Přeskočit na obsah

Thunovský palác (Thunovská)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thunovský (Leslieovský)
palác v Thunovské ulici
Thunovský (Leslieovský) palác v ulici Thunovská
Thunovský (Leslieovský) palác v ulici Thunovská
Účel stavby

velvyslanectví Spojeného království

Základní informace
ArchitektiGiovanni Battista Alliprandi, stavitel Anselmo Lurago
MateriálZdivo
StavebníkThun-Hohensteinové
Současný majitelSpojené království
Poloha
AdresaThunovská 180/14
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, Praha, ČeskoČesko Česko
UliceThunovská
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39159/1-635 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 Thunovský (Leslieovský) palác na Malé Straně v Praze - Velvyslanectví UK v ČR
Thunovský (Leslieovský) palác na Malé Straně v Praze - Velvyslanectví Spojeného království v ČR

Thunovský palác nebo také Leslieovský palác je památka nacházející se v Praze na Malé Straně v ulici Thunovská 180/14. V budově sídlí velvyslanectví Spojeného království. Je chráněn spolu s k němu příslušející zahradou (parcela č. 569) jako kulturní památka České republiky.[1]

Thunovský palác

Nejstarší zmínka o stavbě pochází ze 14. století, je zde zmiňován „výstavný dům“ pana Beneše z Kravař. Dům byl zničen za husitských válek podobně jako většina budov na Malé Straně.

Za panování císaře Rudolfa II. získal palác císařský služebník Jiří Mehle ze Střelic. Po třicetileté válce se dům dostává do majetku Waltera Leslieho, od něhož v roce 1659 dům zakoupil salcburský arcibiskup Guidobald z Thunu a Hohenštejna (1616–1668) a nechal jej přestavět na palác s polygonální věží. V letech 1716–1727 dostal palác barokní vzhled, který navrhl Giovanni Battista Alliprandi, stavitelem byl Anselmo Lurago.[2] Palác dále prodělal klasicistní úpravy v letech 1785–1792 (Ignác Palliardi), 1815–1817 a 1818–1822 (Karel Pollak). Vstupní brána byla v letech 1850–1851 upravena ve stylu anglické gotiky (stavitel Kašpar Předák podle plánu Bernharda Gruebera).[1]

K paláci přiléhá vnitřní zahrada v italském stylu, který je charakteristický terasami a pravidelnými geometrickými plochami trávníku lemovanými nízkými pásy buxusu; zahrada využívá svažitý terén pod Pražským hradem. Díky výhodné pozici v blízkosti Pražského hradu palác navštívili mnozí významní hosté, mezi něž patřili Johannes Kepler, Wolfgang Amadeus Mozart, či František Josef I. Pro císařskou návštěvu byl palác elektrifikován Františkem Křižíkem.[3]

Podle tohoto paláce se horní část Zámeckých schodů nazývala Thunovská a od roku 1870 se takto jmenuje celá ulice. V průběhu roku 1919 se do prostor paláce nastěhovalo britské velvyslanectví v Praze, posléze od hraběte Josefa Osvalda III. Thuna z Hohenštejna (1878–1942) areál paláce i se zahradou zakoupilo Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Před vchodem je umístěna busta Winstona Churchilla od významného sochaře Františka Bělského. Citát na jejím soklu zní: "Ve válce rozhodnost, v porážce vzdor, ve vítězství velkodušnost, v míru dobrá vůle."[4]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-04-26]. Identifikátor záznamu 151178 : Thunovský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. STACH, E., D. LÍBAL a O. NOVOSADOVÁ. Stavebně historický průzkum Prahy: Malá strana Čp. 180/III. Praha: Státní úřad pro rekonstrukce památkových měst a objektů, 1973.
  3. ZÍDKOVÁ, Lucie. Kam Masaryk lezl přes zeď. Pátek LN. Červenec 2019, čís. 30, s. 12–17. 
  4. Turistika.cz, s.r.o. Praha 1 - Thunovská - busta Winston Churchill. www.turistika.cz [online]. [cit. 2016-11-02]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, et al. Pražské zahrady a parky. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1885. 470 s. S. 117. 
  • VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1999. 685 s. (Umělecké památky Prahy). ISBN 80-200-0771-7. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]