U 52

U 52
	Ačkoli tato fotografie není datována, byla pravděpodobně pořízena před válkou, protože číslo U-52 bylo na začátku válečného konfliktu namalováno.
Základní údaje
Typ	ponorka
Třída	typ VII B
Objednána	15. května 1937 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 587
Zahájení stavby	9. března 1937
Spuštěna na vodu	21. prosince 1938
Uvedena do služby	4. února 1939
Osud	potopena 5. května 1945, operace Regenbogen-Befehl
Takticko-technická data
Výtlak	753 t (na hladině); 857 t (pod hladinou); 1 430 (plný)
Délka	66,5 m vnější plášť; 48,80 m vnitřní plášť
Šířka	6,20 m vnější plášť,; 4,70 m vnitřní plášť
Ponor	4,74 m
Pohon	diesel–elektrický; 2x dieselový motor; 2x elektrický motor; 2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel; 750 PS (550 kW) elektrický
Rychlost	17,9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h); 8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h)
Dosah	8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h); 90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h)
Posádka	4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo
Výzbroj	1× 88mm kanón; 1× 20mm protiletadlový kanón; 5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi); 14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min.
Ostatní	max. ponor 230 m

U 52 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 4. února 1939 a zařazena do 7. ponorkové flotily pod velením Wolfganga Bartena.^[1]

Konstrukce

Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 52 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory AEG GU 460/8-276 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 52 mohla operovat v hloubce až 230 metrů.^[2]

U 52 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).^[2]

Ve výzbroji U 52 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), námořní rychlopalný kanón 8,8 cm SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.

Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.^[2]

Historie služby

Ponorka U 52 byla objednána 15. května 1937 v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 587. Výroba byla zahájena 9. března 1937 a na vodu byla spuštěna 21. prosince 1938. Do služby byla zařazena 4. února 1939 pod velením námořního kapitána (Kptlt.) Wolfganga Bartena.^[3]

V období od 6. června 1938 do 31. prosince 1939 byla zařazena do výcvikové ponorkové flotily Wegener v Kiel. Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. ledna 1940 do 31. května 1941 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kielu pod vedením Kptlt. Dietricha Knorra. Po skončení služby na frontě byla loď přidělena jako cvičný člun nejprve k 26. ponorkové flotile v Pillau od 1. června 1941 do 31. března 1942 a poté k 24. ponorkové flotile v Memelu od 1. dubna 1942 do 30. září 1943. Nakonec byla U 52 od 1. října 1943 do 21. října 1943 přidělena k 23. ponorkové flotile v Gdaňsku. Po vyřazení ze služby 22. října 1943 patřila až do 3. května 1945 jako dělostřelecký člun 3. ponorkové výcvikové divizi (3. U-Lehrdivision).^[4]

V období 1. ledna 1939 až 31. května 1941 ponorka U 52 vyplula na osm bojových plaveb, při nichž potopila čtrnáct lodí o celkové tonáži 61 399 BRT.^[5]

První bojová plavba

Ponorka U 52 vyplula 19. srpna 1939 na první bojovou plavbu z Kielu a vrátila se 17. září 1939 zpět do Kielu. Během třiceti osmi denní bojové plavby západně od Irska nebyla potopena ani poškozena žádná loď.

V období od 20. února 1940 do 25. února 1940 prováděla u Helgolandu motorové zkoušky a cvičení ponoru.

Druhá bojová plavba

Na druhou plavbu ponorka U 52 vyplula 27. února 1940 v 07:30 z Wilhelmshavenu a vrátila se 4. dubna 1940 zpět. Operační prostor byl v Severním moři u Shetlandských ostrovů a Orknejí. Během této bojové plavby nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.

Třetí bojová plavba

Na třetí bojovou plavbu ponorka U 52 vyplula 7. dubna 1940 z Wilhelmshavenu a se vrátila 29. dubna 1940 do Kielu. Během dvaceti tří denní plavby v operačním prostoru východně od Shetlandských ostrovů. Během této bojové plavby nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.

