Kulový blesk (protipartyzánská operace)
| Kulový blesk | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Východní fronta | |||
 Operační oblast 201. bezpečnostní divize wehrmachtu v letech 1942 – 1944 v okupovaném Bělorusku. | |||
| Trvání | 14. února 1943 – 19. března 1943 | ||
| Místo | Okupované Bělorusko, partyzánská zóna vymezená širším okolím měst Suraž, Haradok a Vitebsk. | ||
| Příčiny | Činnost partyzánů začala ovlivňovat zásobování fronty. Existence partyzánské zóny mimo kontrolu okupačních úřadů. | ||
| Cíle | Eliminovat partyzány v oblasti, ale především zničit síť jejich podporovatelů, a omezit tak jejich operační možnosti. Omezit prostor, kde se mohou partyzáni zachytit a zajistit bezpečnost zásobovací trasy na železnici Vitebsk – Haradok – Něvel. Přerušit logistické spojení partyzánů a Rudé armády. | ||
| Metody | Vojensko-policejní protipartyzánská operace s plošnými represáliemi proti civilnímu obyvatelstvu. | ||
| Naplánováno | Obklíčení partyzánů a jejich likvidace včetně sítě jejich podporovatelů. | ||
| Výsledek | S ohledem na sílu odporu partyzánských jednotek se operace nezdařila a německé síly byly odraženy. | ||
| Změny území | Partyzánská zóna zůstala zachována. | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Zatčení a škody | |||
| Zatčení | 3 583 osob | ||
| Škody | Einsatzgruppen SD zastřelilo 1 456 osob, 804 lidí bylo odvezeno do koncentračního tábora. | ||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Kulový blesk (rusky Шаровая молния, německy Kugelblitz) je krycí název pro protipartyzánskou operaci v okupovaném Bělorusku v partyzánské zóně vymezené širším okolím měst Suraž, Haradok a Vitebsk. Operace probíhala od 14. února 1943 do 19. března 1943 a skončila neúspěchem. Operace probíhala současně s operací Zimní kouzlo.
V ruském prostředí je také anglický film Operace Entebbe[1] znám pod názvem Operace Kulový blesk (rusky Операция «Шаровая молния»).
Výchozí podmínky a cíle operace
[editovat | editovat zdroj]Partyzánský odboj vznikl v okolí města Suraž již v roce 1941, neboť německá armáda postupovala tak rychle, že v lesích skončilo množství sovětských vojáků z rozbitých divizí, ale také muži, kteří nestihli být mobilizováni do Rudé armády. Již v průběhu srpna – září 1941 svedli partyzáni 27 přepadů, ve kterých zničili 14 vozů, 18 cisteren s palivem a 8 mostů. 12. září 1941 zničili německá kasárna ve městě Suraž.[2]
Cílem operace bylo eliminovat partyzány v oblasti, ale především zničit síť jejich podporovatelů, a omezit tak jejich operační možnosti. Německé velení došlo k přesvědčení, že bez podpory civilního obyvatelstva nemají partyzáni šanci na přežití, a proto se ve svých trestních operacích zaměřilo především na civilisty.
Činnost partyzánů začala ovlivňovat zásobování fronty, proto bylo plánováno obklíčit a zlikvidovat partyzánské brigády mezi městi Haradok, Suraž a Mjaža (bělorusky Мяжа (Гарадоцкі раён)) v takzvané Suražské partyzánské zóně. Práceschopné obyvatelstvo mělo být deportováno a přerozděleno podle potřeb německé válečné výroby. S touto zónou bylo spojeno jméno velitele partyzánů Baťky Minaje (rusky Батька Минай, alias pro Minaje Filipoviče Šmyrjova rusky Минай Филиппович Шмырёв), jehož děti Němci zastřelili jako rukojmí.[2]
Operačním cílem bylo také zajistit bezpečnost zásobovací trasy na železnici Vitebsk – Haradok – Něvel a přerušit logistické trasy a kontakty partyzánů s Rudou armádou.[3]
Nasazené síly
[editovat | editovat zdroj]Německé okupační síly a spolupracující útvary
[editovat | editovat zdroj]Do operace byly zařazeny následující jednotky:
- 201. bezpečnostní divize,
- 2. motorizovaný pluk 3. tankové armády,
- 3 místní policejní útvary,
- 825. vložsko-tatarský pěší prapor (německy Wolgatartarisches Infanterie-Bataillon 825)
- 391. polní výcviková divize wehrmachtu,
- dělostřelecké, ženijní a kontrarozvědné jednotky,
- obrněný vlak a 10 obrněných vozidel.
