ALCOLEA, J; BUJARRABAL, V; PLANESAS, P; TEYSSIER, D; CERNICHARO, J; DE BECK, E; DECIN, L. HIFISTARSHerschel/HIFI observations of VY Canis Majoris. Molecular-line inventory of the envelope around the largest known star. Astronomy & Astrophysics. 2013, s. A93. DOI 10.1051/0004-6361/201321683. Bibcode 2013A&A...559A..93A. arXiv 1310.2400. 
  10. ↑ MONNIER, J. D; MILLAN-GABET, R; TUTHILL, P. G; TRAUB, W. A; CARLETON, N. P; COUDÉ DU FORESTO, V; DANCHI, W. C. High-Resolution Imaging of Dust Shells by Using Keck Aperture Masking and the IOTA Interferometer. The Astrophysical Journal. 2004, s. 436–461. DOI 10.1086/382218. Bibcode 2004ApJ...605..436M. arXiv astro-ph/0401363. 
  11. ↑ a b ARROYO-TORRES, B; WITTKOWSKI, M; MARCAIDE, J. M; HAUSCHILDT, P. H. The atmospheric structure and fundamental parameters of the red supergiants AH Scorpii, UY Scuti, and KW Sagittarii. Astronomy & Astrophysics. June 2013, s. A76. DOI 10.1051/0004-6361/201220920. Bibcode 2013A&A...554A..76A. arXiv 1305.6179. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j MARSHALL, Jonathan R; VAN LOON, Jacco Th; MATSUURA, Mikako; WOOD, Peter R; ZIJLSTRA, Albert A; WHITELOCK, Patricia A. The AGB superwind speed at low metallicity. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2004, s. 1348. DOI 10.1111/j.1365-2966.2004.08417.x. arXiv astro-ph/0410120. 
  13. ↑ a b c d e f g h i j VAN LOON, J. Th.; CIONI, M.-R. L.; ZIJLSTRA, A. A.; LOUP, C. An empirical formula for the mass-loss rates of dust-enshrouded red supergiants and oxygen-rich Asymptotic Giant Branch stars. Astronomy and Astrophysics. 2005, s. 273–289. DOI 10.1051/0004-6361:20042555. Bibcode 2005A&A...438..273V. arXiv astro-ph/0504379. 
  14. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené mc není určen žádný text
  15. ↑ a b JOSSELIN, E.; PLEZ, B. Atmospheric dynamics and the mass loss process in red supergiant stars. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 671–680. DOI 10.1051/0004-6361:20066353. Bibcode 2007A&A...469..671J. arXiv 0705.0266. 
  16. ↑ Jim Kaler-Garnet star [online]. [cit. 2019-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-04. 
  17. ↑ AHAD, Abdul. The second 'Garnet Star' after Mu Cephei must be 119 Tauri! [online]. May 1, 2004 [cit. 2018-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 30, 2018. 
  18. ↑ TSUJI, Takashi. Water in Emission in the Infrared Space Observatory Spectrum of the Early M Supergiant Star μ Cephei. The Astrophysical Journal Letters. 2000, s. 99–102. DOI 10.1086/312879. Bibcode 2000ApJ...540L..99T. arXiv astro-ph/0008058. 
  19. ↑ THOMPSON, R. R.; CREECH-EAKMAN, M. J. Interferometric observations of the supergiant S Persei: Evidence for axial symmetry and the warm molecular layer. American Astronomical Society Meeting 203. 2003, s. 49.07. Bibcode 2003AAS...203.4907T. 
  20. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené levesqueetal2005 není určen žádný text
  21. ↑ a b DE JAGER, C; NIEUWENHUIJZEN, H; VAN DER HUCHT, K. A. Mass loss rates in the Hertzsprung-Russell diagram. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1988, s. 259. ISSN 0365-0138. Bibcode 1988A&AS...72..259D. 
