U 46
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | ponorka |
| Třída | typ VII B |
| Objednána | 21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 582 |
| Zahájení stavby | 24. února 1937 |
| Spuštěna na vodu | 10. září 1938 |
| Uvedena do služby | 2. listopad 1938 |
| Osud | potopena vlastní posádkou 4. května 1945 |
| Poznámka | stažena ze služby 1. října 1943 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 753 t (na hladině) 857 t (pod hladinou) 1 430 (plný) |
| Délka | 66,5 m vnější plášť 48,80 m vnitřní plášť |
| Šířka | 6,20 m vnější plášť, 4,70 m vnitřní plášť |
| Ponor | 4,74 m |
| Pohon | diesel–elektrický 2x dieselový motor 2x elektrický motor 2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel 750 PS (550 kW) elektrický |
| Rychlost | 17.9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h) 8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h) |
| Dosah | 8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h 90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h) |
| Posádka | 4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 1× 20mm protiletadlový kanón 5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi) 14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min. |
| Ostatní | max. ponor 230 m |
U 46 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938 pod velením kapitänleutnanta (Kptlt.) Herberta Sohlera.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 46 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory BBC GG UB 720/8 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 45 mohla operovat v hloubce až 230 metrů. [1]
U 46 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]
Ve výzbroji U 46 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), 88 mm námořní rychlopalný kanón SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.
Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.
Historie služby
[editovat | editovat zdroj]Ponorka U 46 byla objednána v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 582. Výroba byla zahájena 24. února 1937 a na vodu byla spuštěna 10. září 1938. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938.
V období od 2. listopadu 1938 do 31. srpna 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. září 1939 do 1. září 1941 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kiel a Saint Nazaire. Od 2. září 1941 do 31. března 1942 sloužila jako školní ponorka u 26. ponorkové flotily v Pilavě. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka.
V období 19. srpna 1939 až 1. října 1943 ponorka U 46 vyplula na třináct bojových plaveb při nich potopila dvacet čtyři lodí o celkové tonáži 130 962 BRT, z toho dva pomocné křižníky – HMS Carinthia (20 277 BRT) a HMS Dunvegan Castle (15 007 BRT). Poškodila čtyři lodi o celkové tonáži 25 491 BRT. Pro nadměrné opotřebení strojního zařízení byla 1. října 1943 stažena ze služby. Do konce války byla využívána jako stacionární torpédová loď v přístavu Neustadt.[2]
První bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Po ukončení výcviku 19. srpna 1939 v 00:00 hodin ponorka U 46 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu (před vypuknutím druhé světové války), pod vedením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se zpět do Kielu 15. září 1939. Během dvaceti osmi denní plavby v severní části Atlantském oceánu západně od Irska nebyla potopena ani poškozena žádná nepřátelská plavidla.
Druhá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Dne 3. října 1939 U 46 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se 7. listopadu 1939. Operační prostor byl v severní části Atlantském oceánu. Při této bojové plavbě byla potopena jedna loď o tonáži 7 028 BRT. Ponorka U 46 se zúčastnila skupinového napadení konvoje HG-3, podle taktiky, kterou vypracoval Karl Dönitz. Později tato taktika byla používána pod názvem vlčí smečky. Na základě zjištění monitoringu a rozkrytí rádiových zpráv německou námořní zpravodajskou službou byla určena předpokládaná trasa konvoje HG-3 na který zaútočila skupina německých ponorek mimo U 46 také U 45, U 42 a U 37. Konvoj HG-3 měl 25 z toho byly potopeny tři lodi.[3][4]
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 17. říjen 1939 | City of Mandalay | VB | 7 028 | HG-3 | potopena | [5] |
Třetí bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]U 46 vyplula z Kielu 19. listopadu 1939 a vrátila se 10. ledna 1940. Operační prostor byl západně od Irska v Atlantském oceánu. Byla potopena jedna loď bez ztrát na životech
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 21. prosinec 1939 | Rudolf | Norsko | 924 | potopena | [5] |
Čtvrtá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]U 46 vyplula z Kielu 29. ledna 1940. Krátce na to byla poškozena ledovou krou a byla nucena plout do Helgolandu, kde připlula 1. března 1940. Dne 3. března vyplula na cestu do Wilhelmshavenu kam doplula 5. března 1940.
