Jan Křtitel Mitrovský

Jan Křtitel Baltazar
hrabě Mitrovský z Nemyšle
Jan Křtitel Baltazar; hrabě Mitrovský z Nemyšle
	Jan Křtitel Mitrovský, rytina
Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
	Ve funkci:; 1783 – 1811
Panovník	Josef II., Leopold II., František I.
Předchůdce	Josef Karel ze Žerotína
Nástupce	Petr Alcantara Blümegen
Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
	Ve funkci:; 1776 – 1781
Panovník	Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce	Josef Karel ze Žerotína
Nástupce	Jan Zikmund Bukůvka z Bukůvky
Ředitel kanceláře moravského zemského gubernia
	Ve funkci:; 1771 – ?
Panovník	Marie Terezie
Tajný rada
	Ve funkci:; 1769 – ?
Panovník	Marie Terezie
Císařský komorník
	Ve funkci:; 1764 – ?
Narození	28. ledna 1736; Vikštejn ; Habsburská monarchie
Úmrtí	18. ledna 1811 (ve věku 74 let); Brno ; Rakouské císařství
Choť	I. (1764) Marie Josefa Pergenová (1743–1796) ; II. (1797) Marie Anna Ugartová, ovdovělá Hausperská z Fanalu (1737–1798)
Rodiče	Arnošt Matyáš Mitrovský (1677–1748) a ; Marie Terezie Lehotská ze Lhoty († 1759)
Děti	Alois (1765–1824) ; Antonín Bedřich I. (1770–1842)
Příbuzní	bratr: Jan Nepomuk Mitrovský (1704–1760) ; bratr: Maxmilián Josef Mitrovský (1709–1782) ; vnuk: Antonín Bedřich II. Mitrovský (1801–1865) ; vnuk: Josef Mitrovský (1802–1875)
Profese	komorník
Náboženství	římskokatolické
	1769 hrabě
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Křtitel Baltazar hrabě Mitrovský z Nemyšle (Johann Baptist Balthasar Graf Mittrowsky von Mittrowitz und Nemyschl) (28. ledna 1736, Vikštejn – 18. ledna 1811, Brno) byl moravský šlechtic a politik. Od mládí působil v zemské správě Moravy, v roce 1769 byl povýšen na hraběte. Na Moravě byl nakonec nejvyšším sudím a nejvyšším komořím. Věnoval se problematice hospodářského rozvoje a spolu s dalšími příbuznými patřil k výrazným osobnostem osvícenství na Moravě.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, narodil se jako nejmladší potomek z druhého manželství opavského zemského hejtmana Arnošta Matyáše Mitrovského (1677–1748). Studoval na rytířské akademii ve Vídni a na univerzitě v Lovani, mezitím absolvoval kavalírskou cestu po německých zemích a Nizozemí. Po návratu na Moravu začal v roce 1757 působit v moravské justici, v roce 1764 byl jmenován císařským komořím. Od roku 1765 působil u moravského zemského gubernia a v roce 1768 byl jmenován guberniálním radou. Spolu s dalšími příbuznými byl v roce 1769 povýšen do hraběcího stavu, téhož roku získal titul c. k. tajného rady. Od roku 1771 zastával funkci ředitele kanceláře moravského zemského gubernia a často zastupoval nepřítomného moravského zemského hejtmana Jana Kryštofa Blümegena. V letech 1776–1781 byl nejvyšším sudím na Moravě, poté byl až do smrti moravským nejvyšším zemským komořím (1783–1811).

Kromě kariéry ve vysokých funkcích se uplatnil též jako podnikatel a patřil také k významným osobnostem moravského osvícenství. Podporoval kulturní aktivity na Moravě, kde se zároveň prosazoval v hospodářském rozvoji. V roce 1770 spoluzakládal Moravskou zemědělskou společnost v Brně a stal se jejím prvním ředitelem. Později byl předsedou Moravské společnosti přírodních věd a vlastivědy, v roce 1804 se podílel na založení c. k. Moravsko-slezské společnosti pro povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy. V Brně vedl proslulý salón kde se scházela moravská osvícenská společnost, sídlil v domě ve Starobrněnské ulici č.p. 7. Patřil také ke svobodným zednářům, v Brně spoluzakládal lóži U vycházejícího slunce (1782). Jejími členy byli i jeho nevlastní synovci Josef Antonín a Antonín Arnošt Mitrovští.

V roce 1764 koupil panství Žádlovice na severní Moravě, nechal upravit zdejší zámek^[1] a při úpravách zahrady a parku dal průchod svým botanickým zájmům.^[2] V Žádlovicích v roce 1768 založil textilní manufakturu, její provoz byl ale kvůli nízké kvalitě produkce a nezájmu zákazníků ukončen již v roce 1774. Podobně jako řada jiných aristokratů té doby prosazoval na svých statcích chov ovcí.^[3]

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se v roce 1764 stala hraběnka Marie Josefa Pergenová (1743–1796; její portrét je součástí prohlídkové trasy na zámku Lysice). Po ovdovění se o rok později v roce 1797 oženil s hraběnkou Marií Annou Ugartovou, ovdovělou Hausperskou z Fanalu (1737–1798), která zemřela již o rok později. Z prvního manželství pocházeli dva synové. Starší Alois (1765–1824) zdědil po otci Žádlovice, mladší Antonín Bedřich (1770–1842) patřil k významným rakouským státníkům první poloviny 19. století, byl mimo jiné moravským zemským hejtmanem a nejvyšším kancléřem.

Odkazy

Reference

↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 285
↑ HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 278–279
↑ MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 306–307

Literatura

Ottův slovník naučný, díl 17.; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 444–445 ISBN 80-7185-057-8
KROUPA, Jiří: Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810; Masarykova univerzita, Brno, 2006 327 s. ISBN 80-7366-063-6
SVITÁK, Zbyněk: Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782; Matice moravská, Brno, 2011 587 s. ISBN 978-80-86488-91-2

Externí odkazy

Rodokmen Mitrovských (Miroslav Marek)

[1] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 285

[2] HIEKE, Karel: Moravské zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1985; s. 278–279

[3] MYŠKA, Milan: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 306–307

[1]

[2]

[3]