Přeskočit na obsah

Vlasta Pittnerová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vlasta Pittnerová
Vlasta Pittnerová
Vlasta Pittnerová
Narození1. ledna 1858
Polná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. března 1926 (ve věku 68 let) nebo 2. března 1926 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatelka, spisovatelka, básnířka, dramatička, prozaička a vlastivědkyně
RodičeAntonín Pittner otec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlasta Pittnerová (křtěná Vlastimila Jenovéfa Karolina Pittnerová, 1. ledna 1858, Polná[1] – 8. března 1926, Praha[2]) byla spisovatelka, autorka naivně realistických, často mravoučných próz ze života obyvatel Českomoravské vysočiny a zejména Žďárských hor.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 1. ledna 1858 v Polné jako desáté, již nečekané dítě v rodině knihkupce a starosty města Antonína Pittnera. Prostředí, ve kterém vyrůstala, přálo kulturním a vlasteneckým zájmům. Její otec byl přítelem mj. Karla Havlíčka Borovského či Boženy Němcové, její matka Leopoldina byla dokonce kmotrou dcery Němcové – Theodory (1841).

V Polné vychodila triviální čtyřtřídku, poté absolvovala dvouletou dívčí měšťanskou školu v Hradci Králové, kde bydlela u svého bratra a jeho ženy (bratr byl o šestnáct roků starší). Studium ji těšilo, velmi ráda četla, v rodné Polné hrála ochotnické divadlo, toužila stát se učitelkou. Z tohoto snu však sešlo, neboť dívce nesloužilo zdraví a rodina se navíc dostala do finančních obtíží. Z tohoto důvodu se Pittnerová nemohla ani provdat podle svého přání – neměla dostatečné věno. 11. září 1883 se na naléhání rodiny, především otce, provdala za panského myslivce Josefa Vejmelku, 39letého vdovce se dvěma dospívajícími dcerami (ovdověl v květnu téhož roku),[3] se kterým odešla do Sazomína u Žďáru. Později se přestěhovali do Polničky. Jejich manželství však nebylo šťastné – Vejmelka se ženil především proto, aby se mu měl kdo starat o domácnost a o děti, pro manželčiny literární ambice neměl pochopení a Pittnerová si nezískala ani nevlastní dcery – a zoufalá žena se nakonec odhodlala k tehdy odvážnému kroku – v roce 1893 od muže odešla a přestěhovala se do Prahy. Bydlela v malém skromném bytě v Letohradské ulici č. p. 1156 na Královských Vinohradech a žila především z honorářů za své povídky, romány a články, jež byly povětšinou uveřejňovány v různých časopisech (Zlatá Praha, Lady, Lumír), kalendářích, někdy i knižně. Bývá proto označována za první českou profesionální spisovatelku.

Život jí odmalička ztrpčovaly neustálé zdravotní problémy.[3] Když žila v Praze, časté ježdění do lázní zatěžovalo její již tak skromný rozpočet. Když se přidal k nedobrému zdravotnímu stavu ještě šedý zákal, který jí znemožňoval práci a autonehoda, při které ji porazil automobil (1903), její stav se ještě zhoršil. V roce 1925 už docházela dvakrát až třikrát týdně do nemocnice. Zemřela 8. března 1926 v sanatoriu v Praze-Podolí ve věku 68 let. Podle jejího přání byla urna s popelem převezena do rodné Polné.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zprvu přispívala do tehdy populárního Pečírkova kalendáře a do brněnské Nivy, měsíčníku pro literaturu, umění a veřejný život. Přátelila se s Eliškou Krásnohorskou, Karlem Václavem Raisem, F. A. Šubertem a dalšími slavnými osobnostmi té doby.

V roce 1893 přeložila z němčiny knihu Die Waffen nieder!, dílo pražské rodačky Berty Suttnerové, první ženy poctěné Nobelovou cenou za mír 1905, pod názvem „Odzbrojte!“ v roce 1896[3] a s dedikací „Památce Vojty Náprstka, iniciátora překladu knihy.“

Publikovala pod řadou pseudonymů: Mariana Turnovská, Ladislav Žďárský, V. Popelka, Vladimír Štěpánek, V. Hasenburská a řadou dalších. Ve své době byla velmi populární, patřila dokonce mezi nejvyhledávanější prozaické spisovatele.[4]

Její mimořádně bohatá tvorba je literárními odborníky kritizována pro zjednodušené černobílé charakteristiky, sentimentalitu příběhů a schematická vyústění ve šťastný konec.[5] Arne Novák se vyjádřil takto: „Starší sbírky jejích prostých povídek jsou cennější než pozdější její nadprodukce, shrnovaná od r. 1919 doposud do olomouckého vydání souborného“.