  22. ↑ GVARAMADZE, V. V.; MENTEN, K. M.; KNIAZEV, A. Y.; LANGER, N.; MACKEY, J.; KRAUS, A.; MEYER, D. M.-A. IRC -10414: A bow-shock-producing red supergiant star. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014, s. 843. DOI 10.1093/mnras/stt1943. Bibcode 2014MNRAS.437..843G. arXiv 1310.2245. 
  23. ↑ a b c d e f g h i DE BECK, E.; DECIN, L.; DE KOTER, A.; JUSTTANONT, K.; VERHOELST, T.; KEMPER, F.; MENTEN, K. M. Probing the mass-loss history of AGB and red supergiant stars from CO rotational line profiles. II. CO line survey of evolved stars: Derivation of mass-loss rate formulae. Astronomy and Astrophysics. 2010, s. A18. DOI 10.1051/0004-6361/200913771. Bibcode 2010A&A...523A..18D. arXiv 1008.1083. 
  24. ↑ ZHANG, B.; REID, M. J.; MENTEN, K. M.; ZHENG, X. W.; BRUNTHALER, A. The distance and size of the red hypergiant NML Cygni from VLBA and VLA astrometry. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. A42. DOI 10.1051/0004-6361/201219587. Bibcode 2012A&A...544A..42Z. arXiv 1207.1850. 
  25. ↑ a b c MAURON, N.; JOSSELIN, E. The mass-loss rates of red supergiants and the de Jager prescription. Astronomy and Astrophysics. 2011, s. A156. DOI 10.1051/0004-6361/201013993. Bibcode 2011A&A...526A.156M. arXiv 1010.5369. 
  26. ↑ BEASOR, Emma R; DAVIES, Ben; ARROYO-TORRES, B; CHIAVASSA, A; GUIRADO, J. C; MARCAIDE, J. M; ALBERDI, A. The evolution of red supergiant mass-loss rates. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2018, s. 55. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/stx3174. Bibcode 2018MNRAS.475...55B. 
  27. ↑ FAWLEY, W. M; COHEN, M. The open cluster NGC 7419 and its M7 supergiant IRC +60 375. Astrophysical Journal. 1974, s. 367. DOI 10.1086/153171. Bibcode 1974ApJ...193..367F. 
  28. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q MESSINEO, M.; BROWN, A. G. A. A Catalog of Known Galactic K-M Stars of Class I Candidate Red Supergiants in Gaia DR2. The Astronomical Journal. 2019, s. 20. DOI 10.3847/1538-3881/ab1cbd. Bibcode 2019AJ....158...20M. arXiv 1905.03744. 
  29. ↑ a b c d e f MASSEY, Philip; SILVA, David R; LEVESQUE, Emily M; PLEZ, Bertrand; OLSEN, Knut A. G; CLAYTON, Geoffrey C; MEYNET, Georges. Red Supergiants in the Andromeda Galaxy (M31). The Astrophysical Journal. 2009, s. 420–440. DOI 10.1088/0004-637X/703/1/420. arXiv 0907.3767. 
  30. ↑ XU, Shuangjing; ZHANG, Bo; REID, Mark J; MENTEN, Karl M; ZHENG, Xingwu; WANG, Guangli. The Parallax of the Red Hypergiant VX Sgr with Accurate Tropospheric Delay Calibration. The Astrophysical Journal. 2018, s. 14. DOI 10.3847/1538-4357/aabba6. Bibcode 2018ApJ...859...14X. arXiv 1804.00894. 
  31. ↑ Lockwood, G.W.; WING, R. F. The light and spectrum variations of VX Sagittarii, an extremely cool supergiant. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1982, s. 385–404. DOI 10.1093/mnras/198.2.385. Bibcode 1982MNRAS.198..385L. 
  32. ↑ MASSEY, Philip; LEVESQUE, Emily M.; OLSEN, K. A. G.; PLEZ, Bertrand; SKIFF, B. A. HV 11423: The Coolest Supergiant in the SMC. The Astrophysical Journal. 2007, s. 301–310. DOI 10.1086/513182. Bibcode 2007ApJ...660..301M. arXiv astro-ph/0701769. 
