Pláštníkovití
Pláštníkovití | |
---|---|
Pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Podtřída | živorodí (Theria) |
Velkořád | chudozubí (Xenarthra) |
Řád | pásovci (Cingulata) |
Čeleď | pláštníkovití (Chlamyphoridae) Bonaparte, 1850 |
Areál rozšíření jednotlivých podčeledí | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pláštníkovití (Chlamyphoridae) jsou jednou ze dvou čeledí pásovců (Cingulata); druhou jsou pásovcovití (Dasypodidae).[1] Pláštníkovití jsou rozšíření ve Střední a Jižní Americe.
Popis a morfologie
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o morfologicky bohatou čeleď, která zahrnuje největší i nejmenší recentní zástupce řádu pásovců vůbec. Největším představitelem pláštníkovitých je pásovec velký, jehož délka těla dosahuje až ke 100 cm a hmotnost k 60 kg.[2] Nejmenším je pásovec malý s tělesnou délkou pouhých 8–11 cm a hmotností kolem 90 g.[3]
Tělo kulovitého tvaru nese na hřbetu mocný pancíř. Zuby neustále dorůstají a nejsou pokryty sklovinou (srv. s pásovcovitými, jejichž zuby jsou částečně pokryty sklovinou). Jejich počet bývá nejčastěji v rozmezí 28–40, u pásovce velkého 80–100. Přední silné odrápené končetiny se dobře hodí pro hrabání nor. Ochlupení je poměrně výrazné hlavně na spodině.[4]
Ekologie a chování
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o samotářská zvířata s výraznou noční aktivitou. Čas tráví v norách, které si sami vyhrabou. Samice vrhají nejčastěji 1–2, občas až 4 mláďata. Živí se všežravě, vedle hmyzu požírají i menší obratlovce.[4] Pásovec malý je jediný známý zástupce chudozubých, který upadá do torporu i hibernace.[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Pláštníkovití se vyskytují ve Střední a Jižní Americe. Nejseverněji zasahuje pásovec středoamerický, jehož areál výskytu sahá až do jižního Mexika.[6] Jižní okraj rozšíření pláštníkovitých obývá pásovec malý, jehož areál rozšíření zasahuje až do jižní Patagonie.[7]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Všichni recentní pásovci z řádu Cingulata se původně řadili do jediné čeledi pásovcovití (Dasypodidae), ve které se rozeznávaly 4 podčeledi: Dasypodinae, Euphractinae, Chlamyphorinae a Tolypeutinae.[8] Genetická studie z roku 2015 však poukázala na parafyletičnost pásovcovitých a většinu těchto podčeledí spolu s jejich rody vyjmula do nově ustanovené čeledi pláštníkovití (Chlamyphoridae) a v pásovcovitých zůstala pouze Dasypodinae.[9] Odhaduje se, že pláštníkovití a pásovcovití se od sebe oddělili již před 45–42 miliony lety.[10][9] K pláštníkovitým se tedy řadí následující druhy recentních pásovců:
podčeleď Chlamyphorinae Bonaparte, 1850
- rod pláštník Calyptophractus Fitzinger, 1871
- pláštník velký (Calyptophractus retusus) Burmeister, 1863
- rod pláštník Chlamyphorus Harlan, 1825
- pláštník malý (Chlamyphorus truncatus) Harlan, 1825
podčeleď Euphractinae Winge, 1923
- rod pásovec Chaetophractus Fitzinger, 1871
- pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus) (Desmarest, 1804)
- pásovec štíhlý (Chaetophractus vellerosus) (Gray, 1865) – zahrnuje i taxon původně známý jako pásovec bolivijský (Chaetophractus nationi) (Thomas, 1894)
- rod pásovec Euphractus Wagler, 1830
- pásovec šestipásý (Euphractus sexcinctus) (Linnaeus, 1758)
- rod pásovec Zaedyus Ameghino, 1889
- pásovec malý (Zaedyus pichiy) (Desmarest, 1804)
podčeleď Tolypeutinae Gray, 1865
- rod pásovec Cabassous McMurtrie, 1831
- pásovec dlouhouchý (Cabassous tatouay) (Desmarest, 1804)
