Láska lidu

Láska lidu
	L'amor dei popoli
Žánr	scénická kantáta (cantico)
Skladatel	František Josef Dusík
Libretista	Francesco Pezzi
Počet dějství	1
Originální jazyk	italština
Premiéra	15. srpna 1808 Novara, Teatro Nuovo (Teatro Morelli)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Láska lidu (nebo Láska národů, v italském originále L'amor dei popoli) je příležitostná scénická kantáta (cantico) o jednom jednání českého skladatele Františka Josefa (Benedikta) Dusíka na libreto Francesca Pezziho. Vznikla na oslavu jmenin a narozenin italského krále Napoleona. Její premiéru uvedlo 15. srpna 1808 divadlo Teatro Nuovo (zvané též Teatro Morelli) v Novaře.

Vznik a charakteristika

Skladatel František Josef Dusík po pobytu v Lublani (1790–1800) opustil toto město a svou rodinu a v následující době Napoleonských válek pobýval na různých místech v severní Itálii, kde působil jako vojenský kapelník u různých vojsk a současně komponoval pro italská divadla opery, vesměs v žánru opera buffa. V polovině prvního desetiletí 19. století žil v Lombardii, jak dokládají místa premiér jeho oper z této doby (především Milán, ale též Brescia, Bergamo, Cremona).^[1] Ve stejné době skládal zřejmě i příležitostné skladby na veřejnou objednávku, přičemž doklady se dochovaly o scénické kantátě Láska lidu. Tu objednal Alvise Mocenigo^[2] (1760–1815), podnikatel a příslušník jednoho z nejvýznamnějších benátských šlechtických rodů, který jako jeden z významných podporovatelů Napoleona Bonaparta v Itálii zastával významné úřady ve správě Italského království, nejprve od roku 1806 jako prefekt departamentu Agogna a od roku 1809 jako člen italského Senátu.^[3]

Kantáta, oslavující Napoleonovy narozeniny a jmeniny (15. srpna) a nesoucí Mocenigovo věnování Napoleonovu adoptivnímu synovi a italskému místokráli Evženovi de Beauharnais, byla uvedena v městském divadle v Novaře, hlavním městě departementu Agogna.^[2]^[1]^[4]^[3] Text k ní napsal novinář a příležitostný dramatik Francesco Pezzi^[2]^[1]^[4] (1780–1831), který rovněž pocházel z Benátek, po pobytu v Paříži nejpozději od roku 1808 působil v Miláně v deníku Corriere milanese, úředním deníku napoleonské správy, a po jeho zániku od roku 1816 až do své smrti redigoval významný deník Gazzetta di Milano.^[3] Na slovech k Lásce lidu zaujme silný pacifistický nádech: Napoleonova vojenská vítězství jsou stěží zmíněna, zato je prorokována mírová budoucnost a společenský a kulturní rozkvět.^[2]

Novarskému uvedení Lásky lidu jen o několik dní, totiž 8. srpna, předcházelo v témže divadle uvedení nejnovější Dusíkovy opery buffy Smrtelná rána zhojená manželstvím,^[3] jež měla premiéru v Cremoně v karnevalové sezóně roku 1807.^[1] O uvedení Dusíkovy kantáty informoval 27. srpna 1808 benátský list Il nuovo postiglione s poznámkou, že autor hudby je „vynikajícím žákem Haydnovým“.^[4] Jinak o ohlasu a případných dalších osudech kantáty nejsou zprávy a hudba k ní se nedochovala.^[1]

Postavy

Láska lidu (L'amor dei popoli)
Kumská Sibyla (La Sibilla Cumana)
Tři hlavní epičtí básníci:
- Homér (Omero)
- Vergilius (Virgilio)
- Tasso
Sbor lidu^[2]

Děj kantáty

(Temeno pahorku s chrámem zasvěceným Napoleonově nesmrtelnosti) K chrámu se s vavřínovými a olivovými ratolestmi blíží z jedné strany alegorie Lásky lidu, provázená lidem samotným, a z druhé strany věštkyně Sibyla Kumská v doprovodu tří epických básníků: Homéra, Vergilia a Tassa. Básníci vyzývají přírodu, aby se zaskvěla, a múzy, aby hudbou oslavovaly velké jméno Pána světa (Oh a chi vien dall'Eliso pacifico). Sibyla hovoří o velkých básnících minulých věků a ptá se Italů, kde je nový Homér, aby oslavil největšího z vladařů a hrdinů.

Láska lidu přirovnává Napoleona k Jupiterovi a ptá se jasnovidky Sibyly, jaké nové triumfy pro něj budoucnost chystá. Sibyla zdůrazňuje ne nová vítězství, ale novou vědu a nové zákony a věří, že k válečným vavřínům nyní přibudou olivové ratolesti míru: nechť se lid a Itálie radují (Gioite, o Popoli).

Láska lidu tvrdí, že Napoleonův je celý svět a že žádný z antických bohů se mu nemůže rovnat (Se finor ne' proprii figli). Ptá se, co může oddaný lid císaři nabídnout jako výraz úcty a lásky. Sibyla odvětí, že nejkrásnějším darem císaři je spokojnost a prosperita jeho lidu a že Napoleon mu bude vždy naslouchat a dbát jeho zájmů (Umile il ruscelletto). Láska lidu zdobí oltář věnci a všichni povolávají Napoleonovi nehynoucí slávu (Viva il grande, e la fama immortale … Napoleon risuoni).^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e BARBO, Matjaž. František Josef Benedikt Dusík. The Biography of an Eighteenth-Century Composer. Překlad Neville Hall. Wien: Hollitzer Wissenschaftverlag, 2011. 152 s. ISBN 978-3-99012-002-6, ISBN 978-3-99012-003-3. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Podle libreta, viz Externí odkazy.
↑ ^a ^b ^c ^d BUSTICO, Giudo. Il teatro antico di Novara (1695–1873). Novara: La Tipografica, 1922. 187 s. Dostupné online. S. 46–47. (italsky)
↑ ^a ^b ^c BELLICINI, Lorenzo. La costruzione della campagna ideologia agraria e "aziende modello" nel Veneto, 1790-1922. Venezia: Marsilio Editori, 1983. 361 s. S. 88–89. (italsky)

Literatura

BARBO, Matjaž. František Josef Benedikt Dusík. The Biography of an Eighteenth-Century Composer. Překlad Neville Hall. Wien: Hollitzer Wissenschaftverlag, 2011. 152 s. ISBN 978-3-99012-002-6, ISBN 978-3-99012-003-3. (anglicky)

Externí odkazy

Libreto scénické kantáty Láska lidu v databázi Knihovny Kongresu (v italštině)
Libreto scénické kantáty Láska lidu v databázi Knihy Google (v italštině)

[Barbo-1] BARBO, Matjaž. František Josef Benedikt Dusík. The Biography of an Eighteenth-Century Composer. Překlad Neville Hall. Wien: Hollitzer Wissenschaftverlag, 2011. 152 s. ISBN 978-3-99012-002-6, ISBN 978-3-99012-003-3. (anglicky)

[Libreto-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Podle libreta, viz Externí odkazy.

[Bustico-3] BUSTICO, Giudo. Il teatro antico di Novara (1695–1873). Novara: La Tipografica, 1922. 187 s. Dostupné online. S. 46–47. (italsky)

[Bellicini-4] BELLICINI, Lorenzo. La costruzione della campagna ideologia agraria e "aziende modello" nel Veneto, 1790-1922. Venezia: Marsilio Editori, 1983. 361 s. S. 88–89. (italsky)

[1]

[2]

[3]

[4]