  33. ↑ BAUER, W. H.; GULL, T. R.; BENNETT, P. D. Spatial Extension in the Ultraviolet Spectrum of Vv Cephei. The Astronomical Journal. 2008, s. 1312. DOI 10.1088/0004-6256/136/3/1312. Bibcode 2008AJ....136.1312H. 
  34. ↑ Ridpath a Tirion 2001, s. 112–113.
  35. ↑ ARROYO-TORRES, B.; WITTKOWSKI, M.; CHIAVASSA, A.; SCHOLZ, M.; FREYTAG, B.; MARCAIDE, J. M.; HAUSCHILDT, P. H. What causes the large extensions of red supergiant atmospheres?. Comparisons of interferometric observations with 1D hydrostatic, 3D convection, and 1D pulsating model atmospheres. Astronomy & Astrophysics. 2015, s. A50. DOI 10.1051/0004-6361/201425212. Bibcode 2015A&A...575A..50A. arXiv 1501.01560. 
  36. ↑ MENESES-GOYTIA, S.; PELETIER, R. F.; TRAGER, S. C.; FALCÓN-BARROSO, J.; KOLEVA, M.; VAZDEKIS, A. Single stellar populations in the near-infrared. I. Preparation of the IRTF spectral stellar library. Astronomy & Astrophysics. 2015, s. A96. DOI 10.1051/0004-6361/201423837. Bibcode 2015A&A...582A..96M. arXiv 1506.07184. 
  37. ↑ a b PAUMARD, T; PFUHL, O; MARTINS, F; KERVELLA, P; OTT, T; POTT, J-U; LE BOUQUIN, JB. GCIRS 7, a pulsating M1 supergiant at the Galactic centre . Physical properties and age. Astronomy & Astrophysics. 2014, s. A85. DOI 10.1051/0004-6361/201423991. Bibcode 2014A&A...568A..85P. arXiv 1406.5320. 
  38. ↑ a b POTT, J.-U.; ECKART, A.; GLINDEMANN, A.; KRAUS, S.; SCHÖDE, R.; GHEZ, A. M.; WOILLEZ, J. First VLTI infrared spectro-interferometry on GCIRS 7. Astronomy & Astrophysics. 2014, s. 413–418. DOI 10.1051/0004-6361/201423991. arXiv 1406.5320. 
  39. ↑ Ramstedt, S.; SCHÖIER, F. L.; OLOFSSON, H. Circumstellar molecular line emission from S-type AGB stars: mass-loss rates and SiO abundances. Astronomy and Astrophysics. 2009, s. 515–527. DOI 10.1051/0004-6361/200911730. Bibcode 2009A&A...499..515R. arXiv 0903.1672. 
  40. ↑ RAMSTEDT, S.; SCHÖIER, F. L.; OLOFSSON, H.; LUNDGREN, A. A. Mass-loss properties of S-stars on the AGB. Astronomy and Astrophysics. 2006, s. L103. DOI 10.1051/0004-6361:20065285. Bibcode 2006A&A...454L.103R. arXiv astro-ph/0605664. 
  41. ↑ LEVESQUE, Emily M.; MASSEY, P.; ZYTKOW, A. N.; MORRELL, N. Discovery of a Thorne-̇Żytkow object candidate in the Small Magellanic Cloud. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters. 1 September 2014, s. L94–L98. DOI 10.1093/mnrasl/slu080. Bibcode 2014MNRAS.443L..94L. arXiv 1406.0001. 
  42. ↑ GARCIA-HERNANDEZ, D. A; MANCHADO, A; LAMBERT, D. L; PLEZ, B; GARCIA-LARIO, P; D'ANTONA, F; LUGARO, M. Rb-rich Asymptotic Giant Branch stars in the Magellanic Clouds. The Astrophysical Journal. 2009, s. L31–L35. DOI 10.1088/0004-637X/705/1/L31. arXiv 0909.4391. 
