Letov Š-16
| Letov Š-16 | |
|---|---|
 Letov Š-16 | |
| Určení | bombardovací letoun |
| Výrobce | Letov |
| Šéfkonstruktér | Ing. Alois Šmolík |
| První let | 1926 |
| Zařazeno | 1928 |
| Uživatel | Československé letectvo Lotyšské letectvo, Turecké letectvo |
| Vyrobeno kusů | 89 ks |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letov Š-16 byl československý dvoumístný jednomotorový bombardovací a průzkumný letoun a první čs. letoun s celokovovou kostrou. Letoun se stal jednou z nejslavnějších kapitol v produkci Vojenské továrny na letadla (Letov).[1]
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Konstrukce a výkony průzkumného a bombardovacího letounu Š-16 představovaly vrchol konstrukční práce Aloise Šmolíka a doby vzniku pro letadla této kategorie. Jednoduché a účelné tvary dávaly tomuto stroji vzezření spolehlivé robustnosti a účelnosti, které spolu s výbornými letovými vlastnostmi znamenaly to nejlepší doporučení.[2] Jednou z velkých výhod tohoto letounu byla možnost instalovat téměř všechny tehdy ve světě běžné motory o výkonu od 450 do 800 k. Na jednotlivých variantách to byly motory značek Lorraine-Dietrich, Hispano Suiza, Škoda, Walter, Isotta Fraschini, Breitfeld-Daněk a Praga.
V Letovu původní konstrukci vypracoval ing. František Novotný, který se později se šéfkonstruktérem Letovu ing. Šmolíkem nepohodl a odešel nakonec do Avie, kde zkonstruoval slavnou Avii B-534 a akrobatickou Avii B-122.[3] Vývoj letounu Š-16 začal roku 1925 a v sobotu 30. října 1926 se na letišti Vojenské továrny na letadla v Letňanech zalétával nový typ letadla. Letadlo bylo původně zamýšleno k průzkumu – při plném výkonu vydrželo ve vzduchu 5 a půl hodiny. V prosinci téhož roku se prototyp Š-16.1 s motorem Lorraine-Dietrich účastnil s úspěchem letecké výstavy v Paříži, kde budil pozornost vojenských představitelů z Lotyšska i jiných zemí. V létě roku 1927 na prototypu Š-16 uskutečnili pilot pplk. Jaroslav Skála a mechanik Matěj Taufer dálkový etapový let z Prahy do Tokia: přes Moskvu, Kazaň, Omsk, Krasnojarsk, Čitu a Heidžó. Zpáteční cestu letoun nedokončil pro stálé potíže s chladičem motoru.[4]
Varianty
[editovat | editovat zdroj]
První z objednaných 21 letounů Š-16L s motory Hispano Suiza 50 (330 kW/450 k) pro lotyšské vojenské letectvo se v Lotyšsku objevily na podzim roku 1927. Dne 13. října 1927 ustanovil letoun Š-16L se šéfpilotem Aloisem Ježkem světový rychlostní rekord na uzavřeném okruhu 500 km se zatížením 1000 kg výkonem 230,9 km/h. Mimo to překonal 5 československých rekordů v rychlosti na 100 a 500 km s nákladem 500 a 1000 kg.
V období listopad 1927 – březen 1928 probíhaly zkoušky prototypů Š-16.2 a Š-16.1, které zadalo čs. ministerstvo národní obrany. Na základě těchto zkoušek byly oba prototypy upraveny a v květnu uznány komisí MNO za vyhovující. Následně byly stroje v roce 1928 objednány k potřebám armády. Objednávka zahrnovala celkem 89 letounů Š-16 ve dvou provedeních (denní bombardovací letoun ŠB-16, průzkumná verze Š-16), a to v letech 1929-1932 (1929:15, 1930: 52 a 1932: 22 letounů). Obě tyto verze poháněly třířadé dvanáctiválce Lorraine Dietrich 12Cc o výkonu 330 kW (450 k), které v licenci vyráběla Škoda v Mladé Boleslavi.[1] Obě verze sloužily spolehlivě u všech tehdejších leteckých pluků do poloviny 30. let. V roce 1935 byly všechny Š-16 vyřazeny z prvoliniových útvarů jako zastaralé. Přesto během mobilizace v září 1938 bylo ještě 31 strojů Š-16 ve II. linii.[3]
Osmikusová série Š-16r, psáno i Š-16R, (jako redivivus = oživený) z roku 1930 byla pokusem letadlo zmodernizovat a udržet déle výrobu ve státním podniku Letov. V té době již zastaralá letadla byla mírně upravena: zadní část trupu byla zespodu snížena (spodní strana ocasu byla při pohledu z boku více prohnutá, aby mělo letadlo na zemi vzpřímenější postoj a větší úhel náběhu pro zkrácení startu), současně byly upraveny ocasní plochy a podvozek. V odtokové hraně horního křídla nad pilotním sedadlem byl zřízen půlkruhový výřez pro zlepšení výhledu. Úpravy však zhoršily stabilitu letadla, a MNO jich více neobjednalo.
