Wikipedie:WikiProjekt Ekoregiony/Pískoviště
Páramo je vysokohorský ekosystém, rozkládající se v severní části jihoamerických And v oblastech nad hranicí lesa. Kolumbie, Venezuela, Ekvádor a Peru. V podstatě se jedná o druh alpínské tundry. Vegetace, klima i půdy jsou v různých částech párama dosti různorodé.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Páramo je ekosystém, nacházející se v horách tropické Jižní Ameriky od horní hranice lesa až po linii věčného sněhu. Jedná se o druh alpínské tundry. Ve vegetačním pokryvu převažují trávy a v menší míře i drobnolisté keře, charakteristické jsou roztroušené masivní růžicovité byliny.
Poloha a vymezení
[editovat | editovat zdroj]Páramo se rozkládá na území Kolumbie, Venezuely, Ekvádoru a Peru. Celkově pokrývá plochu asi 63600 km2.[1] Netvoří souvislý pás, nýbrž je rozčleněno na soustavu různě velkých a různě tvarovaných ostrovů, oddělených odlišnými ekosystémy s nižší nadmořskou výškou. Pásmo začíná na severozápadě Venezuely na hřbetech pohoří Cordillera de Merida a pokračuje po hřebenech And v Kolumbii a Ekvádoru (masívy Cordillera Occidental, Cordillera Central a Cordillera Oriental) až do severního Peru, kde je ukončeno sníženinou Depression de Huarmaca (Huancabamba Deflection).[1] Za ní něj navazuje celkově sušší a chladnější horský ekosystém známý jako puna. Přechodové pásmo mezi oběma těmito ekosystémy se nazývá jalka. Zcela oddělená oblast párama se nachází v severní Kolumbii v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta a rovněž v Kostarice. Nadmořská výška se pohybuje v rozsahu od 3000 do 4100 metrů. Na východních, vlhčích svazích pohoří páramo zpravidla vystupuje výše než na západní straně. V nadmořských výškách přibližně mezi 4100 a 4700 metry navazuje na páramo tzv. superpáramo neboli andská poušť, jehož horní hranice je již vymezena linií věčného sněhu.[2][3]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Ekosystém párama se nachází v tropickém pásmu. Klima v oblasti párama je velmi specifické. Průměrná měsíční teplota je celoročně poměrně vyrovnaná, jsou zde však podstatné rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Srážky se mohou co do množství a sezónnosti v různých částech párama značně lišit. V kolumbijském a venezuelském páramu je východní //část// pohoří ///bimodální/// (2 suchá a 2 vlhká období), zatímco západní je unimodální (1 vlhké a 1 suché období). Směrem k jihu (v Ekvádoru a Peru) se ///bimodální pattern/// v souvislosti s prodlouženým obdobím sucha více či méně stírá.[1]
Vegetace
[editovat | editovat zdroj]Páramo je považováno za floristicky a druhově nejbohatší horský ekosystém světa.[4] Vyskytuje se zde více než 3400 druhů cévnatých rostlin v asi 500 rodech. Velká část z těchto druhů jsou endemity. Z nižších rostlin je z párama uváděno 465 druhů lišejníků, 544 druhů mechů a 291 druhů játrovek.[5][1]
Typickou vegetací páramos jsou pláně pokryté trsovitými trávami, mezi nimiž vyčnívají masivní růžicovité byliny.[6] Z trav zde rostou zejména různé druhy kavylů (Stipa), kostřav (Festuca), třtin (Calamagrostis) a kortaderie (Cortaderia), z čeledi šáchorovité zejména ostřice (Carex) a hrotnosemenky (Rhynchospora). Některé další rostliny jsou nahloučené do hustých kompaktních polštářů, jako například azorela nahloučená (Azorella compacta) [2]
Stromy se vyskytují roztroušeně při spodní výškové hranici párama okolo 3000 metrů a zpravidla nedosahují větší výšky. Jsou mezi nimi např. zástupci rodu hedyosmum (Hedyosmum) z čeledi žlutokvětovité (Chloranthaceae), jochovec (Clethra), Weinmannia z čeledi kunoniovité, z růžovitých polylepis (Polylepis), Oreopanax mutisianus z čeledi aralkovité aj.[7][8]
Zóny párama
[editovat | editovat zdroj]Páramo je dále rozdělováno v souvislosti s nadmořskou výškou do 3 zón: subpáramo, páramo a superpáramo.
