Volia veža

Volia veža
	Mírně vlevo najvyšší Volia veža, doprava Žabia veža a Žabí kôň
Vrchol	2370,5 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko; Polsko
Pohoří	Vysoké Tatry
Souřadnice	49°10′47″ s. š., 20°4′27″ v. d.
	Volia veža
Prvovýstup	Katherine Bröske, Simon Häberlein 1905
Hornina	žula
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volia veža (polsky Wołowa Turnia) je pohraniční štít v hlavním hřebeni Vysokých Tater. Ve skupině zvané Volí chrbát je nejvýraznější. Mezi horolezci je populární 200metrová jihozápadní stěna s pevnou plotnovitou skálou.

Topografie

Od Žabí veže ji odděluje Východní Volia štrbina, od Rohatej vežičky na západě Velká Volia štrbina. Jihozápadní stěnou strmě spadá do Žabí doliny, 400metrovou severo-severovýchodní stěnou do kotle Mořského Oka. Oběma stěnami vede množství horolezeckých cest.^[1]

Několik výstupů v jihozápadní stěně

1905 Katherine Bröskeová a Simon Häberlein od Východní Voliej štrbiny s obcházením hřebene, I.
1927 „Jižní žebro“ Janusz Chmielowski, A. Ferens, Mieczyslaw Swierz, III.
1931 Wiesław Stanisławski a J. Staszel, V.
1935 „Štáflovka“ Vlasta Štáflová, Karel Čábelka a J. Šabata, V.
1962 M. Eštok a Ladislav Janiga, VI A2 (6+).

Dvě cesty má Arno Puškáš – pilířem a komínem, po jedné Michal Orolin (7/7 +), Jarýk Stejskal, ze severu Zbigniew Korosadowicz, Pavel Pochylý a další přední horolezci.

Galerie

Zleva Žabí kôň, Žabia veža a Volia veža.
Volí chrbát z Polska, Volia veža vlevo.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Volia veža na slovenské Wikipedii.

↑ PUŠKÁŠ, Arno. Vysoké Tatry, horolezecký sprievodca, diel VII, Žabie sedlo - Laliové sedlo hlavní hrebeň Vysokých Tatier. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1981. 290 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Volia veža na Wikimedia Commons
Několik lehčích cest s popisy
Štáflovka ve Vysokých Tatrách

[1] PUŠKÁŠ, Arno. Vysoké Tatry, horolezecký sprievodca, diel VII, Žabie sedlo - Laliové sedlo hlavní hrebeň Vysokých Tatier. 1. vyd. Bratislava: Šport, 1981. 290 s.

[1]

Tatry (viz také Ochrana přírody v Tatrách)

Podcelky	Západní Tatry (Červené vrchy • Kasprov vrch • Liptovské kopy • Liptovské Tatry • Lúčna • Ornak • Osobitá • Roháče • Sivý vrch) Východní Tatry (Belianské Tatry • Vysoké Tatry)

Vybrané vrcholy Východních Tater	Gerlachovský (2654) • Gerlachovská veža (2642) • Lomnický (2633) • Ľadový (2627) • Pyšný (2621) • Zadný Gerlach (2616) • Lavínový (2606) • Malý Ľadový (2602) • Kotlový (2601) • Lavínová veža (2600) • Malý Pyšný (2590) • Veľká Litvorová veža (2581) • Strapatá veža (2565) • Kežmarský (2556) • Vysoká (2547) • Malá Litvorová veža (2547) • Supia veža (2540) • Končistá (2537) • Baranie rohy (2526) • Dračí (2523) • Veľká Vidlová veža (2522) • Veterný (2515) • Malý Kežmarský (2514) • Zadný Ľadový (2512) • Rysy (2503) • Kriváň (2495) • Snehový (2465) • Slavkovský (2452) • Východná Vysoká (2429) • Kôprovský (2363) • Kozi Wierch (2291) • Jahňací (2230) • Havran (2151) • Ždiarska vidla (2141) • Hlúpy (2061) • Zadné Jatky (2020)

Sedla Východních Tater	Bystré (2314) (Bystrá lávka) • Kopské (1750) • Ľaliové (1952) • Lomnické (2190) • pod Ostrvou (1966) • pod Svišťovkou (2023) • Poľský hrebeň (2200) • Predné Kopské (1780) • Priečne (2353) • Prielom (2290) • Sedielko (2376) • Široké (1826) • Váha (2340) • Vyšné Kôprovské (2180)

Vybrané vrcholy v Západních Tatrách	Bystrá (2248) • Jakubina (2194) • Baranec (2185) • Baníkov (2178) • Plačlivé (2125) • Ostrý Roháč (2088) • Volovec (2063) • Brestová (1903) • Wielki Giewont (1895) • Sivý vrch (1805) • Osobitá (1687)

Sedla v Západních Tatrách	Baníkovské (2045) • Bystré (1960) • Gáborovo (1890) • Jamnícke (1908) • Pálenica (1570) • Parichvost (1870) • Pyšné (1791) • Račkovo (1958) • Smutné (1965) • Tomanovské (1686) • Žiarske (1917)