Varianta Letov Š-16T byla určena pro export do Turecka, kam bylo dodáno v rozmezí let 1929-30 12 letounů. Tři z letadel dodaných do Turecka provedla v roce 1930 bez jediné nehody velký okružní, skupinový let po Turecku, měřící 5000 km.[2] Na rozdíl od strojů pro československé letectvo, poháněných licenčními motory Škoda Lorraine Dietrich, byly turecké letouny opatřeny původními francouzskými pohonnými jednotkami Hispano Suiza 50 o výkonu 367 kW. Od června 1928 do května 1931 provozovala společnost Letov jeden letoun s imatrikulací L-BAAP (verze Š-16).[1] Tato imatrikulace se na stejné období také uvádí u verze Š-316.[5]
Plovákový Š-16J s reduktorovým motorem Hispano Suiza postavený v jednom exempláři v roce 1929 pro Jugoslávii však exportní úspěch nepřinesl. Plováky zkonstruované podle německé dokumentace firmy Dornier trpěly netěsností a nadměrnou korozí. Po krátkých zkouškách v námořním učilišti v Divulji u Splitu byl letoun vyřazen z provozu a od dalšího vývoje bylo upuštěno.
.jpg)
Dne 27. července 1929 dosáhl polní pilot rotmistr Vojtěch Matěna s četařem Bromským národního rekordu, když s letounem Š-116.3 (vodou chlazený dvanáctiválcový motor Škoda L 500 ks) absolvoval trať 1 000 km (10× okruh 100 km) s užitečným zatížením 540 kg průměrnou rychlostí 209,74 km/hod.[6] Celková produkce dala tři letouny této varianty. V roce 1930 byl u letounu Š-116.3 vyměněn motor za nový, třířadový Škoda L s reduktorem o výkonu 367 kW. Vznikly 3 kusy, z nichž poslední měl namontovány sloty firmy Handley Page. Ten poslední byl určen jako záložní letoun pro IV. ročník závodu Malou dohodou a Polskem. Označení této verze bylo změněno na Letov Š-716.1.
Jeden kus základního typu s hvězdicovým motorem Walter Jupiter VIII-R s reduktorem (některé zdroje uvádějí motor Walter Jupiter VIII o stejném výkonu)[7] o jmenovitém výkonu 353 kW (480 k) nesl označení Letov Š-216.1. Tento letoun předčil výkony všech dosavadních verzí typu Š-16, jak co do dosahovaných výšek, tak i rychlosti. Motor byl pro vyrovnání těžiště letounu vysunut značně dopředu.[8] Takto modifikovaný letoun (st. č. 4) zvítězil ve II. ročníku v Letu kolem Malé dohody a Polska v roce 1928 s osádkou škpt. Josef Kalla a mechanik čet. Matěj Taufer. Na trati dlouhé 3112 km dosáhl letoun průměrné rychlosti 201,2 km/h se zatížením 1000 kg a vystoupal s ním na 5000 m za 28,9 minuty. Při zkoušce maximální rychlosti na okruhu 5 km dosáhl rychlosti 232,2 km/h.[9] U tohoto letounu se v nominálních parametrech uváděl dostup 7070 m a stoupavost do 5000 m pouhých 23,5 minuty.[7] O rok později byl testován ve VLÚS, kde se potvrdilo, že stroj trpí neodstranitelnými vibracemi motoru, proto jeho vývoj dále nepokračoval.[8] Přesto ještě v roce 1929 s tímto letounem Josef Kalla (již jako major) zopakoval své vítězství v závodě kolem Malé dohody a Polska.[10]
.jpg)
Walter Jupiter byl vyměněn za kapalinou chlazený motor Hispano Suiza 12Lb o výkonu 441 kW, stroj byl přeznačen na Letov Š-316.3 a vojenská správa stroj převzala 4. června 1931. V Československé armádě létaly celkem tři Š-316 s těmito originálními francouzskými motory. Přestavbou Š-316.2 v roce 1930 na licenční motor firmy Isotta Fraschini Asso, třířadý osmnáctiválec chlazený vodou Praga Asso o výkonu 588/735 kW, vznikl typ Letov Š-516.2.
