Li Cung-žen

Li Cung-žen
Li Cung-žen
Prezident Čínské republiky
	Ve funkci:; 21. ledna 1949 – 28. února 1950
Předchůdce	Čankajšek
Nástupce	Čankajšek
Viceprezident Čínské republiky
	Ve funkci:; 20. května 1948 – 21. ledna 1949
Předchůdce	úřad vznikl
Nástupce	Čchen Čcheng
Stranická příslušnost
Členství	Kuomintang
Vojenská služba
Služba	Národní revoluční armáda
Doba služby	1916–1954
Hodnost	generál
Bitvy/války	Čínská občanská válka Druhá čínsko-japonská válka
Narození	13. srpna 1890, 1891 nebo 1889; Kuej-lin, Guangxi, Říše Čching
Úmrtí	30. ledna 1969; Peking, Čínská lidová republika
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Choť	Li Xiuwen (1911–1969); Guo Dejie (1925–1966)
Profese	politik
Commons	Li Zongren
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Li Cung-žen (čínsky 李宗仁; 13. srpna 1890 Kuej-lin – 30. ledna 1969 Peking) též známý jako Li Zongren, byl kuangský a čínský generál, politik a mezi lety 1949–1950 prezident Čínské republiky.

Raný život

Li Cung-žen se narodil ve vesnici Xixiang poblíž Guilinu v provincii Kuang-si. Ovlivnilo to i jeho politické názory, nadosmrti zůstall kuangským patriotem. Byl druhorozeným dítětem v rodině Han z pěti chlapců a tří dívek. Jeho otec Li Peiying (李培英) byl vesnický učitel. Li se zapsal do provinční vojenské školy. V roce 1910 vstoupil do Čínské revoluční strany Sunjatsena, ale v té době neměl pochopení pro širší cíle, jako byly reformy a národní sjednocení.

Před 2. světovou válkou

Li vystudoval vojenskou školu v Guilinu. Vstoupil do armády Lu Rong Tinga a roku 1916 byl povýšen na velitele čety. Lu Rong Ting, guvernér Kuang-si, měl ambice expandovat do sousedních provincií, zejména do Kuang-tungu. Lu vedl s Kuang-tungem několik válek, kterých se účastnil i Li. Během války s Chu-nanem roku 1918 se ukázaly Liovy velitelské schopnosti a statečnost, které mu vynesly povýšení na velitele praporu.

V roce 1921 se Li Cung-žen účastnil druhé invaze do Kuang-tungu, která skončila porážkou Kuang-si. Tato porážka vedla k rozkladu armády na několik skupin, z nichž se velká část začala orientovat na banditství. Po celém Kuang-si nastal zmatek a únosy, vraždy, loupeže i kanibalismus se staly součástí každodenního života. Li Cung-žen využil příležitosti a vybudoval svoji vlastní armádu.

V roce 1924 provedl spolu se svými spojenci v Kuang-si převrat. Jeho armáda obsadila hlavní město Nan-ning a Lu Rong Ting uprchl do zahraničí. Sunjatsen následně uznal Liovu vládu jako legitimní.

Vláda nad Kuang-si a Kuomintang

Roku 1925 se stal vojenským guvernérem provincie. Reorganizoval svou armádu, kterou nazval Osvobozenecká armáda Kuang-si. Následně byl jmenován velícím generálem při Severním pochodu. Jeho armáda porazila roku 1926 Čankajškova rivala Wu Pchej-fua a obsadila město Wu-chan. Tím se Li Cung-žen stal slavným a populárním. Čankajšek ho následně jmenoval vrchním velitelem armád Kuomintangu.

Oponoval radám svých sovětských poradců a na severním břehu Jang-c’-ťiangu zaútočil na území Ligy pěti provincií vedené Sun Chuanfangem, který dříve dokázal zastavit Čankajškovo tažení. Li Suna porazil v několika bitvách, při kterých zničil jeho armádu a získal celé jeho území pro Kuomintang. V této době získal také svou pověst antikomunisty. Jeho armáda byla jediná bez jakéhokoliv komunistického vlivu.

Následně se dostal do konfliktů s Čankajškem, což vedlo k jeho vyloučení z Kuomitangu. Li se vrátil do Kaung-si, kde opět získal moc. Jeho vztahy s Kuomintangem se zhoršovaly. Začal se připravovat na budoucí válku proti Čankajškovi. Avšak roku 1932 Japonské císařství obsadilo Mandžukuo, což Lia přimělo zbavit se zášti vůči Čankajškovi a spojit se s ním proti společnému nepříteli.