  43. ↑ DOLAN, Michelle M.; MATHEWS, Grant J.; LAM, Doan Duc; LAN, Nguyen Quynh; HERCZEG, Gregory J.; DEARBORN, David S. P. Evolutionary Tracks for Betelgeuse. The Astrophysical Journal. 2017, s. 7. DOI 10.3847/0004-637X/819/1/7. Bibcode 2016ApJ...819....7D. arXiv 1406.3143. 
  44. ↑ Neilson, H. R.; LESTER, J. B.; HAUBOIS, X. Weighing Betelgeuse: Measuring the Mass of α Orionis from Stellar Limb-darkening. Astronomical Society of the Pacific. December 2011, s. 117. Bibcode 2010ASPC..425..103L. arXiv 1109.4562. 
  45. ↑ a b BARON, F.; MONNIER, J. D.; KISS, L. L.; NEILSON, H. R.; ZHAO, M.; ANDERSON, M.; AARNIO, A. CHARA/MIRC Observations of Two M Supergiants in Perseus OB1: Temperature, Bayesian Modeling, and Compressed Sensing Imaging. The Astrophysical Journal. 2014, s. 46. DOI 10.1088/0004-637X/785/1/46. Bibcode 2014ApJ...785...46B. arXiv 1405.4032. 
  46. ↑ STICKLAND, D. J. IRAS observations of the cool galactic hypergiants. The Observatory. 1985, s. 229. Bibcode 1985Obs...105..229S. 
  47. ↑ ODENWALD, S. F. An IRAS survey of IR excesses in G-type stars. Astrophysical Journal. 1986, s. 711. DOI 10.1086/164456. Bibcode 1986ApJ...307..711O. 
  48. ↑ RICHICHI, A.; PERCHERON, I.; KHRISTOFOROVA, M. CHARM2: An updated Catalog of High Angular Resolution Measurements. Astronomy and Astrophysics. 2005, s. 773–777. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. DOI 10.1051/0004-6361:20042039. Bibcode 2005A&A...431..773R. 
  49. ↑ Chesneau, Olivier; MILLOUR, FLORENTIN; DE MARCO, ORSOLA; BRIGHT, S. N.; SPANG, ALAIN; BANERJEE, D. P. K.; ASHOK, N. M. V838 Monocerotis: the central star and its environment a decade after outburst. Astronomy. 2014, s. L3. DOI 10.1051/0004-6361/201424458. Bibcode 2014A&A...569L...3C. arXiv 1407.5966. 
  50. ↑ LANE, B. F.; RETTER, A.; THOMPSON, R. R.; EISNER, J. A. Interferometric Observations of V838 Monocerotis. The Astrophysical Journal. April 2005, s. L137–L140. DOI 10.1086/429619. Bibcode 2005ApJ...622L.137L. arXiv astro-ph/0502293. 
  51. ↑ Carina Constellation [online]. [cit. 2017-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-23. (anglicky) 
  52. ↑ Achmad, L. A photometric study of the G0-4 Ia(+) hypergiant HD 96918 (V382 Carinae). Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 600–606. Bibcode 1992A&A...259..600A. 
  53. ↑ GUANDALINI, R; FRANCIS, Charles. Infrared photometry and evolution of mass-losing AGB stars. III. Mass loss rates of MS and S stars. Astronomy and Astrophysics. 2010, s. A4. DOI 10.1051/0004-6361/200911764. Bibcode 2010A&A...513A...4G. arXiv 1002.2458. 
  54. ↑ RAMSTEDT, S; SCHÖIER, F. L; OLOFSSON, H. Circumstellar molecular line emission from S-type AGB stars: Mass-loss rates and SiO abundances. Astronomy and Astrophysics. 2009, s. 515. DOI 10.1051/0004-6361/200911730. Bibcode 2009A&A...499..515R. arXiv 0903.1672. 
  55. ↑ Bergeat, J.; CHEVALLIER, L. The mass loss of C-rich giants. Astronomy and Astrophysics. 2005, s. 235–246. DOI 10.1051/0004-6361:20041280. Bibcode 2005A&A...429..235B. arXiv astro-ph/0601366. 