Tuto nejvýkonnější pohonnou jednotku ze všech modifikací Š-16 obdržel také Letov Š-416.1 výměnou za původní motor Breitfeld-Daněk BD-500 o výkonu 367 kW, který se ukázal jako nevyhovující. Tento letoun nesl označení Letov Š-516.1. Osádka tohoto stroje, mjr. Klepš a npor. Frank, obsadila druhé místo v posledním IV. ročníku závodu Malou dohodou a Polskem v roce 1930.
Dva prototypy varianty Letov Š-616 poháněly francouzské motory Hispano Suiza 12Nbr o výkonu 478 kW (650 k), následnou desetikusovou sérii licenční motor Avia Vr-36 o stejném výkonu. Jeden z těchto letounů létal od 20. července 1931 s civilní imatrikulací OK-AAQ.[11] Dlouhý výčet „stovkových“ variant Š-16 pokračuje jediným strojem Letov Š-716, který byl poháněn motorem Škoda L s reduktorem.
S označením Letov Š-816 létaly dva stroje s motory Praga ESV, vodou chlazenými dvanáctiválci do V o výkonu 404/478 kW (550/650 k). První z nich byl zařazen do československé armády v březnu 1931 a druhý, s reduktorovou verzí motoru Praga ESVR, na jaře 1933. Tyto motory však nevynikaly přílišnou spolehlivostí.
Popis letounu
[editovat | editovat zdroj]V případě letounu Letov Š-16 se jednalo o první leteckou celokovovou konstrukci (dural, ocel) navrženou a vyrobenou v Československu. Trup měl příhradovou konstrukci ze čtyř podélných ocelových trubek proměnného průřezu a devíti přepážkami. Kostra byla vyztužena ocelovými dráty. Horní a dolní část byla pokryta karosérií z duralu a celek pak byl potažen plátnem. Křídla horní i dolní byla totožná. Všechna žebra měla stejný tvar. Spodní křídla se připojovala k trupu pomocí čepů v centroplánech. Horní křídla byla stejným způsobem připojena k baldachýnu. Ten byl k trupu připojen pomocí dvou „N“ vzpěr. Vlastní křídla byla spojena pomocí dvou „N“ vzpěr a byla vyztužena dráty. Křidélka byla na horních i dolních křídlech a byla spojena pomocí vzpěry.[1]
Ocasní plochy měly duralovou kostru podobně jako křídla a byly potaženy plátnem, jejich osy uloženy v kuličkových ložiscích. Podvozek ostruhového typu byl dělený s rozchodem 2520 mm. Každá podvozková noha měla ještě dvě vzpěry. Podvozek byl odpružen. Motorové lože bylo k trupu upevněno pomocí 4 svorníků. Pohonnou jednotku tvořil třířadý dvanáctiválec Lorraine Dietrich francouzské konstrukce o maximálním výkonu 490 koní. Standardní vrtule byla dvoulistá dřevěná vrtule Letov. Hlavní nádrž o obsahu 465 kg paliva byla umístěna za ohnivzdornou motorovou přepážkou v trupu. Další dvě nádrže o obsahu 122 kg paliva byly umístěny v baldachýnu.[2]
Provoz
[editovat | editovat zdroj]Pilot František Peřina o létání na Š-16 řekl: Šestnáctka s ohromně dlouhými křídly byla příjemná na pilotáž, ale řvala ze všech strojů v celé ČSR nejpříšerněji[12]
Dle Letecké nehody vojenských strojů Československé republiky na letounech Š-16 zemřelo při nehodách 20 letců Čs. armády.