Pátá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Dne 11. března 1940 vyplula z Wilhelmshavenu a vrátila se 23. dubna 1940 do Kielu. Během plavby v oblasti Westfjordu, Ofotfjordu a Tysfjordu nebyly potopeny žádné lodě. Od 22. května 1940 byla provedena výměna velitelů. Novým velitelem se stal kptlt. Engelbert Endrass.
Šestá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na šestou bojovou plavbu ponorka vyplula 1. června 1940 z přístavu Kiel a vrátila se 1. července 1940. Během této 31 denní plavbě byly v Biskajském zálivu a u španělského mysu Finisterre potopeny čtyři lodi o celkové tonáži 15 070 BRT, pomocný křižník HMS Carinthia o tonáži 20 277 BRT a jedna loď o tonáži 8 782 BRT byla poškozena.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 6. června 1940 | HMS Carinthia | Royal Navy | 20 277 | potopena | [5] | |
| 9. června 1940 | Margareta | Finsko | 2 155 | potopena | ||
| 11. června 1940 | Athelprince | VB | 8 782 | OG-33F | poškozen | |
| 12. června 1940 | Barbara Marie | VB | 4 223 | SL-34 | potopena | |
| 12. června 1940 | Willowbank | VB | 5 041 | SL-34 | potopena | |
| 17. června 1940 | Elips | Řecko | 3 651 | potopena |
Sedmá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na sedmou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 8. srpna 1940 Z Kielu a vrátila se 6. září 1940 na francouzskou základnu v Lorientu. Operační prostor 34 denní plavby byl v severní části Atlantského oceánu a v Lamanšském průlivu. Dne 3. srpna 1940 ponorku U 46 zaměřila britská ponorka HMS Triad, která se vracela z bojové hlídky severně od Bergenu. Protože neměla dobrou pozici pro provedení torpédového útoku v 22:30 se vynořila a zaútočila na U 46 svým 102 mm (4 palcovým) kanonem. Ponorka U 46 neopětovala protiútok, ale ponořila se. HMS Triad krátce pronásledoval německou ponorku, záhy však ztratil s ní kontakt. Ponorka U 46 vplula 4. srpna 1940 do Bergenu k provedení oprav a vyplula 8. srpna 1940 zpět na moře.
Během sedmé bojové plavby bylo potopeno pět lodí s celkovou tonáží 19 502 BRT a pomocný křižník o tonáži 15 007 BRT. Parník Ville de Hasselt byl už poškozen torpédem ponorky U 38. Dne 20. září 1940 byla převelena z ponorkové základny Lorien na ponorkovou základnu Saint Nazaire.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 16. srpna 1940 | Alcinous | Holandsko | 6 189 | OB-197 | poškozena | [5] |
| 20. srpna 1940 | Leonidas M. Valmas | Řecko | 2 080 | potopena | ||
| 27. srpna 1940 | HMS Dunvegan Castle | Royal Navy | 15 007 | SL-43 | potopena | |
| 31. srpna 1940 | Ville de Hasselt | Belgie | 7 461 | potopena | ||
| 2. září 1940 | Thornlea | VB | 4 251 | OB-205 | potopena | |
| 2. září 1940 | Bibury | VB | 4 616 | OB-205 | potopena | |
| 4. září 1940 | Luimneach | Irsko | 1 074 | potopena |
Osmá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na osmou bojovou plavbu vyplula U 46 dne 23. září 1940 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se 29. září 1940 zpět. Operační prostor byl v severní části Atlantského oceánu a v Biskajském zálivu. Během osmé bojové plavby potopila U-46 dvě lodě o celkové tonáži 3 921 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 26. září 1940 | Coast Wings | VB | 862 | OG-43 | potopena | [5] |
| Siljan | Švédsko | 3 058 | potopena |
Devátá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na devátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 13. října 1940 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila se 29. října 1940 do Kielu. V průběhu bojové plavby napadla lodi z konvoje SC-7 a HX-79, potopila pět lodí o celkové tonáži 22 966 BRT a poškodila britský parník Wandby o tonáži 4 947 BRT. Dne 25. října byla objevena a atakována třemi letadly Lockheed Hudson z 233. perutě RAF, při útoku byl smrtelně zraněn jeden člen posádky.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 18. října 1940 | Beatus | VB | 4885 | SC-7 | potopena | [5] |
| 18. října 1940 | Convallaria | Švédsko | 1 996 | SC-7 | potopena | |
| 18. října 1940 | Gunborg | Švédsko | 1 572 | SC-7 | potopena | |
| 19. října 1940 | Ruperra | VB | 4 548 | HX-79 | potopena | |
| 20. října1940 | Janus | Švédsko | 9 965 | HX-79 | potopena |
Desátá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na desátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula z Kielu 12. února 1941 a 4. března 1941 připlula do ponorkové základny v Saint Nazaire. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.