Subpáramo
[editovat | editovat zdroj]Subpáramo představuje přechodovou zónu mezi tropickými horskými lesy a pravým páramem. Nachází se v nadmořských výškách od 3000 do 3500 metrů. Převažuje v něm travinná vegetace s roztroušenými křovisky a zakrslými stromy. Mezi stromovitými druhy převažují rody komule (Buddleja), zábluda (Escallonia), lachár (Myrsine), šeflera (Schefflera), oreopanax (Oreopanax), Gynoxys (hvězdnicovité), Hesperomeles (růžovité) a Weinmannia (kunoniovité). Mezi keři lze nalézt dřišťály (Berberis), třezalky (Hypericum), brusnice (Vaccinium), makleánie (Macleania), širály (Miconia) a různé další druhy zejména z čeledí hvězdnicovité, vřesovcovité, jitrocelovité, melastomovité a růžovité. Roste zde také bambusovitá tráva rodu Chusquea. Do subpárama navíc pronikají četné druhy charakteristické pro pásmo horského mlžného lesa nacházející se níže.[1]
Pravé páramo
[editovat | editovat zdroj]Zóna se nachází v nadmořských výškách od 3500 do 4100 metrů. Dominantní složkou vegetace jsou trsovité trávy zejména z rodů třtina a kostřava. Vyskytují se zde také různé polštářovité a růžicovité byliny a také masivní rostliny se stonkovými růžicemi, zejména espelécie.[1]
Superpáramo
[editovat | editovat zdroj]Superpáramo se nachází nad zónou pravého párama v nadmořských výškách nad 4000 metrů. Je pro něj charakteristický hojný výskyt mechů a lišejníků, různých bylin a trav. Je zde vysoký podíl endemitů. Z víceméně bylinných druhů zde rostou např. starčeky, kozince, rožce, chudiny, kakosty, prasetníky, biky, jitrocele, kozlíky, violky aj., z méně známých pak např. rody Eudema (brukvovité), Disterigma (vřesovcovité) nebo Nototriche (slézovité). Polštářovité byliny rostou zejména v nadm. výškách od 4200 do 4800 metrů. Náleží mezi ně zejména azorela, písečnice a zdrojovka.[1]
Endemismus
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se zde celkem 12 striktně endemických druhů rostlin z čeledí miříkovité (Cotopaxia, Perissicoelum), hvězdnicovité (Ascidiogyne, Blakiella, Espeletia, Floscaldasia, Raouliopsis), vřesovcovité (Plutarchia), melastomovité (Bucquetia, Castratella) a jitrocelovité (Aragoa), z kapradin Nephopteris. Ohledně venezuelského párama se uvádí, že 25 % zdejších rostlinných druhů jsou endemity párama.[1]
Přizpůsobení
[editovat | editovat zdroj]Páramo ve Venezuele
[editovat | editovat zdroj]Ekoregiony
[editovat | editovat zdroj]Ekosystém páramo je rozdělován do 4 samostatných ekoregionů.
Severoandské páramo
[editovat | editovat zdroj]Severoandské páramo (kódové označení NT1006) se nachází v oblasti od severovýchodní Kolumbie po jižní Ekvádor.
Páramo Cordillera Central
[editovat | editovat zdroj]Středoandské páramo (kódové označení NT1004) se nachází v oblasti od jižního Ekvádoru po střední Peru. Na jihu na něj navazuje chladnější a sušší ekoregion puna. Přechodovému ekosystému se říká jalka.
