Přeskočit na obsah

Mořic II. z Ditrichštejna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mořic II. hrabě z Ditrichštejna
Portrét z roku 1835 (litografie)
Portrét z roku 1835 (litografie)
Rakouský velvyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1844 – 1848
PředchůdcePavel kníže Esterházy
NástupceFrantišek de Paula hrabě Colloredo-Waldsee
Rakouský vyslanec v Belgii
Ve funkci:
1839 – 1844
PředchůdceJohann Bernhard von Rechberg
NástupceEduard von Woyna
Ve funkci:
1833 – 1837
Předchůdcenově zřízený úřad
NástupceJohann Bernhard von Rechberg
Narození4. července 1801
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí15. října 1852 (ve věku 51 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníDitrichštejnská hrobka
RodičeMořic Josef Jan z Ditrichštejna a Marie Terezie z Gilleis
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic II. Jan hrabě z Ditrichštejna (německy Moritz II. Johann Graf von Dietrichstein-Proskau-Leslie; 4. července 1801 Vídeň – 15. října 1852 Vídeň) byl rakouský šlechtic a diplomat. Od roku 1821 působil v diplomatických službách Rakouského císařství a v různých funkcích pobýval v řadě evropských zemí. Svou kariéru završil jako rakouský velvyslanec ve Velké Británii (1844–1848).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Ditrichštejnů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Ditrichštejnů, byl příslušníkem poslední generace mikulovské knížecí větve, zemřel ale ještě před svým otcem.[1][2] Narodil se jako nejstarší z pěti dětí knížete Mořice z Ditrichštejna (1775–1864) a jeho manželky Terezie, rozené hraběnky Gilleisové (1779–1860). Tři z jeho sourozenců zemřeli v dětství, dospělého věku se dožila jen nejmladší sestra Julie (1807–1883), provdaná za prince Karla Anselma z Oettingen-Wallersteinu (1796–1871).

Studoval nejprve soukromě, poté na univerzitě ve Vídni a v roce 1821 vstoupil do diplomatických služeb, začínal jako attaché v Neapoli. V roce 1825 byl jmenován c. k. komořím a stal se vyslaneckým tajemníkem v Paříži,[3] v letech 1827–1833 byl prvním velvyslaneckým tajemníkem v Londýně. V roce 1833 byl jmenován zplonomocněným diplomatickým zástupcem s hodností chargé d'affaires v Kasselu (Hesensko-Kasselsko), ještě téhož roku se ale stal vyslancem v Bruselu (1833–1837), kde byl prvním rakouským diplomatickým zástupcem po vzniku Belgické království. V letech 1837–1839 byl vyslancem v Bádenském velkovévodství se sídlem v Karlsruhe, zároveň byl diplomatickým zástupcem pro Hesenské velkovévodství (Darmstadt). V roce 1839 se pak jako vyslanec vrátil do Bruselu, kde setrval do listopadu 1844.[4] V roce 1842 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od 8. prosince 1844 zastával funkci rakouského velvyslance ve Spojeném království. Z titulu tohoto úřadu zajistil na jaře 1848 azyl pro kancléře Klemens Wenzel von Metternich, který do Londýna uprchl z revoluční Vídně. K datu 11. srpna 1848 požádal Ditrichštejn o odvolání z úřadu[5] a vrátil se do Vídně. Vrátil se do Vídně a s ohledem na své zásluhy očekával nějaký další vysoký post v diplomacii, k tomu ale již nedošlo a poslední roky života strávil v soukromí ve Vídni.

Během své diplomatické kariéry obdržel několik vyznamenání od zahraničních panovníků, byl komandérem belgického Řádu Leopolda, nositelem hesenského Řádu zlatého lva, parmského Konstantiniánského řádu sv. Jiří a velkokříže hesenského Řádu Ludvíkova.[6] V roce 1847 obdržel velkokříž rakouského Leopoldova řádu.[7]

Zemřel ve Vídni 15. října ve věku 51 let a byl pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.[8]

Manželství a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla od roku 1842 hraběnka Eva Sofie (Ewa Zofia) Potocká (1820–1882), která pocházela z vlivné polské šlechtické rodiny, byla dcerou hraběte Alfreda Josefa Potockého (1785–1862), po matce pocházela z knížecího rodu Czartoryských.[9][10] Eva Sofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[11][12] Mladším bratrem Evy Sofie byl hrabě Alfred Potocki (1822–1889), který pod patronátem Mořice II. zahájil svou kariéru v diplomacii, později se stal vlivným rakouským politikem a v letech 1870–1871 byl předsedou vlády. Jejich sestra Julie Potocká (1818–1895) byla manželkou prince Františka z Lichtenštejna (1802–1887), který v armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva a v letech 1860–1861 byl vrchním velitelem v Uhrách.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Rodokmen knížecí linie Ditrichštejnů dostupné online
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII., Praha, 1893 (reprint 1997); s. 508 (heslo z Ditrichštejna) ISBN 80-7185-104-3
  3. ↑ Gothaischer Hofkalender auf das Jahr 1827; Gotha, 1827; s. 83 dostupné online
  4. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender auf das Jahr 1843; Gotha, 1843; s. 100 [1]
  5. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch 1852; Gotha, 1852; s. 115 dostupné online
  6. ↑ Vyznamenání Mořice II. z Ditrichštejna in: Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 196 [2]
  7. ↑ Mořic II. z Ditrichštejna in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
  8. ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 90 ISBN 978-80-260-6977-5
  9. ↑ Mořic II. z Ditrichštejna na webu geni.com dostupné online
  10. ↑ Rodokmen rodu Potockých dostupné online
  11. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 44 dostupné online
  12. ↑ Gothaischer genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistichem Jahrbuch 1874; Gotha, 1874; s. 125–126 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mořic_II._z_Ditrichštejna&oldid=24121569“