Narozeniny (opera)
| Narozeniny | |
|---|---|
| Der Geburtstag | |
.jpg) Vojtěch Jírovec, rytina Josefa Kriehubera z roku 1828 | |
| Základní informace | |
| Žánr | singspiel („vesnická scéna se zpěvem a tancem“) |
| Skladatel | Vojtěch Jírovec |
| Libretista | ? |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | němčina |
| Datum vzniku | 1827–1828 |
| Premiéra | 11. února 1828, Vídeň, Theater am Kärntnertor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narozeniny (v německém originále Der Geburtstag) je příležitostná opera (singspiel) o jednom dějství českého skladatele Vojtěcha Jírovce na libreto neznámého autora.
Historie a charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Tato Jírovcova opera nese autorské žánrové označení „vesnická scéna se zpěvem a tancem“. I když má toto dílo hudebně-dramatickou formu, jednalo se o drobnou příležitostnou práci na oslavu 60. narozenin panujícího císaře Františka I., kulminující oslavou monarchy.[1] V závěrečném tanci se uplatnily baletní hvězdy dvorního divadla: Paolo Samengo a jeho (novo)manželka Amalia Samengo-Brugnoliová, Theodore Alexandrine Rozierová (roz. Aumerová), sestry Therese a Fanny Elßlerové, pan Garay a paní Bretellová.[2]
Premiéru Narozenin uvedlo 11. února 1828 vídeňské Divadlo u Korutanské brány (Theater am Kärntnertor), v předvečer císařových narozenin. Po představení herci s obecenstvem zazpívali rakouskou hymnu a následovalo představení Rossiniho Lazebníka sevillského.[2] Jediné další představení se pak konalo o den později.[3][4] Podobně Jírovec o dva roky dříve oslavil panovníka jevištní kantátou Císařovo uzdravení.[5]
I soudobý tisk odbyl referování o této drobné opeře pouhou zmínkou. Allgemeine Theaterzeitung und Unterhaltungsblatt se ve své zprávě věnoval spíše divadelnímu efektu: „Byla dávána malá příležitostná opereta, pod názvem Narozeniny, v které byly vysloveny city lásky, věrnosti, oddanosti a úcty. To vše skončilo s překvapivým osvětlením, při níž se v pozadí ukázal nádherný gloriet letohrádku Schönbrunn, v němž světélkující jména vysokých údů rodiny vznešeného císařského domu důmyslně oblétala obrazy milovaného panujícího páru a nad pěkně postaveným chrámem Vděčnosti z výše sestupovali korunujíce a věnčíce géniové Věhlasu.“[1] Časopis Berliner allgemeine musikalische Zeitung hodnotil spíše operu samotnou (společně s následující Jírovcovou drobnou prací, singspielem Slepý harfeník): „lehké, příjemné zboží, nenáročné jako skromná a cudná polní fialka, avšak stejně jako ona ne bez něžné vůně“.[6]
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor | premiéra (11. února 1828)[2] |
|---|---|---|
| Hrabě Albert | baryton | Franz Anton Forti |
| Baron Herrmann | tenor | Ludwig Cramolini |
| Leopoldine, jeho sestra, jako génius | soprán | Caroline Achten (pozd. Fischer) |
| Veit, vesnický rychtář | tenor | Joseph Gottdank |
| Hraběcí leníci jako géniové, venkované | ||
| Dirigent: Vojtěch Jírovec | ||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Neuigkeiten – Wien. Allgemeine Theaterzeitung und Unterhaltungsblatt. 1828-02-16, roč. 21, čís. 21, s. 82. Dostupné online [cit. 2023-10-04]. (německy)
- ↑ a b c Divadelní vývěska Dvorních divadel ze dne 11. února 1828 [online]. Vídeň: K. k. Hoftheater [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Divadelní vývěska Dvorních divadel ze dne 12. února 1828 [online]. Vídeň: K. k. Hoftheater [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830 – Der Geburtstag [online]. Mainz: Johannes Gutenberg-Universität [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Divadelní vývěska Dvorních divadel ze dne 1. května 1826 [online]. Vídeň: K. k. Hoftheater [cit. 2023-10-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Berichte – Wien. Berliner allgemeine musikalische Zeitung. 1828-06-11, roč. 5, čís. 24, s. 192. Dostupné online [cit. 2023-10-04]. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FREEMANOVÁ, Michaela. Vojtěch Matyáš Jírovec. In: JAKUBCOVÁ, Alena. Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav – Academia, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1486-3, ISBN 978-80-7008-201-0. S. 276–279.