Volenice (okres Strakonice)
| Volenice | |
|---|---|
.jpg) ulice ke kostelu | |
.png) _Flag.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Strakonice |
| Obec s rozšířenou působností | Strakonice (správní obvod) |
| Okres | Strakonice |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°15′9″ s. š., 13°44′52″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 574 (2024)[1] |
| Rozloha | 15,95 km²[2] |
| Nadmořská výška | 459 m n. m. |
| PSČ | 387 16 |
| Počet domů | 259 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 5 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Volenice 3 387 16 Volenice ouvolenice@iol.cz |
| Starosta | Karel Papež |
| Oficiální web: www | |
  Volenice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 551961 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Volenice se nachází v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Žije zde 574[1] obyvatel.
Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Volenice
- Ohrazenice
- Tažovice
- Tažovická Lhota
- Vojnice
Od 1. ledna 1974 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Krejnice a od 1. dubna 1976 do 31. prosince 1991 také Kladruby.[4]
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m n. m. Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky Šumavského podhůří nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými údolími vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky Otavy).
Geologický podklad tvoří magmatizované ruly, které pochází z nejstarší části Českého masivu. V okolí Volenic vystupuje granodiorit – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh.
Podnební charakteristika
[editovat | editovat zdroj]- průměrná roční teplota vzduchu : 7 °C
- průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3 °C
- průměrná teplota vzduchu v červenci : 17 °C
- roční úhrn srážek : 600–650 mm
- průměrná maximální výška sněhu : 30–50 cm
- dny se sněhovou přikrývkou : 50-69
Rostlinstvo a živočišstvo
[editovat | editovat zdroj]Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a dubovo-bukové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesích (velké lesní komplexy se zde nenacházejí).
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší období
[editovat | editovat zdroj]Podle knihy archeologa Dubského bylo území, kde se obec nachází, osídleno již v mladší době slovanské. Starší osídlení dokládá i nález ze 16. dubna 1924, kdy tehdejší starosta Šiška nalezl v prastaré studánce na louce v trati U Dubu dvě historické nádobky. První nádobka je miska vyrobená z hnědočervené hlíny, vysoká 7,3 cm, na výduti zdobená řádkou vrypů. Druhá nádobka je štíhlá láhev se zúženým hrdlem z hrubé šedé hlíny, vysoká 10,5 cm, nepravidelně formovaná. Nádoby také mohou pocházet z doby stěhování národů nebo ze 13. století. Obě byly darovány muzeu v Českých Budějovicích.
Středověk
[editovat | editovat zdroj]První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru sv. Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Předpokládá se však, že vesnice vznikla v 10. století a podle profesora Antonína Profouse pochází název z osobního jména Volen - ves lidí Volenových. Později ves drželi různí šlechtici:
- Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384)
- Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna
- Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých)
- Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí
- Kocové z Dobrše (od roku 1532)
18. a 19. století
[editovat | editovat zdroj]Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes.
20. století
[editovat | editovat zdroj]Za první světové války bylo z vesnických mužů do rakousko-uherského vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi. V roce 1920 byla poprvé otevřena veřejná knihovna. Roku 1922 byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce 1926 si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první rozhlasový přijímač. V roce 1927 se o Vánocích rozsvítila první elektrická žárovka ve Volenicích. Dne 23. července 1930 byl založen volenický Sokol a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce 1935 už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku 1936 si četnická stanice pořídila první telefon, druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše.
V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Další záznam ukazuje, že 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. Poslední důležitou událostí druhé světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny (tzv. hloubkaři). Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána. V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků.
Roku 1946 se konaly volby do Národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne 28. srpna 1947 proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce 1950 se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku 1969 proběhlo první promítání kina ve Volenicích. Roku 1972 vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 automobilů, 28 motocyklů, v obci byla také požární zbrojnice a koupaliště. V roce 1983 byl dokončen vodojem Na Vinici a 1989 také čistička odpadních vod.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
Kostel svatých Petra a Pavla
[editovat | editovat zdroj]Původně pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla z let 1230–1240 byl v důsledku četných požárů goticky, renesančně a barokně přestavován. Z původní románské podoby se dochovalo zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. V západním a východním svorníku kostela je vytesán erb Koců z Dobrše, kteří v kostele mají rodovou hrobku. V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta.
Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně 29. června se zde koná pouť.
Fara
[editovat | editovat zdroj]
K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce 1730 už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.
Další památky
[editovat | editovat zdroj]Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v lidovém baroku. Dále společný hrob obětí transportu smrti ze druhé světové války. Další objekty památkového zájmu jsou budova čp. 89, dále boží muka při cestě k Tažovicům, kamenný kříž u silnice do Štěchovic a sloup sv. Vavřince na návsi.
Škola
[editovat | editovat zdroj]
První škola ve Volenicích vznikla ve 14. století při kostele sv. Petra a Pavla. První školní budovu dal vystavět Jan Markvart Koc z Dobrše v roce 1635. Jednalo o budovu dřevěnou, krytou šindelem. Na konci 18. století byl jako škola pronajat sál hostince Františka Benady. Takto byl využíván do roku 1809, kdy byla postavena obecná škola u kostela čp. 3. Do roku 1818 byla jednotřídní, dalších 60 let dvojtřídka a 14. března 1878 byla slavnostně otevřena třetí třída pro celkem 336 dětí z Volenic a okolí. V roce 1924 chodilo do této školy 403 žáků, z nichž 376 bylo římsko-katolického vyznání, 21 se hlásilo k Československé církvi husitské, 2 byli Židé a 4 ateisté.
Na jaře roku 1926 začaly stavební práce a 5. února 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce 1985 byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu 1991 byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena.
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Jan Hromádka (1886–1968), český geograf a vysokoškolský pedagog
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Zemědělství
[editovat | editovat zdroj]Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy. V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost.
V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20. ledna 1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust. Při sčítání lidu bylo k 1. březnu 1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.
První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí. Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekvováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci. Při posledním sloučení 11. prosince 1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha.
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v letech 1913–1922.
Služby
[editovat | editovat zdroj]Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky. V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna.
Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 258, 229.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Volenice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Mlýny v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Encyklopedické heslo Volenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Volenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
- neoficiální stránky obce Archivováno 30. 10. 2007 na Wayback Machine.