Jejího díla si váží etnografové,[kdo?] protože její popisy venkovského prostředí jsou velmi plastické a podrobné, navíc věrně zachycují lidovou mluvu z okolí Žďáru. Měla smysl pro život v lese, na vesnici, panství i v malém městě a prokreslovala radosti a bolesti typických krajových figurek. Cenný je u ní prvek národopisný, kulturně historický i lexikografický a frazeologický. Ve svých povídkách se dotkla mnoha oblastí národopisu – nářečí, kroje, architektura, svatební zvyky, lidová strava, kraslice a mnoho dalších. Samostatně vydala zvykoslovné dílo „Rokem a životem“.

Dokumentární znalost prostředí i naivní realismus přinesl větší oblibu povídkových sbírek, především na Moravě, kde autorka patřila k nejčtenějším spisovatelům. Publikovala také v časopise Český lid. Kromě toho se aktivně podílela na organizaci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. V horáckém statku dokonce prý sama obsluhovala.[6] V katalogu výstavy popsala celé horácké oddělení a horácký statek.

V létě roku 1904 kontaktovala Olgu Fastrovou s návrhem, aby se ujala redigování nově vznikajícího čtrnáctideníku pro ženy, který měl nést jméno Vesna. Fastrová v červenci nabídku Pittnerové a mladoboleslavského vydavatele časopisu Karla Vačleny (mladšího) přijala.

Bývá uváděno, že napsala kolem dvou set titulů. Podle jejích osobních záznamů jí v letech 1891–1925 vyšlo 1424 textů, převážnou část však tvoří práce nevelkého rozsahu, fejetony apod. Mnohé její knihy byly vydány vícekrát (např. Forman Lacina – 1901,1928,1998 a 2005; Ze Žďárských hor – 1892, 1938 a 2001). V období 1945–1989 vyšla pouze jediná její publikace Uschlá kytice (1958).[3] V letech 1990 až 2009 vyšlo tiskem více než 80 titulů Vlasty Pittnerové v celkem 183 vydáních (část titulů vyšla opakovaně).[7]

Knižně

[editovat | editovat zdroj]

Posmrtné uznání

[editovat | editovat zdroj]
  • V městské Husově knihovně v Polné je dílu rodačky Vlasty Pittnerové vyhrazen čestný kout.
  • Ulice Vlasty Pittnerové je v Brně-Řečkovicích a v Polné.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Vlasta Pittnerová mrtva. Národní politika. 9. 3. 1926, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002. ISBN 80-238-8985-0. Kapitola Pittnerová Vlasta, s. 123–124. 
  4. ↑ Vydavateli jejích knih byli např.: v Praze Ed. Beaufort; J. Pospíšil; J. Otto; Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba; knihtiskárny Dra. Edv. Grégra; Libuše, Matice zábavy a vědění; F. Šimáček, Francl. V Olomouci R. Promberger; v Brně Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, ve Velkém Meziříčí Frgal; J. F. Šašek; v Hradci Králové Fr. Šupka.
  5. ↑ LANTOVÁ, Ludmila. Vlasta Pittnerová. In: Jiří Opelík a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Svazek 3/II. P–Ř. S. 935–937.
  6. ↑ POTMĚŠILOVÁ, Magdaléna. Feminismus a emancipace na prahu 20. století Anna Řeháková, Vlasta Pittnerová, dvě případové studie. Disertační práce, 2011. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta.
  7. ↑ Databáze NK ČR: Pittnerová Vlasta
  8. ↑ PITTNEROVÁ, Vlasta. Tichý život [online]. Praha: E. Beaufort, 1885 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ PITTNEROVÁ, Vlasta. Starodávné selanky [online]. Brno: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1900 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ PITTNEROVÁ, Vlasta. Lidé a lesy [online]. Praha: E. Beaufort, 1910 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ PITTNEROVÁ, Vlasta. Paňátko [online]. Olomouc: R. Promberger, 1917 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ PITTNEROVÁ, Vlasta. Starodávné obrázky [online]. Olomouc: R. Promberger, 1931 [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • heslo Pittnerová Vlasta. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1902. ISBN 80-7203-007-8. Svazek 19. S. 809.
  • J. V. Novák – A. Novák: Přehledné dějiny literatury české, Olomouc 1938
  • B. Pernica: Vlasta Pittnerová. Nástin života a díla. Znojmo 1938
  • NÁVRAT VLASTY PITTNEROVÉ. Polná 2002
  • LIDOVÁ KULTURA. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, Praha 2007, s. 173
  • PhDr. Eva Uhrová: Krásná vzpomínka – Vlasta Pittnerová. Časopis Krásná, podzim 2009, str. 42–43

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vlasta_Pittnerová&oldid=23921674“