Buquoyský palác
| Buquoyský palác na Velkopřevorském náměstí | |
|---|---|
.jpg) Buquoyský palác v Praze | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | Jan Jiří Achbauer mladší |
| Materiál | zdivo |
| Stavebník | Jan Bedřich z Valdštejna |
| Další majitelé | Valdštejnové Hrzánové z Harasova Buquoyové |
| Současný majitel | Francie |
| Poloha | |
| Adresa | Velkopřevorské náměstí 486/2 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Nosticova |
| Souřadnice | 50°5′9,38″ s. š., 14°24′23,17″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39525/1-863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buquoyský palác (dříve nazývaný také Valdštejnský či Hrzánský) je palácový komplex, který se nachází v Praze na Malé Straně, na Velkopřevorském náměstí čp. 486/2 v městské části Praha 1. Od roku 1919 zde sídlí francouzské velvyslanectví. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Na místě dnešního paláce stála původně škola, ze které se stal později alumnát Řádu maltézských rytířů. Kromě školy zde stály také domy kožešníka a tesaře. Postupnou přestavbou starších objektů zahájil roku 1667 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna (1642–1694) společně se svým nevlastním bratrem Karlem Ferdinandem (1634–1702). Karlova dcera Marie Josefa, provd. Thunová (1688–1735) pak palác po propojení několika pozemků roku 1719 rozšířila; po roce 1729 bylo vybudováno hlavní křídlo. Roku 1732 byl palác prodán Marii Anně Fürstenbergové (1707–1756), která jej roku 1735 prodala Marii Anně Hrzánové z Harasova.[2] Do roku 1738 zde pak její zásluhou proběhlo několik významných změn, které zejména rozšířením o trakty obrácené do Nosticovy ulice určily dnešní barokní podobu celého paláce. Stavitelem byl Jan Jiří Achbauer.[1]
Roku 1748 palác koupil František Leopold Buquoy (1703–1767) a stalo se z něj reprezentační pražské sídlo rodu Buquoyů. V roce 1816 byl k objektu připojen dům čp. 484 s renesančním jádrem, tzv. Malý Buquoyský palác. Vnější část budovy si zachovala rysy pozdního baroka, interiéry však byly roku 1860 přestavěny v neobarokním stylu a v roce 1896 bylo přestavěno zadní křídlo Josefem Schulzem.[1]
V roce 1919 se synovec hraběte Karla Buquoyského, Karel Jiří (1885–1952), rozhodl bydlet v nedalekém Malém Buquoyském paláci a velký palác pronajal francouzskému státu, který zde ještě téhož roku zřídil své velvyslanectví. Roku 1930 poté francouzská vláda celý objekt zakoupila[3].
9. prosince 1988 v palácové jídelně při snídani jednali s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem čeští disidenti v čele s pozdějším českým prezidentem Václavem Havlem.[4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Palácový areál o několika křídlech a třech vnitřních dvorech se nachází mezi Velkopřevorským náměstím a jihovýchodní částí Maltézského náměstí, které zde u Nostické ulice přechází do bezejmenné uličky. Hlavní průčelí paláce, před nímž stojí řada kamenných sloupků, je názorným příkladem barokní architektury, pracující s optickou iluzí. Výška průčelí totiž odpovídá pouze z poloviny výšce za ním stojícího paláce, zbytek je kulisou dodávající stavbě iluzi monumentality.
Jižní fasáda obrácená k Nosticově ulici má dvojici výrazných risalitů. Je zjednodušenou podobou průčelní fasády, ačkoliv zřejmě vznikla ve stejném období.[1]
Na východní straně paláce je rozlehlá uzavřená zahrada sahající až k Čertovce.
Okolní stavby
[editovat | editovat zdroj]- Francouzské velvyslanectví v Praze
- Malý Buquoyský palác
- Velkopřevorský palác
- Palác Metychů z Čečova
- Štěpánský (Velkopřevorský) mlýn
- Lennonova zeď
Fotografie
[editovat | editovat zdroj]-
Pohled na most -
Interiér paláce -
Neobarokní interiér jídelny Buquoyského paláce, ve kterém
se sešel roku 1988 Václav Havel s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1106.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 150–151.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 74.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buquoyský palác na Wikimedia Commons - Seznamy pražských paláců
- Stránka francouzsko-české diplomacie
- Hrady.cz: Buquoyský palác
- ↑ a b c d Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-10-01]. Identifikátor záznamu 151556 : Buquoyský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Fond: České gubernium - guberniální listiny. www.monasterium.net [online]. [cit. 2021-02-14]. Dostupné online.
- ↑ NAMONT, Jean-Philippe. « La France, la Tchécoslovaquie et le palais Buquoy. Enjeux et modalités de l’installation de l’ambassade française à Prague après la Première Guerre mondiale (1918-1930) ». Revue d’Histoire diplomatique. 2013, čís. 4, s. 311–326.
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1060726-pred-30-lety-se-snidalo-u-mitterranda-husak-musel-pockat-prednost-dostal-havel