Wikipedista:Cmelak770/Pískoviště

• Dluhonická spojka
• Odklon (doprava)
• Traťová značka
• Skluz (kolejová doprava)
• Albert Einstein
• Báthory

---

Staniční zabezpečovací zařízení, označované také jako stavědlo, je železniční zabezpečovací zařízení, které zabezpečuje jízdy vlaků a posunových dílů v dopravnách s kolejovým rozvětvením, například ve stanicích či odbočkách.

Historický vývoj

Hradlový přístroj elektromechanického zabezpečovacího zařízení odbočky Jeneček

Za vývojem staničních zabezpečovacích zařízení stálo především vyřešení vztahu mezi polohou výhybek a návěstidel pro současně zakázané vlakové cesty, další úlohou byla možnost dát strojvedoucímu návěst povolující jízdu. V ranné fázi provozu na železnici byly jednotlivé prvky (výhybky, návěstidla) obsluhovány železničními zaměstnanci přímo na místě, což vyžadovalo jejich pohyb po celé stanici.

Mechanická stavědla

Postupně bylo zaváděno centrální stavění, které umožňovalo obsluhu prvků v kolejišti z jednoho místa ve stanici. To vedlo ke vzniku centrálních mechanických stavědel s logickými závislostmi pomocí mechanických registrů. Prvky v kolejišti byly ovládány mechanicky, ruční síla obsluhujících pracovníků byly přenášeny pomocí táhel, drátovodů, lanek či řetězů, informace byly strojvedoucím předávány pomocí mechanických návěstidel.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení

Centrální mechanická stavědla se ukázala jako obtížně použitelná pro velké stanice. Tento problém se podařilo vyřešit pomocí hradlové vložky, kterou vynalezl v 2. polovině 19. století Carl Ludwig Frischen. Ta umožnila elektricky propojit několik mechanických stavědel (umístěných zpravidla u každého zhlaví stanice, tj. dvě u jednoduchých stanic). Tak vznikla elektromechanická zabezpečovací zařízení, která zpočátku zachovala mechanický přenos síly k prvkům v kolejišti.

Výpravčí obsluhující reléové zabezpečovací zařízení ve stanici Olomouc hlavní nádraží

Elektrodynamická zabezpečovací zařízení

Na konci 19. století začaly být zaváděny elektromotorické přestavníky výhybek, na počátku 20. století se objevila první světelná návěstidla a byly také vynalezeny kolejové obvody k detekci obsazenosti koleje železničními vozidly. Tyto vynálezy vedly ke konstrukci elektrodynamických stavědel, kde jsou závislosti řešeny kombinací mechanických a elektrických principů, ovládání venkovních prvků již bylo ve velké míře řešeno elektricky.

Reléová zabezpečovací zařízení

Dalším vývojovým krokem byla reléová stavědla. První se objevila ve 30. letech 20. století, např. v Československu bylo první takové staniční zabezpečovací zařízení aktivováno v roce 1950 ve stanici Chrast u Chrudimi. U těchto zařízení jsou již všechny závislosti elektrické, rovněž venkovní prvky se ovládaly výhradně elektricky.

Ovládací pracoviště elektronického stavědla v Bohumíně

Elektronická stavědla

Další vývoj směřoval k náhradě elektromechanických relé elektronickými prvky, což vedlo k nasazení výpočetní techniky, která zajišťuje bezpečné rozhodovací úlohy. V těchto systémech označovaných jako elektronická stavědla jsou jízdy vlaků zabezpečovány v na sobě nezávislých paralelních větvích, kdy jakákoliv porucha jedné z větví nesmí způsobit nebezpečný stav.

První elektronické stavědlo bylo nasazeno firmou Ericsson v roce 1978 v Göteborgu, prvním skutečně elektronickým stavědlem v Česku bylo zařízení SZZK-98 firmy Starmon, které bylo aktivováno 21. prosince 1996 ve Slatiňanech.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cmelak770/Pískoviště na Wikimedia Commons

Kategorie:Železniční zabezpečovací zařízení]]