Přeskočit na obsah

Pláštníkovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPláštníkovití
alternativní popis obrázku chybí
Pásovec šestipásý
(Euphractus sexcinctus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídaživorodí (Theria)
Velkořádchudozubí (Xenarthra)
Řádpásovci (Cingulata)
Čeleďpláštníkovití (Chlamyphoridae)
Bonaparte, 1850
Areál rozšíření jednotlivých podčeledí
Areál rozšíření jednotlivých podčeledí
Areál rozšíření jednotlivých podčeledí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pláštníkovití (Chlamyphoridae) jsou jednou ze dvou čeledí pásovců (Cingulata); druhou jsou pásovcovití (Dasypodidae).[1] Pláštníkovití jsou rozšíření ve Střední a Jižní Americe.

Popis a morfologie

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o morfologicky bohatou čeleď, která zahrnuje největší i nejmenší recentní zástupce řádu pásovců vůbec. Největším představitelem pláštníkovitých je pásovec velký, jehož délka těla dosahuje až ke 100 cm a hmotnost k 60 kg.[2] Nejmenším je pásovec malý s tělesnou délkou pouhých 8–11 cm a hmotností kolem 90 g.[3]

Tělo kulovitého tvaru nese na hřbetu mocný pancíř. Zuby neustále dorůstají a nejsou pokryty sklovinou (srv. s pásovcovitými, jejichž zuby jsou částečně pokryty sklovinou). Jejich počet bývá nejčastěji v rozmezí 28–40, u pásovce velkého 80–100. Přední silné odrápené končetiny se dobře hodí pro hrabání nor. Ochlupení je poměrně výrazné hlavně na spodině.[4]

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o samotářská zvířata s výraznou noční aktivitou. Čas tráví v norách, které si sami vyhrabou. Samice vrhají nejčastěji 1–2, občas až 4 mláďata. Živí se všežravě, vedle hmyzu požírají i menší obratlovce.[4] Pásovec malý je jediný známý zástupce chudozubých, který upadá do torporu i hibernace.[5]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Pláštníkovití se vyskytují ve Střední a Jižní Americe. Nejseverněji zasahuje pásovec středoamerický, jehož areál výskytu sahá až do jižního Mexika.[6] Jižní okraj rozšíření pláštníkovitých obývá pásovec malý, jehož areál rozšíření zasahuje až do jižní Patagonie.[7]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Všichni recentní pásovci z řádu Cingulata se původně řadili do jediné čeledi pásovcovití (Dasypodidae), ve které se rozeznávaly 4 podčeledi: Dasypodinae, Euphractinae, Chlamyphorinae a Tolypeutinae.[8] Genetická studie z roku 2015 však poukázala na parafyletičnost pásovcovitých a většinu těchto podčeledí spolu s jejich rody vyjmula do nově ustanovené čeledi pláštníkovití (Chlamyphoridae) a v pásovcovitých zůstala pouze Dasypodinae.[9] Odhaduje se, že pláštníkovití a pásovcovití se od sebe oddělili již před 45–42 miliony lety.[10][9] K pláštníkovitým se tedy řadí následující druhy recentních pásovců:

Glyptodonti se nově řadí k pláštníkovitým

podčeleď Chlamyphorinae Bonaparte, 1850

podčeleď Euphractinae Winge, 1923

podčeleď Tolypeutinae Gray, 1865

Studie z roku 2016 navíc seznala, že glyptodonti, čili skupina obřích vyhynulých pásovců, neutváří samostatnou čeleď Glyptodontidae, jak se původně myslelo, ale spíše podčeleď Glyptodontinae vnořenou v rámci pláštníkovitých, kde je sesterským taxonem podčeledí Chlamyphorinae a Tolypeutinae.[10][11] Ve fylogenetickém stromu by tyto vztahy vypadaly následovně:[10][12][9]

 Cingulata 
 (pásovci)
 

Dasypodidae
(pásovcovití)

 
 Chlamyphoridae  
 (pláštníkovití)
 Euphractinae 
 

Euphractus

 
 
 

Zaedyus

 
 
 

Chaetophractus

 
 
 
 
 
 

†Glyptodontinae

 
 
 Chlamyphorinae 
 

Chlamyphorus

 
 

Calyptophractus

 
 
Tolypeutinae
 

Priodontes

 
 
 

Tolypeutes

 
 

Cabassous

 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zima a Macholán 2021, s. 166-169.
  2. ↑ Nowak 2018, s. 594.
  3. ↑ Nowak 2018, s. 593.
  4. ↑ a b Zima a Macholán 2021, s. 167.
  5. ↑ SUPERINA, Mariella; BOILY, Patrice. Hibernation and daily torpor in an armadillo, the pichi (Zaedyus pichiy). Comparative Biochemistry and Physiology Part A: Molecular & Integrative Physiology. 2007-12-01, roč. 148, čís. Includes papers from the Symposium on Developmental Transitions in Respiratory Physiology at the first International Congress of Respiratory Biology, Bad Honnef, Germany, August 2006, s. 893–898. Dostupné online [cit. 2024-12-15]. ISSN 1095-6433. DOI 10.1016/j.cbpa.2007.09.005. 
  6. ↑ MARÍN, Pablo; MORA, José Manuel; LÓPEZ, Lucia I. New records on the distribution and habitat of the northern naked-tailed armadillo, Cabassous centralis (Mammalia, Cingulata, Chlamyphoridae) in Costa Rica. Neotropical Biology and Conservation. 2021-08-27, roč. 16, čís. 3, s. 451–460. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 2236-3777. DOI 10.3897/neotropical.16.e67969. (anglicky) 
  7. ↑ Gardner (eds.) 2007, s. 147.
  8. ↑ DELSUC, Frédéric; SUPERINA, Mariella; TILAK, Marie-Ka. Molecular phylogenetics unveils the ancient evolutionary origins of the enigmatic fairy armadillos. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-02-01, roč. 62, čís. 2, s. 673–680. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.11.008. (anglicky) 
  9. ↑ a b c GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496. (anglicky) 
  10. ↑ a b c DELSUC, Frédéric; GIBB, Gillian C.; KUCH, Melanie. The phylogenetic affinities of the extinct glyptodonts. Current Biology. 2016-02-22, roč. 26, čís. 4, s. R155–R156. PMID: 26906483. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2016.01.039. PMID 26906483. (anglicky) 
  11. ↑ MITCHELL, Kieren J.; SCANFERLA, Agustin; SOIBELZON, Esteban. Ancient DNA from the extinct South American giant glyptodont Doedicurus sp. (Xenarthra: Glyptodontidae) reveals that glyptodonts evolved from Eocene armadillos. Molecular Ecology. 2016, roč. 25, čís. 14, s. 3499–3508. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1365-294X. DOI 10.1111/mec.13695. (anglicky) 
  12. ↑ UPHAM, Nathan S.; ESSELSTYN, Jacob A.; JETZ, Walter. Inferring the mammal tree: Species-level sets of phylogenies for questions in ecology, evolution, and conservation. PLOS Biology. 4. 12. 2019, roč. 17, čís. 12, s. e3000494. Dostupné online [cit. 2024-12-16]. ISSN 1545-7885. DOI 10.1371/journal.pbio.3000494. PMID 31800571. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pláštníkovití&oldid=24490821“