Tangarovití
Tangarovití | |
---|---|
květomil modrý (Cyanerpes cyaneus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Podřád | zpěvní (Passeri) |
Infrařád | Passerida |
Nadčeleď | Passeroidea |
Čeleď | tangarovití (Thraupidae) Canabis, 1847 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tangarovití (Thraupidae) jsou čeleď amerických pěvců z podřádu zpěvní. Slovo tangara pochází z indiánského jazyka Tupí, kde ale označuje jinou skupinu pěvců, a to podobně pestré pipulky. Tangary rodu Thraupis mají v tupíjštině název tié. Odtud bylo v 16. století přejato do portugalštiny a posléze dalších evropských jazyků. Tangarovití jsou nejpočetnější čeledí a tvoří 4 % všech ptáků na planetě – v červenci 2023 čeleď zahrnovala 386 druhů, které byly rozděleny do 105 rodů.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Druhy z čeledi tangarovitých jsou různorodé, ale obecně se jedná o malé až střední pěvce s výrazným a pestrým zbarvením u samců a "nudnějším" zbarvením u samic. Ptáčata se většinou podobají samicím. Pohlavní dimorfismus je výrazný. Nejmenším z podřazných druhů je pitpit bělouchý se svými 9 cm na délku, naopak největší je se svými 28 cm strakovec velký, monotypický pták. Avšak tento strakovec není nejtěžší, za nejtěžší druh tangarovitých se může považovat tangara bělokápá, opět monotypický druh.
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o ptáky obývající Střední a Jižní Ameriku, nejčastěji tropické vlhké oblasti. Sdružují se do hejn od pěti do pěti desítek. Hnízdění probíhá u většinu druhů po období dešťů a průměrná snůška samic je okolo 8 vajec, které klade do miskovitého hnízda. Nejedná se o agresivní druhy, naopak, dobře se snášejí i s jinými ptáky a samci nejsou agresivní ani v době hnízdění. Co se potravy týče, pak se liší u jednotlivých druhů, ale snad u všech z nich je na jídelníčku malý hmyz a bobule.
Fylogeneze a taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Molekulárně-fylogenetické studie vztahů druhů uvnitř čeledi přinesly několik nových poznatků. Nejprve byly rody Chlorophonia a Euphonia přesunuty do čeledi pěnkavovitých (Fringillidae), k níž ve skutečnosti patří[1]. Na druhou stranu bylo zjištěno, že severoamerické rody Habia, Piranga a Chlorothraupis patří k čeledi kardinálovití (Cardinalidae)[1][2]. Naopak několik rodů, dříve řazených k různým skupinám strnadů, bylo přesunuto mezi tangarovité. Výsledkem je velmi početná a heterogenní čeleď.[3] Dříve byla čeleď obvykle řazena do tří podčeledí.
Převážná většina druhů tangar dnes žije v Jižní Americe, kde se podle současných názorů tato skupina také vyvinula; mnoho druhů však žije také ve Střední Americe. Studie nížinných tangar ukázala, že osídlily Střední Ameriku opakovaně v dobách vynoření Panamské šíje a Střední Amerika je do značné míry zdrojem jejich značné pestrosti, protože zde vždy po izolaci docházelo k samostatnému vývoji jednotlivých linií.[4] V rámci této čeledi se odvozují i zástupci tzv. Darwinových pěnkav, proslulí svou adaptivní radiací na Galapágách. Sesterskou skupinou tangarovitých jsou zřejmě kardinálovití (Cardinalidae).[5]
Podřazené rody
[editovat | editovat zdroj]V květnu roku 2024 se rozeznávaly následující rody:[6]
- Acanthidops
- Anisognathus
- Asemospiza
- Bangsia
- Buthraupis
- Calochaetes
- Camarhynchus
- Castanozoster
- Catamblyrhynchus
- Catamenia
- Certhidea
- Chalcothraupis
- Charitospiza
- Chlorochrysa
- Chlorophanes
- Chlorornis
