Antonín Arnošt Mitrovský
| Antonín Arnošt hrabě Mitrovský z Nemyšle | |
|---|---|
 Generálmajor Antonín Arnošt hrabě Mitrovský z Nemyšle (portrét ze sbírek hradu Pernštejn) | |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1766 – 1813 | |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | 1764 podplukovník 1773 plukovník 1775 generálmajor |
| Narození | 16. června 1735 Banská Štiavnica  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 30. listopadu 1813 (ve věku 78 let) Brno  Rakouské císařství |
| Rodiče | Jan Nepomuk Mitrovský (1704–1760) a Marie Kazimira Blankovská z Dorušic († 1781) |
| Příbuzní | bratr: Josef Antonín Mitrovský (1733–1808) strýc: Maxmilián Josef Mitrovský (1709–1782) nevlastní strýc: Jan Křtitel Mitrovský (1736–1811) sestra: Maria Anna, provd. Desfour (1736–1799) bratr: Karel Mitrovský (1738–1816) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Arnošt hrabě Mitrovský z Nemyšle (německy Anton Ernst Graf Mittrowsky von Mittrowitz und Nemyschl, 16. června 1735, Banská Štiavnica – 30. listopadu 1813, Brno) byl moravský šlechtic ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle. V roce 1767 byl povýšen do hraběcího stavu. Působil v císařské armádě, kde dosáhl hodnosti generálmajora, po zranění odešel do výslužby a usadil se v Brně, kde patřil k významným osobnostem osvícenství. V Brně nechal postavit letohrádek Mitrovských.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starého šlechtického rodu Mitrovských z Nemyšle, patřil k tzv. uherské větvi. Narodil se jako druhorozený syn Jana Nepomuka Mitrovského (1704–1760), který působil jako státní úředník v Uhrách, proto se Antonín Arnošt narodil v Banské Štiavnici. Od mládí sloužil v armádě, zúčastnil se sedmileté války a po jejím skončení dosáhl hodnosti podplukovníka (1764), v roce 1766 byl jmenován císařským komořím. V roce 1773 byl povýšen na plukovníka a již v roce 1775 dosáhl hodnosti generálmajora.
Po zranění v roce 1778 se trvale usadil v Brně, kde patřil k významným osobnostem osvícenské společnosti na Moravě, byl mecenášem školství a umění. Aktivity v různých směrech podporoval spolu se svým starším bratrem Josefem Antonínem a nevlastním strýcem Janem Křtitelem. Spolu s dalšími příbuznými byl v roce 1767 povýšen do hraběcího stavu. Nejvýznamnější památku po sobě zanechal v podobě letohrádku Mitrovských, postaveného v roce 1779. Tato stavba v podobě venkovského zámečku v té době mimo Brno patří k vrcholům barokní architektury na Moravě druhé poloviny 18. století. Letohrádek Mitrovských (označovaný též jako zahradní kasino Mitrovských) měl zřetelnou inspiraci v zámečku Neuwaldegg (dnes součást Vídně) polního maršála Lacyho, který byl Mitrovského přítelem.
Zemřel svobodný a bez potomstva, letohrádek Mitrovských přešel již v 19. století do majetku města Brna.
Jeho starší bratr Josef Antonín (1733–1808) sloužil v armádě a jako polní zbrojmistr byl vrchním velitelem v Sedmihradsku. Spolu s dalšími příbuznými z rodu Mitrovských patřil k významným osobnostem moravského osvícenství.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl 17.; Praha, 1901 (reprint 1999); s. 444–445 ISBN 80-7185-057-8
- KROUPA, Jiří: Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810; Masarykova univerzita, Brno, 2006 327 s. ISBN 80-7366-063-6
- KROUPA, Jiří: Brněnské paláce. Stavby duchovní a světské aristokracie v raném novověku; Kapitola Zahradní kasino Mitrovských; Národní památkový ústav, Brno, 2005; s. 195–208 ISBN 80-7364-016-3