Čtvrtá bojová plavba

Na čtvrtou bojovou plavbu U 52 vyplula 8. června 1940 z Kielu a vrátila se 21. července 1940 do Lorientu. Operační prostor byl v severním Atlantiku, v Severním průlivu a u mysu Fisterra. Během této operace byly potopeny čtyři lodě o celkové tonáži 13 542 BRT.

Potopený parník Monarch (824 BRT) byl na cestě z Tonney-Charente (Francie) do Falmouthu. Bylo dvanáct obětí. Potopený parník Ville de Namur (7 463 BRT) převážel koně a byl na cestě z New Yorku do Bordeaux. Zahynulo 25 osob a 44 přežilo. Parník Hilda (1 144 BRT) byl potopen torpédem G7e. Převážel 1 492 t pšenice a byl na cestě z Dunkerque do Velké Británie. Zahynulo pět osob. Parníku Thetis A (4 111 BRT) byl potopen torpédem G7e. Vezl obilí a byl na cestě z Rosaria do Limericku. Zahynulo devět osob a 20 přežilo.

Seznam potopených lodí
datum	jméno	příslušnost	tonáž [BRT]		zdroj
19. června 1940	The Monarch	VB	824	torpédována	^[3]
19. června 1940	Ville de Namur	Belgie	7 463	torpédována
21. června 1940	Hilda	Finsko	1 144	torpédována
14. července 1940	Thetis A.	Řecko	4 111	torpédována

Pátá bojová plavba

Na pátou bojovou plavbu ponorka U 52 vyplula 27. července z Lorientu a vrátila se 13. srpna 1940 do Kielu. Během této sedmnácti denní plavby v operačním prostoru v severním Atlantiku a Severním průlivu. Dne 4. srpna zaútočila na konvoj HX-60 s 60 plavidly a potopila tři lodě o celkové tonáži 17 102 BRT.

Britský parník King Alfred (5 272 BRT) byl potopen torpédem G7e. Převážel 6 750 t důlního dřeva a byl na cestě ze St. John's (Newfoundland) přes Halifax do Methilu. Zahynulo sedm osob a 34 přežilo. Druhý britský parník Gogovale (4 586 BRT) byl potopen torpédem G7e. Vezl 6 368 t mouky a byl na cestě z Montréalu do Londýna. Nedošlo k žádným obětem na životech a přežilo 37 osob. Třetí britský parník Geraldine Mary (7 244 BRT) byl potopen torpédem G7e. Na palubě bylo 6 112 t dřevní hmoty, 694 t sulfátu a pět cestujících a byl na cestě z Botwoodu (Newfoundland) přes Halifax do Manchesteru. Dva členové posádky a jeden cestující zahynuli, 48 osob přežilo.^[6] Při útoku na konvoj byla ponorka U 52 britskou eskortou těžce poškozena a její opravy trvaly čtyři měsíce.

Seznam potopených lodí
datum	jméno	příslušnost	tonáž [BRT]	konvoj		zdroj
4. srpna 1940	King Alfred	VB	5 272	HX-60	torpédována	^[3]
4. srpna 1940	Gogovale	VB	4 586	HX-60	torpédována
4. srpna 1940	Geraldine Mary	VB	7 244	HX-60	Torpedována

Šestá bojová plavba

Na šestou bojovou plavbu ponorka U 52 vyplula 17. listopadu 1940 z Kielu a vrátila se 28. prosince 1940 do Lorientu. Během této čtyřicet jedna denní plavby v operačním prostoru v severním Atlantiku a západně od Severním průlivu. Dne 2. prosince 1940 zaútočila na konvoj HX-90 s 35 plavidly a o den později na opozdilou loď konvoje OB-252 se 44 plavidly. U 52 potopila tři lodě o celkové tonáži 12 100 BRT a jedna loď o tonáži 3 862 BRT byla poškozena.

