Hecht
Hecht | |
---|---|
![]() Miniponorka Hecht v muzeu v Drážďanech | |
Obecné informace | |
Uživatel | Kriegsmarine |
Typ | miniponorka |
Lodě | 53 |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | Biber |
Nástupce | Molch |
Technické údaje | |
Výtlak | 12 t (pod hladinou) |
Délka | 10,5 m[1] |
Šířka | 1,3 m |
Ponor | 1,4 m |
Pohon | 1 elektromotor |
Rychlost | 5,6 uzlu (na hladině) 6 uzlů (pod hladinou) |
Dosah | až 78 nám. mil při 3 uzlech (na hladině) |
Posádka | 2 |
Výzbroj | 1× 533mm torpédo |
Ostatní | hloubka ponoru 30 m |
Hecht (česky Štika, jinak též typ XXVIIA) byla miniponorka německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 53 miniponorek tohoto typu. Kvůli špatným výkonům sloužily pouze k výcviku.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Kleinstuboot_Hecht.gif/220px-Kleinstuboot_Hecht.gif)
Miniponorka ''Hecht byla koncipována tak, aby pod nepřátelská plavidla kladla miny, ale později ji upravili na nosič jednoho torpéda, schopného útoků na plující plavidla. Stavbu těchto ponorek Adolf Hitler schválil v lednu 1944. Dne 9. března 1944 loděnice Germaniawerft získala zakázku na stavbu prototypu, 28. března rozšířenou o 52 sériových miniponorek. Dodány byly od května do srpna 1944. Přestože byla plánována stavba až 189 kusů, kvůli špatným výkonům tohoto typu na první objednávku nenavázaly další.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Posádka byla dvoučlenná. Výzbroj představovala jedna mina v přídi, nebo 533mm torpédo podvěšené pod trupem. Pohonný systém tvořil elektromotor o výkonu 10 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 5,6 uzlu na hladině a 6 uzlů pod hladinou. Dosah činil až 78 námořních mil při plavbě na hladině rychlostí 3 uzlů nebo 40 námořních mil při plavbě pod hladinou rychlostí 4 uzlů. Operační hloubka ponoru dosahovala 30 metrů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ "Hecht" ("XXVIIA") type midget submarines (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-18]. Dostupné online.
- ↑ a b TARRANT, V. E. Poslední rok Kriegsmarine. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-63-5. S. 30.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Hecht na Wikimedia Commons