- pásovec jedenáctipásý (Cabassous unicinctus) (Linnaeus, 1758)
- pásovec krátkouchý (Cabassous chacoensis) Wetzel, 1980
- pásovec středoamerický (Cabassous centralis) (Miller, 1899)
- rod pásovec Priodontes F. Cuvier, 1825
- pásovec velký (Priodontes maximus) (Kerr, 1792)
- rod pásovec Tolypeutes Illiger, 1811
- pásovec kulovitý (Tolypeutes matacus) (Desmarest, 1804)
- pásovec třípásý (Tolypeutes tricinctus) (Linnaeus, 1758)
Studie z roku 2016 navíc seznala, že glyptodonti, čili skupina obřích vyhynulých pásovců, neutváří samostatnou čeleď Glyptodontidae, jak se původně myslelo, ale spíše podčeleď Glyptodontinae vnořenou v rámci pláštníkovitých, kde je sesterským taxonem podčeledí Chlamyphorinae a Tolypeutinae.[10][11] Ve fylogenetickém stromu by tyto vztahy vypadaly následovně:[10][12][9]
Cingulata (pásovci) |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zima a Macholán 2021, s. 166-169.
- ↑ Nowak 2018, s. 594.
- ↑ Nowak 2018, s. 593.
- ↑ a b Zima a Macholán 2021, s. 167.
- ↑ SUPERINA, Mariella; BOILY, Patrice. Hibernation and daily torpor in an armadillo, the pichi (Zaedyus pichiy). Comparative Biochemistry and Physiology Part A: Molecular & Integrative Physiology. 2007-12-01, roč. 148, čís. Includes papers from the Symposium on Developmental Transitions in Respiratory Physiology at the first International Congress of Respiratory Biology, Bad Honnef, Germany, August 2006, s. 893–898. Dostupné online [cit. 2024-12-15]. ISSN 1095-6433. DOI 10.1016/j.cbpa.2007.09.005.
- ↑ MARÍN, Pablo; MORA, José Manuel; LÓPEZ, Lucia I. New records on the distribution and habitat of the northern naked-tailed armadillo, Cabassous centralis (Mammalia, Cingulata, Chlamyphoridae) in Costa Rica. Neotropical Biology and Conservation. 2021-08-27, roč. 16, čís. 3, s. 451–460. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 2236-3777. DOI 10.3897/neotropical.16.e67969. (anglicky)
- ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 147.
- ↑ DELSUC, Frédéric; SUPERINA, Mariella; TILAK, Marie-Ka. Molecular phylogenetics unveils the ancient evolutionary origins of the enigmatic fairy armadillos. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-02-01, roč. 62, čís. 2, s. 673–680. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.11.008. (anglicky)
- ↑ a b c GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496. (anglicky)
- ↑ a b c DELSUC, Frédéric; GIBB, Gillian C.; KUCH, Melanie. The phylogenetic affinities of the extinct glyptodonts. Current Biology. 2016-02-22, roč. 26, čís. 4, s. R155–R156. PMID: 26906483. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2016.01.039. PMID 26906483. (anglicky)
- ↑ MITCHELL, Kieren J.; SCANFERLA, Agustin; SOIBELZON, Esteban. Ancient DNA from the extinct South American giant glyptodont Doedicurus sp. (Xenarthra: Glyptodontidae) reveals that glyptodonts evolved from Eocene armadillos. Molecular Ecology. 2016, roč. 25, čís. 14, s. 3499–3508. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1111/mec.13695. (anglicky)
- ↑ UPHAM, Nathan S.; ESSELSTYN, Jacob A.; JETZ, Walter. Inferring the mammal tree: Species-level sets of phylogenies for questions in ecology, evolution, and conservation. PLOS Biology. 4. 12. 2019, roč. 17, čís. 12, s. e3000494. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1545-7885. DOI 10.1371/journal.pbio.3000494. PMID 31800571. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
- ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pláštníkovití na Wikimedia Commons
- Taxon Chlamyphoridae ve Wikidruzích