Jedenáctá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na jedáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. března 1941 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila zpět 10. dubna 1941. Operační prostor byl západně od Irska. V průběhu bojové plavby byly potopeny tři lodi o celkové tonáži 17 465 BRT a loď Alderpool (4 313 BRT) byla poškozena a 3. dubna 1941 potopena ponorkou U 73.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 29. března 1941 | Liguria | Švédsko | 1 751 | OB-302 | potopena | [5] |
| 31. března 1941 | Castor | Švédsko | 8 714 | potopena | ||
| 2. dubna 1941 | British Reliance | VB | 7 000 | SC-26 | potopena | |
| 3. dubna 1941 | Alderpool | VB | 4 313 | SC-26 | poškozena |
Dvanáctá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na dvanáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. května 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se zpět 13. června 1941. Operačním prostorem byl severní Atlantský oceán. V průběhu bojové plavby byly potopeny dvě lodi o celkové tonáži 10 893 BRT a jedna loď poškozena.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 8. června 1941 | Ensis | VB | 6 207 | poškozena | [5] | |
| 8. června 1941 | Trevarrack | VB | 5 270 | OB-329 | potopena | |
| 9. června 1941 | Phidias | VB | 5 623 | OB-330 | potopena | [5] |
Třináctá bojová plavba
[editovat | editovat zdroj]Na třináctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 26. července 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a 26. srpna 1941 připlula do přístavu v Kiel. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.
Další služba
[editovat | editovat zdroj]Od 2. září 1941 byla převelena k 26. ponorkové flotile v Pilavě, kde byla využívána jako výcviková ponorka. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka. Pro značné opotřebení byla 1. října 1943 vyřazena z provozu.
Zánik
[editovat | editovat zdroj]Na konci války 4. května 1945 v rámci Regenbogen-Befehl (operace Duha) byla potopena vlastní posádkou v zátoce Kupfermühlen poblíž města Flensburg.[6]
Během své služby ponorka U 46 ztratila čtyři členy posádky.
Vlčí smečky
[editovat | editovat zdroj]- Rösing (12.–15. června 1940)
- West (19. května–6. června 1941)
Velitelé
[editovat | editovat zdroj]02.11.1938 – 21.05.1940 – Kptlt. Herbert Sohler
22.05.1940 – 24.09.1941 – Kptlt. Engelbert Endrass
??.10.1941 – 19.11.1941 – Oblt. Peter-Ottmar Grau
20.11.1941 – ??.03.1942 – Oblt. Konstantin von Puttkamer
??.03.1942 – ??.04.1942 – Oblt. Kurt Neubert
20.04.1942 – ??.05.1942 – Oblt. Ernst von Witzendorff
??.05.1942 – ??.07.1942 – Lt. Franz Saar
??.08.1942 – 30.04.1943 – Oblt. Joachim Knecht
01.05.1943 – ??.01.1943 – Oblt. Erich Jewinski
Kptlt. – Kapitanleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík, Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-46 (1938) na polské Wikipedii, German submarine U-46 (1938) na anglické Wikipedii a U 46 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.
- ↑ a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.
- ↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)
- ↑ Convoy HG-3 - Convoy Battles - German U-boat Operations - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ BLAIR, Clay. Der U-Boot-Krieg. München: Heyne, 1998. 912 Seiten s. ISBN 345312345X, ISBN 9783453123458. OCLC 75952566 S. 147.
- ↑ a b c d e f g h i Ships hit by U-46 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ KEMP, Paul. U-boats destroyed : German submarine losses in the World Wars. London: Arms & Armour, 1999. 288 s. Dostupné online. ISBN 1854095153, ISBN 9781854095152. OCLC 43972253 S. 61.