  56. ↑ a b VAN LOON, J. Th.; GROENEWEGEN, M. A. T.; DE KOTER, A.; TRAMS, N. R.; WATERS, L. B. F. M.; ZIJLSTRA, A. A.; WHITELOCK, P. A. Mass-loss rates and luminosity functions of dust-enshrouded AGB stars and red supergiants in the LMC. Astronomy and Astrophysics. 1999, s. 559–572. Bibcode 1999A&A...351..559V. arXiv astro-ph/9909416v1. 
  57. ↑ HAWKINS, G. W; SKINNER, C. J; MEIXNER, M. M; JERNIGAN, J. G; ARENS, J. F; KETO, E; GRAHAM, J. R. Discovery of an Extended Nebula around AFGL 2343 (HD 179821) at 10 Microns. Astrophysical Journal. 1995, s. 314. DOI 10.1086/176303. Bibcode 1995ApJ...452..314H. 
  58. ↑ DAVIES, B.; FIGER, D. F.; LAW, C. J.; KUDRITZKI, R. P.; NAJARRO, F.; HERRERO, A.; MACKENTY, J. W. The Cool Supergiant Population of the Massive Young Star Cluster RSGC1. The Astrophysical Journal. 2008, s. 1016–1028. DOI 10.1086/527350. Bibcode 2008ApJ...676.1016D. arXiv 0711.4757. 
  59. ↑ MASSEY, Philip; EVANS, Kate Anne. The Red Supergiant Content of M31. The Astrophysical Journal. 2016, s. 224. DOI 10.3847/0004-637X/826/2/224. Bibcode 2016ApJ...826..224M. arXiv 1605.07900. 
  60. ↑ a b Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené ohnaka2013 není určen žádný text
  61. ↑ Mark J. Pecaut; ERIC E. MAMAJEK; ERIC J. BUBAR. A Revised Age for Upper Scorpius and the Star Formation History among the F-type Members of the Scorpius-Centaurus OB Association. Astrophysical Journal. February 2012, s. 154. DOI 10.1088/0004-637X/746/2/154. Bibcode 2012ApJ...746..154P. arXiv 1112.1695. 
  62. ↑ PUGH, T.; GRAY, D. F. On the Six-year Period in the Radial Velocity of Antares A. The Astronomical Journal. 2013-02-01, s. 38. ISSN 0004-6256. DOI 10.1088/0004-6256/145/2/38. Bibcode 2013AJ....145...38P. 
  63. ↑ BAADE, R.; REIMERS, D. Multi-component absorption lines in the HST spectra of alpha Scorpii B. Astronomy and Astrophysics. 2007-10-01, s. 229–237. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361:20077308. Bibcode 2007A&A...474..229B. 
  64. ↑ MONTARGÈS, M.; NORRIS, R.; CHIAVASSA, A.; TESSORE, B.; LÈBRE, A.; BARON, F. The convective photosphere of the red supergiant CE Tau. I. VLTI/PIONIER H-band interferometric imaging. Astronomy & Astrophysics. June 2018, s. A12. DOI 10.1051/0004-6361/201731471. Bibcode 2018A&A...614A..12M. arXiv 1802.06086. 
  65. ↑ PARKER, Greg. The second reddest star in the sky – 119 Tauri, CE Tauri [online]. New Forest Observatory, July 2, 2012 [cit. 2019-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne August 25, 2018. 
  66. ↑ NIEUWENHUIJZEN, H.; DE JAGER, C.; KOLKA, I.; ISRAELIAN, G.; LOBEL, A.; ZSOLDOS, E.; MAEDER, A. The hypergiant HR 8752 evolving through the yellow evolutionary void. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. A105. DOI 10.1051/0004-6361/201117166. Bibcode 2012A&A...546A.105N. 