Operaci vedl velitel 201. bezpečnostní divize generálmajor Alfred Jacobi a velitel východních dobrovolnických jednotek generálmajor Bodo von Wartenberg.
Celkový počet příslušníků trestných jednotek byl 36 000 vojáků a důstojníků.[2][3]
Sovětské síly
[editovat | editovat zdroj]Operací byly zasaženy následující identifikované partyzánské brigády:
- partyzánská brigáda Alexej, velitel Alexej Fjodorovič Danukalov (rusky Алексей Фёдорович Данукалов)
- 3. oddíl (pozdější) partyzánské brigády Kutuzova, velitel D. L. Misunov (rusky Д. Л. Мисунов),[4]
- 1. vitebská partyzánská brigáda, velitel Michail Fjodorovič Birulin (bělorusky Міхаіл Фёдаравіч Бірулін),[5]
- další partyzánské brigády,
- sovětské letectvo provádějící zásobování.
Celkem šlo asi o 9 000 partyzánů.[3]
Průběh operace
[editovat | editovat zdroj]Do data zahájení operace 14. února 1943 se partyzánským silám zdařilo narušit přepady soustředění německých sil před nástupem. Dne 14. února 1943 se asi 9 000 partyzánů a 20 000 civilistů nacházelo v oblasti, kde partyzáni zaujali kruhovou obranu mezi řekami Ovsjanka (rusky Овсянка (приток Усвячи)), Lužesjanka (rusky Лужесянка) a železnicí Vitebsk – Něvel.
Ve dnech 11. února až 15. února 1943 sovětské letectvo provedlo 46 zásobovacích letů.[6] Díky tomu 15. února 1943 partyzáni z brigády Alexej přešli do protiútoku a dobyli vesnice Sacharova (rusky Сахарова), Žabentjaj (rusky Жабентяй), Balina (rusky Балина) a Melna (rusky Мелна).
Trestným silám se díky tvrdému odporu a postupu partyzánů nepodařil průlom do zóny, a proto 18. února 1943 zahájily ostřelování a bombardování hraničních linií partyzánské obrany. Partyzánům munici, zbraně, potraviny, léky a další nezbytnosti zajišťovalo nadále letectvo Rudé armády. Sovětské letectvo dodalo do zóny bojů více než 115 tisíc nábojů, asi 800 min, 18 minometů a 700 kg TNT.[3][6] Po dlouhém ostřelování dne 22. února 1943 přešly trestné oddíly do útoku po celém obvodu partyzánského území. Boje trvaly 5 dnů,[pozn. 1] ale pro trestné síly bez úspěchu.
Kutuzovova brigáda porazila v bitvě prapor východních muslimských dobrovolníků, ukořistila větší množství zbraní, vyřadila 3 obrněné vozidla, nákladní a osobní automobil. V noci 23. února 1943 prapor legie východních muslimských dobrovolníků v počtu 506 vojáků přešel na stranu partyzánů. Plánovaný přechod byl Němcům oznámen a velitelé byli ve Vitebsku zastřeleni. Přesto se značné části legionářů podařilo záměr provést. Bývalí legionáři se připojili k 1. vitebské partyzánské brigádě a partyzánské brigádě Alexej.[pozn. 2] Přivezli s sebou značné množství zbraní a střeliva na 26 vozících. Partyzáni, kteří obdrželi významné posílení v živé síle a zbraních, zasadili Němcům silnou ránu a prolomili obklíčení.