Britský parník Tasso (1 586 BRT) byl potopen torpédem. Převážel 1 300 t čerstvého dřeva a byl na cestě z Demerary přes Halifax do Obanu. Zahynulo pět osob a 27 přežilo. Britský parník Goodleigh (5 448 BRT) byl potopen torpédem G7a. Převážel 1 000 t zinku a 8 400 t dřeva a byl na cestě z New Westminsteru přes Panamu a Bermudy do Obanu. Loď byla součástí konvoje HX-90. Zahynul jeden člověk a 36 osob přežilo. Britský parník Dunsley (3 862 BRT) byl poškozen torpédem G7e. Převážel 1 000 tun oceli a dřeva a byl na cestě z Chathamu (Nový Brunšvik) do Imminghamu. Britská motorová loď Silverpine (5 066 BRT) (♁Lage) torpédem G7e. Loď plula se zátěží, měla dva cestující na palubě a byla na cestě z Liverpoolu do New Yorku. Loď byla opozdilcem konvoje OB-252 se 44 loděmi. Zahynulo 36 osob a 19 přežilo. Loď byla rovněž nahlášena jako potopená italskou ponorkou Argo.

Seznam potopených lodí
datum	jméno	příslušnost	tonáž [BRT]	konvoj		zdroj
2. prosince 1940	Tasso	VB	1 586	HX-90	torpédována	^[3]
2. prosince 1940	Goodleigh	VB	5 448	HX-90	torpédována
2. prosince 1940	Dunsley	VB	3 862	HX-90	poškozen
4. prosince 1940	Silverpine	VB	5 066	OB-252	torpedována

Sedmá bojová plavba

Na sedmou bojovou plavbu ponorka U 52 vyplula 22. ledna 1941 z Lorientu a znovu tam vrátila 24. února 1941. Během této třicet tři dní dlouhé plavbě v operačním prostoru v Severním průlivu a západně od Irska byly potopeny dvě lodě o celkové tonáži 4 662 BRT.

Norskýo parník Ringhorn (1298 BRT) byl potopen torpédem G7e. Vezl 1 300 t uhlí a byl na cestě z Port Talbot do St. John's. Zahynulo 14 osob a pět přežilo. Britský parník Canford Chine (3 364 BRT) byl potopen dvěma torpédy G7e. Převážel uhlí a všeobecný náklad a byl na cestě z Cardiffu do Buenos Aires a Uriburu. Loď byla opozdilcem konvoje OG-52 o 45 lodích. Zahynulo 35 osob.

Seznam potopených lodí
datum	jméno	příslušnost	tonáž [BRT]	konvoj		zdroj
4. února 1941	Ringhorn	Norsko	1 298		torpédována	^[3]
10. února 1941	Canford Chine	VB	3 364	OG-52	torpédována	^[3]

Osmá bojová plavba

Na osmou plavbu ponorka U 52 vyplula 22. března 1941 z Lorientu, ale kvůli problémům s motorem a periskopem se musela 23. března 1941 vrátit do Lorientu. Dne 27. března 1941 opět vyplula, ale ani tentokrát nevydržel motorový systém, a proto musela 31. března 1941 opět vplout do Lorientu. Po opravách nakonec vyplula 3. dubna 1941 a dorazila 1. května 1941 do Kielu. Během této čtyřiceti dní dlouhé v operačním prostoru v Severním průlivu a jihozápadně od Islandu byly potopeny dvě lodě s 13 993 BRT.

Nizozemský parník Saleier (6 563 BRT) byl torpedována třemi torpédy. Vezl uhlí a byl na cestě z Tyne a Loch Ewe přes Durban do Port Saidu. Loď byla součástí rozpuštěného konvoje OB-306. Nebyly žádné ztráty, přežilo 52 osob. Belgický parník Ville de Liege (7 430 BRT) byl potopen dvěma torpédy. Loď vezla 6 161 tun oceli, pšenice a šunky a byla na cestě z New Yorku do Liverpoolu přes Belfast. Přežilo deset osob.

Seznam potopených lodí
datum	jméno	příslušnost	tonáž [BRT]	konvoj		zdroj
10. dubna 1941	Saleier	Nizozemsko	6 563	OB-306	torpédována	^[3]
14. dubna 1941	Ville de Liege	Belgie	7 430		torpédována	^[3]

Zánik

Ponorka U 52 byla vyřazena z provozu 22. října 1943 v Gdaňsku. Poté byla převelena k nedávno zformované 3. ponorkové výcvikové divizi v Neustadtu (Holštýnsko), kde sloužila jako cvičný člun. Dne 3. května 1945 byla ponorka U 52 napadena v oblasti přístavu čtyřmi Hawker Typhoony britské 175. perutě RAF a poškozena zásahy raket. Byla potopena 3. května 1945 na rozkaz admirála Karla Dönitze během operace Regenbogen. Nedošlo k žádným ztrátám. Ponorka byla vyzdvižena a sešrotována v letech 1946–1947.

