Ludwig von Bertalanffy

Ludwig von Bertalanffy
Ludwig von Bertalanffy
Rodné jméno	Karl Ludwig von Bertalanffy
Narození	19. září 1901; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. června 1972 (ve věku 70 let); Buffalo, New York; USA
Alma mater	Vídeňská univerzita; Univerzita Innsbruck
Povolání	biolog, vysokoškolský učitel, filozof a fyziolog
Zaměstnavatelé	Albertská univerzita; Montréalská univerzita; Vídeňská univerzita; Ottawská univerzita
Politická strana	Národně socialistická německá dělnická strana
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Ludwig von Bertalanffy (19. září 1901 Vídeň – 12. června 1972 Buffalo) byl rakouský biolog a filosof, jeden za zakladatelů Obecné teorie systémů.

Život

Bertalanffy studoval biologii a filosofii ve Vídni, roku 1926 obhájil práci o lékaři a filosofovi G. T. Fechnerovi. V letech 1934–1948 byl profesorem ve Vídni, 1948–1949 v Londýně, v Montrealu a 1950–1954 v Ottawě. Potom přednášel na University of Southern California (1955–58), na University of Alberta (1961–1968) a na State University of New York (SUNY) v Buffalu (1969–1972), kde také zemřel. Zabýval se fyziologií, výzkumem rakoviny a zejména obecnými vlastnostmi živých organismů a systémů vůbec.

Model individuálního růstu

Roku 1934 uveřejnil Bertanlanffy jednoduchý model růstu, který se v různých obměnách stále užívá. V jednoduché podobě je to diferenciální rovnice, vyjadřující závislost růstu tělesné délky (L) na čase (t):

$L'(t)=r_{B}\left(L_{\infty }-L(t)\right)$

(kde $r_{B}$ je Bertalanffyho koeficient růstu a $L_{\infty }$ je cílová délka jedince při dostatku potravy).^[1]

Obecná teorie systémů (General System Theory, GST)

Bertalanffyho teorie systémů vychází z předpokladu, že živé organismy jsou otevřené systémy, jež si se svým okolím vyměňují látky a energii a nedají se tedy popsat běžnými fyzikálními modely pro systémy uzavřené. Jeho teorie zdůrazňuje holismus oproti redukcionismu a organismus staví proti mechanismu.

Otevřené systémy

Tradiční modely uzavřených systémů, založené na klasické fyzice a Druhé větě termodynamické, se pro popis živých systémů nehodí. Bertalanffy říká, že “běžné fyzikální formulace nelze z principu použít pro živé systémy jakožto otevřené systémy v ustáleném stavu, a můžeme se dohadovat, že řada rysů živých systémů, jež se podle fyzikálních zákonů zdají paradoxní, je důsledkem této skutečnosti.”^[2]

Obecná teorie systémů tedy hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů a nachází například tyto:

komplexnost
dynamickou rovnováhu,
zpětné vazby a
samoorganizaci.

Bertalanffy také definuje několik druhů rovnováhy systémů:

Pravá rovnováha uzavřených systémů, což je stav maximální entropie, v němž se makroskopické stavové veličiny nemění, i když mikroskopické děje dále probíhají.
Dynamická rovnováha otevřených systémů, to jest:
1. Průtoková rovnováha nastává v otevřených systémech, když se charakteristická veličina udržuje na stálé hodnotě dík primární regulaci.
2. Homeostatická rovnováha, jež se udržuje sekundární regulací (zpětnou vazbou) díky zvláštnímu informačnímu systému.

Tyto principy a na nich založené teorie lze podle Bertalanffyho snadno zobecnit a aplikovat i v kybernetice a jiných oblastech věd, včetně společenských.

Systémy ve společenských vědách

Bertalanffy uvádí jako příklad nové koncepty, zaváděné v sociologii, například “koncept obecného systému, zpětné vazby, informace a komunikace.”^[3] Přitom kritizuje klasické „atomistické” pojetí společenských systémů („metodický individualismus“) a „představy jako ‘fyzika společnosti’ jak je občas prosazují redukcionisté”.^[4] Naopak otevřené systémy se jistě prosadí nejen v sociologii, ale mimo jiné i v antropologii, ekonomii, politologii a psychologii. Bertalanffyho teorie systémů tak i dnes slouží jako můstek, spojující bádání v různých disciplínách.