  67. ↑ a b HOFMANN, K.-H.; EBERHARDT, M.; DRIEBE, T.; SCHERTL, D.; SCHOLZ, M.; SCHOELLER, M.; WEIGELT, G. Interferometric observations of the Mira star o Ceti with the VLTI/VINCI instrument in the near-infrared. Proceedings of the 13th Cambridge Workshop on Cool Stars. 2005, s. 651. Bibcode 2005ESASP.560..651H. 
  68. ↑ KALER, James B. Hind's Crimson Star [online]. [cit. 2018-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-27. 
  69. ↑ GORLOVA, N.; LOBEL, A.; BURGASSER, A. J.; RIEKE, G. H.; ILYIN, I.; STAUFFER, J. R. On the CO Near‐Infrared Band and the Line‐splitting Phenomenon in the Yellow Hypergiant ρ Cassiopeiae. The Astrophysical Journal. 2006, s. 1130–1150. DOI 10.1086/507590. Bibcode 2006ApJ...651.1130G. arXiv astro-ph/0607158. 
  70. ↑ MEN'SHCHIKOV1, A. B.; BALEGA, Y.; BLÖCKER, T.; OSTERBART, R.; WEIGELT, G. Structure and physical properties of the rapidly evolving dusty envelope of IRC +10216 reconstructed by detailed two-dimensional radiative transfer modeling. Astronomy and Astrophysics. 2001, s. 921–929. DOI 10.1051/0004-6361:20020954. Bibcode 2002A&A...392..921M. arXiv astro-ph/0206410. 
  71. ↑ Dinh-V.-Trung; MULLER, Sébastien; LIM, Jeremy; KWOK, Sun; MUTHU, C. Probing the Mass-Loss History of the Yellow Hypergiant IRC+10420. The Astrophysical Journal. 2009, s. 409–419. DOI 10.1088/0004-637X/697/1/409. Bibcode 2009ApJ...697..409D. arXiv 0903.3714. 
  72. ↑ WOODRUFF, H. C.; EBERHARDT, M.; DRIEBE, T.; HOFMANN, K.-H.; OHNAKA, K.; RICHICHI, A.; SCHERT, D. Interferometric observations of the Mira star o Ceti with the VLTI/VINCI instrument in the near-infrared. Astronomy & Astrophysics. 2004, s. 703–714. DOI 10.1051/0004-6361:20035826. Bibcode 2004A&A...421..703W. arXiv astro-ph/0404248. 
  73. ↑ LUTTERMOSER, Donald G.; BROWN, Alexander. A VLA 3.6 centimeter survey of N-type carbon stars. Astrophysical Journal. 1992, s. 634. DOI 10.1086/170905. Bibcode 1992ApJ...384..634L. 
  74. ↑ NAJARRO, F.; FIGER, D. F.; HILLIER, D. J.; GEBALLE, T. R.; KUDRITZKI, R. P. Metallicity in the Galactic Center: The Quintuplet Cluster. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1816–1827. DOI 10.1088/0004-637X/691/2/1816. Bibcode 2009ApJ...691.1816N. arXiv 0809.3185. 
  75. ↑ OHNAKA, Keiichi; WEIGELT, Gerd; HOFMANN, Karl-Heinz. Infrared Interferometric Three-dimensional Diagnosis of the Atmospheric Dynamics of the AGB Star R Dor with VLTI/AMBER. The Astrophysical Journal. 2019, s. 89. DOI 10.3847/1538-4357/ab3d2a. Bibcode 2019ApJ...883...89O. arXiv 1908.06997. 
  76. ↑ a b MORAVVEJI, Ehsan; GUINAN, Edward F.; KHOSROSHAHI, Habib; WASATONIC, Rick. The Age and Mass of the α Herculis Triple-star System from a MESA Grid of Rotating Stars with 1.3 <= M/M ⊙ <= 8.0. The Astronomical Journal. 2013, s. 148. DOI 10.1088/0004-6256/146/6/148. Bibcode 2013AJ....146..148M. arXiv 1308.1632. 