.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
- Československé letectvo (115 letounů)
.svg){kind=small}
- Jugoslávské královské námořnictvo (1 letoun)
- Letecký pluk (21 letounů)[13]
- Turecké letectvo (16 letounů)
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 2
- Užitečný náklad: 300–1000 kg
- Rozpětí: 15,30 m
- Délka: 10,22 m
- Výška: 3,23 m
- Hloubka křídla: 1,60 m
- Nosná plocha: 46,40 m2
- Plocha křidélek: 4,40 m2
- Plošné zatížení: 49,2 kg/m2
- Prázdná hmotnost: 1230–1400 kg
- Max. vzletová hmotnost: 2280–2450 kg
- Hmotnost na jednotku plochy: 52,70 kg/m2
- Hmotnost na jednotku výkonu: 7,43 kg/kW
- Pohonná jednotka: třířadý dvanáctiválec Lorraine-Dietrich 12Cc s dvoulistou, dřevěnou vrtulí
- Výkon pohonné jednotky: 450 k (330 kW) při 2050 ot/min
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Max. rychlost při zemi: 230 km/h
- Max. rychlost v 1 800 m: 217 km/h
- Cestovní rychlost: 190 km/h
- Minimální rychlost: 85 km/h
- Přistávací rychlost: 80 km/h
- Dolet: 5 hod 30 min (vytrvalost)
- Dostup: 7000 m
- Délka vzletu: 150 m
- Délka doběhu: 160 m
- Stoupavost: výstup do 5000 m 25–31 min
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm a jeden pohyblivý Lewis stejné ráže.
- Pumové závěsníky: 3 velké pro 50–200 kg pumy, 12 malých pro 10–20 kg bomby
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 40–42, 244–245, 284.
- ↑ a b c d -, Nk. Československá letadla 1919-1939. Letectví. 5.2.1951, roč. 27. (1951), čís. 3, s. 57–60. Dostupné online.
- ↑ a b PUJMAN, Ivo. Devadesáté výročí dálkového letu pilota Skály a mechanika Taufra na českém letounu Š-16 z Prahy do Tokia [online]. Bratislava: www.gonzoaviation.com, 14.9.2017 [cit. 2019-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-10.
- ↑ Let Praha -Tokio na letounu Letov Š-16 [online]. Praha: VHÚ Praha - Kbely [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
- ↑ RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Š-316 - L-BAAP [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Letec, 8/1929, str. 405
- ↑ a b Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L45
- ↑ a b KUDLIČKA, Bohumír. Letecké vzpomínky (Jan Hanzl). I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2013. 214 s. ISBN 978-80-206-1411-7. S. 32–33.
- ↑ Skvělý úspěch československého letectví v závodě kolem Malé Dohody a Polska 1928. Letectví. Srpen 1928, roč. VIII. (1928), čís. 8, s. 237–243. Dostupné online. Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ BERAN, J.B. Pro pokrok, mír a bezpečnost státu. Rozkvět. Prosinec 1931, roč. 24, čís. 52, s. 5. Dostupné online.
- ↑ RUSEK, Tomáš. Š-616 - OK-AAQ [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.
- ↑ FAJTL, František. Cheb 1917 - 1947. [s.l.]: nakladatelství Ostrov, Praha, 2002. S. 29.
- ↑ LETOV SMOLIK S.16 [online]. Latvian Aviation [cit. 2019-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-23. (anglicky)
- ↑ KRUMBACH, Jan. Letov Š-16. Letectví a kosmonautika. 1983, roč. LIX., čís. 14, s.553.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FIDLER, J., SLUKA, V. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–38, Libri 2006, ISBN 80-7277-256-2
- KAREŠ, Marcel & přátelé: Letov Š-16 v zahraničních službách, Kareš Publications, Nalžovské Hory 2010, ISBN 978-80-254-7534-8
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- KRUMBACH, Jan. Letov Š-16. Letectví a kosmonautika. 1983, roč. LIX., čís. 12, 13 a 14.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letov Š-16 na Wikimedia Commons - Kamufláže letounu Letov Š-16 Archivováno 14. 4. 2016 na Wayback Machine.
- Letov Š-16 – první československý letoun s celokovovou kostrou na securitymagazin.cz
- Letov Š-16 na valka.cz
- Letov Š-16 na pilotinfo.cz
- LETOV Š-16 na vinar.cz
