Jen Ťia-kan
| Jen Ťia-kan 嚴家淦 | |
|---|---|
 | |
| 2. prezident Čínské republiky | |
| Ve funkci: 5. duben 1975 – 20. květen 1978 | |
| Předseda vlády | Ťiang Ťing-kuo |
| Předchůdce | Čankajšek |
| Nástupce | Ťiang Ťing-kuo |
| 3. viceprezident Čínské republiky | |
| Ve funkci: 20. květen 1966 – 5. duben 1975 | |
| Prezident | Čankajšek |
| Předchůdce | Čchen Čcheng |
| Nástupce | Sie Tung-min |
| 7. premiér Čínské republiky | |
| Ve funkci: 16. prosinec 1963 – 29. květen 1972 | |
| Prezident | Čankajšek |
| Předchůdce | Čchen Čcheng |
| Nástupce | Ťiang Ťing-kuo |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kuomintang |
| Narození | 23. říjen 1905 Su-čou, Ťiang-su |
| Úmrtí | 24. prosinec 1993 (88 let) Tchan-wan, Tchaj-pej |
| Místo pohřbení | Nová Tchaj-pej |
| Choť | Liou Čchi-čchun |
| Alma mater | St. John's University, Šanghaj |
| Profese | politik a státní úředník |
| Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1965) |
| Commons | Yen Chia-kan |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jen Ťia-kan (čínsky pchin-jinem Yán Jiāgàn, znaky zjednodušené 严家淦, tradiční 嚴家淦; 23. října 1905 – 24. prosince 1993), byl tchajwanský politik a v letech 1975–1978 působil jako prezident Čínské republiky Tchaj-wanu. Je označován jako "otec nového tchajwanského dolaru".[1]
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve městě Mu-tu, v provincii Ťiang-su do vlivné rodiny v roce 1905. Poté, co úspěšně absolvoval studia chemie na St. John's University v Šanghaji, se stal ředitelem Šanghajské železniční správy.[1][2]
Politické působení
[editovat | editovat zdroj]V roce 1938 se stal ředitelem finančního odboru provincie Fu-ťien. Když v roce 1945 dorazil na Tchaj-wan, byl jmenován ředitelem dopravy Provinční vlády Tchaj-wanu, později se stal ředitelem financí.[1] Poté byl povýšen na předsedu Bank Tchaj-wanu. V období jeho správy bylo zavedeno nové oficiální platidlo: nový tchajwanský dolar.[1] Dále byl určen ministrem hospodářství, ministrem financí a guvernérem provincie Tchaj-wan. V prosinci roku 1963 se stal premiérem.[3] Za jeho funkčního období zažíval Tchaj-wan významný ekonomický růst, ale zároveň ztratil své místo v OSN ve prospěch Čínské lidové republiky.
V letech 1966–1975 byl zvolen viceprezidentem.[4] Jako viceprezident byl v době svého úřadu nejvyšším vládním představitelem Čínské republiky, který cestoval do zahraničí, jelikož Čankajšek prohlásil, že neopustí Tchaj-wan do vyřešení čínské občanské války sjednocením země.[5] Navštívil USA a setkal se s prezidenty Johnsonem a Nixonem.[5][6]
Po smrti Čankajška se 5. dubna 1975 stal v pořadí druhým prezidentem Čínské republiky. V červenci 1977 navštívil Saúdskou Arábii, čímž se stal prvním prezidentem Čínské republiky, který navštívil jinou zemi poté, co se vláda přesunula na Tchaj-wan.[1][7] Tuto pozici zastával do 20. května 1978, kdy byl národním shromážděním zvolen jeho nástupce, Čankajškův syn, Ťiang Ťing-kuo.[8]
Po skončení své prezidentské funkce se stal ředitelem Národního palácového muzea.
Úmrtí
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1986 byl upoután na lůžko po mozkové příhodě. V roce 1992 prodělal druhou mozkovou příhodu a 24. prosince 1993 zemřel ve věku 88 let v nemocnici v Tchaj-peji.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yan Chia-kan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Taiwan in Time: The (often) forgotten president - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2019-03-31 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ CHINA (TAIWAN), Ministry of Foreign Affairs, Republic of. President C. K. Yen carries on. Taiwan Today [online]. 1975-06-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ F. COOPER, John. The A to Z of Taiwan (Republic of China). Lanham: Scarecrow press, 2007. S. 280.
- ↑ ; JOHN. The A to Z of Taiwan (Republic of China). Lanham: Scarecrow press, 2007. S. 283.
- ↑ a b CHINA (TAIWAN), Ministry of Foreign Affairs, Republic of. Vice President Yen in America. Taiwan Today [online]. 1967-06-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ P. NICKLES, David. Memorandum of Conversation [online]. Příprava vydání David P. Nickles. Washington: Foreign Relations of the United States, 1973-01-05 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Taiwan in Time: The last great friend - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2021-07-04 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ F. COOPER, John. The A to Z of Taiwan (Republic od China). Lanham: Screcrow press, 2007. S. 24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jen Ťia-kan na Wikimedia Commons
