Přeskočit na obsah

Orion (značka vozidel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Orion (značka vozidel)
Novinová reklama firmy Vilém Michl (Orion) z roku 1910
Novinová reklama firmy Vilém Michl (Orion) z roku 1910
Základní údaje
Datum založení1883
Datum zániku1937
Adresa sídlaSlaný, Česko
Charakteristika firmy
Oblast činnostiautomobilka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orion byla obchodní značka české továrny Vilém Michl, Továrna motorů, motorových kol a velocipedů, strojírna a slévárna ve Slaném vyrábějící jízdní kola, motocykly a v menších sériích také automobily. Firma fungovala v letech 1894 až 1932, tedy v období Rakouska-Uherska a později Československa.

Vilém Michl mladší, zakladatel továrny (okolo roku 1920)

Jelikož se ještě v 90. letech 19. století musely všechny bicykly do českých zemí dovážet, pokusil se Vilém Michl mladší ve středočeském Slaném o vlastní produkci jízdních kol. V dubnu roku 1894 otevřel dílnu s několika dělníky zabývající se jejich výrobou a opravou[1] (druhý obdobný závod pod značkou Laurin & Klement založený Václavem Klementem a Václavem Laurinem v několik desítek kilometrů vzdálené Mladé Boleslavi byl založen až roku 1895). Díky komerčnímu úspěchu a rychlému růstu firmy byl zbudován nový tovární areál s parním pohonem v lokalitě na Skalkách u Slaného.

Orion 500 ccm F58 A

Po úspěšné účasti na výstavě v Lipsku v roce 1902 továrna začala se sériovou výrobou motocyklu pod značkou Orion o výkonu 2 HP, posléze pak připojila další typy a série. Jako jedna z prvních firem uvedla také stroje určené ženám, se sníženým rámem umožňujícím mimo jiné jízdu v sukni. Vedle jízdních kol a motorek patřily k produktům závodu také signální a kontrolní důlní přístroje, drobné domácí spotřebiče či zemědělské stroje. V době svého největšího rozmachu zaměstnávala společnost, počínaje přibližně rokem 1907, ve svém závodu přes 120 dělníků, techniků a úředníků.

Vilém Michl nejmladší (řídící) se strojem Orion 350 ccm na motoristickém mítingu na pražské Letné v říjnu 1924

Od prvních jednoválcových motorů o výkonu 2, 2,5 a 3 koní a dvouválců o výkonu 7 koní se výroba technologicky vyvinula k dvoudobým a čtyřdobým motorům. Výroba motocyklů pokračovala i po vzniku Československa roku 1918. Export strojů směřoval mj. do Belgie, Německa, Itálie, Ruska, Jižní Afriky či Maďarska. Motocykly Orion se rovněž účastnily řady motocyklových závodů a jízd, továrními jezdci byli mj. i synové zakladatele Vilém nejmladší a Zdeněk Michlovi.

Počátkem 30. let 20. století potom vedení firmy převzal nejstarší syn zakladatele Vilém Michl nejml. Firmu výrazně poznamenala tehdejší hospodářská krize, která předznamenala bankrot továrny Orion roku 1932.[2]

Automobily

[editovat | editovat zdroj]

Vedle motocyklů se firma pokusila rovněž o výrobu automobilů. Několik desítek menších vozů bylo vyrobeno mezi lety 1906 a 1909. Další vozidlo bylo vyrobeno roku 1930. Jednalo se o tříkolku s jedním kolem vzadu a motorem SV o objemu 500 cm³ umístěným v zadní části vozu. Karoserie byla upravována dle požadavků zákazníka. Vyrobilo a prodalo se jen několik kusů.

Letecký motor

[editovat | editovat zdroj]
Letecký motor Orion 43 HP

Firma se pokusila i o vlastní vývoj a výrobu leteckých motorů. Jeden z posledních z nich byl dokončen roku 1931 a dostal označení Orion LL-50. Určen byl pro sportovní letoun Letov Š-39. Typ byl testován mj. také pražským leteckým závodem Aero, technicky ale neobstál a ze sériové výroby nakonec sešlo.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vilém Michl, Továrna motorů, motorových kol a velocipedů, strojírna a slévárna na německé Wikipedii.

  1. Historie :: Orionklubslany. orionklubslany.webnode.cz [online]. 2023-06-19 [cit. 2025-01-20]. Dostupné online. 
  2. Vilém Michl 'Orion' Slaný. historickakolapisek.cz [online]. [cit. 2025-01-20]. Dostupné online. 
  3. PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 33–34. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Auto. Praha: Čs. klub automobilistů, 1924, 6(10), s. 445. Online
  • Harald H. Linz, Halwart Schrader: Die Internationale Automobil-Enzyklopädie. United Soft Media Verlag, München 2008, ISBN 978-3-8032-9876-8
  • George Nick Georgano (Chefredakteur): The Beaulieu Encyclopedia of the Automobile, Volume 2 G–O. Fitzroy Dearborn Publishers, Chicago 2001, ISBN 1-57958-293-1. (anglicky)
  • MARČÍK, Libor. Naše motocykly, V. díl: Československo M-O, 1918-1953. Jinočany: Marčík, [2014], s. 220. ISBN 978-80-260-6946-1. Online
  • Hans Seper, Helmut Krackowizer, Alois Brusatti: Österreichische Kraftfahrzeuge von Anbeginn bis heute. Welsermühl, Wels 1984, ISBN 3-85339-177-X.
  • Marián Šuman-Hreblay: Encyklopedie automobilů. České a slovenské osobní automobily od roku 1815 do současnosti. Computer Press, Brünn 2007, ISBN 978-80-251-1587-9.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]