Stephenson 2-18
| Stephenson 2-18 | |
|---|---|
 Stephenson 2-18 v oblasti hvězdokupy Stephenson 2 (horní levý roh), zobrazené pomocí Two-Micron All Sky Survey. | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Štít |
| Rektascenze | 18h 39m 02.3709s |
| Deklinace | -06°05′10.5357″ |
| Vzdálenost | 5,8 kpc |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −3,045 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −5,95 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Spektrální typ | M6 |
| Povrchová teplota | 3 200 K K |
| Další označení | |
| 2MASS | 2MASS J18390238-0605106 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stephenson 2-18 (také známá jako Stephenson 2 DFK 1 nebo RSGC2-18) je hvězda typu červený veleobr (RSG) nebo možný extrémní červený hyperobr (RHG). Nachází se v souhvězdí Štítu a pravděpodobně je součástí hvězdokupy Stephenson 2, ačkoliv její členství v této hvězdokupě je sporné. Stephenson 2-18 je považována za největší známou hvězdu s odhadovaným poloměrem přibližně 2 150 násobku poloměru Slunce, což odpovídá 10 astronomickým jednotkám.[1]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Stephenson 2-18 je červený veleobr se spektrálním typem M6, což odpovídá její velmi nízké teplotě přibližně 3 200 K.[1] Tato teplota je nižší než u většiny jiných červených veleobrů a naznačuje její pokročilé evoluční stádium. Hvězda má extrémně vysokou svítivost kolem 630 000 násobku svítivosti Slunce.[2]
Stephenson 2-18 má výrazný infračervený přebytek, což naznačuje intenzivní ztrátu hmoty. Rychlost této ztráty se odhaduje na přibližně 1,35 × 10⁻⁵ sluneční hmotností ročně.[2]
Velikost a hmotnost
[editovat | editovat zdroj]Stephenson 2-18 má odhadovaný poloměr přibližně 2 150 R☉, což odpovídá 10 astronomickým jednotkám, a objemově by zaplnila prostor odpovídající více než 10 miliardám Sluncí. Přesná hmotnost hvězdy není známa, ale podobné červené veleobry mají obvykle hmotnost kolem 25–40 slunečních hmotností.[3]
Členství v hvězdokupě
[editovat | editovat zdroj]Stephenson 2-18 se nachází v blízkosti jádra hvězdokupy Stephenson 2, která obsahuje mnoho červených veleobrů. Nicméně její radiální rychlost se liší od ostatních členů hvězdokupy, což zpochybňuje její členství.[4] Někteří astronomové uvádějí, že Stephenson 2-18 je samostatný červený veleobr, který se do oblasti hvězdokupy pouze promítá.[2]
Evoluce a osud
[editovat | editovat zdroj]Stephenson 2-18 představuje pokročilé stádium vývoje masivní hvězdy. Díky své extrémní velikosti a pokročilé fázi vývoje se očekává, že se v budoucnu stane Wolfovou–Rayetovou hvězdou nebo modrou svítivou proměnnou (LBV). Tyto hvězdy jsou známé výraznými ztrátami hmoty a obrovskými výkyvy jasnosti.[3]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Stephenson 2-18 je jednou z největších známých hvězd a její velikost přibližně odpovídá vzdálenosti Země od Saturnu. Díky této obrovské velikosti a hmotě je považována za jeden z nejlepších příkladů hvězd, které dosáhly hranice svých fyzikálních možností.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b DAVIES, B. A Massive Cluster of Red Supergiants at the Base of the Scutum-Crux Arm. The Astrophysical Journal. 2007, s. 781–801. doi:10.1086/522224.
- ↑ a b c FOK, Thomas K. T. Maser Observations of Westerlund 1 and Comprehensive Considerations on Maser Properties of Red Supergiants Associated with Massive Clusters. The Astrophysical Journal. 2012, s. 65. doi:10.1088/0004-637X/760/1/65.
- ↑ a b c HUMPHREYS, Roberta M.; HELMEL, Greta; JONES, Terry J. Exploring the Mass-loss Histories of the Red Supergiants. The Astronomical Journal. 2020, s. 145. doi:10.3847/1538-3881/abab15.
- ↑ VERHEYEN, L. SiO maser emission from red supergiants across the Galaxy. Astronomy & Astrophysics. 2012, s. A36. doi:10.1051/0004-6361/201118265.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stephenson 2-18 na Wikimedia Commons