  77. ↑ Rybicki, K. R.; DENIS, C. On the Final Destiny of the Earth and the Solar System. Icarus. 2001, s. 130–137. DOI 10.1006/icar.2001.6591. Bibcode 2001Icar..151..130R. 
  78. ↑ SCHRÖDER, K.-P.; CONNON SMITH, R. Distant future of the Sun and Earth revisited. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008, s. 155–163. DOI 10.1111/j.1365-2966.2008.13022.x. Bibcode 2008MNRAS.386..155S. arXiv 0801.4031. 
  79. ↑ VASSILIADIS, E.; WOOD, P.R. Evolution of low- and intermediate-mass stars to the end of the asymptotic giant branch with mass loss. The Astrophysical Journal. 1993, s. 641. DOI 10.1086/173033. Bibcode 1993ApJ...413..641V. 
  80. ↑ GULL, T. R.; DAMINELI, A. JD13 – Eta Carinae in the Context of the Most Massive Stars. Proceedings of the International Astronomical Union. 2010, s. 373–398. DOI 10.1017/S1743921310009890. Bibcode 2010HiA....15..373G. arXiv 0910.3158. 
  81. ↑ SMITH, Nathan. Explosions triggered by violent binary-star collisions: Application to Eta Carinae and other eruptive transients. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2011, s. 2020–2024. DOI 10.1111/j.1365-2966.2011.18607.x. Bibcode 2011MNRAS.415.2020S. arXiv 1010.3770. 
  82. ↑ D. John Hillier; K. DAVIDSON; K. ISHIBASHI; T. GULL. On the Nature of the Central Source in η Carinae. Astrophysical Journal. June 2001, s. 837. DOI 10.1086/320948. Bibcode 2001ApJ...553..837H. 
  83. ↑ SCHILLER, F.; PRZYBILLA, N. Quantitative spectroscopy of Deneb. Astronomy & Astrophysics. 2008, s. 849–858. DOI 10.1051/0004-6361:20078590. Bibcode 2008A&A...479..849S. arXiv 0712.0040. 
  84. ↑ RAMIREZ, Ramses; KALTENEGGER, Lisa. A Volcanic Hydrogen Habitable Zone. The Astrophysical Journal Letters. 2017, s. L4. DOI 10.3847/2041-8213/aa60c8. Bibcode 2017ApJ...837L...4R. arXiv 1702.08618. 
  85. ↑ KLOPPENBORG, B.K.; STENCEL, R.E.; MONNIER, J.D.; SCHAEFER, G.H.; BARON, F.; TYCNER, C.; ZAVALA, R.T. Interferometry of ɛ Aurigae: Characterization of the Asymmetric Eclipsing Disk. The Astrophysical Journal Supplement Series. 2015, s. 14. DOI 10.1088/0067-0049/220/1/14. Bibcode 2015ApJS..220...14K. arXiv 1508.01909. 
  86. ↑ Ask Andy: The Biggest Star [online]. Nov 27, 1970. S. 23. Dostupné online. 
  87. ↑ Lamers, H. J. G. L. M. (February 6–10, 1995). "Proceedings of IAU Colloquium 155, Astrophysical applications of stellar pulsation". 83: 176–191, Cape Town, South Africa: Astronomical Society of the Pacific. 
  88. ↑ BARNISKE, A.; OSKINOVA, L. M.; HAMANN, W. -R. Two extremely luminous WN stars in the Galactic center with circumstellar emission from dust and gas. Astronomy and Astrophysics. 2008, s. 971. DOI 10.1051/0004-6361:200809568. Bibcode 2008A&A...486..971B. arXiv 0807.2476. 
  89. ↑ MORAVVEJI, Ehsan; GUINAN, Edward F.; SHULTZ, Matt; WILLIAMSON, Michael H.; MOYA, Andres. Asteroseismology of the nearby SN-II Progenitor: Rigel. Part I. The MOST High-precision Photometry and Radial Velocity Monitoring. The Astrophysical Journal. March 2012, s. 108–115. DOI 10.1088/0004-637X/747/2/108. Bibcode 2012ApJ...747..108M. arXiv 1201.0843. 