Dne 3. března 1943 trestné síly znovu obklíčily partyzány v bažinaté oblasti o rozloze 112 km2 v okolí obcí Kanaša (rusky Канаша), Dubrava (rusky Дубрава), Azjorki (bělorusky Озёрки), Kovaljevo (rusky Ковалево) a Soprany (rusky Сопраны). Partyzáni zaujali kruhovou obranu 5. března 1943 a dařilo se jim odrážet útoky. Následující dny útok trestných sil slábl a partyzáni je dokázali vytlačit z pozic. K 11. březnu 1943 obsadili partyzáni oblast kolem vesnic Stajki (rusky Стайки), Dražna (rusky Дражна), Platy (rusky Платы) a Kostaviči (rusky Коставичи). Trestná výprava tak byla definitivně odražena. 20. března 1943 se německé trestné síly stáhly na své základny Vitebsk, Haradok a Suraž a ponechaly oblast pod kontrolou partyzánů.
Výsledky operace
[editovat | editovat zdroj]S ohledem na sílu odporu partyzánských jednotek se operace nezdařila a okupační síly byly odraženy.
Během operace podle bojového deníku 201. bezpečnostní divize její příslušníci zkontrolovali 169 vesnic a zatkli 3 583 osob. Příslušníci Einsatzkommanda číslo 9, součást operační skupiny Einsatzgruppen B Bělorusko, zastřelili po skončení protipartyzánské operace Kulový blesk celkem 1 456 osob,[3][2] 804 lidí bylo odvezeno do koncentračního tábora. Kárné jednotky ztratily asi 500 lidí v boji a 506 vojáků zběhlo na stranu partyzánů. Byla také zničena obrněná vozidla.[3]
Partyzáni ztratili asi 400 zabitých a asi 100 zraněných osob. Podle německých zpráv bylo 260 partyzánů umučeno.[2][3]
Neúspěch operace vedl německé velení k nasazení silnějších a lépe vyzbrojených skupin proti partyzánům včetně zajištění vojenské asistence frontových jednotek, jako byla operace Cikánský baron.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Operace je také zmíněna v knize Belarus' u Vjalikaj Ajčynnaj vajne: 1941 - 1945 ; ėncyklapedyja[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ S ohledem na povahu a pohyblivost partyzánské války jde o pozoruhodný vojenský i logistický výkon.
- ↑ Sovětské velení přeběhnutým legionářům plně nedůvěřovalo, a proto je nasazovalo na nejnebezpečnější úseky. Což způsobilo, že se jich konce války mnoho nedožilo. Někteří legionáři byli zatčeni SMĚRŠ a jejich další osud je neznámý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Карательная операция «Шаровая молния» na ruské Wikipedii.
- ↑ Operace Entebbe. Česko-Slovenská filmová databáze [online]. csfd.cz [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e СМИРНОВ, Сергей. Операция «Шаровая молния» — тотальная зачистка гитлеровцами белорусского сопротивления [online]. Belhistory.by, 2021-07-30 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f g ПОССЕ, Владимир Сергеевич. ШАРОВАЯ МОЛНИЯ. Белорусская Энциклопедия [online]. Национальная академия наук Беларуси, 2024-03-01 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Бригады. partizany.by [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Бригады. partizany.by [online]. [cit. 2024-09-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b A_DYUKOV. Карательные операции нацистов на территории Витебской области. Часть 1 [online]. 2007-05-24 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
- ↑ Belarus' u Vjalikaj Ajčynnaj vajne: 1941 - 1945 ; ėncyklapedyja. Příprava vydání Ivan Pjatrovič Šamjakin, Belorusskaja Sovetskaja Ėnciklopedija Imeni Petrusja Brovki. Minsk: [s.n.] 679 s. ISBN 978-5-85700-012-0.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Operace Kulový blesk na Wikimedia Commons
