Přeskočit na obsah

WOH G64

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
WOH G64
Umělecké ztvárnění prachového prstence kolem WOH G64 (ESO)
Umělecké ztvárnění prachového prstence kolem WOH G64 (ESO)
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíMečoun
Rektascenze04h 55m 10.5252s
Deklinace-68°20′29.998″
Zdánlivá hvězdná velikost18,46
Vlastní pohyb v rektascenzi1,108 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci−1,348 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Spektrální typ~K–M
Poloměr1 540 R☉
Povrchová teplota~4700 K K
Stáří≤ 5 milionů let
Další označení
2MASS2MASS J04551048-6820298
Databáze
SIMBAD[WOH+G+64 data]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

WOH G64 je extrémně jasná hvězda v galaxii Velký Magellanův oblak (VMO), vzdálená přibližně 160 000 světelných let od Země v souhvězdí Mečouna. Byla dlouho považována za jednu z největších známých hvězd (s odhady poloměru až přes 1500 R_☉), novější pozorování však naznačují nižší rozměry kolem 800 R_☉ a vyšší povrchovou teplotu. Kvůli extrémním ztrátám hmoty a nápadnému prachovému prstenci bývá řazena mezi hyperobry či vysoce vyvinuté červené veleobry, patrně v přechodové fázi k ještě teplejší fázi vývoje.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

WOH G64 vznikla jako hmotná hvězda s počáteční hmotností zhruba 25–30 násobku hmotnosti Slunce.[1] Původně byla zřejmě červený veleobr s teplotou okolo 3400 K a extrémně velkým poloměrem (>1500 R_☉). Postupem času ale prošla značnými změnami a současné studie naznačují, že se hvězda nachází v přechodné fázi mezi červeným veleobrem a žlutým hyperobrem.[2][1] Nejnovější analýzy dále upřesňuje studie Muñoz-Sáncheze a kol. (2024), která na základě spektroskopických dat zkoumá pokračující nárůst efektivní teploty i změny v chemickém složení hvězdy.[3]

Její odhadovaná povrchová teplota činí v současnosti kolem 4500–4700 K, což je ve srovnání s „typickými“ červenými veleobry relativně vysoká hodnota. Zářivý výkon hvězdy však výrazně zeslabuje hustá prachová obálka, která pohlcuje většinu vyzařovaného světla.

Prachový prstenec / obálka

[editovat | editovat zdroj]

Díky pozorováním pomocí VLT a interferometrických metod bylo zjištěno, že WOH G64 je obklopena rozsáhlým prachovým prstencem (či toroidální obálkou) o značné hmotnosti. Odhaduje se, že celková masa plynu a prachu odvrženého hvězdným větrem může dosahovat 3–9 násobku hmotnosti Slunce.[2] Prach absorbuje a rozptyluje převážnou část vyzařované energie, takže pozorovaný jas ve viditelném oboru klesá o desítky procent. V infračerveném záření je proto hvězda mnohem výraznější.

Objev a výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdu WOH G64 objevili v 70. letech 20. století švédský astronom Bengt Westerlund s kolegy N. Olanderem a B. Hedinem. Název „WOH“ odkazuje na jejich iniciály a označuje veleobry nalezené v Velkém Magellanově oblaku.[4]

V 80. letech a 90. letech 20. století se WOH G64 často uváděla jako extrémně velký červený veleobr. V roce 2008 potvrdily snímky z ESO–VLT existenci masivní prachové obálky.[2] Pozdější práce (např. Levesque 2009) upřesnily základní parametry hvězdy. Následná pozorování dokládají zřejmý posun hvězdy směrem k vyšší teplotě, naznačující blížící se fázi žlutého hyperobra.[3]

Variabilita

[editovat | editovat zdroj]

WOH G64 je klasifikována jako pomalá nepravidelná proměnná hvězda, přičemž jasnost kolísá o více než 1 magnitudu ve viditelné oblasti. V infračerveném pásmu jsou fluktuace menší, avšak stále pozorovatelné.[5][6] Dříve byla mylně řazena mezi tzv. miridy (dlouhoperiodické proměnné), avšak dlouhodobější sledování ukázalo složitější a méně pravidelný charakter změn.

Tato hvězda je významným objektem pro studium vysoce hmotných hvězd v pozdních fázích jejich vývoje. Výzkum ztráty hmoty a formování prachových obálek kolem takto hmotných veleobrů je důležitý pro pochopení toho, jak tyto hvězdy obohacují okolní mezihvězdné prostředí prvky a prachem.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b LEVESQUE, E. M. Physical properties of WOH G64. Astronomical Journal. 2009, s. 4744. doi:10.1088/0004-6256/137/6/4744. 
  2. a b c OHNAKA, K. Resolving the dusty torus of WOH G64. Proceedings of the IAU. 2008, s. 454–458. doi:10.1017/S1743921308028858. 
  3. a b Muñoz-Sánchez, G. The Dramatic Transition of WOH G64 to a Yellow Hypergiant.Chybí název periodika! 2024. arXiv 2411.19329. 
  4. WESTERLUND, B. E. Supergiant stars in the Large Magellanic Cloud. Astronomy and Astrophysics. 1981, s. 267–295. 
  5. FRASER, O. J. Long-period variables in the Large Magellanic Cloud. The Astrophysical Journal. 2008, s. 1242–1258. doi:10.1088/0004-6256/136/3/1242. 
  6. SOSZYŃSKI, I. OGLE-III catalog of variable stars. Acta Astronomica. 2009, s. 239. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]