Norbert z Xantenu

Norbert z Xantenu
Svatý; Norbert z Xantenu
	arcibiskup
	Sklomalba, 19. století
Církev	římskokatolická
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	arcibiskup v Magdeburgu (1126–1134);
Osobní údaje
Datum narození	1080
Místo narození	Xanten
Datum úmrtí	6. června 1134 (ve věku 53–54 let)
Místo úmrtí	Magdeburg
Místo pohřbení	Strahovský klášter
Povolání	filozof, římskokatolický duchovní a spisovatel
Známý díky	arcibiskup, zakladatel řádu premonstrátů
Svatořečení
Beatifikace	1215
Kanonizace	1582 ; Řím ; kanonizoval Řehoř XIII.
Svátek	6. červen
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství,; starokatolická církev
Titul svatého	monstrance, patriarší kříž, pallium
Patron	Čech, premonstrátů, sester III. řádu svatého Norberta, za dobrý porod
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Norbert z Xantenu (kolem 1082 Gennep nebo Xanten – 6. června 1134 Magdeburg) byl německý kněz, arcibiskup magdeburský a zakladatel premonstrátského řádu.

Život

Norbert se narodil mezi léty 1082 až 1085 ve Vestfálsku na hradě Gennep jako syn rytíře, patrona kláštera sv. Viktora v Xantenu. Žil typický život světského šlechtice a boháče své doby, až do příhody z roku 1115. Tehdy před Norberta při jízdě na koni udeřil blesk a on z koně spadl. Poté uslyšel shůry hlas, který ho káral za hříšné chování v dosavadním životě. Norbert se obrátil k hluboké víře, otázkou je, zda v té době již měl nižší kněžské svěcení podjáhna nebo byl mnichem. Za kněze jej označuje nejstarší legenda z doby kolem roku 1140. Mnich vyobrazený v bílé kutně na nejstarší dochované středověké italské fresce v sakristii kostela San Severo v Orvietu má popisku se jménem, které lze číst Norbert nebo Robert, bílá barva oděvu vyznačovala premonstráty i cisterciáky. Také na grafickém listu z kláštera ve Schläglu je Norbert vyobrazen jako mnich bez monstrance, později charakteristického poznávacího atributu.

Po zázračném pádu se obrátil k duchovnímu životu, dal se vysvětit na kněze a stal se potulným kazatelem. Roku 1120 se spolu s několika následovníky usadil na pustém místě v severovýchodní Francii, později zvaném Prémontré. Toto společenství se stalo základem premonstrátského řádu, založeného na pravidlech řehole sv. Augustina. Roku 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburgu, kde také po několikaletém působení zemřel přirozenou smrtí v pověsti svatého muže. Roku 1215 byl prohlášen za blahoslaveného a těšil se lokální a řádové úctě. Během Tridentského koncilu byl jeho duchovní přerod vyhodnocen jako zázrak eucharistie, v roce 1582 byl svatořečen a nadále zobrazován s monstrancí jako symbolem eucharistie, s palliem biskupa a berlou s dvojitým patriarším křížem jako znameními katolické církevní autority.

Přenesení ostatků do Prahy

Když se Magdeburg přiklonil k protestantství, získal strahovský opat Kašpar z Questenberka ostatky světce pro Prahu. Císař zaštítil jeho iniciativu a poručil i Albrechtovi z Valdštejna, aby byl translaci nápomocen asistencí svého vojska. Tělo bylo ve slavném procesí na přelomu roku 1626 a 1627 přeneseno na Strahov, a tak byl Strahovský klášter povýšen na prvořadé evropské centrum premonstrátského řádu.

Opat uspořádal na oslavu přenesení triumfální slavnosti. V průvodu 2. května 1627 nechyběly prapory s obrazy, slavobrány s pohyblivými figurami, hudba, ani divadlo. Pro náhrobek dal adaptovat a nově vysvětil dosavadní postranní kapli sv. Voršily a jejích družek, v ní dal zbudovat stříbrný sarkofág sv. Norberta pod knížecí korunou na sloupech a kapli uzavřít stříbrnou mříží. Do strahovské baziliky objednal v dílně malíře Jana Jiřího Heringa cyklus 10 obrazů se scénami ze života, zázraků a smrti sv. Norberta. Pro budoucí paměť vydal jak ilustrované knihy, tak medaili od Donáta Starcka, kterou dal při slavnosti rozhazovat mezi lid. Pražští premonstráti si také na papeži vymohli, aby zakázal ze světcových kostí odebírat relikvie, což bylo dodržováno až do 19. století. Při uložení ostatků sv. Norberta jej kardinál Harrach přičlenil k českým zemským patronům.

