Klement VII.

Klement VII.
Jeho Svatost; Klement VII.
	219. papež
	Klement VII. na obraze Sebastiana del Piombo, kolem roku 1531
Církev	římskokatolická
Zvolení	19. listopadu 1523
Uveden do úřadu	26. listopadu 1523 (intronizace)
Pontifikát skončil	25. září 1534
Předchůdce	Hadrián VI.
Nástupce	Pavel III.
Heslo	„Candor illæsus“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	19. prosince 1517
Biskupské svěcení	21. prosince 1517
Kardinálská kreace	23. září 1513
Titul	kardinál-jáhen u Santa Maria in Domnica
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardinál-kněz u S. Clemente (od 26.6.1517); kardinál-kněz u S. Lorenzo in Damaso (od 6.7.1517);
Osobní údaje
Rodné jméno	Giulio di Giuliano de Medici
Datum narození	26. května 1478
Místo narození	Florencie, Florentská republika
Datum úmrtí	25. září 1534; (ve věku 56 let)
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Santa Maria sopra Minerva
Rodiče	Giuliano de' Medici
Příbuzní	Giulia de' Medici, Giulio de' Medici a Porzia de' Medici (vnoučata)
	Seznam papežů nosících jméno Klement; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klement VII., vlastním jménem Giulio di Giuliano de Medici (26. května 1478 Florencie – 25. září 1534 Řím), byl papežem v letech 1523–1534; kardinálem pak v letech 1513–1523.

Byl strýcem Kateřiny Medicejské, kterou po smrti jejích rodičů vychovával. Podařilo se mu ji jako čtrnáctiletou provdat (1533) za stejně starého Jindřicha II., pozdějšího francouzského krále. Díky tomuto sňatku zanechali Medicejští významnou stopu ve francouzských dějinách, neboť Kateřina se stala matkou tří posledních králů z linie Valois a na čas také regentkou Francie.

Život

Narodil se ve Florencii jeden měsíc poté, co byl jeho otec Giuliano de Medici zabit při spiknutí Pazziů. Ačkoliv jeho rodiče neuzavřeli formální manželství, pouze byli zasnoubeni per sponsalia de presenti, skulina v právu umožnila, aby Giulio byl považován za legitimního. Byl synovcem Lorenza Medicejského, jenž ho v mládí vzdělával.

Giulio byl ustanoven rytířem z Rhodu a velkopřevorem z Capuy a po zvolení bratrance Giovanniho de Medici do úřadu papeže jako Lva X. se brzo stal v Římě mocnou postavou. Po vstupu svého bratrance do papežství se stal Giulio jeho hlavním ministrem a důvěrníkem, především při prohlubování zájmů rodiny Medici ve Florencii a arcibiskupem v tomto městě. 23. září 1513 se stal kardinálem a 29. září byl vysvěcen. Měl pověst hlavního ředitele papežské politiky během celého pontifikátu Lva X.

Papežem

V době dlouhého konkláve po smrti Lva X. v roce 1521 byl považován kardinál Medici za zvláště pravděpodobného kandidáta. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farnese (oba upřednostňovaní kandidáti císaře Karla V.), měl hlavní slovo při neočekávaném zvolení Hadriána VI., na kterého měl rovněž obrovský vliv při jeho krátkém pontifikátu. Po smrti Hadriána VI. 14. září 1523 Medici konečně uspěl v další papežské volbě (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII.

Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazaného diplomata. Na druhou stranu byl považován za světáckého a nerozhodného k tehdejším přelomovým událostem, včetně pokračující protestantské reformace.

Papežský úřad převzal v době krize. V severní Evropě se šířila protestantská reformace Martina Luthera. Církev se blížila k bankrotu díky obrovským výdajům předchozích papežů (například Alexandra VI., Julia II, ale také Klementova bratrance Lva X.) na výstavbu papežského sídla. A velké cizí armády, vedené mocnými soupeři – císařem Svaté říše římské Karlem V. a Františkem I. z Francie – napadaly Itálii. Každý z těchto vládců požadoval po papeži Klementovi, aby se přidal na jeho stranu. Navíc do východní Evropy násilně pronikala osmanská vojska vedená Sulejmanem Nádherným.

Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu, ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby mezi nimi zprostředkoval mír. Jeho pokus ale nevyšel.

Jeho váhavá politika mezi Španělskem a Francií, kdy dal nakonec přednost francouzské straně, vedla k Sacco di Roma v roce 1527. Řím byl napaden a vyloupen vojsky císaře Karla V. a papež se dostal do zajetí. Posléze se Klement VII. musel Karlu V. vyplatit ze zajetí a zároveň se musel smířit s okupací části Itálie pod Karlem V.

Zároveň v jeho domovské Florencii v roce 1527 došlo k ovládnutí města republikánskými vzbouřenci a vyhnání Medicejských. V roce 1530 se papežovi podařilo účelovým spojenectvím s Karlem V. dobýt Florencii zpět a navrátit pod kontrolu Medicejských.

V té době musel řešit i rozvod anglického krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou, tetou Karla V. Papež si v této situaci nemohl dovolit souhlasit s rozvodem, neboť by prohloubil své rozpory se Španělskem. To však vedlo k následné odluce Anglie od katolické církve a k založení Anglikánské církve.

Ke konci svého života dal Klement VII najevo, že se opětovně přiklání k francouzské alianci. Jeho plány spojit rod Medicejských s francouzskou královskou rodinou vedly k zasnoubení jeho neteře Kateřiny Medicejské a Jindřicha II., syna krále Františka I.

V dobách mírových se jako papež projevoval jako velký příznivec umění (nechal nově vyzdobit Sixtinskou kapli) a jako příznivec vzdělání. Významné bylo jeho osobní přijetí Koperníkovy teorie heliocentrismu, na rozdíl od většiny tehdejších (a následujících) katolických a protestantských představitelů (například Martina Luthera a Jana Kalvína).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Clement VII na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klement VII. na Wikimedia Commons
Osoba Klement VII. ve Wikicitátech
Dílo Catholic Encyclopedia (1913)/Pope Clement VII ve Wikizdrojích (anglicky)
(anglicky) The Hierarchy of the Catholic Church – Pope Clement VII

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež
Předchůdce: Hadrián VI.	1523–1534 Klement VII.	Nástupce: Pavel III.

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.