Přeskočit na obsah

Arne Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Arno Novák – český malíř.
Prof. PhDr. Arne Novák
Narození2. března 1880
Litomyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. listopadu 1939 (ve věku 59 let)
Polička
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Povoláníspisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský učitel, literární kritik, učitel, jazykovědec, bohemista, germanista a filolog
Alma materUniverzita Karlova
Témataškolství, literární kritika, literární historie, lingvistika, bohemistika, germanistika a literatura
Manžel(ka)Jiřina Nováková
DětiRadovan Novák[1]
RodičeJosef Novák[2] a Teréza Nováková[2]
PříbuzníTheodor Eduard Arnošt Novák[2] a František Vladimír Novák[2] (sourozenci)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák (2. března 1880 Litomyšl[3] – 26. listopadu 1939 Polička[4]), byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti.[5]

Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval[6] germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu.

Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře.

V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.[7]

Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění (zvolen 27. ledna 1936), členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931,[8] v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku.[9] Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Dne 7. července 1908 se v Praze oženil[10] s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou (1887–1977)[11], dcerou překladatele Jaroslava Haasze (1860–1939).[12] Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia.[13]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Arne Novák (vlevo) s manželkou, Litomyšl 1932

Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili jeho učitelé František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček a Josef Pekař. V jeho díle je patrný vliv pozitivismu.

Literární věda

[editovat | editovat zdroj]
  • Přehledné dějiny literatury české – první vydání v roce 1910 pod názvem Stručné dějiny literatury české. Postupně byly rozšiřovány (Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až do politického osvobození, Praha 1922). Naposled vyšly v roce 1995.[14]
  • Patero obrázků z dějin knihy (1911) [15]
  • Kritika literární (1916 a 1925) – teoretický výklad postupů literární kritiky [16]
  • České písemnictví s ptačí perspektivy (1920) [17]
  • Zvony domova (1916) – statě o českých spisovatelích
  • Z času za živa pohřbených (1923) – úvahy z let válečných [18]
  • Nosiči pochodní (1928) – eseje [19]
  • Řeči a proslovy (1931) [20]
  • Literatura českého klasicismu obrozenského (1933) [21]
  • Duch a národ (1936) [22]
  • Smrt básníkova (1937) [23]
  • Ruchovci a Lumírovci v bojích proti křivdě a za právo (1938) [24]
  • Motivy ze spanilé země svatosti a umění (1940) [25]
  • Zvony domova – eseje
  • Literární atlas československý (2 svazky, spoluautor)

Výtvarné umění a architektura

[editovat | editovat zdroj]
  • T. V. Šimon: Praha. Dvacet pět původních leptů, Praha 1911
  • Praha barokní Zlatoroh, Spolek výtvarných umělců Mánes 1915, 1921, František Borový, nakladatelství, Praha 1938, 1947 – eseje o pražské barokní architektuře [26]
  • Litomyšl (1916) [27]
  • Podobizny žen, Praha 1918, Novina, nakladatelství, Praha 1940 [28]
  • La Prague baroque, Aventinum (Otakar Štorch-Marien), Praha 1920, 1938
  • Das Barocke Prag, Orbis, Praha 1922
  • Jaroslav Veris, Praha 1927
  • Brno. Cyklus leptů, Brno 1928
  • M. Švabinský. Hlavy známé i neznámé, Praha 1928
  • Dílo Václava Rabasa 1908–1941. Soubor obrazů, kreseb a plastik, Praha 1942

Monografie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 115 • 1880 • Novák, Arnošt. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských obyvatel, list 222 • 1847 • Novák, Josef. Dostupné online.
  3. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1871-1881 v Litomyšli, sign.5402, ukn.5578, str.341. Dostupné online
  4. ↑ Národní listy, 28.11.1939, s.1, v systému Kramerius
  5. ↑ Dopisy spisovatelky Novákové, jíž děti umíraly jedno za druhým, iDNES.cz, 18. 6. 2013
  6. ↑ [1] Matriky Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy – Novák Arnošt, 2. 3. 1880, Litomyšl
  7. ↑ Profil ulice Arne Nováka [online]. Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. 
  8. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 216.
  9. ↑ Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 395.
  10. ↑ Matriční záznam o sňatku Arnošta Nováka s Jiřinou Haaszovou farnosti Strahovského kláštera na Hradčanech v Praze
  11. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Jiřiny Haaszové farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově
  12. ↑ Encyklopedie města Brna: Jiřina Nováková
  13. ↑ Lidové noviny, 2.7.1927, s.8 (úmrtní oznámení Radovana Nováka)
  14. ↑ NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny [online]. Olomouc: R. Promberger, 1936-1939 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ NOVÁK, Arne. Patero obrázků z dějin knihy [online]. Praha: Topič, 1911 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ NOVÁK, Arne. Kritika literární [online]. Praha: F. Topič, 1916 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ NOVÁK, Arne. České písemnictví s ptačí perspektivy [online]. Praha: Ot. Štorch-Marien, 1920 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ NOVÁK, Arne. Z času za živa pohřbených [online]. Praha: Zátiší, Knihy srdce i ducha, 1923 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ NOVÁK, Arne. Nosiči pochodní [online]. Praha: Literární odbor Umělecké besedy, 1928 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ NOVÁK, Arne. Řeči a proslovy [online]. Praha: SNK, 1931 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ NOVÁK, Arne. Literatura českého klasicismu obrozenského [online]. Praha: SNK, 1933 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ NOVÁK, Arne. Duch a národ [online]. Praha: Fr. Borový, 1936 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ NOVÁK, Arne. Smrt básníkova [online]. Praha: A. Drégr, 1937 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  24. ↑ NOVÁK, Arne. Ruchovci a Lumírovci v bojích proti křivdě a za právo [online]. Praha: Fr. Borový, 1938 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  25. ↑ NOVÁK, Arne. Motivy ze spanilé země svatosti a umění [online]. Praha: J.A. Drégr, 1940 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  26. ↑ NOVÁK, Arne. Praha barokní [online]. Praha: Mánes, 1921 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  27. ↑ NOVÁK, Arne. Litomyšl [online]. Praha: Topič, 1916 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ NOVÁK, Arne. Podobizny žen [online]. Praha: Novina, 1940 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  29. ↑ NOVÁK, Arne. Jan Neruda [online]. Praha: Manes, 1910 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  30. ↑ NOVÁK, Arne. Josef Dobrovský [online]. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1928 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 
  31. ↑ NOVÁK, Arne. Viktor Dyk [online]. Praha: Fr. Borový, 1936 [cit. 2021-10-13]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1014-1015, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 419–421. 
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 643–644. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 137–141. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 65. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 236–238. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 341–342. 
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
  • NOVÁKOVÁ, Jiřina. Mému muži, Arne Novákovi : výběr z dopisů Jiřiny Novákové-Haaszové. Příprava vydání Olga Jeřábková. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal : Masarykova univerzita, 2008. 85 s. ISBN 978-80-210-4788-4. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 561–569. 
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 215–216. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 459–460. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arne_Novák&oldid=23809764“