Velitelé

Seznam velitelů ponorky U 52
velení		velitel	poznámka
od	do	velitel	poznámka
4. února 1939	17. září 1939	Oblt. Wolfgang Barten
18. září 1939	13. listopad 1939		bez posádky
14. listopad 1939	9. červen 1941	Kptlt. Otto Salman	Německý kříž ve zlatě
20. března 1941	15. dubna 1941	Kptlt. Helmut Möhlmann	Rytířský kříž
10. června 1941	6. července 1941	Kptlt. Wolf-Rüdiger von Rabenau
7. července 1941	13. ledna 1942	Oblt. Walter Freiherr von Freyberg-Eisenberg-Allmendingen	Německý kříž ve zlatě
16. leden 1942	24. červenec 1942	Oblt. Friedrich Mumm
25. červenec 1942	31. březen 1943	Oblt. Hermann Rossmann
1. dubna 1943	22. října 1943	Oblt. Ernst-August Racky
Zdroj:^[7]

Kptlt. – Kapitanleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík, Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík), Kkpt – Korvettenkapitän (korvetní kapitán)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků German submarine U-52 (1938) na anglické Wikipedii, U 52 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii a Unterseeboot 52 (1939) na francouzské Wikipedii.

↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Svazek Der U-Boot-Bau auf deutschen Werften. Hamburg: Mittler & Sohn, 1997. Dostupné online. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 20.
↑ ^a ^b ^c GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. 256 s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Ships hit by U-52 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.
↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Svazek Der U-Boot-Bau auf deutschen Werften. Hamburg: Mittler & Sohn, 1997. 5 svazků. Dostupné online. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 339.
↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)
↑ MOIRA, Jones. "Times" atlas of the world.. 3. vyd. Londýn: HarperCollins Publishers, 1995. 224 s. Dostupné online. ISBN 0-7230-0718-7, ISBN 978-0-7230-0718-0. OCLC 1158371469 S. 9 a 55.
↑ The Type VIIB U-boat U-52 - German U-boats of WWII - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.

Literatura

BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. German U-boat commanders of World War II : a biographical dictionary.. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 1-55750-186-6.
BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg 1939–1945. Hamburg: E. S. Mittler und Sohn, 1997. ISBN 3-8132-0512-6.
GRÖNER, Erich; DIETER, Jung; MAASS, Martin. U-boats and Mine Warfare Vessels. German Warships 1815–1945. Londýn: [s.n.], 1991. ISBN 0-85177-593-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu U 52 na Wikimedia Commons
http://www.uboat.net/boats/u52.htm

[1] BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Svazek Der U-Boot-Bau auf deutschen Werften. Hamburg: Mittler & Sohn, 1997. Dostupné online. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 20.

[:0-2] GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. 256 s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.

[:1-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Ships hit by U-52 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.

[4] BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Svazek Der U-Boot-Bau auf deutschen Werften. Hamburg: Mittler & Sohn, 1997. 5 svazků. Dostupné online. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 339.

[5] BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. ISBN 3-8132-0509-6, ISBN 978-3-8132-0509-1. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)

[6] MOIRA, Jones. "Times" atlas of the world.. 3. vyd. Londýn: HarperCollins Publishers, 1995. 224 s. Dostupné online. ISBN 0-7230-0718-7, ISBN 978-0-7230-0718-0. OCLC 1158371469 S. 9 a 55.

[7] The Type VIIB U-boat U-52 - German U-boats of WWII - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Německé ponorky typu VIIB

U 45 • U 46 • U 47 • U 48 • U 49 • U 50 • U 51 • U 52 • U 53 • U 54 • U 55 • U 73 • U 74 • U 75 • U 76 • U 83 • U 84 • U 85 • U 86 • U 87 • U 99 • U 100 • U 101 • U 102

Předchůdce: typ II • Nástupce: typ IX

Seznam německých ponorek