  90. ↑ BAINES, Ellyn K.; ARMSTRONG, J. Thomas; SCHMITT, Henrique R.; ZAVALA, R. T.; BENSON, James A.; HUTTER, Donald J.; TYCNER, Christopher. Fundamental parameters of 87 stars from the Navy Precision Optical Interferometer. The Astronomical Journal. 2017, s. 16. DOI 10.3847/1538-3881/aa9d8b. Bibcode 2018AJ....155...30B. arXiv 1712.08109. 
  91. ↑ PRZYBILLA, N.; BUTLER, K.; BECKER, S. R.; KUDRITZKI, R. P. Quantitative spectroscopy of BA-type supergiants. Astronomy and Astrophysics. January 2006, s. 1099–1126. DOI 10.1051/0004-6361:20053832. Bibcode 2006A&A...445.1099P. arXiv astro-ph/0509669. 
  92. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené vlti není určen žádný text
  93. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené eikenberry není určen žádný text
  94. ↑ KENNEDY, Meghan. LBV 1806-20 AB? [online]. [cit. 2017-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-13. 
  95. ↑ FIGER, D. F.; NAJARRO, F.; KUDRITZKI, R. P. The Double-lined Spectrum of LBV 1806-20. The Astrophysical Journal. 2004, s. L109–L112. DOI 10.1086/423306. Bibcode 2004ApJ...610L.109F. arXiv astro-ph/0406316. 
  96. ↑ NAZÉ, Y.; RAUW, G.; HUTSEMÉKERS, D. The first X-ray survey of Galactic luminous blue variables. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. A47. DOI 10.1051/0004-6361/201118040. Bibcode 2012A&A...538A..47N. arXiv 1111.6375. 
  97. ↑ PIAU, L; KERVELLA, P; DIB, S; HAUSCHILDT, P. Surface convection and red-giant radius measurements. Astronomy and Astrophysics. February 2011, s. A100. DOI 10.1051/0004-6361/201014442. Bibcode 2011A&A...526A.100P. arXiv 1010.3649. 
  98. ↑ FADEYEV, Y. A. Evolutionary status of Polaris. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2015, s. 1011–1017. DOI 10.1093/mnras/stv412. Bibcode 2015MNRAS.449.1011F. arXiv 1502.06463. 
  99. ↑ HAINICH, R.; RÜHLING, U.; TODT, H.; OSKINOVA, L. M.; LIERMANN, A.; GRÄFENER, G.; FOELLMI, C. The Wolf–Rayet stars in the Large Magellanic Cloud. Astronomy & Astrophysics. 2014, s. A27. DOI 10.1051/0004-6361/201322696. Bibcode 2014A&A...565A..27H. arXiv 1401.5474. 
  100. ↑ CROWTHER, P. A.; SCHNURR, O.; HIRSCHI, R.; YUSOF, N.; PARKER, R. J.; GOODWIN, S. P.; KASSIM, H. A. The R136 star cluster hosts several stars whose individual masses greatly exceed the accepted 150 M⊙ stellar mass limit. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 731–751. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.17167.x. Bibcode 2010MNRAS.408..731C. arXiv 1007.3284. 
  101. ↑ RAMÍREZ, I.; ALLENDE PRIETO, C. Fundamental Parameters and Chemical Composition of Arcturus. The Astrophysical Journal. December 2011, s. 135. DOI 10.1088/0004-637X/743/2/135. Bibcode 2011ApJ...743..135R. arXiv 1109.4425. 
  102. ↑ ZIÓŁKOWSKI, J. Evolutionary constraints on the masses of the components of HDE 226868/Cyg X-1 binary system. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2005, s. 851–859. DOI 10.1111/j.1365-2966.2005.08796.x. Bibcode 2005MNRAS.358..851Z. arXiv astro-ph/0501102.  Note: For radius, see Table 1 with d=2 kpc.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Vachovec1/Pískoviště11&oldid=18554431“