Avia B-135
| B-135 | |
|---|---|
 | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Protektorát Čechy a Morava |
| Výrobce | Avia |
| Šéfkonstruktér | František Novotný |
| První let | 28. září 1938 |
| Uživatel | Bulharské letectvo |
| Vyrobeno kusů | 12+1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Avia B-135 byl československý stíhací letoun, pokračovatel letounu Avia B-35. Stroj měl už zatahovací podvozek,[pozn. 1] takže i s původním motorem dosahoval lepších výkonů, než jeho předchůdce.
Charakteristika letounu
[editovat | editovat zdroj]Avii B-135 poháněl motor Avia 12 Ycrs o max. výkonu 850 k (625 kW) při 2400 ot/min, umožňující montáž kanónu v ose vrtule (v Avii licenčně vyráběný Hispano Suiza). Výzbroj sériových letounů měly tvořit dva synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm a mezi bloky válců motoru měl být jeden 20mm kanón[pozn. 2] Oerlikon FFS,[pozn. 3] střílející dutou osou vrtule (který se nikdy nenainstaloval do sériových strojů)
Výroba pro Bulharsko
[editovat | editovat zdroj]Nakonec bylo vedle prototypů (B-35.3/B-135.1/B-135.2 D-IBPP) vyrobeno pouze dvanáct sériových letounů pro Bulharsko. Ty byly pod označením Av-135.101 až Av-135.112 dokončeny mezi dubnem a zářím 1942 a dodány počátkem roku 1943, první sériový stroj nesl během zalétávání v Československu imatrikulaci D-IWKM[3]. K nim bylo dodáno také 35 náhradních motorů. Letouny byly předány stíhací letecké škole na základně Dolna Mitropolija.[4]
Bulharští piloti Ferdinandov a Manolev charakterizovali B-135 jako typ s pomalejší akcelerací, s horším vzletem a přistáním, slabou výzbrojí, který byl poměrně nebezpečný, protože neodpouštěl chyby.[5] Proto na Avii nepouštěli nezkušené piloty. Důvodem slabších výkonů byl především slabší motor.[5]
Bulharsko získalo práva na licenční výrobu 50 kusů, pod označením DAR-11 měly být vyráběny v nové továrně DSF v Lovči. Motory, výzbroj a další přístroje měly být dodány českou stranou.[6] K zahájení výroby nedošlo, protože v roce 1942 byly všechny objednávky českých výrobců pro jiné než německé zákazníky zrušeny. Bez motorů a dalších životně důležitých částí nemohla být výroba zahájena a celý program byl zrušen. Jako náhradu nabídli Němci Bulharsku ukořistěné francouzské Dewoitine D.520.[7]
Problematický sestřel za 2. světové války
[editovat | editovat zdroj]Dne 30. března 1944 dosáhli údajně instruktoři stíhací letecké školy kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov, pilotující Avie 135 při obraně proti náletu USAAF na Sofii, pravděpodobného[8] sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator[9][10] anebo B-17F-105-BO Flying Fortress (42-30465) od 301. bombardovací skupiny,[8] jediného v historii tohoto letounu.
Pozdější zkoumání tohoto náletu sestřel bombardéru B-24 vyvrací.[zdroj?] Toho dne byl ztracen pouze jeden bombardér typu Liberator, který se naposledy hlásil nad Jaderským mořem, asi 400 km od Sofie, tedy mimo dosah Avií. Ztráty bombardéru typu B-17 toho dne představovaly celkem tři bombardéry; dva se srazily při otáčení celého bombardovacího svazu (zahynuly obě osádky bombardérů, cca 40 lidí[zdroj?]) a poslední (přezdívka Vagabound) havaroval z neznámých příčin uprostřed Jugoslávie – naposledy byl spatřen ve 12:45, celá osádka padla do zajetí. Jediné napadení letecké skupiny bombardovací skupiny 301, ke které Vagabound patřil, hlásilo nad cílem asi 20 nepřátelských stíhaček, z nichž ale pouze dvě se pokusily bezvýsledně o útok zespodu z deváté hodiny. Vzhledem k tomu že Avie přistály v 11:30 na zem a Vagabound letěl ještě ve 12:45, je sestřel téměř vyloučen.
Bulharské Avie byly slabě vyzbrojeny pouze dvěma kulomety ráže 7,92 mm, které by nestačily ke zničení bombardéru.
Specifikace
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 1
- Rozpětí: 10,85 m
- Délka: 8,50 m
- Výška: 2,60 m
- Nosná plocha: 17,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 1 690 kg
- Vzletová hmotnost: 2 380 kg
- Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Avia 12Ycrs[pozn. 4]
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 550 km/h
- Dostup: 8500 m
- Dolet: 550 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 1 × kanón ráže 20 mm[pozn. 2]
- 2 × kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Bílý, s. 70.
- ↑ Bílý, s. 87.
- ↑ Civil Aircraft Register - Germany [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Bílý, s. 68.
- ↑ a b Bílý, s. 71.
- ↑ Bílý, s. 64–66.
- ↑ Bílý, s. 73.
- ↑ a b Bílý, s. 76–78.
- ↑ Rajlich.
- ↑ Avia B-135 (Av-135) [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2022-01-15]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN 1210-1427.
- BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35, B-135. Praha: MBI, 2003. 88 s. ISBN 8086524035. (čeština/angličtina)
- PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Brno: CPress, 2018. 128 s. ISBN 978-80-264-1809-2. Kapitola Avia B-135, s. 94–96.
- ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 430 s.
- VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45 Itálie, Francie, SSSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1999. ISBN 80-7198-396-9. S. 81.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Avia B-135 na Wikimedia Commons - Avia B-135 (Av-135)