- Chrysothlypis
- Cissopis
- Cnemathraupis
- Cnemoscopus
- Coereba
- Compsothraupis
- Conirostrum
- Conothraupis
- Coryphaspiza
- Coryphospingus
- Creurgops
- Cyanerpes
- Cyanicterus
- Cypsnagra
- Dacnis
- Diglossa
- Diuca
- Donacospiza
- Dubusia
- Emberizoides
- Embernagra
- Eucometis
- Euneornis
- Geospiza
- Geospizopsis
- Gubernatrix
- Haplospiza
- Heliothraupis
- Hemithraupis
- Heterospingus
- Idiopsar
- Incaspiza
- Iridophanes
- Iridosornis
- Ixothraupis
- Kleinothraupis
- Lanio
- Lophospingus
- Loriotus
- Loxigilla
- Loxipasser
- Melanodera
- Melanospiza
- Melopyrrha
- Microspingus
- Nemosia
- Neothraupis
- Nephelornis
- Nesospiza
- Orchesticus
- Parkerthraustes
- Paroaria
- Phonipara
- Phrygilus
- Piezorina
- Pinaroloxias
- Pipraeidea
- Platyspiza
- Poospiza
- Poospizopsis
- Pseudosaltator
- Pseudospingus
- Ramphocelus
- Rauenia
- Rhodospingus
- Rhopospina
- Rowettia
- Saltator
- Saltatricula
- Schistochlamys
- Sericossypha
- Sicalis
- Sphenopsis
- Sporathraupis
- Sporophila
- Stephanophorus
- Stilpnia
- Tachyphonus
- Tangara
- Tephrophilus
- Tersina
- Thlypopsis
- Thraupis
- Tiaris
- Urothraupis
- Volatinia
- Xenodacnis
- Xenospingus
Rody vyčleněné z tangarovitých do jiných čeledí
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b YURI, Tamaki; MINDELL, David P. Molecular phylogenetic analysis of Fringillidae, “New World nine-primaried oscines” (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2002-05-01, roč. 23, čís. 2, s. 229–243. Dostupné online [cit. 2016-03-13]. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00012-X.
- ↑ KLICKA, John; BURNS, Kevin; SPELLMAN, Garth M. Defining a monophyletic Cardinalini: A molecular perspective. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-12-01, roč. 45, čís. 3, s. 1014–1032. Dostupné online [cit. 2016-03-13]. DOI 10.1016/j.ympev.2007.07.006.
- ↑ http://jboyd.net/Taxo/List32.html#thraupidae
- ↑ BURNS, Kevin J.; RACICOT, Rachel A. Molecular Phylogenetics of a clade of lowland tanagers: implications for avian participation in the great american interchange. The Auk. 2009, roč. 126, čís. 3, s. 635-648. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-29. Archivováno 29. 9. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 555. (anglicky)
- ↑ Tanagers and allies. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g BARKER, F.K.; BURNS, K.J.; KLICKA, J.; LANYON, S.M.; LOVETTE, I.J. Going to extremes: contrasting rates of diversification in a recent radiation of New World passerine birds. Systematic Biology. 2013, s. 298–320. DOI 10.1093/sysbio/sys094. PMID 23229025.
- ↑ BURNS, K.J.; HACKETT, S.J.; KLEIN, N.K. Phylogenetic relationships of Neotropical honeycreepers and the evolution of feeding morphology. Journal of Avian Biology. 2003, s. 360–370. DOI 10.1111/j.0908-8857.2003.03171.x.
- ↑ KLICKA, J.; BURNS, K.; SPELLMAN, G. M. Defining a monophyletic Cardinalini: A molecular perspective. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007, s. 1014–1032. DOI 10.1016/j.ympev.2007.07.006. PMID 17920298.
- ↑ a b c d e BARKER, F.K.; BURNS, K.J.; KLICKA, J.; LANYON, S.M.; LOVETTE, I.J. New insights into New World biogeography: An integrated view from the phylogeny of blackbirds, cardinals, sparrows, tanagers, warblers, and allies. The Auk. 2015, s. 333–348. DOI 10.1642/AUK-14-110.1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu tangarovití na Wikimedia Commons
- Taxon Thraupidae ve Wikidruzích