Úcta

Svátek slaví římskokatolická církev 6. června. Sv. Norbert je uctíván jako zakladatel a patron řádu premonstrátů a premonstrátek, spolupatron českých zemí a Belgie, měst Magdeburg, Xanten a Prémontré, také v katolických oblastech Německa, v premonstrátských klášterech na Slovensku (Jasov), v Maďarsku a v Rakousku (Schlägl), v Itálii, Francii a v Belgii (arcidiecéze Antverpy a Lutych). Patří k typickým světcům protireformace, Vita Sancti Norberti z pera Chrysostoma van der Sterre byla vytištěna až roku 1622.^[1]

Ikonografie

Sv. Norbert bývá jako jediný mužských světec vyobrazen s monstrancí buď v bílé řádové kutně kanovníka řádu premonstrátů, nebo v biskupském plášti s mitrou, palliem a patriarší berlou. Cyklus maleb ze světcova života často zobrazují Norbertův pád z koně, Norbertovu zbožnou matku, jeho jáhenské svěcení a kázání, heretika Tanchelma a jeho pokoření, zázraky a pokojnou smrt.

Památky před Tridentem

Náhrobní deska a oltář v kostele Panny Marie (Liebfrauenkirche) v Magdeburgu, zde se traduje, že Čechům v roce 1626 nebyly vydány pravé ostatky sv. Norberta, že zůstaly na původním místě pohřbu
Oltářní křídlo z Altengönny v Duryňsku (kolem 1500),
oltářní obraz v klášteře Mansfeld v Sasku,
sklomalba na zámku Stolzenfels z počátku 16. století.

Památky potridentské

Cornelis de Vos: Občané města Utrecht vracejí sv. Norbertovi monstranci a liturgické nádobí, které mu uloupil kacíř Tanchelm, olejomalba, Antverpy, Muzeum krásných umění
Michiel van der Voort: Kazatelna s dřevořezbou pádu sv. Norberta z koně, 1721–1723, katedrála sv. Rumbolda v Mechelen
Jiří Vilém Neunhertz: Nástěnné malby v opatství v Schussenriedu (Švábsko)

České:

Jan Jiří Hering a dílna: Cyklus ze života a zázraků sv. Norberta, 10 olejomaleb, 1626–1628, Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Strahov)
Václav Raussel a Zachariáš Bossi: Sloup se sochou sv. Norberta s heretikem Tanchelmem u nohou; před kostelem Strahovského kláštera
František Preiss: Socha v katedrále sv. Víta na Pražském hradě
Jan Antonín Quitainer: Socha nad západní vstupní branou Strahovského kláštera
Ignác Mayer: Cyklus nástropních fresek ze života sv. Norberta, klášterní knihovna v Nové Říši
Jan Kryštof Liška: Oltářní obraz v klášterním kostele premonstrátek v Doksanech
Kosma Damian Asam: Sv. Norbert monstrancí oslepuje heretiky, freska v kostele na Bílé Hoře
Antonín Stevens: Oltářní obraz Čeští patroni, olejomalba, Národní galerie v Praze
Johann Kašpar Süssner nebo Johann Wirkner: Socha sv. Norberta, pískovec (1704), Tepelský klášter
Ondřej Schweigl: Socha sv. Norberta na hlavním oltáři Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně-Zábrdovicích)

Kostely, kaple, ústavy:

Kostel svatého Norberta (Střešovice)
Norbertinum – teologický seminář s kaplí sv. Norberta v Praze 1, zbořen při asanaci r. 1928
Kaple v Ochozu u Brna,
kaple v bazilice na Svatém Kopečku
Kaple v kostele v Sepekově

Galerie

Sv. Norbert mnich, freska, Orvieto, 14. století
Devoční obrázek, C. a Th. Galle podle Rubense
J.J. Hering: Obrácení sv. Norberta na víru, Strahov
J. Rada: Socha sv. Norberta z Norbertina
Donát Starck: Avers medaile k přenesení těla
Revers téže medaile (1627)

Odkazy

Reference

↑ LCI 8, s. 68

Literatura

LCI 8 : Lexikon der christlichen Ikonographie, Band 8, Wolfgang Braunfels (ed.). Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 67–68.
BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha: Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Norbert z Xantenu na Wikimedia Commons
Norbert svatý ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Vita s. Norberti (latinsky a anglicky)
Sv. Norbert z Xantenu – pořad z cyklu „Světci a svědci“ na ČT

Předchůdce:
Rudgar von Veltheim

Arcibiskup magdeburský
1126–1134

Nástupce:
Konrad von Querfurt

[1] LCI 8, s. 68

[1]