Dílo

1928, Kritische Theorie der Formbildung, Borntraeger. Anglicky: Modern Theories of Development: An Introduction to Theoretical Biology, Oxford University Press, New York: Harper, 1933
1930, Lebenswissenschaft und Bildung, Stenger, Erfurt 1930
1937, Das Gefüge des Lebens, Leipzig: Teubner.
1940, Vom Molekül zur Organismenwelt, Potsdam: Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion.
1949, Das biologische Weltbild, Bern: Europäische Rundschau. Anglicky: Problems of Life: An Evaluation of Modern Biological and Scientific Thought, New York: Harper, 1952.
1953, Biophysik des Fliessgleichgewichts, Braunschweig: Vieweg. 2. vyd. Berlin: Akademischer Verlag, 1977
1953, "Die Evolution der Organismen", in Schöpfungsglaube und Evolutionstheorie, Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, pp 53-66
1955, "An Essay on the Relativity of Categories." Philosophy of Science, Vol. 22, No. 4, pp. 243–263.
1959, Stammesgeschichte, Umwelt und Menschenbild, Schriften zur wissenschaftlichen Weltorientierung Vol 5. Berlin: Lüttke
1962, Modern Theories of Development, New York: Harper
1967, Robots, Men and Minds: Psychology in the Modern World, New York: George Braziller, 1969 hardcover: ISBN 0-8076-0428-3, paperback: ISBN 0-8076-0530-1
1968, General System theory: Foundations, Development, Applications, New York: George Braziller, revised edition 1976: ISBN 0-8076-0453-4
1968, The Organismic Psychology and Systems Theory, Heinz Werner lectures, Worcester: Clark University Press.
1975, Perspectives on General Systems Theory. Scientific-Philosophical Studies, E. Taschdjian (eds.), New York: George Braziller, ISBN 0-8076-0797-5
1981, A Systems View of Man: Collected Essays, editor Paul A. LaViolette, Boulder: Westview Press, ISBN 0-86531-094-7

První Bertalanffyho články o Obecné teorii systémů:

1945, Zu einer allgemeinen Systemlehre, Blätter für deutsche Philosophie, 3/4. (Extract in: Biologia Generalis, 19 (1949), 139–164.
1950, An Outline of General System Theory, British Journal for the Philosophy of Science 1, p. 139–164
1951, General system theory – A new approach to unity of science (Symposium), Human Biology, Dec 1951, Vol. 23, p. 303–361.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ludwig von Bertalanffy na anglické Wikipedii.

↑ Bertalanffy, L. von, (1934). Untersuchungen über die Gesetzlichkeit des Wachstums. I. Allgemeine Grundlagen der Theorie; mathematische und physiologische Gesetzlichkeiten des Wachstums bei Wassertieren. Arch. Entwicklungsmech., 131:613-652.
↑ Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 39–40
↑ Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 196
↑ Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 194–197

Literatura

Ludwig von Bertalanffy, Člověk-robot a myšlení: psychologie v moderním světě. Praha: Svoboda, 1972

Související články

Systémové přístupy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludwig von Bertalanffy na Wikimedia Commons

(anglicky)

International Society for the Systems Sciences' Životopis Ludwiga von Bertalanffy
Bertalanffy Center for the Study of Systems Science BCSSS Vídeň.
Sabine Brauckmann, Ludwig von Bertalanffy (1901--1972), ISSS Luminaries of the Systemics Movement, January 1999.
Peter A. Corning, Fulfilling von Bertalanffy's Vision: The Synergism Hypothesis as a General Theory of Biological and Social Systems, ISCS 2001.
Debora Hammond, Philosophical and Ethical Foundations of Systems Thinking, tripleC 3(2): pag. 20-27, 2005.
Thaddus E. Weckowicz, Ludwig von Bertalanffy (1901–1972): A Pioneer of General Systems Theory, Center for Systems Research Working Paper No. 89-2. Edmonton AB: University of Alberta, February 1989.

(francouzsky)

David Pouvreau, Une biographie non officielle de Ludwig von Bertalanffy (1901–1972), Vienna 2006.

[1] Bertalanffy, L. von, (1934). Untersuchungen über die Gesetzlichkeit des Wachstums. I. Allgemeine Grundlagen der Theorie; mathematische und physiologische Gesetzlichkeiten des Wachstums bei Wassertieren. Arch. Entwicklungsmech., 131:613-652.

[2] Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 39–40

[3] Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 196

[4] Bertalanffy, L. von, (1969). General System Theory. New York: George Braziller, pp. 194–197

[1]

[2]

[3]

[4]