Kalixt I.

Kalixt I.
Svatý; Kalixt I.
	16. papež
	Svatý Kalixt I. na středověké malbě
Církev	římskokatolická
Pontifikát začal	218
Pontifikát skončil	ca 222
Předchůdce	Zefyrinus
Nástupce	Urban I.
Osobní údaje
Datum narození	???
Místo narození	Řím, Římská říše
Datum úmrtí	ca. 222
Místo úmrtí	Řím, Římská říše
Místo pohřbení	Calepodiovy katakomby
Svatořečení
Svátek	14. října
Uctíván církvemi	římskokatolická církev,; řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem,; pravoslavná církev,; anglikánská církev,; luteráni
	Seznam papežů nosících jméno Kalixt; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Kalixt I., též Callistus (latinsky) či Callixtus, byl 16. papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 217–222.

Život

Kalixtus byl papežem za vlády císaře Heliogabala. V dobové kronice „Historiae Augustae“ se uvádí, že Kalixtus I. zbudoval kostel na místě bývalé hospody a císař pak prohlásil, že místo pro uctívání jakéhokoliv boha je lepší než hospoda. Podle legendy měla být tímto kostelem basilika Santa Maria in Trastevere, avšak mnohem pravděpodobnější je, že zmiňovaný kostel stál v jejím sousedství. Poblíž se také měla nacházet studna, do které bylo podle legendy papežovo tělo po umučení svrženo.

Svědectví o Kalixtově životě známe především z podání jeho nepřátel, Tertulliana a vzdoropapeže Hippolyta, takže je nutno brát je s jistou reservou. Podle spisu „Philosophumena“, který je připisován právě Hippolytovi, byl Kalixt původně otrokem. Jeho pánem byl Aurelius Carpoforus, příbuzný římského císaře Commoda. Jako křesťan svého otroka propustil a věnoval mu i určitý finanční obnos. Kalixt však podle Hippolyta peníze promrhal, a navíc patrně obral i svého bývalého pána. Na útěku z Říma byl chycen a Carpoforus jej uvrhl znovu do otroctví, dokud mu peníze nenahradí. Avšak poté, co se za něj přimluvilo několik osob, byl Kalixt znovu propuštěn. Prý se stal lichvářem, ale při hledání dlužníků narušil obřad v židovské synagoze. Židé jej tentokrát udali římskému prefektu Fuscianovi, Kalixt byl zbičován a odsouzen k nuceným pracím v dolech na Sardinii. Marcia, milenka císaře Commoda, však dosáhla propuštění některých křesťanských vězňů a Kalixt se v zuboženém stavu vrátil zpět do Říma. Prý se nakonec umoudřil a v administrativní práci pro římskou křesťanskou obec se vyznamenával tak, že si získal i důvěru papeže Zefyrina. Stal se jeho nejbližším rádcem v těch nejcitlivějších záležitostech a později byl sám zvolen papežem.

Ještě ve službách papeže Zefyrina byl Kalixt I. jmenován správcem rozsáhlého křesťanského pohřebiště podél silnice Via Appia, které bylo na jeho počest nazváno Kalixtovy katakomby. Toto pohřebiště bylo později zcela zapomenuto a ztraceno až do roku 1849, kdy je objevil italský archeolog Giovanni Battista de Rossi. Dnes se pro něj razí název Capella dei Papi. Kalixtus sám zde však pohřben není.

Za vlády Kalixta I. došlo k prvnímu církevnímu schizmatu. Základem sporu byl postoj k otázce odpuštění hříchů. Ježíš Kristus ponechal v otázce odpuštění hříchů apoštolům volnost. Radikální Hippolytus a Tertullian zastávali názor, že existují hříchy, které odpustit nelze. Mezi tyto hříchy řadili kromě odpadnutí od víry i cizoložství a smilstvo. Kalixt, jeho předchůdci i následovníci však byli toho názoru, že i tyto hříchy Bůh odpustí, je-li projevena účinná lítost a přijato pokání a trest. Kromě toho dal nižším duchovním možnost svobodně uzavírat sňatek a připustil, aby se urozené Římanky mohly vdát za níže postavené osoby, či dokonce otroky. To sice římské zákony nepřipouštěly, ale opatření mělo zcela praktický důvod, neboť nemožnost uzavřít takovýto sňatek vedla často k vraždám nechtěných novorozených dětí.

Hippolytus se patrně sám toužil stát římským biskupem. Avšak poté, co byl novým papežem zvolen Kalixt I., se spojil se svými stoupenci a prohlásil se sám za nástupce apoštolů. Byl tak údajně prvním vzdoropapežem v dějinách a to až do roku 235, tedy i za pontifikátu Kalixtových následníků Urbana I. a Ponciána. Tato domněnka však není dostatečně potvrzená.

Kalixtus I. zemřel podle všech svědectví 14. října 222. Stal se patrně obětí lidového povstání, kterým římský lid reagoval na shovívavost císaře Alexandra Severa vůči křesťanům. Byl pohřben v Calepodiových katakombách na Aurelianské silnici. V 9. století byly jeho ostatky přeneseny do basiliky Santa Maria in Trastevere. 14. října také katolická církev uctívá Kalixtovu památku.

Odkazy

Literatura

GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kalixt I. na Wikimedia Commons
The Catholic Encyclopedia www.newadvent.org anglicky
Documenta Catholica Omnia - www.documentacatholicaomnia.eu latinsky

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.