Válka s Japonskem

Roku 1937 vypukl konflikt mezi Čínou a Japonskem, který eskaloval druhou čínsko-japonskou válkou. Čankajšek chtěl využít Liovy zkušenosti a jmenoval ho velitelem páté válečné zóny. Liova první akce proti Japoncům v bitvě u Tchaj-er-čuang roku 1938 skončila vítězstvím, město úspěšně ubránil před japonskými silami. Čou En-laj si všiml jeho schopností, využil svůj vliv rámci Sjednocené fronty a prosadil Lia jako vrchního velitele čínských jednotek i přes Čankajškův odpor. V letech 1943–45 byl Li jmenován ředitelem ústředí Generalissima. Jednalo se o nechtěný odchod z aktivního velení po jeho dřívějších úspěších.

Občanská válka

Po válce v letech 1945–47 dostal politickou funkci a byl odsunut z velení.

28. dubna 1948 byl Li Národním shromážděním zvolen viceprezidentem, pět dní poté, co se prezidentem stal jeho politický oponent Čankajšek. Ten se stavěl proti jeho zvolení a podporoval Liova protikandidáta, Sunjatsenova syna Sun Foa. Komunistické síly postupovaly stále rychleji a po velkých porážkách Kuomintangu v severní Číně se Čankajšek rozhodl 21. ledna 1949 rezignovat. Li se stal prezidentem. Komunisté zastavili boje a poslali Liovi své podmínky:

Potrestat všechny válečné zločince (Čankajšek byl považován za „číslo jedna“)
Zrušit neplatnou ústavu z roku 1947
Zrušit právní systém Kuomintangu
Reorganizovat nacionalistické armády
Konfiskovat veškerý byrokratický kapitál
Reformovat systém držby půdy
Zrušit všechny zrádné smlouvy
Svolat úplnou politickou poradní konferenci k vytvoření demokratické koaliční vlády

Li si uvědomil, že souhlas s těmito body by fakticky znamenal předání kontroly nad Čínou komunistům a pokusil se vyjednat mírnější podmínky, které by mohly vést k ukončení občanské války, ale marně. V dubnu 1949, kdy komunisté seznali, že Li pravděpodobně nepřijme jejich podmínky, poslali Liovi ultimátum, aby je do pěti dnů přijal. Když odmítl, komunisté pokračovali v bojích.

Začalo růst napětí mezi Liem a některými členy Kuomintangu. Když komunisté obsadili Nanking, vláda odešla do Kuang-tungu. Li ji odmítl následovat a gestem jeho nesouhlasu s rostoucím vlivem Čankajška byl jeho odchod do Kuang-si. Ačkoliv Čankajšek nevykonával žádnou funkci, dával rozkazy armádě. Mnozí generálové poslouchali pouze Čankajškovy rozkazy, nikoliv Liovy. Čankajškovo politické křídlo v Kuomintangu začalo odmítat veškeré Liovy návrhy, včetně obranného plánu. Po pádu Kuang -tungu se vláda přemístila do Čchung-čchingu. Rozkaz k tomuto přemístění vydal Čankajšek, ačkoliv neměl žádné politické postavení.

Pozdní život

Po přemístění vlády odletěl Li do New Yorku. V Americe byl kvůli léčbě dvanáctníku a pobýval v nemocnici Kolumbijské univerzity. V nemocnici ho navštívil i prezident Harry S. Truman, který nazval Čankajška diktátorem a podpořil Lia. Čankajšek následně nařídil vyšetřovací komisi obvinit Lia z nezákonného jednání a vláda mu odebrala funkci prezidenta.^[1]

Li zůstal v exilu až do roku 1965. V tomto roce se vrátil zpět do pevninské Číny. Komunisté to využili jako nástroj své propagandy a začali povzbuzovat další členy Kuomintangu, aby se navrátili do vlasti. Li umírá roku 1969 na rakovinu tenkého střeva.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Li Zongren na anglické Wikipedii, Li Zongren na španělské Wikipedii a Ли Цзунжэнь na ruské Wikipedii.

↑ C. PETER, Chen. Li Zongren. WW2DB [online]. [cit. 2020-12-18]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Cung-žen na Wikimedia Commons

[1] C. PETER, Chen. Li Zongren. WW2DB [online]. [cit. 2020-12-18]. Dostupné online.

[1]