Cabassous
 Cabassous | |
|---|---|
,_Uruguay,_2022.jpg) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Velkořád | chudozubí (Xenarthra) |
| Řád | pásovci (Cingulata) |
| Čeleď | pláštníkovití (Chlamyphoridae) |
| Rod | pásovec (Cabassous) McMurtrie, 1831 |
 Areál rozšíření zástupců rodu Cabassous | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cabassous je rod tzv. „holoocasých pásovců“[1] z čeledi pláštníkovití (Chlamyphoridae). Areál rozšíření těchto chudozubých savců se táhne od jižního Mexika přes Střední Ameriku a severní oblasti Jižní Ameriky na východ od And až na jih do Uruguaye a severní Argentiny.
Popis
[editovat | editovat zdroj],_Uruguay_2022.jpg)
Jedná se o středně velké pásovce o rozměrech těla mezi 30–49 cm a délkou ocasu 9–20 cm.[2] Hmotnost se pohybuje v rozmezí 1,2 kg–6,4 kg. Nejmenším druhem je pásovec krátkouchý, největším je pásovec dlouhouchý.[3] Tunelovité uši jsou poměrně velké, čumák je široký a krátký. Hřbetní štítky krunýře jsou uspořádány v příčných řadách po celé délce.[2] Barva krunýře je tmavě hnědá až černá, při spodní hraně je přítomen nažloutlý pás. Střední část krunýře tvoří 10–13 pohyblivých pásů, což je vůbec nejvyšší počet z celé čeledi pláštníkovitých.[3] Přední končetiny mají 5 drápů, z nichž prostřední dráp je široký a srpovitý. Zvláštní ocas je štíhlý a buďto zcela postrádá oštítění, nebo má malé a tenké štítky v širokých rozestupech. Zástupci rodu Cabassous bývají někdy zaměňováni za nedospělé, úzce příbuzné pásovce velké, od nichž se liší právě nedostatečným oštítěním ocasu, který je u pásovce velkého pokryt hustou změtí natěsno umístěných štítků.[2]
Biologie a chování
[editovat | editovat zdroj]Zástupci rodu obývají různá stanoviště, jako jsou travnaté otevřené habitaty, polopouště i vlhké nížinaté a kopcovité lesy. Žijí samotářsky, v době rozmnožování se mohou sdružovat do menších skupinek. Jedná se o norově žijící živočichy, kteří si často a umě vyhrabávají nory, které zřídka využívají znovu. Je dokonce možné, že pokaždé, když jsou připraveni k odpočinku, si vyhrabou novou noru. Při chůzi se přední končetiny dotýkají země jen s pomocí drápů. Živí se převážně jako myrmekofágové, čili mravenci a termity. Ty vyhrabávají z pod kořenů a pařezů, k čemuž se jim dobře hodí srpovité drápy na prostředníčcíh předních končetin, kterými hravě přesekávají menší kořínky. Kořist samotnou nabírají dlouhým srpovitým jazykem.[3]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Za formální autoritu druhu se považuje zoolog Henry McMurtrie (1793–1865), který rok formálně vytyčil v roce 1831.[4] Do rodu se řadí následující druhy pásovců:[5]
| Obrázek | Vědecké jméno | Běžné jméno | Výskyt |
|---|---|---|---|
|
C. centralis | Pásovec středoamerický | od jižního Mexika po západní Kolumbii, severozápadní Ekvádor a severozápadní Venezuelu |
.jpg)
|
C. chacoensis | Pásovec krátkouchý | Gran Chaco západního Paraguaye a středoseverní Argentiny |
|
|
C. tatouay | Pásovec dlouhouchý | jižní Brazílie, východní Paraguay, východní Uruguay a severovýchodní Argentina |
|
C. unicinctus | Pásovec jedenáctipásý | sever Jižní Ameriky na výhod od And na jih do jižní Brazílie a severního Paraguaye |
Rod Cabassous bývá spolu s rody Priodontes a Tolypeutes řazen do podčeledi Tolypeutinae. Cabassous a Priodontes přitom utváří tribus Priodontini. Fylogenetické vztahy v podčeledi Tolypeutinae je nezvykle komplikované rozklíčovat. Genetická studie z roku 2015 považuje za bazálního zástupce rodu Cabassous pásovce dlouhouchého (C. tatouay), který se podle výsledků studie vydělil před 11 miliony lety, načež následoval pásovec krátkouchý (C. chacoensis) před 9 miliony lety. Pásovec jedenáctipásý (C. unicinctus) a středoamerický (C. centralis) se měli od sebe vydělit teprve před 2 miliony lety. Jejich vzájemné vztahy znázorňuje následující fylogenetický strom:[6]
| Cabassous |
| ||||||||||||||||||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ANDĚRA, Miloš. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat; sv. 1). ISBN 80-00-00541-7. S. 56.
- ↑ a b c Gardner (eds.) 2007, s. 148.
- ↑ a b c Nowak 2018, s. 596-597.
- ↑ MCMURTRIE, Henry. The animal kingdom arranged in conformity with its organization, by the Baron Cuvier, . . . . The Crustacea, Arachnides and Insecta, by P. A. Latreille. , . . . . Translated from the French with notes and additions by H. M'Murtrie. New York: G. & C. & H. Carvill, 1831. Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.41463. S. 164.
- ↑ Nowak 2018, s. 111.
- ↑ GIBB, Gillian C.; CONDAMINE, Fabien L.; KUCH, Melanie. Shotgun Mitogenomics Provides a Reference Phylogenetic Framework and Timescale for Living Xenarthrans. Molecular Biology and Evolution. 2016-03-01, roč. 33, čís. 3, s. 621–642. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msv250. PMID 26556496.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kolektiv autorů, 2007. Mammals of South America, Volume 1: Marsupials, Xenarthrans, Shrews, and Bats. Příprava vydání Alfred L. Gardner. Chicago, London: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-28240-4. (anglicky)
- NOWAK, Ronald M., 2018. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press. ISBN 9781421424675. (anglicky)