Páramo Cordillera de Mérida
[editovat | editovat zdroj]Pohoří Cordillera de Mérida představuje severovýchodní výběžek jihoamerických And. Nejvyšším vrcholem je nejvyšší hora Venezuely, Pico Bolívar (4978 m). Oblast párama částečně pokrývají národní parky Parque Nacional Sierra Nevada, Parque Nacional Chorro El Indio, Parque nacional General Juan Pablo Peñaloza a Parque nacional General Cruz Carillo, okrajově i další.
Páramo Santa Marta
[editovat | editovat zdroj]Páramo v pohoří Sierra Nevada de Santa Marta (kódové označení NT1007) představuje nejsevernější polohu tohoto ekosystému v tropické Americe. Je to izolované pohoří, nacházející se na pobřeží Karibského moře v severní Kolumbii a dosahující nadmořské výšky 5775 metrů. Pohoří je tvořeno grandioritem jurského stáří. Díky izolované poloze se zde vyskytuje mnoho endemických druhů.[9]
Na této části článku se právě pracuje. Prosím, needitujte, brzy dokončím --OJJ, Diskuse 19. 7. 2016, 18:04 (CEST)
Fauna
[editovat | editovat zdroj]V páramu žije řada savců, ptáků, plazů, obojživelníků i bezobratlých. Mezi hojné druhy savců patří pes horský (Lycalopex culpaeus), jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus) a medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus), jenž do vyšších částí párama zavítá především při hledání své oblíbené potravy; rostlin patřící do rodu Puya. Ze savců zde dále žijí například pumy americké (Felis concolor), tapíři horští (Tapirus pinchaque), lasice dlouhoocasé (Mustela frenata), morčata (Cavia porcellus) a králíci lesní (Sylvilagus brasiliensis). Nachází se zde celkem 69 druhů ptáků. Žijí zde například kondoři andští (Vultur aura), jejichž stavy poklesly, dále kondoři krocanovití (Cathartes aura), orli, kteří jsou zde hojní a další draví ptáci. Mezi další hojně se vyskytující ptáky patří tyranovití (Tyrannidae), tangarovití (Thraupidae), hrnčiříkovití (Furnariidae) a kolibříkovití (Trochilidae). Někteří kolibříkovití přečkávají chladné zimní noci zde ve stavu strnulosti. V páramu žije řada endemických obojživelníků, například z rodů Eleutherodactylus, Atelopus a Bolitoglossa.[10] Mapa V tomto článku byl použit překlad textu z článku Páramo#Fauna na anglické Wikipedii.
e zdroje
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h ARROYO, Mary T.K.; CAVIERES, Lohengrin A. High-elevation Andean ecosystems. Encyclopedia of Biodiversity. 2013, čís. 4.
- ↑ a b ZELENÝ, Václav. Jihoamerické páramo a puna. Geografické rozhledy. 2007, čís. 3/06-07. Dostupné online.
- ↑ HOFSTEDE, R.; SEGARRA, P.; MENA, P. (eds.). Los páramos del mundo. Quito: IUCN, 2003. Dostupné online. ISBN 9978-43-505-0. (španělsky)
- ↑ RAUSCHER, Jason T. Molecular phylogenetics of the Espeletia complex (Asteraceae): evidence from nrDNA ITS sequences on the closest relatives of an Andean adaptive radiation. American Journal of Botany. 2002, čís. 89(7). Dostupné online.
- ↑ PEYRE, Gwendolyn. Plant diversity and vegetation of the Andean Páramo (thesis). [s.l.]: University of Barcelona, 2015. (španělsky)
- ↑ LUTEYN, James L. Páramo ecosystem [online]. Missouri Botanical Garden. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARÍN, César; PARRA, Sandra. Bitácora de flora de Páramos en Colombia. Bogota: Instituto de Investigación de Recursos Biológicos Alexander von Humboldt, 2015. ISBN 978-958-8889-34-4. (španělsky)
- ↑ BLANCHET, A.L. et al. The flora and vegetation database for Andean Paramo [online]. 2015. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WORLD WILDLIFE FUND. Sierra Nevada de Santa Marta páramo [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FICA, Myriam. Páramo Ecosystem. www.mobot.org [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné online.